Ffos y Ffin Brewery, Carmarthen (Wales)

Zpráva č. 3 – o stavu pivovarnictví u našich sousedů

Vážení čtenáři, milí pivní přátelé,

Tak zase něco odjinud. Tentokrát z pěkné dálky. „Croeso i Gymru“ aneb Vítejte ve Walesu. Vítejte v této lehce zvlněné, čisté, spořádané a pohostinné zemi se zastřiženými upravenými živými ploty, za kterými se pasou obvykle ovce či krávy. Vítejte v zemi ragby. Vítejte v zemi piva typu „ale“ (svrchně kvašené pivo). Jiný kraj, jiný mrav. S ležáky zde prostě neprorazíte, jsou k mání v každém jen malinko větším krámu (a to vč. Prazdroje a Staropramenu), ale málokdo je kupuje. Britské jazýčky jsou prostě postaveny na ale. Nedivme se, netvrďme, že neumí vychutnat a pít pivo, jim to prostě takto vyhovuje.

Každý umí něco jiného. Velšané pečovat o svojí zemi, nezištně se usmát a pozdravit i neznámého cizince jako první, nedivit se všemu, co je trochu odlišné od místních zvyků a nejezdit s kárkami po popelnicích a nevybírat je. O tom, že by tam někde před domem ležela stará lednička či vystěhovaná sedací souprava, která již dosloužila, nemůže být taky řeč. My Češi umíme na druhou stranu uvařit zase ty nejlepší ležáky a v převráceném gardu vše ostatní, co jsem zmiňoval. Nevím, co bych volil či oželel raději. Zda ty prvotřídní ležáky či tu spořádanost. Byla by to těžká volba.

Tvrdíte, že takováto propaganda do článku o pivovaru nepatří? Ale ano. Pivovar je vždy zasazen do prostoru, do země, do tradic a systému. Nezmínit slůvko o okolí a hnát to tzv. diplomaticky, technokraticky a nezávisle jen přes pivo neumím. Pivo a země jsou propojeny. Možná ty „eily“ chutnají (či nechutnají) právě proto, že patří sem. To je známá stará vesta. Každý přeci taky ví, že vepřo-knedlo-zelo chutná nejlépe tady u nás v Čechách!

Pivovar Ffos y Ffin

A tak nás pan Steve Smith, vlastník to pivovaru Ffos y Ffin Brewery, nabírá na nádraží v městečku Carmarthen do auta a můžeme se těšit na prohlídku. Je to dělný člověk, má červené montérky a zablácené holínky. Neodešel právě od počítače, ale zřejmě od mláta. Kdo by čekal nějaký historický pivovárek na náměstí s jedinečnou architekturou a jedinečnými britskými reklamními štíty a autobus plný turistů toužících po prohlídce starým pivovarem a ochutnávce, bude notně zklamán.

Uvnitř pivovaru

Tento pivovar je obyčejná hliníková bouda, u které jako by zrovna neplatilo to rčení o pověstné velšské udržovanosti. Navíc je zastrčena kdesi za městem v lukách. Zapadákov jak vyšitý. A na té boudě není ani zmínka, o tom že se uvnitř vaří pivo. Žádné kudrlinky, žádná reklama. Ale vaří se tam! Vkročíte-li dovnitř, máte pocit malé výrobní haly. What´s a different! Ony známé české středověké klenby a dech několika století tu jaksi chybí. Člověk by pomalu hledal píchačky.

Varna

Celému vnitřnímu prostoru dominuje velká varna. Ročně se v ní uvaří nějakých 120 000 litrů. Pivo putuje do cca. 50 – 60 restaurací v místním hrabství Carmarthenshire a také do jedné reprezentativní hospůdky v Londýně jménem „Prince of Wales“. Místní pivo je dodáváno do několika obchodních řetězců ve Walesu, jako je CK´s Supermarket, ASDA, Lonois a SPAR.

V levé sekci pivovaru je místnost na kvašení neboli spilka. Nějak mi zde nejde pod nos to nazývat pravou spilkou, neb teplota je zde nějakých 20 stupňů. Můžete se tu dlouho procházet v krátkém tričku, kvasí zde totiž svrchně kvašená piva, která můžete v klídku zakvasit i doma v obýváku.

Spilky
Kvasná káď s mladinou

A je zaděláno, jak vidíte. Kvasná deka je ale od ležáckých k nerozeznání. Steve mi točí jedno na košt v místnosti s „ležácko-aleáckými“ tanky. A to rovnou do pivovarské značkové sklenice. Takové sklínky prý mají skoro všechny pivovary ve Walesu. Jeden typ.

Jedno od Steva
Tanky s pivy

Můžete si vybrat ze sedmi pravidelně vařených piv. Jsou to všechno piva typu ale. Jmenujme namátkou několik značek …. Paxtons Pride (vítěz zlaté medaile na místním pivním festivalu v roce 2006), Cwrw Caredig (v místním jazyce), Dylans Choice a další. Jedno slabší, druhé silnější. Obsah alkoholu kolem 5 %. Já osobně v nich nevidím takřka rozdíl. Nejoblíbenější je prý onen Dylan´s Choice (4,4% alc.). Proč to nevím ……

Místně vařená piva
Český chmel a slad z Anglie

Co mě ovšem těší více než má nalitá sklenice je to, že tu nacházím našeho velvyslance. Ukryt zde, na západní výspě Walesu, v pytli s hliníkovou folií na povrchu, hrdě tu odpočívá náš poloraný červeňák ze Žatce. Jeho sláva je vskutku hvězd se dotýkající. Kam vlezu, tak ho buďto mají nebo minimálně znají. Je mi hned lépe! Jinak slad se bere z Anglie z kraje Wiltshire. Je to krásný mezinárodní mix. V podstatě jejich je jen voda a um. A ten je ještě diskutabilní (haha). Nic z toho ovšem ty dva hochy neodradí, aby vařili pivo s nadšením a láskou. Je to pivovárek dvou mužů. Kamarádů. Přeji jim štěstí. Je to vskutku malý podnik.

Pan Glyn Lenton

Steva již tedy známe, takže je slušností představit druhé muže zodpovědného za pivovar. Je jím pan Glyn Lenton, jenž byl, před tím než se oba vrhnuli po hlavě do komerčního vaření, poctivý a obyčejný sedlák. Oba jsou vlídní a přívětiví muži, ochotni o pivu kdykoliv diskutovat dlouhé hodiny. Společně navštívili kurzy domácího vaření a pak již šli na věc. První komerční várka byla uvařena v srpnu 2006. Vlastně jsou tu tři, nezapomínejme ani na němé tváře. Mají zde pivovarského psa. Je to Mikey! Haf...

Etiketovačka

V pravé části pivovaru je etiketovačka od firmy Langguth. Je to sice „sekáč“, ale pořád stará dobrá německá práce. Spolehlivá. Je zde dále malý koutek s papírovými bednami s pivy, jakési příruční skladiště, dále malý záchodek a tím to končí. Kancelář s polstrovanými otočnými luxusními koženými sedačkami a “návštěvnické centrum“ tu vážně nemají. Jak říkám, je to „pivovar dvou mužů“ a oba mají co se ohánět. Pivo sami vaří, sami rozvážejí. Na funkce marketingového ředitele a ředitele výroby si nehrají. Na to nemají ani náladu ani čas.

Pivovarský bordýlek

Prohlídka končí! Jedny dveře do haly, druhé boční ven. U těch bočních dveří je takový klasický krásný pivovarský bordýlek, který miluji. Schválně se zde zastavuji. Stojíme se Stevem uprostřed toho „nepořádku“ a povídáme si. O pivu i o životě. Dozvídám se například, jak je v Británii složité a ošemetné zaměstnávat a jaká nekřesťanská práva má zaměstnanec. Z jeho vyprávění mi přijde, že zaměstnanec má více práv než povinnost pořádně makat! Pivovar nepotřebuje líné lidi, co stojí se založenýma rukama. To je jeden z důvodů, proč zde nezaměstnávají nikoho a vše raději zvládnou sami.

Steve Smith a CzechBeerMan

Tak např. od tohoto roku mají muži v Británii nárok na otcovské volno! Narodí-li se muži - zaměstnanci potomek, má ze zákona právo na placené volno v řádech několika týdnů. Já se ptám proč ne se 1-2 dny pokochat a rychle hybaj zpátky do rachoty, tak jako jsem to udělal já s mýma dvěma dětma? Steve mi tvrdí, že když to sečetl dohromady včetně nemocí a různých zákonných nepřítomností v práci, lidé mu pracovali tak 25 – 30 týdnů v roce. Prý to nemělo cenu. Zajímavé co? Nás přeci komunisté učili, jak to v kapitalismu bezohlední kapitalisté krouhají hlava nehlava. Tady to ovšem vypadá, jako když ekonomiku diktuje dělník u pásu. Tato představa se mi hrubě nelíbí. Steve má pravdu. Zaměstnanec má hlavně pracovat a ne si u příležitosti každého prdnutí válet šunky.

Shrnu-li to vše, bylo to pěkné a cenné. Navštívil jsem ve Walesu pivovar ještě jeden, o němž si ale povíme příště. Ochutnal jsem tam docela dost těch „eilů“ a můj názor na ně se trochu změnil. Dříve jsem si stál jak mezek za svým a myslel, že přes ležáky nejede vlak. Honza Kočka potvrdí, jaké jsme měli spolu disputace. On měl pravdu! Teď už na to koukám jinak. Je to prostě svrchně kvašené pivo a nemůže již z podstaty být jako ležák. Je jiné a svým způsobem také dobré. Zajímavé určitě. Hrají v něm ovocné tóny, je rozmanité, je plné, může být i nakyslé, ale stále zajímavě dobré.

Je docela škoda, že tady v Čechách žádné není. Zvíkov se trochu snaží a to, co dělají v Náchodě, se snad ani nedá nazvat svrchně kvašeným pivem. Ale je zajímavé už jen třeba proto, že po těch našich dobrých ležácích má občas snad každý chuť i na něco jiného. Je to přirozené. Když budete jíst denně jenom vybrané pochoutky, dostanete za chvíli chuť na obyčejný krajíc dobrého chleba se solí.

A pivo typu ale je to pravé na změnu. Čekejte něco jiného. Slabou pěnu, (hladinku) například. Připravte si spíše sklenici na pšeničné pivko. Úzkou a vysokou. Mám pocit, že to z ní více chutná. Je jasné, že když si vezmete sklenici Tubinger, kouzlo piva ale je ztraceno.

Univerzální UK-US sklenice

Ani ta univerzální britsko-americká pivní sklenice mi nepřijde zrovna nejlepší, ta je spíš dobrá na banánový mléčný koktejl, ale je to jen můj subjektivní názor. Jistě se zde někdo zapojí do komentářů a doporučí, kam na dobré ale zajít či, kde si ho koupit. Jak správně nalít. Jak vychutnat. Uvidíme...

Tomu, kdo se rád dozví o tomto velškém pivovaru Ffos y Ffin Brewery více, radím navštivte prosím jeho oficiální webovou stránku (www.ffosyffinbrewery.co.uk ). Vítejte v Capel Dewi. Wales Vás dostane! Tak příště ještě jednou...

S pozdravem a úctouVáš Libor Vojáček alias CzechBeerManpivní reportér a sběratelTeplice

---

[Libor Vojáček] [Zobrazeno 8964x] [14. srpen 2008]
[Pivo ve světě] [comments: 4] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře