S poštou za pivem

Na začátku je nutno přiznat, že k sepsání tohoto článku mě tak trochu inspirovalo Vožechovo vzpomínání na krušovického Mušketýra. Osmdesátá léta sice pivně nepamatuju, ale už ta devadesátá ano. Jako náctiletý jsem se, mezi školami, stal poštovským panáčkem, protože jsem nastoupil k vlakové poště, což obnášelo ježdění v modrém vagónku po (nejen) západních Čechách. Pravda dnes bych si to pivně moc neužil, ale tenkrát to byla paráda. Už proto, že mi žádná značka nebyla cizí a já si tak mohl užívat všude.

Poštovní vagón

Mé povídání se odehrává v roce 1993 ve třech okresních městech, která měla tu výsadu, že se v nich vařilo pivo. Bohužel, všechny tři pivovary zavřel jejich vlastník Plzeňské pivovary, dnes Plzeňský Prazdroj a už se v nich nikdy pivo nevařilo, ba co víc některé jsou zčásti či zcela zbourané.

Šichta první - Domažlice

Náš vlak vyjíždí z Plzně něco málo před třetí hodinou ranní, ale v poštovním vagónu je živo již od půlnoci. Jsme tu tři - vedoucí, třídič a já (výpravčí poštovních závěrů, což znamená, že mám na starosti hlavně balíky a pytle zpracované od kolegů). Kolem páté ráno přijíždíme do Domažlic. Rychle vykládáme vagón a jdeme spát, vždyť nástup na zpáteční cestu máme až ve čtyři odpoledne. Kolem poledního jsem vzhůru a hurá na oběd.

U Schneiderů

V Domažlicích jsem si oblíbil hospůdku, která snad byla brána za pivovarskou. U Schneiderů se jmenovala a já jsem potěšen, že funguje dodnes a netočí jen plzeňská piva. Ale vraťme se o několik let zpět. Na čepu tehdy samozřejmě jen domažlická piva - Radní 10 a Rychtář 12. Jestli byl k mání i černý Purkmistr, na to si už nevzpomenu. Piva byla velmi pitelná, obzvlášť Rychtář, což způsobilo kolikrát to, že do čtyř hodin měl člověk na účtu čárek poměrně nepoměrně :)

Pivovar Domažlice

Já vím, v pracovním procesu se pít nemá, ba je to dokonce zakázáno, leč člověk byl mladý, nemusel se starat o rodinu, takže mu na místě až tak moc nezáleželo a hlavně tenkrát tam pil každý. Tedy skoro, všude se najde nějaká ta bílá vrána, že. Jak tak koukám na anketu (o řízení pod vlivem), je tam dost hlasů Mirků Dušínů a já věřím, že by se jistě nenapili ani v práci :( Leč já nikdy Mirkem nebyl...

Domažlická piva

V části domažlického pivovaru by se snad někdy v budoucnu měla obnovit výroba alespoň ve formě minipivovaru, ale už se o tom mluví dost dlouho, takže osobně pomalu ztrácím naděje...

Šichta druhá - Cheb

Cesta do Chebu se nastupovala někdy dopoledne až v poledne. Kolem šesté podvečerní jsem byl se svou prací hotov. Zbývalo tedy jen hodit bágly na ubytovnu, která byla v areálu chebské vlakové pošty a šup do víru města. Ne, na Evropskou ulici jsem se nechystal, vzal jsem to směrem do centra, kde se nalézala restaurace Blaník, kterou jsem si oblíbil. Na čepu chebský Starovar 12 za 7,90 Kč. Pokud si dobře pamatuji jednalo se o poměrně velký sál a večery se zde trávili krásně.

Pivovar Cheb dnes

Časem však zde pivo zdražilo o, tenkrát nevídané, celé dvě koruny a já začal chodit jinam - U lucerny - na Gambrinus 10 za 6,80. Dnes již vím, že to byla fatální chyba a měl jsem dále prolévat hrdlem pivo chebské, leč omlouvá mne jen to, že mi v duchu ani nenapadlo, že by mohl být pivovar uzavřen. Co bych za to dneska dal, kdybych mohl zajít do Blaníku, dnes snad již také neexistujícího, či kamkoliv jinam na Starovara...

Chebská piva

Šichta třetí - Karlovy Vary

Po chebském pivu se báječně spalo a já se vydávám na další cestu (tentokrát sám a sám dojedu až do Plzně). Takže už jen krátká zastávka v Sokolově a přijíždíme do Karlových Varů, kde mě čeká přestávka ve formě oběda a s tím je samozřejmě spojeno popíjení varského Karla. Tato tradiční jedenáctka sice byla slabší, než Starovar, ale i tak výborně pitelná. Přejdu koleje po lávce - nadchodu a už jsem v místech, která se zvou Růžový kopeček či tak nějak, kde se nachází restaurace Racek s Karlem na Čepu. Dnes Irish Pub Racek.

Pivovar Karlovy Vary

Když se mi někdy stalo, že nechci celou dobu strávit v hospodě, vydávám se do města. Mám dojem, že jsem procházel i kolem karlovarského pivovaru a své putování několikrát zakončil v restauraci hotelu Brix, samozřejmě s Karlem na čepu. Jak jsem se dočetl na internetu, hotel již není v provozu a navíc hyzdí své okolí. Nechce se mi věřit, že za cca 15 let došlo k takové proměně. Určitě škoda.

Karlovarská piva

Ale to už je čas zamířit zpět na nádraží a vyrazit k domovu. Neopomenu zakoupit varská lahvová piva do sbírky ale také dvě plzeňské desítky, jejichž tvar etikety napovídá tomu, že byly vařeny (nebo jen stáčeny?) v Karlových Varech.

Už tenkrát piva původem...

Závěrem mohu směle prohlásit, že ve všech západočeských pivovarech bylo vařeno výborné pivo a je jen škoda, že se pivovary v Domažlicích, Chebu i v Karlových Varech nepodařilo uzmout hrobníkovi - rozuměj plzeňského vlastníka - z lopaty. Jediný pivovar, který z tehdejšího uskupení mimo Plzeň přežil je Chodovar. Kdyby takovou šanci dostali i ostatní tři, věřím, že by prosperovaly a my si mohli dopřávat jejich piva dodnes.

P.S.: Některé fotografie jsou posbírány po internetu, autorům se tímto za jejich použití omlouvám...

P.S.2: Při hledání informací a obrázků o vlakové poště jsem zjistil, že u nás už prakticky neexistuje :(

P.S.3: Od bývalého pracovníka chebského pivovaru jsem se dozvěděl následující o dnešním stavu pivovaru: "Z lahvovny (a filtrace) je dnes Kaufland. Varna, kvasničárna s propagací, laboratoř - to je teď prodejna Prima, OD Prostějov atd. Z bývalé stáčírny sudů a výstavu sudů, myčky sudů a bednárny je prodejna hraček, bot, oblečení atd. V podzemí jsou určitě zachované prostory dolní spilky a sklepa. Nemyslím si, že je zasypali, byly to obrovské prostory. Ležácké tanky pravděpodobně vyřezali (bylo jich tam cc 200 - od 110 hl po 340 hl). Kvasné kádě dolní spilky určitě zůstaly na místě - byly to betonové monolity s uponovým nátěrem - objem kolem 420 hl). Horní spilka byla komplet v nerezu - 4 řady kádí, každá asi po 12 ks, každá káď tuším 200 hl. Ta byla v úrovni přízemí. Určitě nestojí - budovy dopravy, garáže, ředitelství, dílny, jídelna, sila na slad a část sladového hospodářství."

P:S.4: Při fotografování lahví jsem si všiml, že některá piva měla na tehdejší dobu ne zrovna standardní zadní etiketu s povídáním, které bych Vám rád ocitoval:

Domažlický Písař - lehké pivo: "Pivo vyrobené tradiční technologií za použití kvalitního českého sladu, chmele a vody z oblasti Šumavy. Lehké pivo se vyznačuje ne jedné straně vysokým řízem, ale zároveň i nízkým obsahem alkoholu a využitelné energie. Je proto vhodné všude tam, kde je nutné uhasit žízeň, ale hlava musí zůstat čistá."

Karlovarské minerální pivo - vařeno z přírodní léčivé minerální vody: "Toto pivo je vyráběno klasickou českou technologií z tradičních přírodních materiálů a těší se velké oblibě u znalců. V hotovém pivu je vysoký obsah minerálních látek, které dodávají jedinečnou chuť tomuto nápoji. Visoká hladina lithia snižuje vliv rizikových faktorů a příznivě působí na metabolismus tuků a bílkovin."

Dukát - speciální světlé pivo: "Toto pivo je vyráběno tradičním plzeňským způsobem s dlouhou dobou zrání při nízké teplotě. Čistý a nahořklý charakter je to, čeho si opravdoví znalci cení"

---

[Richard Chodora] [Zobrazeno 12178x] [4. únor 2010]
[Pivní cesty] [comments: 13] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře