Za krásami jižních Čech

Zimní období není toulkám po pivovarech příliš nakloněno. Krátké dny a sychravé počasí nás lákají usadit se v dobře vytopené hospůdce, nejlépe s kamny či krbem, a nevylézat. Do jara. Nebo aspoň do zavíračky. Přesto jsme v našem klubu sběratelů a také přátel pivovarské historie KSPS Praha naplánovali na začátek února jednodenní pivně poznávací akci, zorganizovali zájezd, postupně naplnili autobus a mohlo se vyrazit.

Hlavní cíl výletu – českokrumlovský pivovar Eggenberg - mi zrál v hlavě asi dva, tři roky. Navštívit jej dokud vaří, protože nejrůznější zprávy věští tomuto malebnému pivovaru černý osud. Dalšími body na trase byly zvoleny restaurační pivovary ve Svachově Lhotce, Volarech a Vimperku. Mimochodem, původně jsme toužili zamířit na Vyšší Brod a Žumberk, ovšem realita tomuto úmyslu nepřála, tak snad to vyjde někdy jindy.

Pivovar Eggenberg (varna, panský dům a hvozd sladovny)

Perla jižních Čech – Český Krumlov – nás sice přivítala zcela zahalená do mlhy, na nalezení správné cesty k pivovaru ale počasí vliv nemělo. Už během cesty si vzal slovo náš nejerudovanější pivovarský historik Pavel Jákl a bez přípravy v kostce vylíčil krumlovské pivní dějiny i s lokalizací téměř všech významnějších pivovarů.

V pivovaře jsme byli přátelsky přijati a po zaplacení exkurze (účtují si tady 100 Kč za obyčejnou prohlídku nebo 130 Kč za prohlídku a dvě malá točená piva ve Formance) předáni zdejšímu sládkovi Rostislavu Zagorovi, který nás provedl po svém království.

Sládek přednáší

Prohlídka začala úvodním slovem našeho průvodce, který pohovořil o historii několika významných objektů na nádvoří zdejšího pivovaru – panského domu (vdovské sídlo Anny z Roggendorfu), sladovny a kašny. Dále jsme pokračovali na pivovarskou zahradu, z níž je prý za příznivého počasí úchvatný pohled na krumlovské památky - my byli rádi, že jsme viděli aspoň tu zahradu. V prostorách humna jsme zhlédli stáčírnu lahví, potom už prohlídka pokračovala na překrásné varně (od r. 1996 je památkově chráněná), dále na oddělení CKT umístěném v budově bývalých štoků, aby tanky nehyzdily panorama města. Následovalo krátké zastavení v ležáckém sklepě a na stáčírně sudů, potom už přišla na řadu ochutnávka zdejších piv ve Formance.

Interiér varny
CK tanky

Na čepu byl světlý 12% ležák ve filtrované i nefiltrované verzi (zde označen jako kvasničák) a 12% tmavý ležák, z něhož se ovšem vyklubal k mému překvapení Nakouřený Švihák. Zvolil jsem nefiltrovaný ležák, jejž hodnotím jako průměrné pivo, a dále Šviháka, jenž mi přišel ve vůni i v chuti částečně nakyslý, což výsledný dojem poněkud snížilo. Pár loků filtrované „dvandy“ od kolegyně bylo myslím úplně zbytečných. Bez řízu, bez nějakého charakteru. Když to shrnu – prohlídka přínosná s bohatým komentářem profesionála, po organizační stránce komunikace s pivovarem bezchybná, ve Formance příjemné prostředí i obsluha, i posedět by se tu dalo, ovšem snad jen u toho „kvasničáku“.

Ve sklepě

Co se týká budoucnosti pivovaru (samozřejmě jsme se zeptali), tak prosakující zprávy o insolvenci a o zrušení pivovaru jsou údajně nafouknutými bublinami. Pivovar by měl přežít a normálně fungovat. Také bylo potvrzeno stáčení části produkce v Pardubicích. Nezbývá než krumlovským držet palce. Jo a taky konečně vysvitlo sluníčko, možná i symbol lepších pivovarských časů.

Pivovárek od rybníka

Zastávkou číslo 2 našeho programu se stal loni otevřený pivovárek Glokner, situovaný do citlivě opraveného areálu původního dvora ve Svachově Lhotce nedaleko Krumlova. Dnes tu funguje tzv. „Village Golf Hotel“, teď v zimním období zející víceméně prázdnotou. Snad právě proto se tu na čepu vyskytovala jen dvě piva, a to světlý a polotmavý ležák, obojí s označením „12“. Sládek Martin Hrubeš je už při svém mládí zkušeným pivovarským, oba ležáky byly bez chyb a opravdu si na nich všichni pochutnali (cena 36 Kč za půllitr). Mně osobně přišlo poněkud podchlazenější, to je ale jediná drobná výtka.

Debata se sládkem a místní pivo

Pan starý si poté skupinku zájemců o prohlídku (zde zpoplatněno) odvedl přes dvůr do pivovárku. Zvláštností zdejšího provozu je umístění chladného hospodářství (kvasných nádob a tanků) do patra, zatímco varna se nachází v přízemí objektu. Další zajímavostí Svachovky je čepování piva přímo z přetlačných tanků v letní sezóně pivovodem z pivovaru do restaurace - systém tzv. Sazka aréna, kdy v potrubí je pouhých 10 litrů piva. Přímo z tanku jsme měli možnost okoštovat i my v pivovaře, a to zdařilou světlou sedmičku. Povídání se nám tudíž trochu protáhlo, zato jsme se dozvěděli zážitky z předchozích pobytů pana sládka a také něco o jeho plánech do budoucna. Je nač se těšit, čeká nás pivo ovlivněné australskou či novozélandskou inspirací, víc prozrazovat nechci. Jedeme dál.

Varna
Kvasné nádoby
Tanky

Volary, ospalé pošumavské městečko s nepřehlédnutelným hotelem Bobík na náměstí. Městečko, kde se opět vaří skvělé pivo. Jak já se tam těšil, až poprvé ochutnám Gabretus (prosím, nezaměňovat s podobně znějícím nápojem širokých mas)! Maličkatý pivovárek vtěsnaný do restauračních prostor hotelu působil mile a sympaticky. A to pivo – jedna radost, pardon, dvě radosti – světlá a tmavá. Výborné, poctivé pivo, podávané ve zvláštním skle se pro mě stalo zlatým hřebem celého výletu. Světlá jedenáctka i tmavá třináctka za velmi přijatelné ceny - 26, respektive 32 Kč za půllitr, 17 a 22 Kč za třetinku. Sem bych chodil na pivo, kdybych byl místní. A nebyl bych sám, v hospodě to žilo, a to bylo teprve odpoledne. Trochu lituji našeho odjezdu, ale program se musí dodržovat a nás čeká ještě jedna štace.

Pivo v hotelu Bobík chutná a mizí

Do Vimperka přijíždíme za soumraku a naším cílem je Šumavský pivovar sídlící coby kamenem dohodil od bývalého měšťanského pivovaru. Ujímá se nás pan Hojdar starší a ochotně nás po skupinkách provází stísněným zázemím pivovárku. Na čepu je patero piv, tolik času nemáme, takže žízeň zažene jedno rychlé – u mě světlá jedenáctka (30 Kč za 0,5 l) a potom na chuť sedmisladový tmavý 17% speciál, podávaný ve skle o objemu 0,25 litru, též za 30 Kč. Oba vzorky opět výborné, zvláště pak ten speciál, ten se hodně povedl. Jediným negativem restaurace se ukázala být zmatená a pomalá obsluha, jev v české kotlině poměrně hojný. Avšak i přesto u mě převažuje pozitivní celkový dojem z tohoto místa.

Vimperská varna
Sklep

Na závěr mi dovolte poděkovat zaměstnancům všech čtyř navštívených pivovarů, opravdu nám v mnohém vyšli vstříc. Dej Bůh štěstí!

---

[Jan Pechánek] [Zobrazeno 9329x] [17. únor 2014]
[Exkurze] [no comments] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře