PRK nikdy nespí

Pivní revizní komise svého času plnila stránky Pivního.infa poutavými reportážemi z pravidelných degustací piv zejména české provenience. Vražedné tempo, co měsíc to degustace, se nedalo dlouhodobě vydržet a tak jsme v roce 2015 zvolili režim klidnější. O to více mohou členové PRK vynikat v individuálních soutěžích, viz třeba oslavy Pivoklubu, o nichž nedávno referovala Jana.

O lednové degustaci všech tehdy existujících trapistických pivovarů z Felčarova pera jste se snad mohli dočíst v letošní pivní ročence, report ze skvělé únorové degustace bocků Henri pravděpodobně stále píše, na mně pak zbylo shrnout zbývající tři letos proběhnuvší degustace ležáků.

V červnu jsme degustovali světlé 11° ze středních Čech. K překvapení všech jsme na stůl dostali celkem devět vzorků. Nalévač totiž zazmatkoval a jeden vzorek nalil dvakrát. Vzhledem k časovému odstupu nelze příliš detailně popisovat celkové dojmy ze všech ochutnaných piv, ale až příliš často se v mém degustačním archu opakující poznámky „jablko“, „diacetyl“ či „estery“ neukazují na nějaké pošušňáníčko.

V průměru mezi degustátory byla piva hodnocena jako spíše průměrná. Zvítězily Všeradice, u kterých mám poznámku „nečeské aroma“, následovány Kácovem a Ferdinandem. Objektivně a s odstupem prohrál Štiřín. Zajímavý je nesoulad mezi dvěma stejnými vzorky Mastníka od minipivovaru Krčín Sedlčany – jedna lahev se umístila na 4. a druhá na 8. místě. Sluší se poděkovat berounským a všeradickým za vzorky dodané zdarma. Pozdě, ale přece.

Kejnu to prostě baví

V září jsme mírně přidali na voltáži degustovaných piv a zaměřili se na pražské 12° světlé. Toto téma s oblibou každoročně opakujeme, jelikož máme ležáky rádi, jsou to piva dobře a hojně dostupná a netrpí transportem přes půl republiky a dlouhým skladováním, a také proto, že minipivovarů v Praze přibývá. Letos jsme zařadili dřívější medailisty, nováčky a pak dříve opomíjené pivovary jako je Marina Holešovice nebo Victor na Žižkově.

Já osobně jsem si pochutnal ještě méně než na 11°, snad jen vítěz mi celkem chutnal. Ostatní piva mi přišla celkem špatná až dost špatná, často nakyslá nebo neuleželá. Vyhrál Šedivák před Národní a Lužinami, poslední se s odstupem umístil zeleninový Jihoměšťan. Celkové hodnocení bylo o něco horší, než v případě jedenáctek.

V listopadu, na dušičky, jsme šlápli na plyn a přidali voltáž ještě více - testovali tmavé ležáky 12° - 14°, opět z produkce pražských mini. Nakonec jsme sehnali sedm vzorků. Poslední degustace tmavých piv mě celkem zklamala a tak jsem měl z dnes mírné obavy, ale nakonec převažovala piva dobrá nad těmi nedobrými. Po rozpiji zvítězil tmavý ležák od Valšů, což bylo pro mě zcela šokující, zejména díky pachu odlakovače, který jsem zaznamenal, na druhém místě se umístil skvělý Šedivák, a na třetím místě pro mě nejhorší pivo, diacetylem čpící Jihoměšťan. Zajímavé bylo nedobré umístění Strahova, suverénně nejdražšího piva degustace – asi za to mohlo poměrně aromatické chmelení, nevím. Poslední skončila se skutečně velkým odstupem Marina. Celkově nám to vyšlo jako lepší průměr.

Po Hroší kůži steče nejedna pachuť

Na závěr děkujeme Zlejm Časům za perfektní servis, měli bychom ho využívat častěji. Příště přidáme na voltáži ještě víc, na řadu přijdou světlé speciály 14°-16° spodně kvašené.

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře

Jana

středa, 9. prosinec 2015
21:20

PRK opravdu nespí, ale někteří její členové ano.
Henri, prosím Tě, probuď se.

---

napsal(a): Jana [Odpovědět]