Jak to bylo okolo padesátých…

Laskavostí pana Martina P. dostal se mi do rukou historický materiál ukazující cestu pana sládka Jaroslava Píši připravujícího se pro toto povolání a poslání především v padesátých letech. Součástí materiálů jsou i některé historické fotografie z pivovaru v Tupadlech nedaleko Kolína tak, jak se pracovalo pravděpodobně na konci padesátých let. Velmi hezkou expozici dokladující profesní život sládka měli svého času v Pivovarském domě v Ječné ulici a snad ji tam mají dodnes. Děkuji Martinovi, že něco podobného můžeme nyní ukázat i čtenářům PI, kteří to do Prahy mají daleko.

Snad mohu prozradit, že jde o Martinova dědečka, který, žel, již nežije a nemůže tedy sám zavzpomínat. Neváhejme a pokusme se přesto krátce zrekonstruovat, jak šel čas, nechme se provést jedním profesním životem.

Životní cestu pana sládka přišedšího na svět o Vánocích roku 1929 začínáme zde sledovat v roce 1939 Školní zprávou Obecné měšťanské školy pro chlapce i děvčata v Zásmukách, kterou budoucí pan sládek začal navštěvovat za časů první Československé republiky 1. září 1936 ve věku šesti let. V roce vydání zprávy již první Československá republika byla rozbita a na Školní zprávě se to projevilo fialovým razítkem; zajímavé, že v Českém jazyce, opravujícím nápis Československá republika na Protektorát Čechy a Morava. Desetiletý budoucí pan sládek zde prospívá velmi dobře.

Školní zpráva

Zde poděkujme panovnici Marii Terezii, neboť byť její osvícené zavedení povinné školní docházky i v Českých zemích není dosud u dětí příliš oblíbené, bylo a je základním stavebním kamenem vysoké úrovně vzdělanosti i prostého lidu v našich krajích a nutno přiznat, že mocnářství toho pro nás v tomto smyslu učinilo mnohé.

V roce 1944 vidíme doklad s názvem Jahreszeugnis – Výroční vysvědčení a to Hlavní školy chlapecké v Zásmukách, o nichž papír tvrdí, že tehdy ležely v Čechách, Protektorát Čechy a Morava, Velkoněmecká říše. Ačkoli budoucí pan sládek nemusel absolvovat předmět Dívčí ruční práce s naukou o domácím hospodaření, jeho prospěch doznal změn směrem dolů, ale komu by za takových okolností šel Německý jazyk, že…

Výroční vysvědčení

Rok 1947 byl z hlediska dokladů o růstu vzdělanosti tehdy 17-ti letého pana budoucího sládka bohatý. V březnu tohoto roku bylo panu Píšovi jako učňovi vydáno Závěrečné vysvědčení Základní odborné 4. obchodní a potravní školy a to Odborným oddělením pro potravní živnosti a Odbornou třídou pro sladovníky. S výjimkou jazyka mateřského měl pan budoucí sládek v tomto jednom z mála let prožitých ve svobodné společnosti velmi pěkný prospěch, patrně se v řemesle opravdu našel již jako mladík. Zajímavé je, že sladovníkem byl vyučen za pouhý půlrok teorie a další půlrok praxe.

Závěrečné vysvědčení

Tentýž rok, 30. listopadu 1947, je panu Píšovi vystaven List výuční a to Obchodní a živnostenskou komorou prostřednictvím Pivovaru Leopolda Sternberga v Zásmukách, který tímto aktem stvrdil, že pan Píša vyučil se řádně učebnímu oboru sladovnickému. Moc hezké razítko i kolek, kde Český lev není ještě znásilněn krvavou hvězdou. Ještě nikdo netuší, že o pivovar nejprve přijde pan Sternberg, protože i pivovar bude lze někomu vzít, a že následně přijdou o „svůj“ pivovar i Zásmuky. A už vůbec nikdo netušil, že se v Zásmukách jednou nebude točit ani Černokostelecké, ani Kolínské, ani Kutnohorské ani řada jiných…

Výuční list

Dále doprovázíme pana sládka rokem 1950 při studiu na Průmyslové škole pivovarské v Praze II. Není sice v dokumentu uvedena její adresa, ale já bych řekl, že jde o onu v Podskalské ulici, o níž někteří tvrdí, že kdo ji nemá jakoby nebyl :) Cvičení v analytické chemii či Tepelné a energetické hospodářství (patrně jak vytápět a osvětlovat hospody) asi nebyly úplně jednoduché, ale mohlo to i bavit. Všimněme si, že tehdy bylo dobré chování označováno jako bezúhonné. Již v tomto konstatování je cítit možná represe, tedy pokud by se dotyčný nechoval jak je přikázáno, došel by úhony…

Vysvědčení z pivovarské průmyslovky

Podívejme se i na Vysvědčení na odchodnou z této školy, neboť jistě jde o doklad o studiu zcela zásadní v životě páně sládka a taková Hygiena práce, to je základ, milostivá...

Vysvědčení na odchodnou

Cestu s panem sládkem po jeho studiích ukončíme v roce 1955 pohledem na Kvalifikační vysvědčení, kterým pětadvacetiletému „soudruhovi“ sládkovi potvrzuje absolvování Zkoušky mistrů výroby piva a sladu samo Ministerstvo potravinářského průmyslu, Hlavní správa pivovarů a sladoven a to prostřednictvím již Národního podniku Východočeské pivovary. Prospěch? Velmi dobrý!!!

Kvalifikační vysvědčení

Přistupme k fotografiím z pozůstalosti pana sládka. Martin si přál, aby byly publikovány bez úprav a tedy s patinou času, proto mají fotografie nahnědlý nádech vrstev času. Podíváme se na práci bednářů a těžbu ledu.

Na první fotografii vidíme, že řezání ledu bylo na konci padesátých let již mechanizováno motorovou pilou. V kolínské rovině mrzne a je sníh. Práce musela jistě vyžadovat „fištróna“, aby si pracovník neuřízl led pod nohami a „nešel k ledu“.

Řezání ledu

Další mometka z rybníka, o němž nemůžeme s jistotu tvrdit, že jde o rybník pivovarský, ukazuje technologii a logistiku těžby ledu.

Doprava ledu

Následující fotka dokumentuje mechanizovanou nakládku ledových kvádrů do valníku.

Nakládka ledu

Na další fotce je krom techniky užívané k těžbě zajímavá zcela vlevo uprostřed věž, patrně kostela, která by mohla být vodítkem badatelům, o který rybník v Tupadlech jde.

Pohled z rybníka

A těžbu ledu opusťme tímto výjevem z konce padesátých let.

Pohled z rybníka

Závěrem mi dovolte představit práci bednářů v tomtéž čase v témže pivovaře. Nechme se prostoupit atmosférou doby před půl stoletím a to bez komentáře… Děkuji, páni Píšové!

Bednáři
Bednáři
Bednáři
Bednáři

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 11642x] [2. prosinec 2010]
[Glosy] [comments: 19] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře