Splněný sen Pivníka Pražského i s BONusem

Ano, kdyby se mi neženil kamarád na Slovensku, patrně bych to nezažil. A nic na tom nezmění ani to, že jsem nedbal informací Pivního.infa a ostatních serverů a koupil si v Bytči místní točené pivo Popper a nedopil ho, byl to nepříjemný zážitek.... Ani Corgoň či Topvar a Smëdný mních nepřinesli nadšení.

Nabídka v Bytči

Cestou na Slovač však leží Zašová....

BON mě vždycky přitahoval, měl jsem tu čest na Žižkovském pivobraní a v Pivovarském klubu v Karlíně, tam dokonce kvasnicovou dvandu a byl to rozkošný požitek! (Jen U drsnejch jsem měl vždycky smůlu.) Taktéž jsem měl na mysli pana Holoubka, ikonu českého, moravského a valašského nechemického pivovarnictví a fantóma pivních serverů.

Začalo to špatně. V Zašové BONa nečepovali. Žádná lokálpatriotská hrdost na místního producenta lahodného moku dle původních receptur, Valaši zůstávají věrní Radegastu, lhostejno, zda z něj nezůstala jen ta značka... Pivovar jsem nakonec našel dle ukazatelů k solné jeskyni. Byla sice umělá ve vilce, ale měli tam BONní pípu i BONní půllitr. Pro fotku mi tam nalili Staropramen, neboť BONa si objednali až na večer. A ukázali protější areálek menších hospodářských budov.

Výčep u solné jeskyně

Zašel jsem tam a nějací hoši nakládali cosi do kufru osobáku. Taktně jsme se ženou vyčkávali. Vůz odjel a zůstavší ogar se nás tázal:

"A vy chcete co?"

"No my jsme chtěli ochutnat BONa, a v celé Zašové nic!"

"Ale prosim pěkně, tak pojďte dál, něco s tím uděláme!" a pak to začalo.

V tuhle chvíli se Vám musím svěřit, že jsem vždycky hledal český ekvivalent slova charizma. Slovo, co spojí do sebe inteligenci, energii, grácii, atd. a nic jsem nenašel. Dnes bych mohl maximálně říct, že charizma se řekne Roman Holoubek. To víte že to byl on. A spustil koncert. Ten člověk je gejzír, byl jsem nadšenej, že ho poznávám osobně.

Roman Holoubek ve svém království

Nejdřív mi dal do BONovské třetinky na stopce tmavý speciál. Tím mě hned na začátku vyřídil. Já tmavým pivům moc nedám, ale tenhle ležáček byl!! Svěřil jsem se mu, že v Dražíči jsem byl zklamaný, ale že zašovskému tmavému pivu se trochu vyrovnali snad jen některé tmavé vzorky na Lomnických pivních slavnostech při řízené degustaci.

"Nepíšete vy pro Chodyho Pivní.info?" zeptal se a na mojí milovanou ženu šly mrákoty.

"Jo!"

"A jak se jmenujete?"

Sudovna

Tak jsme se seznámili, podali si ruce a pan Holoubek pojal vizi, že pro mne tedy musí problematiku piva vzít více do hloubky. Věnoval mi přes hodinu a já se začal trochu stydět. V článku o Formanovi z Velichova jsem se přiznal, že pivo jen piju, protože mi chutná a že jediné, co vím, je to o těch výkalech kvasinek... V konfrontaci s panem Holoubkem mi to začalo vadit a to hodně. Ví o tom patrně všechno a sypal do mě informace takovým tempem, že můj paměťový zásobník typu LIFO (last in first out) přetekl během několika pikosekund. Ukázal mi profesionální sudovnu, pak dva velké hrnce, které dříve sloužili jako technologické zázemí pro pivovárky ve Slušovicích, Táboře a ještě předtím někde v Brně, jestli si to dobře pamatuju.

Ohřívač vody

"My jsme z toho udělali ohřívače vody!!" řekl pan Holoubek a pokračoval ve výkladu, do toho stačil glosovat současný vývoj českého pivovarnictví, nové trendy ve světě a jeho až encyklopedické znalosti prokládal výkladem praktických zkušeností s akcentem na dvourmutové vaření a ne nějaký rychlený míchání v jednom tanku... Ale jak říkám, sypal to ze sebe takovým tempem, že jsem začal uvažovat o tom, že své naivní reportérství trošku zprofesionalizuju zakoupením diktafonu. Kruci, kdybych si pamatoval všechno, co řekl, to by byl článeček!

A tak si pamatuji hlavně to, jak mi pan Holoubek osobně vymyl sklenici a osobně načepoval světlou kvasnicovou dvanáctku.

Holoubek Rostikovi čepuje

"Všimněte si," řekl s úsměvem: "nyní pijete pivo z března! U nás pivo opravdu leží v dvouplášťových ležáckých tancích zajišťujících teplotní výkyvy maximálně půl stupně, žádnej marketingovej trik!" A ukázal na cedulku na tanku. Musel jsem ji pro Vás vyfotit. Zajímavé je, že tu chuť si pamatuji velmi dobře. Avšak slovy pana Holoubka, BON je prozatím lokální záležitostí, je k mání na cca 17 místech Valašska a prozatím to tak i zůstane. Žel, co Češi, ukolébáni sebestředným přesvědčením, jací jsou pivaři a znalci, lemtají po hekťácích produkty nadnárodních chemiček, jsou vyhlídky skutečného piva v ekonomickém diktátu neradostné. Bože, co pak budeme pít?

Pivo leží od března

V ležácké studené místnosti mi bylo dobře. Zatímco ženě se zimou ztopořily bradavky, já zhluboka dýchal ty vůně a pan Holoubek si žertem dělal starost, zda nejsem feťák.

"Vylezte si na žebříček a jukněte se do tanků, tady jsou.." a pak řikal něco, čemu jsem nerozuměl, "Ale moc tam nedýchejte zhluboka, ono to céóčko umí divy!" Vylezl jsem a pokochal se, žena též.

Nicméně se mimo mnoha a mnoha jiného pan Holoubek vrátil k tématu, že mi v článku o Dražíči glosoval mou stížnost na jejich tmavé tím, že jemu naopak chutnalo. Jal se pak vysvětlovati, že nevýhodou hostinských pivovárků může být právě unifikace chuti. Každá várka, tím že je malá a pokaždé vařena s nějakou malou odchylkou, může mít jinou chuť. V BONu unifikaci chuti, tedy aby konzument dle chuti poznal své pivo, aby chuť byla stálá, v BONu to dělají tak, že uvaří čtyři várky, které pak smíchají a v ležáckém tanku dozrávají pak dlouhé týdny pěkně pospolu. V tom Dražíči jsem prostě třeba jen neměl štěstí na várku s menším obsahem karamelu.

Ředitel valašského pivovaru

Pan Holoubek byl tak laskav a provedl nás celým pivovárkem, který spolu s Kácovem a Koutem lze považovat za nejmenší průmyslový, neboť tito zaváží hospody. Vše detailně a přitom s nadhledem vysvětloval, házel perly a do toho neustále vyřizoval příchozí hovory na mobil. "Mým druhým koníčkem po pivu je marketing!!" řekl také. Zavedl nás nakonec do své kanceláře a ukázal ocenění, BON se soutěží účastní pouze poslední dva roky a už má cen požehnaně, což chápu, já bych to pil pořád, kdyby se to u nás dalo sehnat!

Ocenění piva ze Zašové

"Jste desítkovej, já zase dvanáctkovej, ale já vám bohužel naší desítku teď nemůžu dát ochutnat, protože nemam.." a zase řekl něco, čemu jsem nerozuměl, "... anebo vlastně počkejte!" prohlásil, odejmul mi mou prázdnou sklenku a vytratil se z kanceláře, nechaje nás tam se ženou, oceněními, popelovým stařičkým trezorem a takovou tou žlutou encyklopedií světových piv na jeho stole. Po chvíli jsem již zavlažoval kvasnicovou desinou božských vlastností. Teď vzpomínám, jak pan Roman ukazoval jejich filtr a říkal, že 90 procent světlého piva filtrují, protože konzumenti ještě nejsou tak chytří, aby chápali, že to kalné je mnohem lepší, zatímco tmavé pivo nefiltrují vůbec, není v něm kalnost vidět a všichni víme, co je dobrého, že!

No a BON? Taková pohádka, říkal pan Roman, žili byli dva kamarádi, i dali se na podnikání, BONVER, třeba kasína, business šel dobře a tak jeden si pak, jako koníčka, ze svých volných peněz pořídil BONa, no a to chodící a mluvíví charizma, pan Holoubek, mu dělá ředitele...

Dej Bůh štěstí

Byť neustále u piva, je pan ředitel Holoubek štíhlý a šlachovitý, což mu závidím a když mi vyprávěl o své dovolené, na kole po západních Čechách, mimo hradů a tak i všechny pivovary, cca 90 km denně v sedle, pochopil jsem, proč tomu tak je.

Nakonec přišla i řeč na věci, o nichž jsem slíbil, že je nebudu publikovat, neboť je vím jako první "zvenku". A proč o tom melu, když vám to nemůžu říct? No abych se pochlubil!

Nezbývá než přát českému pivovarnictví více fanoušků s volnými penězi a více charizmatických ředitelů! A nám pak, aby byl BON nejen lokální záležitostí. No tak, kupujte jej místo těch artificielit z chemiček, abychom o tenhle skvost nepřišli!

Když pan Roman viděl, jak pošilhávám po té jeho encyklopedii piv, řekl jen: "To je moje bible!!"

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 9081x] [27. srpen 2007]
[Exkurze] [comments: 8] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře