Sládek zachovávající věrnost jednomu pivovaru

Již z úvodu je jasné o kom a o čem bude řeč. Přiznám se ovšem, že tento článek měl být napsán již před drahnou dobou. Leč ne vždy se podaří řídit příslovím „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek“. Tentokrát platilo spíše úsloví „Co můžeš udělat dnes, můžeš stejně dobře udělat i zítra“. Zkrátka – pozvání ke Flekům jsem od pana Chramosila měla už nějaký ten pátek, a možná právě proto, že mám do pivovaru „coby kamenem dohodil“, jsem návštěvu stále odkládala. Teprve po zjištění, že nejdéle sloužící sládek u nás opravdu již U Fleků končí, jsem se k návštěvě vzchopila. Taky jsem se před panem Chramosilem za to kála a moc mu děkuji, že mne ještě (na rozdíl od dalších návštěv) „vzal na milost“, provedl mne pivovarem a prozradil něco ze své minulosti.

Z ulice

Při prohlídce prostor jsem zavzpomínala na léta sedmdesátá, kdy jsem zde bývala častým hostem. Nikoli jako štamgast, ale jako průvodce cizinců jedné nyní již zaniklé CK, kde jsem si za studií přivydělávala. Tenkrát snad každá skupina dospěláků, zavítavší do Prahy, měla v programu návštěvu pivovaru U Fleků, který byl, zejména díky jeho pivu, jednou z největších turistických atrakcí pivovarské a gastronomické Prahy tehdejší doby. Pivo tenkrát stálo (snad si to pamatuju dobře) 4,10 Kč a obsluha očekávala od návštěvníků, že jim nechá celého bůra. Většině „mých“ turistů se v podniku líbilo, ovšem někdy byl problém, kterak je odtamtud dostat a v pořádku dopravit do hotelu.

Ze dvora

Pan Ivan Chramosil je nejdéle sloužícím sládkem nejen na jednom pracovišti, ale u nás vůbec. Do pivovaru U Fleků nastoupil, po krátkém působení ve Staropramenu, 1. května roku 1971. Datum 1. 5. bude pro pivovar ještě jednou významné, ale o tom později. Pan Chramosil je nejen podepsán pod současným receptem Flekovského tmavého speciálu 13°, ale má také velkou zásluhu na tom, že v osmdesátých letech nebyl pivovar U Fleků zrušený, ale naopak prodělal ozdravnou rekonstrukci. Svým způsobem to bylo štěstí, že byl začleněn do Pražských pivovarů.

Pan sládek

Historie tohoto nejstaršího minipivovaru u nás je sice asi většině čtenářů známa, pojďme ji tedy jen v rychlosti zrekapitulovat. První písemná zmínka o existenci pivovaru pochází z roku 1499, kdy dům U dvou strak koupil sladovník Vít Skřemenec. Pivovar pak častokrát měnil majitele, dokonce v několika letech po Bílé hoře se zde ani pivo nevařilo. Roku 1762 podnik zakoupil Jakub Flekovský, jehož jméno nese dodnes. Téměř celé 19. století patřil dům s pivovarem rodině Pštrossových, za jejichž správy podnik dosáhl dnešního rozsahu. Významným letopočtem se stal rok 1843, kdy se zde poprvé uvařilo tmavé flekovské pivo, jímž je pivovar proslulý dodnes. A pivo, které nikde jinde neseženete.

V muzeu

Počátkem 20. století koupil podnik Josef Karel Khop, po jeho smrti pak už patří dům rodině Brtníků, kteří ho vlastnili až do roku 1949, kdy byl podnik znárodněn. Do roku 1960 náležel pivovar pod Pražské pivovary, závod Nusle, po zavření Nuselského pivovaru pak do roku 1970 pod závod Braník, od roku 1971 pod závod Staropramen. A pak už nastává ten druhý významný 1. květen, 1. 5. 1992, kdy je pivovar vrácen v restituci původním majitelům, rodině Brtníků a začíná další etapa vývoje pivovaru.

Scezovací korýtko

Provázena panem sládkem, vystupuji po starých, dřevěných schodech k varně. Je dvounádobová o objemu 70 hl, vytápěná přímým ohřevem plynu a umístěná pod historickým stropem s malovanými trámy. Ještě před šesti lety měl pivovar ve spilce dřevěné kádě (14x 30 hl), ovšem jejich údržba, vzhledem k nedostatku příslušníků cechu bednářského, byla velmi obtížná. V současné době hlavní kvašení i dokvašování probíhá v tancích (25x 30 hl).

Tanky

Do roku 1942 byla součástí pivovaru i sladovna, dnes je v jejích prostorách umístěno pivovarské muzeum a slad odebírá pivovar z Kounic a od Weyermannů. Chmelí se granulemi ŽPČ a kvasnice jsou z Budvaru. Zařízením, které asi již jako funkční nikde jinde není vidět, je originální chladící štok, původně pocházející ze Zámeckého pivovaru Zbraslav, odkud se přes pivovar Braník dostal ke Flekům a tím byl vlastně zachráněn před likvidací.

Štok

Neméně zajímavé jsou i restaurační prostory, zahrnující několik historických sálů o celkové kapacitě 1200 míst. A k tomu ještě letní zahrádka pro 400 návštěvníků. Raritou jsou dvě historické koule, které se nachází v nosné zdi restaurace a jsou pozůstatkem 30leté války. Pamětní deska pak připomíná, že roku 1911 zde skupina chorvatských studentů založila, po zhlédnutí zápasu Sparty se Slavií, fotbalový klub Hajduk Split.

Jeden ze sálů

Ale vraťme se k PANU sládkovi, člověku ověnčenému mnoha cenami. O sobě moc povídat nechce, jeho práce a zásluhy mluví za něho. Tak alespoň něco na něj prozradím z poslední doby - v roce 2010 byl uveden do Síně slávy českého pivovarství a sladařství, v roce 2011 získal titul Sládek roku od Sdružení přátel piva, 2013 pak Cenu za celoživotní přínos pro české pivovarnictví. Úplně čerstvým oceněním je pak cena časopisu Pivo, Bier & Ale - titul Český pivní patriot, udělovaný výhradně osobnostem, které celý svůj život, respektive déle než 30 let, pracují pouze v jednom pivovaru.

Dej Bůh štěstí!

Kromě toho je členem degustační poroty Mistrovství Evropy piv, Europe Beer Star, soutěže World Beer Cup, která se koná každé dva roky v USA. A jako degustátor je zván jako porotce do soutěží piv v celé naší republice.

Pan Ivan Chramosil odchází na odpočinek (jak dlouho to ovšem vydrží?), na jeho místo nastupuje jeho žák, Michael Adamík, pravnuk Václava Brtníka, který byl zdejším sládkem a vlastníkem podniku ve třicátých letech. Tak dej Bůh štěstí jeho počínání!

---

[Jana Běhounková] [Zobrazeno 6590x] [14. leden 2016]
[Minipivovary] [comments: 4] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře