Potěšení v pivní poušti 1: Velický Bombarďák
Reportáže z minipivovárků
Potěšení v pivní poušti 1: Velický Bombarďák
Více méně náhodou jsem se letos začátkem dubna ocitla na dovolené na moravsko - slovenském pomezí, nedaleko Strážnice, vskutku jen pár kilometrů od slovenských hranic a prakticky na hranici CHKO Bílé Karpaty. Kraj vinic i malovaných „plžů“ (vinných sklípků), kraj vzácných jeřabin oskeruší, horských luk s chráněnou květenou, i mnoha chráněnými druhy říše živočišné. Zbojníky a lesní víly, kdysi se ve zdejších lesích prý hojně vyskytující, můžeme v současnosti už vynechat - i když…
Vskutku nádherný kraj, bylo mi však jasné, že jedeme do „pivní pouště“, zejména když ubytovací zařízení inzerovalo na čepu přímo vražednou kombinaci - GH 10° a 11° Svijany. Všude daleko, jízdní řád místního busu představoval „noty na buben“, rekreační zařízení v okolí, která slibovala nabídku podstatně přijatelnější, ještě (mimo sezónu) zavřená. A přece jen se nakonec „blýsklo na časy“. Díky celotýdennímu krásnému počasí občas k večeru otevřel kiosek v přijatelné vzdálenosti, kde byla na čepu piva z Černé Hory.
Ovšem, jedu-li někam do míst, pro mne vzdálených, prostuduji prameny, zdali není někde v dosažitelné vzdálenosti minipivovar, zejména nově vzniklý. V bezprostředním okolí se sice žádný takový nenacházel (to by nebyla ta „pivní poušť“), ale za pomoci veřejné dopravy, vlastních nohou a vypůjčeného bicyklu se mi podařilo navštívit dokonce dva čerstvě vzniklé minipivovary a ještě (musím přiznat, že zcela náhodou) jednu pivotéku, vlastně taky pivovar, ale létající.
Láďa, Vlado a Johny
Byli jednou jedni domovarníci… ale tak by mohl začínat příběh snad každého druhého minipivovaru. Tihle hoši jsou tři, tak, jak to ve správné pohádce má být. Neocitla jsem se ale v pohádce, ale ve Velké nad Veličkou, kde mne vítají spolumajitelé zbrusu nového pivovárku (oficielně otevřen 6. března 2015) – Láďa, Vlado a Johny. Ano, jsem na návštěvě Velického Bombarďáku . (Pivovar dosud nenese žádné zjevné označení a tak mi bylo doporučeno ptát se na náměstí a tam koukat po vzrostlé hrušce. Dotaz jsem položila hned na nádraží, ovšem paní výpravčí se upřímně vyděsila: “tady je nějaké náměstí?“. Bylo, i ta hruška.)
Pivovar
Obec se nachází jen pár kilometrů od slovenských hranic a tak i osazenstvo pivovaru je mezinárodní: Johny a Vlado jsou Slováci a Láďa je místní, ale má prý maďarské předky. A že všichni mají smysl pro humor, tak aby se neodlišovali od těch „velkých“, tak všichni jsou ředitelé (Láďa je manažer a finanční ředitel, Vlado, jakožto sládek je ředitelem výrobním a technik Johny pak ředitelem technickým). Od roku 2010 postupně získávali domovarnické zkušenosti v hrnci na plotně, posléze v garáži, vyzkoušeli si i várky v pivovarech již stávajících, u kamarádů, až se rozhodli založit si vlastní pivovárek. Vstupme ale dovnitř.
Varna
Prostory sice nejsou příliš veliké, ale účelné, vše, co má v pivovaru být, zde je. Dvounádobová varna o objemu 300 l pochází z pivovaru Skřečoňský žabák (scezovačka pak slouží zároveň jako vířivka), spilky jsou dvě, jedna na spodní kvašení (6x 300 l), druhá na svrchní (4x 300 l). Ležáckých tanků po 270 litrech je celkem 26: 22 na spodní a 4 na svrchně kvašená piva. Slad odebírá minipivovar ze Záhlinic a ze slovenské sladovny Sessler, chmelí se především ŽPČ a Premiantem, svrchně kvašená piva pak chmely anglickými a americkými.
Spilka
Ze spodně kvašených piv jsou vlajkovou lodí pivovaru světlé: 10° Bombarďák, 11° Šmukáč a 12°Anciáš (ten je i v polotmavé verzi), dále pak 12° vídeňský ležák a speciál 13° ptm. Huménečko. Než se dostaneme k pivům svrchně kvašeným, tak musím objasnit názvy výše uvedených piv. 10° , kromě toho, že nese název pivovaru, tak je prý vzpomínkou na úspěchy jejich fotbalového mužstva, Šmukáč je název kloboučku ke kroji, ďábla Anciáše snad představovat netřeba a Huménečko bylo původně uvařeno na křest stejnojmenné kapely.
Tanky
Ze svrchně kvašených můžete střídavě ochutnat piva: 14° Velickou IPA, 13° Amber Ale, 11° pšenici bavorského typu, 14° stout, či různé Velické single hopy. A určitě mnoho dalších, neboť vzhledem k velikosti varny si hoši mohou dovolit experimentovat a jejich portfolio piv je vskutku hodně široké. Přiznám se, že už si ani nepamatuju, co všechno jsem v pivovaru ochutnala. Vypůjčím si slova známého básníka „bylo to krásné a bylo toho dost“, ale v kladném slova smyslu. Všechna piva byla výborná, bez zjevné vady a mohu jen litovat, že pivovárek není někde v dosahu.
Vzorek
Velická piva se točí ve vlastní hospodě v obci, v Horňáckém šenku (otevřeno kromě pondělí od 18 hod.), jinak je lze získat při prodejním dnu pivovaru, což je pátek od 8 do 14 hod., nebo po domluvě, či na některém z festivalů. K zakoupení jsou litrové PETky a pro sběratele pak etikety, tácky, trika a v budoucnu i sklo. Ceny piva jsou stejné jak v pivovaru, tak i v šenku. Horňácký šenk je sympaticky zcela nekuřácký (kouření povoleno jen na přilehlé zahrádce) a jak vidno, jde to i v malé obci a zájem místních je značný. Provozovatelem šenku je Láďa a pod jeho taktovkou je prováděna i osvětová činnost na poli pivním – 4x do roka se tady koná řízená degustace. A pak, že „buditelé“ vymřeli!
Výčep v Horňáckém šenku
Zcela z „jiného soudku“ je... Ale o tom zase až příště.
[Jana Běhounková] [Zobrazeno 6635x] [2. květen 2015]
[Minipivovary] [comments: 4] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]
Diskuse k článku
Vložit komentář
Komentáře
zog
neděle, 3. květen 2015
11:53
Sakra byli jste na Moravě. Takže žádný Láďa ale Laďa!
napsal(a): zog [Odpovědět]
Adsense
14. listopad 2024
08:02
posted by: Inzerce