Pivní dvoudeňák: den druhý aneb Jak to vaří u Eggenbergů?

O tom jak jsme se měli včera si přečtete zde...

Budík máme nařízený na sedmou hodinu ranní a my se tak ocitáme na prahu druhého dne naší cesty. Vyrážíme směr České Budějovice, kde místo místního piva, které nám nic neříká - jak názvem, tak i chutí, pitelností - dáváme jen kafe na pumpě a zase pokračujeme v cestě už rovnou do vytouženého Českého Krumlova.

Konečně se ocitáme v Krumlově, a to s devadesátiminutovým předstihem. Navštěvujeme tedy nejdříve podnikovou prodejnu a kupujeme nezbytný materiál ve všech podobách. To nám zabírá jen hrstku času a tak se jdeme kouknout do centra s tím, že si dáme před degustací, která je v ceně exkurze, místní točený. To se stává realitou po pár krocích v jedné uličce u Vltavy pod hradem a poroučíme si rovnou dvanáctku na zapití žízně. Musíme uznat, že správně vychlazené s dobrou chutí nám bodlo a dáváme ještě jedno. Čas utekl a my se vracíme zpátky před pivovarskou vrátnici, kde zakupujeme lupeny a očekáváme příchod jedenácté hodiny, kdy má exkurze začít.

Pivovar Eggenberg

Zanedlouho přichází mladá slečna s pánem a hned se nás ujímají. Na rozdíl od předchozích exkurzí, co jsme absolvovali v jiných pivovarech, jsme byli rozděleni na dvě skupiny: na anglicky hovořící, kterých se ujímá již zmíněný pán, a nás Čechy, které si bere na starost slečna.

Říkáme si, že se konečně nebudeme střídat s cizinci a budeme tak z výkladu něco mít, což je jen dobře. Naši skupinku tvoří přibližně dvanáct lidí, takže se také nebudeme strkat. Vynikající podmínky pro prohlídku, která právě začíná...

Nádvoří pivovaru

Začínáme na nádvoří pivovaru, které také slouží návštěvníkům jako parkoviště, a seznamujeme se s historií. Pivovar prý dříve nestál zde, ale v areálu nedalekého hradu, odkud je také původním vodovodem Jakuba Krčína svedena voda, používaná k výrobě piva, načež se dozvídáme, že je to to jediné, co je k výrobě piva používáno jako "vlastní". Slad prý nakupují v Přerově a chmel v Žatci.

Stáčírna

Zatímco druhá - "anglická" - skupinka jde nejdřív do varny, my to bereme od stáčírny, která se nachází vedle staré sladovny a kde se dozvídáme, že tu pivo vyrábějí tzv. "od zadu", tj. že se nevaří pořád, ale jen pokud skladové zásoby dosáhnou určitého minima. Roční výstav se pohybuje u hranice 10 000 hl a stálých zaměstnanců (když se zrovna nevaří, obstarávají i jinou práci, třeba údržbu areálu apod.) je zde okolo dvaceti.

Budova staré sladovny

Dozvídáme se také, že zde pivo stáčejí pouze do sudů a lahví. Do PETek prý nestáčejí vůbec, což nám dělá jakožto odpůrcům tohoto výmyslu radost. Na vývoz se pivo plní ještě do plechovek, ale nikoliv zde, ale v Kralupech nad Vltavou, kam se pivo odveze a odtud putuje rovnou do Itálie, Finska, Dánska, Německa a bývalých států Sovětského svazu. Tolik asi o stáčení a jdeme do varny.

Budova varny

Varna se nachází naproti budově staré sladovny a my se po zdolání pár schodů ocitáme přímo v srdci pivovaru. Jsou tady čtyři nádoby, na jednu várku navaří 250 hl za cca 12 h a nikdy prý pivo nechutná stejně. Záleží totiž na sládkovi, jakou má náladu a co snědl předtím, než šel vařit, a jak se mu změnily chuťové buňky.

Varna

V současnosti produkují do lahví a sudů tato piva: 8% světlé Kristián, Nealko, DIA, 10% světlé, 12% světlé a tmavé a speciální 12% Petr Vok (moc nám nechutnal, měl takovou divnou chuť a řekl bych, že smrděl, zkrátka klasická dvanáctka byla lepší, ale jak nám již říkala slečna průvodkyně, záleží na sládkovi, takže jsme možná narazili jen na špatnou várku). Dále ještě dělají kvasnicové, ale jen do sudů, které dodávají pouze vybraným podnikům, které udrží pivo o teplotě mezi 10-13°C a vytočí ho co nejdříve. Prý kvůli tomu, aby se nezkazilo a chutnalo stále dobře. Ochutnáváme zde přítomný slad a jdeme dále...

Spilka

Naše kroky míří do ,"spilky". Spíše se tedy ocitáme u velkých nerezových sil, žádné klasické otevřené železobetonové kádě, které prý již nepoužívají řadu let. Inu dobrá tedy, moderní doba je moderní doba, říkáme si a jdeme se podívat do sklepa...

Sklep

V ležáckém sklepě se nachází sedm oddělení po třinácti tancích o objemech 114-115hl. Tyto tanky nahradily dřevěné sudy od roku 1972. Tanky umývají prý zásadně ženy, muži zase prý kotle na varně. Desítka zde zraje nejméně 14 dní, ležák pak minimálně 50 dní...

Restaurace

Tímto naše prohlídka končí a my jdeme uplatnit nárok ve formě odměny, tedy spíše degustace dvou půllitrových piv dle vlastního výběru v podnikové restauraci. Restaurace vypadá velice útulně, staré pivovarské cedule na zdech navozují dobrý dojem. Tentokrát volíme desítku, připadá nám však moc vodová, ale né zase úplně špatná. Jako druhé požadujeme na spravení chuti již známou dvanáctku, která opět nezklamala. S poděkováním se loučíme a pokračujeme dále v cestě.

Výčep

Náš další cíl je Vyšší Brod . Tam se ocitáme během hodinky a pivovárek nacházíme takřka hned. Procházíme malou chodbou, pár schodů a ocitáme se ve sklepní místnosti, kde jeden stůl obklopují nějací turisté a místní štamgasti v podobě mastných hlav metaláků, což nás docela odrazuje, ale nakonec to přeci jen riskneme a objednáváme místní dvanáctku. Chuťově nás zaujímá, barva, říz prostě perfektní pivo, za které dáváme palec nahoru. Čas nás ovšem tlačí, další už proto nedáváme, jenom kupuju jeden půllitr do sbírky a pak už ven k autu.

V pajzlu U Jakuba

Máme před sebou poslední plánovanou zastávku - Vimperk. Naše trasa vede okolím Lipna a tak na osvěžení volíme koupačku s půjčením lodičky v Horní Plané. Po hodině odjíždíme už konečně do Šumavského pivovárku. Dalo nám docela práci jej najít. Po půlhodině a poptávání se místních občanů ho nacházíme. Bohužel už mají zavřeno. Neděle do 16 h. Smůla, tak snad jindy. Mohli by tedy mít delší otvíračku, říkáme si a s prázdnou odjíždíme směrem Strakonice a po "příbramské" do Prahy a domů.

Ranč Šimona Pláničky

Během cesty si neodpouštíme zastávku v Hošticích u Volyně, kde v předělaném statku sídlí turistická restaurace s názvem: "Ranč Šimona Pláničky". Dáváme Strakonického Dudáka, abychom si spravili chuť po nevydařeném Vimperku. Protože ale nechceme dorazit domů úplně v noci, tak jenom jednoho a mizíme.

Na úplný závěr to ještě bereme přes Lety, kde se nachází pivní galerie, kterou už jsme předtím taky několikrát navštívili. Zde nakupujeme naše velmi oblíbené Opaty ve dvanáctce, Herolda, Strakonického Dudáka a Velkopřevora a pak už skutečně jenom zmíněná cesta domů...

---

[Opik] [Zobrazeno 8647x] [29. září 2011]
[Exkurze] [comments: 22] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře