Lovci Mamutů

Když jsem v červenci navštívil nově vzniklý pivovar v Brně - Líšni, odjížděl jsem z jižní Moravy s vědomím, že mám pivovary v tomto kraji „splněné“. Přesvědčení mi ale nevydrželo dlouho, záhy vyplavala na povrch nejen pivních serverů informace, že v srdci vinařské oblasti Mikulově začal fungovat minipivovar Mamut a v jedné vsi u Hodonína se prý začlo vařit a prodávat pivo Mazák. Zprvu kusé a nepřesné zprávičky se postupně upřesnily a já začal plánovat další cestu na jih Moravy, abych měl opět „splněno“.

Korespondence s majiteli/provozovateli obou pivovarů probíhala po mnoho týdnů a směřovala ke konečnému datu (8. říjen). U obou pivovarů bylo v některých dnech a týdnech trochu nejisté, zda budou mít pivo, ať už z důvodu velké poptávky převyšující mnohonásobně kapacitu ležáckých tanků, či z důvodu konání různých slavností (vinobraní, hody), ale vše nakonec dobře dopadlo.

Obeslal jsem kamarády, v pátek večer posbíral omluvenky a v sobotu v půl 9. jsme v 5 lidech nastoupili v Brně do rychlíku směr Břeclav, kde se k nám připojil 6. člen naší výpravy přijedší z Pardubic. K cestování jsme využili celodenní jízdenky na IDS JMK za 190 Kč, čímž se položka za cestování změnila v pakatel. Na tuto jízdenku mohou v nepracovních dnech jet 2 dospělí (a k nim až 3 děti) a platí ve všech osobních a spěšných vlacích, všech obyčejných rychlících a samozřejmě všech autobusech, tramvajích a trolejbusech celého JM kraje.

Pivovárek sám je v Mikulově velice dobře utajen, z ulice na něj není jediné upozornění a kdo neví, kam má jít, nikdy tam netrefí. My jsme ale věděli, že naším cílem je zvonek na dveřích penziónu Frope v ulici Pod platany, na který jsme zazvonili kolem půl 11. Otevřít nám přišel sám pan sládek a hned nás vedl do provozní místnosti pivovárku, kde je umístěna varna (500 l), vystírací a scezovací káď a výčep. Nádoby jsou vyvedené v nerezu, vyrobené svépomocí, pod kotlem se topí dřevem, míchá se krásným starým dřevěným pádlem (ale už se kreslí a pomalu chystá vznik strojního míchání), celá místnost je pěkně vykachlíkovaná.

Už se nám tu líbí

Mladý a sympatický pan sládek nelenil, hned nám začal točit pivo do pěkných ologovaných tenkostěnných sklenic a přitom vyprávěl, jak a proč to všechno začalo, jak to vypadá a kam to celé směřuje. Samotnému komerčnímu vaření samozřejmě předcházela dlouhá léta domácích pokusů o vytvoření dobrého pitelného piva. Až v minulém roce došli 2 kamarádi k přesvědčení, že už není nač čekat a pustěj se do toho. Zařízení pivovárku opravdu vypadá moc pěkně, ale zbývá ještě spousta práce, hlavně ve sklepě. Spilku tvoří v současné době 2 pěkné „hrnečky“ o objemu 500 litrů a v zadní části jsou 2 ležácké tanky o objemu něco přes 1000 litrů, k nimž by mělo v nejbližší době přibýt dalších 5. Trochu nevýhodou zatím je, že spilka i ležácké tanky jsou v jedné neoddělené místnosti. To by se mělo změnit příští rok, na kdy je naplánována přístavba nadzemní části, kde bude spilka a zde dole už pouze ležácké tanky, což umožní oddělit obě oddělení s důrazem na snadnější udržování správných teplot.

Pan sládek a spilka

Pivo samotné je vařeno klasicky česky ve stupňovitosti 10° (na 1 rmut) a 12° světlá (na 2 rmuty), ze sladů z Rajhradu, tradičních druhů chmele a vody z městského řádu. Kvasnice berou v Černé Hoře. Vlastní hospodu se stálým odběrem nemají, pivo nárazově dodávají do Hospůdky Pod zámkem (Husova ul.), jinak se vše vypije na různých akcích a slavnostech. Se zvýšením výstavu je samozřejmě v plánu smlouva s několika místními hospodami a restauracemi (což prý ale není vůbec jednoduché domluvit hlavně vzhledem k faktu, že jich spousta má „výhodné“ smlouvy s giganty); s odbytem vzhledem k přímo obrovskému množství turistů nebude hlavně v létě žádný problém. I proto se tu chtějí soustředit na velmi dobře pitelnou poctivou desítku, což ocení nejen hordy cyklistů.

Ležácké tanky

S rozšířením sklepa se bude též rozšiřovat i portfolio nabízených druhů piv. Velké plány tu mají s vařením ovocných piv, ovšem s vynecháním veškeré chemie, tak typické pro různá zelená, modrá a jánevímjaká piva velkých hráčů, s podílem opravdové ovocné složky dodané během fermentace. Skoro samozřejmostí je vařit pivo tmavé či polotmavé s vyšší stupňovitostí. A až tohle všechno bude fungovat, přijde na řadu svrchní kvašení, ale to je hudba budoucnosti trošku vzdálenější…

Ulovený Mamut

Pivo samotné, které jsme měli možnost ochutnat přímo na místě, byla výborná dvanáctka (25 Kč), která svou vůní a hlavně svou chutí přeskočila vysokou laťku, kterou kladu na piva z minipivovarů. Dovolil jsem si ho zařadit do první trojky piv, která jsem nově ochutnal. A ve srovnání s propadákem, který nás čekal ještě ten den odpoledne, vyznívá toto hodnocení ještě markantněji.

A proč Mamut? Při hledání názvu piva padaly návrhy všelijaké, cílem bylo něco krátkého, úderného, bez diakritiky a s vazbou na region. Název Mamut padl jako jeden z prvních, byl okamžitě zamítnut jako blbost, ale postupem času se přece jen prosadil např. proti Dietrichsteinovi. Mně osobně se název líbí, v této lokalitě (nejen v Dolních Věstonicích) bylo nalezeno spoustu věcí z období dávno minulých a mamut je typickým příkladem.

Oběd

Po zhruba dvou hodinách příjemného pobytu jsme se rozloučili a popošli do města do Hospůdky Pod zámkem na oběd a další konzumaci Mamutů, tentokrát už ovšem v tlustostěnných krýglech zn. Gambrinus. Pivo bylo v trochu horší kondici než přímo v pivovárku, nicméně stále dobré.

Ve 14 hodin sedáme do vláčku a přes Břeclav a Hodonín se přesouváme do Dolních Bojanovic ochutnat pivo Mazák, které mělo být na čepu v Horní hospodě tentokrát v dvanáctkové podobě. Hospodu jsme našli snadno, vstoupili do relativně dost zahuleného výčepu, kde parta místní omladiny trávila odpoledne ve společnosti půllitrů s Géčkem a desítkami panáků.

Horní hospoda

Tentokrát jsem přičichnutím nezjistil nic a po odpití několika hlubokých doušků mi jako jediná chuť utkvěl na jazyku sklep. Nikoli sklep pivní, ale sklep zeleninový. No a to bylo všechno. Dal jsem šanci Mazákovi ještě v druhém půllitru, v kterém jsem tuto příchuť už nezaznamenal (asi se již propláchly trubky), ale stejně tak jsem tam nezaznamenal nic jiného, žádný slad, žádný chmel, prostě nic, pusto prázdno.

Dnes čepujeme...

Nevím… pokud je to tak děláno schválně s cílem naučit na Mazáka pijáky Géčka, kteří jsou zvyklí na pivní nápoj bez chuti a zápachu, dalo by se to pochopit, ale bude potřeba ještě trochu srazit prodejní cenu. Mě pivo ničím nezaujalo a zvlášť ve srovnání s Mamutem jsem odcházel na autobus do Hodonína s pocitem velkého zklamání.

Do Hodonína jsme dojeli ve velkém lijáku, ale protože do odjezdu vlaku zbývala hodina, vydali jsme se spravit si chuť na osvědčené místo – na Šviháka do pivovaru U Kunce. Já osobně jsem si pošmákl na světlé 11° a tmavé 13°; pivo nemělo chybu a postaralo se o důstojné zakončení naší výpravy za novinkami jihomoravského pivovarnictví.

U Kunce

Shrnutí výletu: Jižní Moravu mám opět „splněnou“, ochutnal jsem 2 nová piva pocházející s velkou pravděpodobností z podobných podmínek, ale velmi rozdílné kvality. Na Mamuta se zase budu těšit a přeju jeho majitelům, aby jim jejich plány vyšly a lidi mohli do této vinařské oblasti jezdit i za výborným pivem; Mazákovi dám při jiné příležitosti šanci a i jemu přeju, aby na něj jeho konzumenti vzpomínali v dobrém. No a Švihák jen potvrdil to, co o něm už dlouho vím :)

---

[Zbyněk Melichar] [Zobrazeno 10106x] [13. říjen 2011]
[Minipivovary] [comments: 11] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře