RegionTour 2009

Bylo to rozhodování na poslední chvíli a nebýt informací od některých zdejších čtenářů, asi bych do Brna ani nejel. Leč nabídka piv, která tam měla či mohla být, byla natolik lákavá, že se nakonec ani odolat nedalo.

Zpočátku roku musím s dovolenou šetřit, výlet do Brna jsem tedy naplánoval až na sobotu. To se však brzy ukázalo jako velká chyba, neboť některé z předem avizovaných značek jsem díky tomu vůbec neochutnal. Dobřany, Ferdinand, Chodovar, Lotr a Stříbro. Ty všechny totiž měly jedno společné: v sobotu jejich stánky, resp. pozůstatky stánků v podobě reklamních materiálů již zely prázdnotou. Možná by se našly i jiné pivovary, kterým se nechtělo setrvávat déle, než bylo nezbytně nutné (Svijany zde např. měly skleněnou vitrínu, ale stánek jsem neobjevil, tak nevím, zda tu vůbec byly nebo ne), ale žádný seznam prezentovaných piv se ke mně nedostal, tak vlastně ani nevím, oč všechno jsem přišel. Ale abych vás o něco neochudil, vezměme to pěkně od začátku.

Byly tady Svijany?

Začalo to příjezdem do Brna, koupí vstupenky v nádražním infocentru za účelem úspory 10 Kč – proč utrácet za jízdenku na MHD, když na vstupenku na veletrh můžete jezdit celý den po městě zdarma, že jo? – a rychlou snídaní v jídelně před nádražím. Povzbuzeni (cestovali jsme ve dvou – já + kamarád Jarda) výborným jídlem – a já vlastně i znechucen malým Starobrnem, nejlepším pivem na celé Moravě, které jsem raději vypil na ex, neb pomalým pitím bych jej do sebe asi těžko dostal – jsme se vydali směrem k Výstavišti.

Regiontour na brněnském Výstavišti

Před Výstavištěm dle očekávání davy lidí. Naštěstí však na koupi vstupenek, takže jsme nakonec byli rádi, že už je máme v kapse a že můžeme v klidu a bez čekání dovnitř.

Jsme v pavilonu V a bereme to pěkně stánek od stánku. Začínáme u Harracha z VelMezu. Pět minut ve frontě a máme v ruce své první dnešní pivo – já světlé a Jarda tmavé. Mé světlé však páchne po kanálu a chuťově také podprůměr, dávám tedy zavděk Jardovu zbytku z kelímku a raději mizíme na další štaci.

Regionální výrobek z Velkého Meziříčí

Už teď je jasné, že dnes to tady nebude vůbec jednoduché. Ani ne tak kvůli množství značek (a někdy i jejich nevalné kvalitě), které nás čekají, ale hlavně kvůli těm lidem, kteří se přišli zdarma najíst a napít, resp. pobrat nějaké ty propagační suvenýry. Nutno říci, že tolik „turistů“ na jednom místě jsem dosud nikdy neviděl. Věkový průměr cca 50 let, možná i víc. Jen tak ze zvědavosti se ptám jednoho pána, který si zrovna uklízí mezi brožurkami a letáky ve svých čtyřech taškách, zda tolik cestuje nebo to bere jen tak, a on odpovídá slovy: „Jsem spíš pasivní turista, ale zajímám se o místopis. Doma si to skládám podle krajů a okresů a občas do toho potom kouknu.“ Jeho odpověď vypovídá o všem: 90 % zdejších „cestovatelů“ je na tom úplně stejně. Paty z domu nevytáhnou, co je rok dlouhý, leda v době nějakého veletrhu. Jsou tak spíše zaměřeni na teorii než praxi. Ale proč ne. Turistickému ruchu mohou pomoci i následným předáním informace, tedy pokud ji někdy někomu předají.

Český pivní festival opět bude

Po Harrachovi následuje dvojka Ježka z Jihlavy. Dobré, leč průměrné, takže jdeme dál. Kousek opodál na nás zpoza stánku již vykukuje slečna v kroji a láká nás na největší gastronomickou událost letošního roku. Ano, hádáte správně: Český pivní festival, tentokrát s podtitulkem 2009. Nevydržím to a ptám se jí: „A bude to zase trapas jako loni? Opět tam bude jen pár pivovarů s převahou těch velkých?“ Její odpověď nás nicméně nepřekvapí: „Bude tam 50 druhů piva, to není zrovna málo.“ Víc ale neprozradila (možná ani neměla ponětí, na co vlastně nás to zve) a tak s informačním letákem, v němž kromě obecných keců o kapacitě prostoru, předpokládané účasti desítek tisíc návštěvníků, termínu konání (21. až 31. 5. 2009) a odkazu na web skutečně nic informativního není, raději pokračujeme v cestě za skutečným pivem na skutečné akci.

Litovel byl jen někdy

Kolem litovelského výčepu s letákem oznamujícím to, že pivo zde točí jen jednou za hodinu a že teď zrovna máme smůlu, si to zamíříme ke stánku označenému jako „Relax v Podhůří“, za nímž se neskrývá nic jiného než firma Šmíra print, tedy pivovary Štramberk, Frýdlant nad Ostravicí a nedávno otevřené Kozlovice.

Valašské trnkové ze Štramberka

Na čepu švestkový Štramberk (jednoznačně nejlepší pivo dneška) a za pípou přímo ten, který toto pivo vaří, tedy sládek Kundel. Ptáme se také na piva z Letohrádku a Kozlovic, tj. na plody Pietoňovy práce, a po ujištění, že o ně také nepřijdeme, ale že se nejprve musí vytočit švestkové a že teprve pak přijdou na řadu, a zakoupení nějaké té skleničky a tácků do sbírky pokračujeme v expedici za pivem. (K tomuto stánku jsme se v průběhu dne ještě několikrát vrátili, žel kromě Štramberka jsme ochutnali už jen Letohrádek. Ale na druhou stranu ne jednou, ale hned několikrát. A toho si např. já velmi vážím, protože další šanci už možná mít nikdy nebudu. Nejnovější zprávy z pivovaru totiž hovoří o ukončení výroby tohoto piva pro širší veřejnost. Pivo má být nadále vařeno pouze v rámci placených kurzů vaření piva spojených s víkendovým ubytováním v jejich penzionu, tj. taková Rambouskova škola č. 2, i když možná o něco levnější…).

Novopacký chladivý soudek

Dalšími v pořadí jsou Nová Paka, kde koštujeme dnešní první placené pivo (dvojka světlého za 5 Kč), poté pardubický Pernštejn se svým světlým 11% Vilémem a 19% Porterem (abychom déle vydrželi, dáváme raději 11ku), Náchod, kterého kvůli jeho všudypřítomnosti vynecháváme (i zde se za pivo platilo, což bylo patrné na nulových frontách) a v neposlední řadě i Černá Hora (zde – aniž bychom ochutnali něco z její nabídky – kupujeme pouze pár sklenic do sbírky) a Vyškov.

Vyškov točí, netočí?

Stánek vyškovského pivovaru nás klidnými samozřejmě nenechává, zvláště teď, kdy to jde s pivovarem od desíti k pěti, a chceme dát tedy jedno na košt. K našemu překvapení však pípu halí ubrus a my se tedy ptáme pána za pípou: „Vy netočíte?“ Pán odpovídá: „Ano, ale aby tady nebylo tolik lidí, tak to máme zakryté a točíme jenom tomu, kdo si řekne.“ Ani chvilku neváháme a už máme před sebou dvojku světlého (na stupňovitost jsem se nezeptal, ale mám pocit, že to byla 11ka).

Zámecké pivo z Chyše

Cestou od Vyškova jenom letmým pohledem zkontrolujeme stánek s placeným Budvarem (čekají nás lepší laskominy a Budvar si navíc můžeme dát kdekoliv, takže bohužel, Budvárku, snad někdy příště) a užuž stojíme před stánkem s Prokopem z Chyše. Zde výborné polotmavé za 18 korun (0,3 l) a průvan v mé peněžence, neb nových půllitrů s logem Prokopa (po 200 Kč) jsem bral hned šest.

Expozice Plzeňského kraje

Od Chyše se přes „expozici nesmyslů“ pomalu přesouváme k obřímu sudu reprezentujícímu Plzeňský kraj, který zde má zastupovat nejvíc pivovarů vůbec. Dobřany nikde, Lotr se Stříbrem také ne. Reputaci tak zachraňovaly pouze PU s G11, Purkmistr a Železná Ruda.

Ač tím možná někoho zklamu, nechal jsem se Jardou nalanařit do G11. Tedy jenom dvojky (za 10 korun), na víc bych si vážně netroufnul. G jako takový prostě nepiju a vlastně ani nemám zapotřebí jej pít. (Naposledy jsem ho měl v r. 2002, v bílinské nádražce, a nedopadlo to zrovna dobře. Květák z Kostelce by jistě mohl vyprávět, jak jsme ho tehdy všichni vraceli jakožto nepitelnou sr…). G11 ve mně a já se zmůžu na jediné: rozdíl mezi G9 a G11 = 0. Prostě jedno a totéž, jen je kolem toho větší humbuk.

PR manager z Černic

Zklamán pivem, od kterého jsem na druhou stranu vlastně ani nic nečekal, se přesouvám (Jarda zrovna někam odběhnul, takže výjimečně sám) k vedlejšímu Purkmistrovi. Pan Krýsl nikde, ale je zde človíček, kterého z Černic tak trochu od vidění znám. Snad provozní, ale jistý si nejsem. To už mám ale před sebou třetinku višňového (za 20 korun) a dávám se s pánem do řeči. Mluvíme – jak jinak – o pivu, resp. pivních suvenýrech. Sklenice na prodej žádné a předražené etikety za prezidentské ceny (35 za kus), které mi nabízí, skutečně nechci, tak jdu raději k vedlejší Železné Rudě, kde jsou ceny suvenýrů přeci jen o něčem jiném.

Stanoviště Železné Rudy

Na čepu tmavý Grádl (třetinka za 20 korun), na stole k prodeji staré i nové etikety (10 Kč/ks) a hlavně nové, zimně laděné půllitry, kterých zde po menším čekání (sládek jich tu tolik neměl, musel pro ně do auta) kupuji opět 6 po 100 Kč a k nim dostávám jako pozornost podniku i pivo zdarma. Jak vidno, jeden kraj, různé mravy. Stačí prostě popojít dva metry vedle a hned poznáte lidi, kteří dokázali skloubit výrobu piva a prodej suvenýrů ku spokojenosti všech. Zde by se měli „Krýslovci“ učit. Bojovat s překupníky ano, ale ne způsobem, kterým odradím všechny slušné sběratele. Ale to holt v Černicích asi nikdy nepochopí. Bohužel.

Chodovarský Mini

Pln dojmů ze seznámení se (Jarda se s ním samozřejmě znal, jak jinak) s mladým železnorudským sládkem – synem pana Strnada staršího, kterého bych tu sice viděl raději, protože umí o pivu vyprávět mnohem líp, ale když holt musel odjet, tak asi vážně musel – jsem nakonec ještě zavítal ke stánku Rakovnicka, zde vzal zavděk sáčkem chmele (může se hodit, až budu mít problémy se spaním a nebudu to chtít řešit přímo pivem, nebo taky na odhánění molů), letmo omrknul stánek s Bakalářem (zde už jsem nic nedával, Bakaláře jsem si loni užil ažaž), na chvilku jsme pak ještě nakouknuli do vedlejšího pavilonu s veletrhem Go (žel samé cestovky, takže nic pro nás) a uháněli směrem k nádraží a na vlak domů – já do Zábřeha, Jarda ku Kolínu.

Chmel z Rakovnicka

A celkové dojmy z této akce?

Co se nabídky piva týče, tak velká spokojenost. Na obyčejný veletrh toho bylo vážně víc než dost. Do budoucna bych však možná popřemýšlel o symbolickém poplatku za pivo. Takových 5 korun by určitě nikoho nezruinovalo a navíc by to odfiltrovalo ty, kteří pivo té či oné značky pili jenom proto, že bylo zadarmo. Propagovat pivo ano, ale ne pasivním turistům, kteří nikdy nikam nepojedou.

Ke kvalitě nabízených piv mohu říci snad jen toto: vše v pořádku, pouze světlý Harrach velmi, ale velmi zklamal. Naopak mým vítězem dne byl jednoznačně švestkový Štramberk, o druhou příčku pak spolu bojovaly Grádl z Železné Rudy a Prokop z Chyše. Takže gratuluji.

Ad odpadkové koše: velká nespokojenost. Hledal jsem, hledal, ale asi málo. Jeden koš uprostřed na schodech před WC, toť zřejmě vše. Pokud chtěl nesběratel kelímek někam odhodit, neměl kam. Jejich (ale také jiných odpadků) odkladištěm se tak stávaly zrovna nehlídané stánky, příp. stolečky s reklamními brožurami. Vůbec se těm vystavovatelům nedivím, že byli „nasraní“. To bych byl asi taky, kdyby mi na můj stůl každou chvíli někdo něco odkládal.

Ad organizace jako taková: do budoucna by to chtělo mnohem větší pavilon, resp. uličky mezi jednotlivými stánky by měly být širší. Dva lidé měli co dělat, aby se vyhnuli a neušlapali se navzájem.

Toť asi vše, co jsem vám chtěl dneska říci...

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 7153x] [25. leden 2009]
[Události] [comments: 10] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře