12. Třebíčské slavnosti piva

Město Třebíč se poslední květnový víkend stává skutečným hlavním městem českého piva. Osobně jsem se letos zúčastnil již čtvrtého ročníku v řadě. Předpověď počasí navíc slibovala hezký zážitek spojený se zvýšenou konzumací piva. Přesto jsem usoudil, že bude lépe vypravit se na Karlovo náměstí, kde se akce tradičně koná, pouze v podvečer, ale po oba dny Slavností, tedy v pátek i v sobotu. Nebylo v mé moci ochutnat všechna nabízená piva (pořadatelé slibovali 19 pivovarů a až 90 druhů piva), ale měl jsem jen ta, která mne zajímala nejvíc.

A vezměme to systematicky. Do areálu Slavností vstoupíme branou u sousoší a pokračovat budeme směrem k hlavnímu pódiu na západním konci náměstí. Vezmeme stánky po pravé ruce a ty vlevo si necháme na cestu zpět.

Atmosféra let minulých

Stánek první – jihlavský Ježek. Za 30 korun kupuji sklenici, abych nemusel pít pivo z kelímku a věnuji se sortimentu. Nabízí se světlá i tmavá jedenáctka (20 Kč), za pětadvacet tu mají osmnáctku Jihlavského Granda, ve třetinkových lahvích pak také dvanáctku, čtrnáctku a opět osmnáctku. Já volím tmavou jedenáctku, docela plné pivo s jemným kouřovým aroma. Zkusil jsem i Jihlavského Granda, silné, dosti sladké pivo, působí zrádně. Domů kupuji na pozdější ochutnání čtrnáctku.

Další dva stánky má rezervován Plzeňský Prazdroj. V jednom se čepuje dvanáctka Gambrinus, ve druhém Prazdroj a desítkový Gambrinus. V lahvích tu nabízeli také Frisco. Košt si pochopitelně odpouštím.

Stejně tak i ve stánku následujícím – Staropramen. Smíchovští sem letos přivezli desítku, dvanáctku a Granát. Jenom jsem si povzdechl – ještě před dvěma lety totiž vozili i Ostravar. Proč to teď nejde je mi záhadou, myslím totiž, že zde šel slušně na odbyt. Jdeme dál.

A zase vynechávám. Budvar. Ten můžu, ale jsou tu zajímavější piva, kterým by Budvar jen zabíral místo v žaludku. Sortiment? Na pípě desítka (20 Kč), dvanáctka (25 Kč) a tmavý ležák (28 Kč). V lahvích je i nealkoholické Free a šestnáctistupňový Bud Superstrong.

Atmosféra let minulých

Dalším stánkem v pořadí je Bernard Humpolec. Zdejší pivo je na mne hodně hořké. Čepují tu desítku, dvanáctku a tmavou třináctku. Překvapením je pro mě nealkoholické Jantarové. Točené. Slibuji si, že se na něj vrátím, ale později jsem na to úplně zapomněl.

Následuje třeboňský Regent. Točí se 11° a 12° světlý ležák, a dále 13° řezané pod názvem Regent, ačkoliv se snad správně jmenuje Petr Vok. Poprvé jsem se s ním setkal loni právě zde. I letos si ho dávám. Zdá se mi řidší, divně nahořklé, zkrátka, neoslovilo mne. Ale to lze o Třeboni říci obecně.

Přijeli i z Litovle a roztočili desítku, dvanáctku a Maestro s lavinovým efektem. To jsem také zvolil k ochutnání. A nebyla to špatná volba. Velmi chutné pivo. Jenom nechápu návštěvníky, kteří ho pijí z kelímku. Efekt žádný, dostanou jen půllitr pěny a musí čekat. Přitom k dispozici tu byly i sklenice za nikterak přemrštěnou cenu.

Litovelský souputník, Holba Hanušovice, měl stánek hnedle vedle. Ale co to? Nabízí jenom Šerák. Vím, že o kvalitě tohoto piva se vedou diskuse, já se do nich ale zapojovat nehodlám. Jde se dál.

Atmosféra let minulých

Pivovar Starobrno. Sortiment: Jedenáctka, dvanáctka a točené Free pivo. V lahvi také Červený drak a Heineken. Nic pro mě.

Hostan. Jihomoravská pivní záhada. To, že lahvové je z Brna, ví snad už každý. Ale co točené? Co člověk, to jiná odpověď. Jak jsem vyslechl rozhovor dvou pivařů, kteří o tom diskutovali (už poměrně ztěžklými jazyky), tak mnohé sudy pochází ze Starobrna taky. Ale Znojmo snad úplně zavřené není. Tady na Slavnostech se Hostan prezentoval točenou jedenáctkou a třináctkou a 10° Zlatým bažantem, v lahvích bylo Starobrno a Heineken. Má snaha získat pivo do skla byla neúspěšná. „Nesmíme, krz hygiénu“, zní zamítavá odpověď. „Ale vždyť všude jinde mi to do sklenice v pohodě natočí?“ Odpovědí je pokrčení rameny. Proto si třináctistupňový Hostan Zámecký nechávám načepovat do kelímku, abych si ho za stánkem přelil. Připadal jsem si jako béčko. Chuť? Ale jo, šlo to. Hostan můžu, i když už to také není, co bývalo. Pivo by nemuselo být tak hořké.

Pelhřimovský Poutník tu je potřetí. Na čepu je desítka, dvanáctka a dvanáctka kvasnicová. Není co řešit. Kvasnicové a později i desítka mizí v mých útrobách. Pelhřimovské pivo mi vyhovuje z piv Vysočiny nejvíce, kvasnicové pak je opravdová lahůdka. Klidně by se tu dalo zůstat, ale nebyla by to přece jenom škoda?

Jsme už u hlavního pódia. Jako poslední v této řadě byl vždy stánek s Topvarem. Bohužel se potvrdily nepříjemné zvěsti – po svém převzetí Jihoafričany dovoz do ČR skončil. Na místě není Topvar, ale Steiger. Přiznám se, že přítomnost vyhnianského pivovaru mne tu velmi překvapila. Brzy je mi to ale jasné. Stačilo se podívat lépe na reklamu na stánku. Krásně vyvinutá prsatá blondýnka za pípou. Kde jsem ji jen už viděl? Jasně na etiketě Topvaru. Čeští dovozci si prostě po vypovězení smlouvy zvolili jiný slovenský pivovar. Na košt volím světlou jedenáctku – a brzy nadávám. Navoněná řídká obarvená voda hořká jak pelyněk. Brr málem mi rozhodila zažívání. Vcelku logicky vynechávám další nabízená piva – dvanáctku, tmavou 11° a desítku.

Atmosféra let minulých

Jsme na konci pravé strany, proto čelem vzad, jde se zpět. A hned první stánek stojí za to – třebíčský nováček, pivovar Nová Paka. Nabídka točeného je impozantní – nefiltrovaná jedenáctka, Kryštof 11°, Kumburák 12° a Podkrkonošský speciál ve světlé i tmavé podobě. V lahvích pak až na Valdštejna všechno, tedy i desítka Brouček a konopné Hemp Valley Beer. Postupem času jsem okoštoval kvasnice, dvanáctku a tmavou třináctku. Zklamán jsem rozhodně nebyl ani jedním z nich. Proto velmi kvituji rozhodnutí, že „příště jistě zas…“

Stánkem Malostránského pivovaru Velké Meziříčí začíná minipivovarský úsek. Točí se v něm dvanáctka světlá i tmavá a speciálek – 14° pivo. Já volím světlou dvanáctku. Velmi dobré pivo, je však hořčí a zvláště velice hořký konec by mohl vyznavačům sladších piv způsobovat problémy.

Pražský pivovar U Fleků se Třebíčských slavností účastní pravidelně. Jejich tmavá třináctka tu letos stála 30 korun. Čili o bůra levnější než loni, oproti Praze levnější o polovic. A celý půllitr. Pivo ale pro mne bylo zklamáním. Cítil jsem divnou mléčnou příchuť. Čím to?

Atmosféra let minulých

Akciový pivovar Dalešice. Tak ten tu byl kdysi, loni a předloni ne. Takže návrat na místo činu. Snad za to může fakt, že v celé Třebíči se dalešické točí už jen v jedné hospodě (Na Radostíně), jinak své pozice už vyklidilo. Nechápu, proč se ve městě nechytlo. Je totiž výborné! Na Slavnostech se točila jedenáctka a třináctka, obojí v kvasnicové podobě. Chuť? Lahůdka. Kdo ví, kdy se s dalešickým pivečkem zase setkám – už aby to bylo. Mimochodem – ve dnech 28.6. až 1.7. se v pivovaře v Dalešicích konají Postřižinské slavnosti se slavnostním otevřením pivovarského hotelu. Postupně se zúčastní Banjo Band Ivana Mládka, Vašek Neckář, Naďa Urbánková, AG Flek, Buty, Vlasta Redl a Jiří Schmitzer Recitál. Každý večer se bude promítat film – Rozmarné léto, Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále a Postřižiny, každý den jeden. Zdá se, že by to mohl být hezký zážitek.

Následuje stan VIP. U vchodu stojí hlídka, jako by hrozil útok teroristů. Pro VIPáky se točí Prazdroj. Posledním zúčastněným pivovarem je Budějovický Měšťanský. Tradiční pivo Samson je pouze v plechovkách a lahvích, na čepu je Budweiser Bürgerbräu. 10° i 12° . Dal jsem si oboje, špatné to nebylo, ale Samson je přeci jenom lepší. Pokud by návštěvníci ještě neměli dost, mohli by zajít do pivnice se šesti sty krytými místy, kde se točí PU a G.

Takže pokud jde o pivo, bylo to velké. Samozřejmostí je i bohatý kulturní program, který vyvrcholil v sobotu večer vystoupením skupiny Katapult. Malé pódium pod sousoším bylo vyhrazeno místním kapelám. Děti a hraví opilci si mohli zaházet šipkami na terč, případně si vyhrát s kostkami. Výhradním prodejcem nealkoholických nápojů byla třebíčská firma Zon, mnoho stánků nabízelo rozmanitou krmi. Bylo postaráno i o první pomoc. Pokud jde o organizační zajištění, nezaregistroval jsem větší problém.

Takže 12. Třebíčské slavnosti piva se vydařily. Myslím, že nejen já se sem za rok znovu rád vrátím.

---

[Tomáš Grassinger] [Zobrazeno 15942x] [30. květen 2007]
[Pivní cesty] [comments: 4] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře