Pivní slavnosti v Hanušovicích aneb Návrat do mládí

Přelom srpna a září (30. 8. až 1. 9. 2007) si většina pivařů spojuje s žateckou Dočesnou. Málokdo však ví, že se v tutéž dobu konají i slavnosti v Hanušovicích. Nabídka piv sice není tolik lákavá jako v Žatci, ale i zde si konzument přijde na své. Zdejší slavnosti totiž nejsou jen o té jedné značce, jak by se dalo u ryze pivovarské akce předpokládat…

Slovo úvodem: Tento článeček jsem začal psát již pár dní po slavnostech, žel jeho dopsání stále odkládal a odkládal, až jsem si řekl, že to úplně „zazdím“. Informovat o něčem, co proběhlo „kdysi dávno“, se mi příliš nechtělo. Ale ukecali jste mě. Tedy ti z vás, jimž jsem se o těchto slavnostech na Vánočních pivních trzích zmínil. Některé informace, které zde zazní, je skutečně škoda zatajovat…Úvodem musím zmínit, že veškeré časové údaje jsou vztaženy k roku 2007. Pokud bych je vztahoval až k letošku, text by zněl příliš kostrbatě, a to skutečně nechci.

Informační tabule

Holba, Litovel a Zubr – tři pivovary, které tvoří jeden celek, tedy PMS Přerov. Aby přežily, musejí si pomáhat. A výsledek jejich snažení je vidět. Alespoň na střední a severní Moravě, tedy kolem komína. Přijít s cizím pivem na zdejší pivní trh, tak to skutečně není jen tak. Žijí tu patrioti, kteří na „své“ pivo nedají dopustit.

Před vchodem

A právě o patriotismu a vzájemné pomoci hanušovické slavnosti jsou. Ač akce ryze pivovarská, na níž by člověk předpokládal pouze jednu značku, tak nabídku Holby hrdě doplňují Litovel a občas i Zubr. A není se čemu divit. Jezdí sem spousta přespolních, kteří Holbu příliš „nemusí“, tak jsou za pestřejší nabídku jistě vděčni.

Nejinak tomu bylo i letos. Zubr sice chyběl (alespoň jsem ho nikde neviděl), ale po něm vzniklou mezeru zdárně zaplnil slovenský Steiger. (Proč zrovna Steiger, tak to většině návštěvníků jistě vrtá hlavou dodnes. Zkoušel jsem sondovat situaci mezi známými, ale nikdo netušil, že PMS vlastní v tomto slovenském pivovaru podíl. Regionální tisk o tom zřejmě málo informoval…) Zda je to dobrý tah nebo ne, to už je na posouzení pivovaru a konzumentů jako takových. Já sám si toto pivo nedávám. Když jsem v Hanušovicích, chci pít hlavně hanušovické…

Steiger v Hanušovicích

Mám-li se vrátit k samotným slavnostem, je nutno zmínit, že jde o akci dvoudenní. Zatímco pátek je zaměřen na exkurze, sobota patří hlavnímu programu. Proč jsou exkurze jenom v pátek, to nedokáži pochopit. Je to téměř totéž, jako byste zakázali návštěvu přespolním. Kdo není přímo z Hanušovic nebo z blízkého okolí, ten nemá šanci nitro pivovaru okouknout. Leda by si vzal kvůli tomu dovolenou. A takových lidí mnoho není.

Já to mám do Hanušovic relativně kousek (necelých 40 km, tedy pokud nejedu přímo z Prahy, kde pobývám většinu týdne), ale stejně si nemůžu dovolit oba dva dny trávit jenom u piva. Proto vždy jezdím v sobotu, kdy je to – ač bez exkurze – mnohem lákavější.

Pivovarský dvůr

Letošní – teprve – 4. ročník v řadě („první novodobé“ slavnosti byly v r. 2004, kdy pivovar slavil 130 let existence) nesl označení „Návrat do mládí“. Proč do mládí? Prý kvůli připomenutí si 60. a 70. let, kdy dnešní padesátníci, nejhojnější skupina návštěvníků, byli omladinou…

Do Hanušovic jsem dorazil ve dvě odpoledne, tedy hodinu po otevření bran pivovaru. Od nádraží je to pár kroků, a proto jsem byl za chvíli na místě. Před vchodem mě uvítal stánek pro účastníky soutěže „Holba za pokladem “. Soutěžil jsem sice také, ale nesplnil všechny úkoly (chybělo mi razítko z chaty na Šeráku), proto jsem ani nemohl dovnitř. Říkám si „nevadí“ a jdu dál. Vstupné letos mírně podražilo, ale i 60 korun je pořád v normě. Vstupenku schovávám do speciální fólie, kde se mi nezničí, a s pocitem nového přírůstku do sbírky hanušovických suvenýrů jdu „koštovat“ pivo.

Pivovarské nádvoří

Cestou míjím stánek (nebo spíš halu) se suvenýry, zastavím se, nakoupím „pár“ věcí pro sebe a pro známé a s plnou polní mířím ke stánkům s pivem. Protože sem nejezdím zahnat žízeň, ale ochutnávat, piji po třetinkách (cena byla – až na několik výjimek – vždy 10 Kč). Začínám hitem letošního roku, tedy nealko pivem. Holba zde poprvé ve velkém představila svoji novinku z května, tedy sudové nealkoholické pivo (lahve prý prozatím neplánují). V hospodách už to pár týdnů mají, ale já to ještě nepil. Snad proto, že těmi hospodami jsou jen motoresty a ty, které leží poblíž hlavních silničních tahů. Prostě pivo pro řidiče.

Nealko mě příliš nenadchlo. Protože mi ovšem stále vrtá hlavou, kde se vlastně vaří, odhodlám se ke srovnávacímu testu a dávám si Litovel Free. Chtěl jsem vyzkoušet, zda to bude chutnat podobně. Pokud ano, utvrdí mě to v názoru na původ hanušovického nealka. Pokud ne, bude ve mně jiskřička naděje v to, že je to skutečně z Hanušovic a ne z Litovle, jak si většina lidí myslí.

A výsledek mého minitestu? Cítím rozdíl. Paráda. Třeba to skutečně bude přímo z Hanušovic… Podle několika zdrojů se Holba Free vaří v Litovli. Pivařům jde totiž hlavně o značku. Že se to vaří jinde, to není podstatné. Alespoň pro většinu obyčejných konzumentů.

Posezení u piva

Se zklamáním opouštím svět „nepiva“ a dávám si další letošní hanušovickou novinku – višňové pivo. Tento narůžovělý kompot – jinak se tomu ani říct nedá – zklamal má veškerá očekávaní a říkám si „horší už to být nemůže“. Bohužel jsem se mýlil. Poslední novinku – limetkové pivo – jsem nedopil. Snesu hodně, ale to bylo i na mě moc. S ochucenými pivy, jak je znám z mnoha minipivovarů, se to skutečně nedalo srovnávat. Byl to prostě pokus zaujmout, který se příliš nepovedl. Vařit ochucená piva chce kumšt. A pokud se to dělá ve velkém, nemusí to dopadnout dobře…

Klasické pasterované (Classic, Šerák a Premium) po loňských špatných zkušenostech ze slavností (ale i hospod na Šumpersku) raději vynechávám a pouštím se do kvasnicového Šeráka a nakonec i 13,51% speciálu. Jojo, tato dvě piva mi vždycky mají co nabídnout a ani letos nezklamala. Prostě nejlepší nakonec. (Jedna zajímavost, kterou je nutno zmínit. Pokud plánujete akci poblíž Hanušovic a budete si chtít kupovat soudeček s tamním pivem, domluvte se na stočení kvasničáku. Vzorková prodejna vám to velmi ráda domluví. Už jsem to několikrát vyzkoušel a je to paráda. Zatímco klasický Šerák ztratil punc výjimečnosti, kvasničák nemá chybu.)

Nejdřív napít, pak nafouknout

Co se pivních soutěží týče, vše bylo rozděleno na sekce ženy, muži a děti. Klasické pití půllitru a tupláku bylo zpestřeno i pitím piva brčkem a následným nafukováním balonků až do jejich prasknutí. Člověk by nevěřil, jak to může být po tom jednom pivu obtížné. :) Jinak děti dělaly v podstatě totéž, jenom to pivo tam jaksi nebylo…

Večerní projekci a závěrečný ohňostroj jsem z časových důvodů musel oželet a raději uhánět domů. Přeci jen mě čekala ještě dlouhá cesta.

Pohled na pivovar

A hodnocení závěrem? Z pohledu pravidelného návštěvníka byly letošní slavnosti podprůměrné. Snad to bylo i tím chladným a deštivým počasím, které panovalo. Na návštěvnosti se to sice příliš neprojevilo, ale na náladě a dojmech určitě ano.

Takže Holbo, za rok (teď už necelý) zase na viděnou! Věřím, že tlaku Heinekenu odoláš a budeš společně s Litovlí a Zubrem i nadále vařit pivo, které nejen místním lidem chutná. A popřemýšlej o těch exkurzích. V Litovli to také zvládají, tak proč ne Ty…

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 15097x] [13. leden 2008]
[Pivní slavnosti] [comments: 1] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře