Prvním kolem začala v prostorách velkopopovického pivovaru soutěž o nejlepší české pivo letošního roku. Celkem do ní české pivovary přihlásily 64 značek. Letošní ročník bude mít stejně jako loni pět kategorií, informoval výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Tradičně nejvíce přihlášených je světlých ležáků - 23 značek. V kategorii světlá výčepní piva bude v dvoukolovém klání soutěžit 19 druhů, tmavých výčepních piv šest, tmavých ležáků sedm a stále populárnějších nealkoholických piv bylo do soutěže přijato devět.

Český svaz pivovarů soutěž České pivo považuje za prospěšnou pro české pivovarnictví a jako jedinou tuzemskou akci mezi soutěžemi piv ji garantuje. Výsledky testování jsou podle svazu objektivní a nestranné.

"Zkoumány jsou senzorické vlastnosti piva, kontroluje se původní extrakt, tedy zda pivo odpovídá přihlášené kategorii, dále se vyhodnocuje, která piva nejlépe chutnají," uvedl Veselý. Vzorky do soutěže jednotlivé pivovary neposílají, ale jsou přímo ve výrobních závodech odebírány komisí Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského (VÚPS). "Není proto možné vybírat ty nejlepší várky. Degustacím je přítomen notář, což podtrhuje již tradiční nezávislost a nestrannost vyhodnocovacího procesu," dodal Veselý.

Svaz chce navíc dosáhnout stavu, kdy všichni hodnotitelé budou mít degustátorské zkoušky. Zatím totiž ne všichni sládci a další pivovarští odborníci, kteří soutěžící piva hodnotí, tuto kvalifikaci mají.

Vítězem loňské soutěže se v kategorii světlý ležák stalo Starobrno Medium z pivovaru Starobrno. Mezi světlými výčepními pivy vyhrál Braník z Pivovarů Staropramen a vítězství z předchozího roku v kategorii tmavých ležáků obhájil Primátor Premium Dark z Pivovaru Náchod. Premiérovou soutěž tmavých výčepních piv vyhrál Pivovar Janáček s pivem Janáček tmavé. Rovněž poprvé v historii se soutěžilo v kategorii nealkoholických piv, kterou vyhrál Bernard Free z Rodinného pivovaru Bernard.

Druhé kolo soutěže České pivo 2008 se uskuteční 17. a 18. června opět v pivovaru Velké Popovice. Vítězové kategorií budou vyhlášeni 25. září v Praze během Svatováclavské slavnosti českého piva. Za chod, organizaci, technickou část soutěže a vyhodnocení výsledků odpovídá VÚPS.

Akce je součástí dlouhodobého projektu Českého svazu pivovarů a sladoven České pivo naše pivo. Jeho smyslem je seznamovat veřejnost s historií i současností výroby piva v českých zemích, s tím, co pivo obsahuje a jakým způsobem ovlivňuje lidský organismus, a zlepšovat image piva.

Zdroj: Marketing & Media

Čtyřdenní festival, plný rockové hudby a hektolitrů piva je téměř za dveřmi. Kulturní program bude letos hostit skutečně zvučná jmén, nově na něj přispěla i radnice. Pořadatelé očekávají, že na Lazce může přilákat až dvacet tisíc návštěvníků. Vloni tato akce vyvolala i stížnosti nekterých místních. Jak dopadne letos?

Největší akce masové zábavy v Olomouci, Pivní festival, vypukne ve středu 7. května a bude čtyři dny středem dění na Lazcích.

Pořadatelé čekají hodně přes deset tisíc návštěvníků. S touto skutečností musí počítat jak policie, tak i obyvatelé Lazců. Vloni se akce konala na Lazcích poprvé a pokud jde o veřejný pořádek obešla se bez větších problémů.

Divokej Bill, Peha, No Name, Kryštof, Support Lesbiens – na letošním ročníku Olomouckého pivního festivalu se představí špička české a slovenské hudební scény.

Účast takových jmen se samozřejmě projevila na celkovém rozpočtu přehlídky. Ten je v historii akce rekordně nejvyšší. Letos s ním organizátorům významně pomohlo i město Olomouc.

„Rozsah opatření je plánován ve zhruba stejném rozsahu jako v loňském roce. Policisté ve spolupráci s městskými strážníky budou dohlížet na veřejný pořádek a dodržování nočního klidu. Pokud by docházelo k nějakým výtržnostem budou připraveni adekvátně zakročit,“ řekla mluvčí olomoucké policie Jitka Dolejšová.

Pivaři mi vadí

„Nedalo by se něco dělat a najít jiné místo pro konání pivního festivalu? Tento rok bude naneštěstí opět čtyřdenní,“ svěřila se Olomouckému deníku s obavami paní Grygová z Olomouce.

„Torzo, které zbylo z kdysi skutečné funkční dostihové dráhy, je jednak řadu dní nepřístupné už před zahájením akce kvůli montáži stánků a přípravě areálu, po akci je to zasviněné místo, kde musí člověk dávat pozor na to, kam a hlavně do čeho šlape. Vždyť pivo se může pít kdekoliv, zelená louka k tomu není zapotřebí,“ dodala čtenářka Grygová.

Lazce si nestěžují

Náhodně oslovení obyvatelé Lazců se ale festivalu nijak neobávají. Na akci si nestěžovala mladá maminka, která na Lazcích bydlí.

„Moji rodiče, kteří mají byt přímo u baseballového hřiště, si však na hluk stěžují často. Festival trvá pár dní, tak se to dá vydržet. Chápu, že město nemá jiné vhodné prostory, kde takové akce pořádat. Lidé to prostě musejí nějak přetrpět,“ řekla Olomoučanka.

Podobný názor zastává také seniorka Dobroslava Vozarová, která bydlí přímo v Lazecké ulici.

„Nevadí mi hluk z pivního festivalu a ani z cirkusů, které tady občas hostují. Žiji tady od mých deseti let, takže pamatuji dobu, kdy se na místní dráze pořádaly dostihy. Bývala to obrovská událost pro celé město. Je škoda, že už tady nic takového není,“ posteskla si Vozarová.

Zdroj: Olomoucký deník

Trachta břeclavského piva byla vskutku stylová. Poslední bečku spojenou s veřejným rozloučením s Podlužanem totiž uspořádal břeclavský hostinec Hanačka. Jeho majitelkou je Olga Kelemenová, která provozuje i známé břeclavské pohřebnictví.

„Naše hospoda byla tradičním výčepem Podlužanu. Břeclavské pivo brala už od třicátých let, kdy ji děda s mojí babičkou otevřeli. Není divu, vždyť její otec byl tehdy ředitelem břeclavského pivovaru,“ vzpomínala Kelemenová.

Dodnes ji mrzí, že tradice vaření piva z města zmizela. „Vaření piva dělalo Břeclavi velkou slávu. Než ovšem začali komunisté vařit patok. Po revoluci se bohužel nenašel nikdo, kdo by chtěl pivovar postavit na nohy. Spíše naopak. Vystřídali se v něm lidé, kteří na něm chtěli zbohatnout a spíše ho vytunelovat,“ hodnotí s odstupem pravnučka někdejšího ředitele.

Pivovar s bohatou historií prodal stát novým majitelům v roce 1994. To se se mu stalo osudným. Poslední várka piva byla v Břeclavi vyrobena v roce 1996. Dnes je z části pivovaru šicí dílna. A další prostory stále čekají na využití.

„Je to škoda, hlavně v devadesátých letech to byla úžasná éra. Pamatuji si, že když jsem v roce 1992 přebírala hospodu, dělali jsme za den takový obrat, jako dnes za tři,“ vracela se zpátky Kelemenová. Dodnes je přesvědčená, že Podlužan tak neslavně dopadnout nemusel. „Kdyby přišel někdo schopný, kdo by nechtěl hned vydělat, mohlo to dopadnout jinak. Kančí obora má výbornou vodu, která hned tak někde není. Na tom se dalo stavět,“ připomněla.

Podle ní je chyba, že si lidé na Břeclavsku více nehledí osvědčených tradic. „Mrzí mě, že se u nás ztrácí tradice. Že lidé kvůli dvěma korunám budou klidně chválit japonské pivo, i kdyby to byla voda z kaluže,“ vyjádřila se pětatřicetiletá žena, která chce známou břeclavskou hospodu i bez Podlužanu za každou cenu zachovat.

„Snažíme se zuby nehty. Myslím si, že i radnice by měla dávat vydělávat hlavně břeclavským firmám. A každý Břeclavák by měl podporovat vše břeclavské,“ uvedla.

Ve své hospodě už dvanáct let čepuje Starobrno. „Bylo nám nejbližší, je to jihomoravský pivovar. Kdyby ale existoval Podlužan, točili bychom Podlužan. Možná už by nebyl jediný, ale určitě bychom se místní pivovar snažili jako odběratelé podpořit,“ řekla.

Myšlenka na oživení Podlužanu je ovšem podle ní dnes už mrtvá.

S takovým bláznivým nápadem by musel přijít hodně bohatý člověk a velký patriot. A takový už dnes není. Není to reálné,“ myslí si Kelemenová.

Zdroj: Břeclavský deník | Autor:

Michal Šupálek

Místní podnikatelé se rozhodli vrátit Bruntálu po šedesáti letech vlastní pivo. Měli by však nejen rozšířit počet malých pivovarů v zemi, ale zároveň koketují s myšlenkou použít při výrobě jednoho z druhů chystaného piva i léčebnou vodu z lázní v blízké Karlově Studánce. „Pivo se vařilo v Bruntále téměř čtyři sta let. Jenomže v roce 1958 vše skončilo. Byl to jak důsledek toho, že po válce museli Němci z Bruntálu pryč, tak nových komunistických pořádků,“ říká Petr Andrle, člen družstva Návrat k pramenům, které hodlá do roka vzkřísit existenci bruntálského piva.

Bruntálské zámecké? Nebo Velmistr?

Sdružení má podobu sociálního družstva, pro něž není přední velký zisk, ale minimálně jednu třetinu jeho pracovníků budou tvořit zdravotně postižení lidé a senioři.

Nadšenci nechtějí konkurovat velkým pivovarům. Chtějí především dát Bruntálu zajímavost v podobě vlastního piva v příjemné vlastní hospůdce, kde budou i pivo vařit.

„Předběžně už i uvažujeme o názvu. Padají takové návrhy jako Bruntálské zámecké, které by připomínalo, že na zahradě bruntálského zámku stál kdysi pivovar řádu německých rytířů. Dalším z podobně odkazujících názvů je Velmistr,“ říká předseda družstva Oldřich Kodeda.

Petr Andrle doplňuje, že v hlavách nadšenců je i pivo, pracovně nazvané Lázeňské, při jehož výrobě by pivovar používal pramenitou vodu z lázeňské obce Karlova Studánka.

„Myslím, že v republice neexistuje pivo, které by se dělalo z léčivých pramenů,“ říká Petr Andrle.

Podotýká, že minipivovar by měl i vlastní místní speciality k jídlu. „Chtěli bychom se pokusit dodávat pivo i drobným podnikatelům na venkově.“

Z dob, kdy se ještě v Bruntále vařilo pivo, se dochoval slogan „O muzice, o bálu, chutná pivko z Bruntálu“. Podle pověstí se naučili první bruntálští osadníci vařit pivo od Keltů, kteří zde žili poschováváni v lesích. Právo vařit pivo mělo v Bruntále už na sklonku 13. století 109 domů. Záhy začala vařit pivo na svých statcích i šlechta a panský pivovar zřídil v Bruntále v letech 1556-1557 Jan starší z Vrbna. Další zmínka o pivovaru ve městě pochází z roku 1568, kdy Bernard mladší z Vrbna přenechal pivovar městu za čtyři vsi. Nový panský pivovar byl v Bruntále postaven roku 1653 Řádem německých rytířů.

Unikátním záznamem v bruntálských urbářích je přehled, kolik se toho vypilo a snědlo v bruntálském zámku v roce 1656. Starý měšťanský pivovar byl roku 1864 pronajat a posléze roku 1870 prodán Nathanu Hamburgerovi. Výroba piva byla však i nadále ztrátová, a nakonec došlo v roce 1908 k jejímu zastavení.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Petr Broulík

Buštěhradský pivovar je na prodej. Jeho majitel, firma Level, která ho chtěla zbourat a v areálu postavit byty, podlehla nátlaku místních obyvatel, památkářů a města. Ti proti demolici historických budov sepsali petici. Podepsalo ji kolem šesti stovek lidí.

„Pro areál nemáme uplatnění, ve své současné podobě a technickém stavu je pro nás nevyužitelný, proto jsme se rozhodli nabídnout jej k prodeji,“ uvedl člen představenstva firmy Vlastislav Paseka. Kolik bude firma za areál chtít, nezveřejnila.

„Firma je připravena jednat o ceně s kýmkoli. Město o koupi ale zatím neuvažuje,“ řekl starosta Buštěhradu Václav Nový.

„Podle mne jde o promyšlený úskok. Level bude požadovat nesmyslně vysokou částku, kupec se nenajde a firma to využije jako argument, že o pivovar nikdo nemá zájem a musí ho zbourat,“ uvedl kladenský architekt František Müller, který s demolicí areálu nesouhlasí.

Členové občanského sdružení Buštěhrad sobě, kteří proti demolici pivovaru nejvíce protestovali, rozhodnutí firmy vítají. „S vývojem událostí jsme spokojeni, snad se teď bezprostředně nemusíme obávat demolice. Máme naději, že pivovar by mohl být zachráněn a opraven. Doufáme, že se kupec najde,“ uvedla členka sdružení Daniela Javorčeková. Jeden z nejstarších pivovarů v České republice fungoval už v patnáctém století, současnou barokní podobumu dala přestavba podle plánů Anselma Luraga. Státem chráněná je však pouze jedna budova z celého areálu. Firma Level se objekt kvůli špatnému technickému stavu nejdříve pokusila prodat. Protože nenašla kupce, rozhodla se jej zbourat. Na místě chtěla postavit repliku pivovaru, v němž by byly byty.

Zdroj: MF Dnes.cz

Tři druhy piva dostanou k ochutnání návštěvníci Chmelařského muzea v Žatci. Sami určí, které jim chutná nejvíc. Ve druhém kole malé degustace pak musí podle chuťových vjemů rozhodnout, které pivo je to, které zvolili. „Když úkol splní, dostanou od nás glejt, že jsou mistrem chuti,“ říká manažer muzea Vladimír Valeš.

Degustace piva je jednou z novinek, kterou letos nabídne největší chmelařské muzeum na světě. Stovky exponátů v bývalém skladu a balírně chmele v Žatci zabírají 2500 metrů čtverečních. Letošní sezónu zahájí muzeum 3. května, kdy zároveň proběhne zábavné odpoledne Chmelfest, provoz potrvá až do října. Návštěvníci letos nově uvidí třeba i staré železniční pražce. Jak souvisí s pěstováním chmele? „Zjistili jsme, že to byl jeden ze způsobů, jak kdysi kotvili chmelnice. Častěji se ale používaly velké kameny,“ vysvětlil Valeš.

Většinu exponátů muzeum získalo před jedenácti lety při otevření. Nyní se objevují tak dvě novinky za rok. „Jsme rádi, že nyní máme nový zdroj. Pána v Zeměchách na Lounsku, který má sběrné suroviny a lidé mu tam občas dají věci, které je mu jako chmelaři líto vyhodit. Od něj je třeba stroj na postřik, který ve chmelnici tahali koně,“ uvedl Valeš.

Chmelařské muzeum v Žatci patří k několika málo institucím na světě, které se věnují výlučně chmelařské historii. Další jsou v Německu, Belgii nebo USA. „Jsou tu unikátní věci, jako třeba lis z roku 1890. Ojedinělé je ale i samotné muzeum, v němž se chmel kdysi opravdu upravoval. Třeba v bavorskémWolnzbachu mají krásné exponáty, ale mají je v moderní budově, které takový genius loci chybí,“ zdůraznil Valeš.

Zdroj: MF Dnes | Autor: Tomáš Kassal

Na hradě Křivoklát by se po roce 2010 mělo obnovit vaření piva. Hrad je národní kulturní památkou, varna pěnivého moku proto bude ve sklepech bývalého knížecího pivovaru v podhradí. V těchto místech by měla vzniknout i restaurace s ubytováním.

Na Křivoklátě, jehož základy položil podle kronikáře Kosmase v roce 1109 český kníže Vladislav II., se pivo vařilo od roku 1517 do roku 1951. V loňském roce se do hradu symbolicky vrátilo právo várečné, bez nějž v minulosti nikdo nesměl pivo vařit.

"Nyní připravujeme dokumentaci pro stavební povolení a zajištění finančních prostředků, které by měly přijít zejména z evropských fondů," sdělil kastelán Luděk Frencl. Na dokumentaci chce přispět Středočeský kraj částkou 700 000 korun z přebytku hospodaření kraje z roku 2007. Rozdělením přebytku ve výši téměř 882 milionů korun se 14. dubna zabývalo krajské zastupitelstvo.

Obnova křivoklátského pivovaru by podle odhadů mohla stát až 80 milionů korun. V září loňského roku již rakovnický vikář Ján Petrovič požehnal základní kámen budoucího pivovaru. Stal se jím blok pískovce, který je spjat s historií Křivoklátu. Na hradě zůstal pravděpodobně po jeho přestavbě na přelomu 19. a 20. století.

Pivovar z roku 1517

První dochovaná zmínka o křivoklátském pivovaru je z roku 1547. Vařit pivo na této šlechtické usedlosti povolil Ludvík Jagellonský na začátku 16. století. Za oficiální datum založení pivovaru je považován rok 1517. Chod pivovaru zajišťovali sládci a poddaní, kteří pracovali na chmelnicích v podhradí.

V roce 1597 pivovar vyhořel při velkém požáru, který neušetřil ani královské komnaty. Další devastace přišla v období třicetileté války. Proto byl v roce 1652 postaven nový. Podle dobových materiálů se v té době na Křivoklátu ročně vařilo 54 várek a stržilo se 451 zlatých. Pivo bylo dodáváno do 13 krčem.

Velký rozmach pivovar zaznamenal od druhé poloviny 18. do 19. století po příchodu nových majitelů hradu, knížat z Fürstenberku. Byl vybaven novou varnou pánvicí a sušárnou, pro dostatek vody byl zřízen nový vodovod. Voda byla do litinové kašny na nádvoří přiváděna samospádem z několik kilometrů vzdáleného dvora Požáry.

Legenda z Křivoklátu? Dvacetistupňový Kastelán

Zatímco v roce 1877 zde zaznamenali roční výstav 8000 hektolitrů piva, po modernizaci v roce 1910 to bylo 17 000 litrů. Fürstenberkové skoupili a zavřeli pivovary v okolí, aby se tak zbavili konkurence. Po poklesu výroby v období první světové války se opět začalo na Křivoklátě vařit pivo ve větším množství - včetně vyhlášeného dvacetistupňového moku Kastelán.

V roce 1929 po prodeji hradu Křivoklát československému státu se pivovar stal součástí státních pivovarů s ročním výstavem téměř 10 000 hektolitrů piva. Fungoval až do roku 1951, kdy byl uzavřen na pokyn Národního památkového ústavu z důvodu ochrany historické památky.

Zdroj: Týden.cz | Foto: Profimedia

S originálním způsobem testování pitelnosti piva přišli japonští výzkumníci. Krysy daly českému pivu přednost před zahraničními.

České pivo má velmi vysokou pitelnost. Jednu z nejvyšších ve světě. Shodují se na tom tuzemští pivovarníci, vědci z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského i nejeden jejich kolega ve světě. A nic na tom nemění fakt, že kritérium pitelnosti nemá žádnou jednotku, nikdo ho neumí změřit. Jen ho umí tak trochu obecně popsat.

Se zajímavým testem přišli japonští výzkumníci, kteří postavili před laboratorní krysy misku s vodou a vedle s českým pivem. "Krysy se ze všeho pustily nejdřív do toho piva. Ale když pak vědci vyměnili české pivo za jiné zahraniční, daly krysy přednost vodě," popisuje s úsměvem kvality našeho moku Kosař. "Teď je otázka, do jaké míry to platí i pro lidi," dodává výkonný ředitel Českého svazu pivovarů Jan Veselý.

Vysoká pitelnost českého piva je jedním z argumentů předpokládaného zájmu o využití zeměpisného označení České pivo, jehož registraci letos připravuje Evropská unie. Ochranné označení má dát na etiketách vědět zákazníkům, že kupují to pravé pivo z Česka, uvařené výhradně z tuzemského ječmene, chmelu, zdejší vody, kvasnic a hlavně výhradně naší technologií, zejména důkladně provařeným rmutem.

"Vysokou pitelnost našich piv uznávají i ve světě. Už na předloňském jednání Evropské pivovarnické konvence v Edinburghu jsem byl vyzván pitelnost českého piva podrobněji popsat," říká znalec a výzkumník Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského (VÚPS) Josef Škach.

Popsat pitelnost ale nebylo jednoduché ani pro pivního vědce. Pitelnost, tedy jakýsi popis vlastností piva po opakovaném napití, překládají v zahraničí nejčastěji jako "drinkability" Zahrnuje nejrůznější vjemy a senzorické posouzení. "Z obecného hlediska se používá vyjádření - příjemné a bezpečné, zdravotně nezávadné pro pití s určitými fyzikálními, chemickými a biologickými vlastnostmi," vysvětluje šéf VÚPS Karel Kosař. Zkrátka - po vypití prvního českého piva má konzument potřebu si dát další, i když už nemá pocit žízně.

Česká pivní klasika je i v čase moderních technologií, pivní globalizace i nejrůznějších speciálních piv pro tuzemské pivovary potřebou číslo jedna. Pro malé minipivovary i giganty na trhu.

"Za všech okolností se snažíme o zachování všech atributů tradičního vaření. Zákazník - našinec i cizinec - právě tohle vyžaduje," říká Martin Vávra, sládek pražského minipivovaru Pivovarského domu s roční produkcí tisíce hektolitrů.

A jasno má i vrchní sládek Plzeňského Prazdroje Jan Hlaváček, který řídí výrobu skoro devíti milionů hektolitrů. "Česká technologie, české suroviny, to je základ na kterém všichni stavíme. A kdo říká, že se pitelnost nedá měřit? Dá se přece měřit vypitým množstvím. Tedy těmi sto šedesáti litry na hlavu v Česku," říká sládek Hlaváček.

Zeměpisné označení České pivo má na rozdíl od dvou předchozích pivních registrací v Evropské unii - Bavorského a Brémského piva - přesně a do detailu popsanou specifikaci. Označení například nebudou moci užívat licenčně vyráběná piva z produkce Prazdroje, Staropramenu a Drinks Union. "Náš Pilsner Urquell má ale i tak sám o sobě renomé českého piva," neztrácí optimismus Hlaváček.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

Mnoho let již na svou rekonstrukci čeká chátrající areál barokního pivovaru stojící mezi Dolním náměstím a třídou Svobody. Nyní to přece jen vypadá, že by budova z roku 1706 se vstupem z Lafayettovy i Uhelné ulice mohl dostat konečně novou tvář. Její majitel by zde chtěl vybudovat garáže a obchodní centrum.

Otázkou však zůstává, zda se na podmínkách rekonstrukce zachovávající historickou hodnotu stavby dohodne nynější majitel spolu s památkáři a olomouckým magistrátem.

Vlastníkem historického pivovaru a navrhovatelem jeho nového využiti je společnost Měšťanský pivovar Olomouc, která by chtěla v suterénu budovy postavit garáže a nad nimi obchodní centrum. Rozsáhlé podkroví hlavní budovy by pak zaplnily kanceláře.

Památkáři se však obávají necitelných zásahů do cenné architektonické památky.

„V budově je kvůli malým barokním oknům nedostatek světla, plánovaná přestavba těchto oken by ale zcela změnila technický charakter stavby,“ vysvětlil František Chupík z z olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu. Dodal ale, že si pracovníci ústavu uvědomují obtíže s hledáním využití pro tak velkou budovu.

„Nechceme, aby tato památka svým špatným stavem dělala městu ostudu. Snažíme se být proto co nejtolerantnější. V některých ohledech ale ustoupit nemůžeme,“ doplnil Chupík.

Zástupci společnosti, která má zájem na rekonstrukci a využití svého objektu se chtějí ke stanovisku památkářů vyjádřit až po jeho písemném doručení.

„Nyní hledáme investora a zajímáme se o možné dotace na rekonstrukci,“ uvedla Jiřina Oslzlová, členka představenstva Měšťanského pivovaru.

Na olomouckém magistrátu zatím řeší podmínky návrhu společnosti o novém využití budovy.

„Ve věci je podána žádost o správní řízení, v tuto chvíli posuzujeme vstupní podmínky žadatele i památkového ústavu,“ informovala Vlasta Kauerová, vedoucí oddělení památkové péče.

Zda se podmínky památkářů podaří naplnit, a kdy by se mělo tedy začít stavět, zatím jasné není.

„Budova barokního pivovaru sice není v kritickém stavu, ale prodlužováním chátrání mohou vyvstat problémy, které by rekonstrukci více zkomplikovaly. Byly bychom rádi, kdyby se tentokrát přijatelné řešení našlo,“ uzavřel Chupík.

Fotogalerie zde ...

Zdroj: Olomoucký deník | Autor: Jiří Mareček

Pitelnost piva je v současnosti v centru zájmu jak pivovarských výzkumníků a technologů, tak dodavatelů surovin pro výrobu piva a také marketingových pracovníků u nás i v zahraničí. Hledá se odpověď na otázku, co je pitelnost a proč se jí nyní věnuje výrazně zvýšená pozornost. Základním ukazatelem pro celkové posouzení piva je hodnocení po jeho opakovaném napití, pro které se používá pojem pitelnost, v zahraničí drinkability. Prozatím neexistuje její formulace, ale lze ji do určité míry charakterizovat jako příjemné a bezpečné (zdravotně nezávadné) pití s určitými fyzikálními, chemickými a biologickými vlastnostmi. Za zakladatele řešení problémů s pitelností piva je možno považovat české pivovarské odborníky P. Ferkla a J. Cuřína, kteří v roce 1979 studovali změny organoleptických parametrů piva ve vztahu k používání náhražek sladu a zkrácení doby zrání piva.

„Ve světě panuje obecné povědomí, že piva vyráběná v České republice mají vysokou pitelnost, což znamená, že pivo neslouží pouze k uhašení žízně, ale nabízí něco dalšího – příjemný prožitek – a nabádá k dalšímu napití, protože nevyvolává pocit přesycenosti," řekl Ing. Jan Veselý, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven. „Tento názor o unikátnosti českého piva a jeho vlastnostech je přijímán i mezinárodní odbornou veřejností a důkazem může být i rostoucí obliba našeho piva především v zahraničí," dodal Jan Veselý.

„Jednotná definice pitelnosti piva nebyla dosud ani formulována, ani přijata. Z obecného hlediska se používá vyjádření ‚příjemné a bezpečné (zdravotně nezávadné) pro pití s určitými fyzikálními, chemickými a biologickými vlastnostmi‘," uvedl RNDr. Karel Kosař, CSc., ředitel Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze. „Dosud však nejsou k dispozici prostředky pro obecné objektivní měření, které by tuto tezi potvrdilo, a proto je na pivovarských odbornících, aby ji potvrdili na základě obecně platných kritérií," doplnil Karel Kosař.

Klíčovou roli v ovlivňování pitelnosti piva mají technologové výroby piva. Kromě nich však konzumaci piva ovlivňuje široké spektrum profesí. Patří sem především pracovníci marketingu, restauratéři, kteří ovlivňují prostředí konzumace i jídelníček, dále politici a zákonodárci, kteří mohou regulovat legislativu spotřeby alkoholu. Svou významnou roli hrají i lékaři, neboť veřejnost citlivě vnímá informace o zdravotních účincích, a nepochybně i ekonomové s nástroji, jakými jsou cena piva a koupěschopnost, v neposlední řadě pak též média, která zprostředkovávají informace o pivu.

Aktuálnost řešení problémů s měřením pitelnosti piva nespočívá samozřejmě v diskusích o tom, které pivo je lepší. V podmínkách ekonomických tlaků je možno pitelnost (složitou rovnováhu v extraktové matrici piva) malým technickým či technologickým zásahem pozměnit, což může výrazně ovlivnit to, jak je pivo vnímáno spotřebitelem, a ve svém důsledku může změnit objem jeho konzumace. Avšak pro komplexní vyhodnocení dopadů u zákazníka zatím chybí precizní analytická metoda. Hlavní témata k řešení tohoto problému jsou proto vypracování metodiky stanovení pitelnosti piva, definice jednotky pitelnosti piva a klíčových extraktových složek jeho pitelnosti a také stabilita pitelnosti piva během skladování.

Zdroj: Heda.bloguje.cz

Čokolády s příchutí pomeranče, máty nebo chilli jsou už dobře zavedené, pivo obsažené v čokoládě však na svou premiéru teprve čekalo. Dočkalo se jí nyní v Aucklandu.

Novozélandský Auckland hostil v posledních dnech sjezd expertů na lahodný chmelový nápoj z celého světa. Jenže ti se více než pivem zabývali čokoládou s netradiční pivní příchutí, kterou na setkání přivezla Hanna Fredericková.

Zhruba čtyři stovky odborníků ze čtyřiadvaceti zemí se shodly, že jde o „výtečnou sladkost“, a vyzvaly cukráře a majitele čokoládoven ke spolupráci. Autorka pivně-čokoládové pochoutky přiznala, že se zpočátku bála, jak pivaři její sladkost, která pivo nejen obsahuje, ale tak po něm výrazně chutná, přijmou.

„Bylo těžké skloubit chuť piva a čokolády, aby byly v harmonickém poměru a ani jedna nepřevažovala,“ řekla Fredericková novinářům s tím, že dlouho vybírala z nespočtu pivních značek, které k čokoládě nejlépe sednou, až se rozhodla pro dva tmavé ležáky – Monteith´s Black a Speight´s Old Dark, které obsahují dostatek sladu.

„Nakonec se mi snad podařilo uvařit čokoládu plné chuti, v níž je ale zároveň výrazně cítit pivo,“ dodala cukrářka během setkání čtyř set odborníků na pivo vzatých.

Zdroj: Novinky.cz

Na olomoucké dostihové dráze poteče druhý květnový týden pivo proudem. Krajské město totiž bude již posedmé hostit festival milovníků pěnivého moku. Akce, která bude podle pořadatelů největší přehlídkou svého druhu v Česku, se zúčastní na 25 českých a zahraničních pivovarů.

Festival nabídne podle něj kromě známých značek také pivo regionálních pivovarů, jejichž produkce není v obchodech na Olomoucku běžně k dostání. "Celkově by mělo být na akci k dispozici minimálně 100 druhů piv. Účastníci budou moci ochutnat i pivní speciály," uvedl organizátor přehlídky Pavel Spálený.

Podobně jako v minulých ročních i letošní festival doplní kulturní program, který se letos bude poprvé konat na dvou scénách. Návštěvníci přehlídky se mohou těšit například na vystoupení slovenských formací No Name a Peha, německé skupiny Los Banditos a českých kapel Divokej Bill, Support Lesbiens, Fleret, Buty a Laura a její tygři.

Festival, který budou moci zájemci navštívit ve dnech 7. až 10. května, se uskuteční na dostihové dráze podruhé. Předcházející ročníky se konaly na travnaté ploše u Envelopy nedaleko centra města. Podatelé museli místo změnit, protože na původním vyrůstá od předloňského podzimu nová budova přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého.

Loňského ročníku přehlídky se zúčastnilo 23 pivovarů. Akci navštívilo asi 12 000 lidí, kteří vypili během dvou dní zhruba 350 hektolitrů piva.

Zdroj: Týden.cz

V sobotu (12. dubna 2008) ve 20:10 hodin byl na operační středisko hasičů ohlášen požár v bývalém pivovaru v Pivovarské ulici v České Skalici.

Na místo vyjeli profesionální hasiči z Náchoda a Jaroměře, dále byly povolány jednotky dobrovolných hasičů z České Skalice a Nového Města nad Metují s celkem sedmi zásahovými vozidly.

Areál bývalého pivovaru, jehož majitelem je ZD Dolany, je prázdný a nevyužívaný. "Požár vypukl v zadním přístavku budovy o velikosti zhruba 8 x 5 metrů, který není nijak zabezpečen dveřmi. Při příjezdu první jednotky na místo byl již požár ve třetí fázi hoření",sdělila našemu webu tisková mluvčí hasičů. Uvnitř hořely palety, pneumatiky a jiný odpad. Došlo ke zničení celého krovu a části střešní konstrukce. Hasiči dostali požár pod kontrolu ve 20:34 hodin a za dalších 90 minut požár uhasili. Příčiny vzniku požáru nyní šetří Policie ČR, s největší pravděpodobností byl požár založen úmyslně. Majitel objektu vyčíslil škodu na 100 tisíc korun. Při požáru nebyl nikdo zraněn.

Zdroj: Požáry.cz | Autor: por. Bc. Martina Žahourková | Foto: HZS Královéhradeckého kraje

Většina u nás vypitých piv se vyrobí ve třech největších pivovarnických firmách

„Bílá pěna, láhev orosená, chmelový nektar já znám...“ Tak začíná refrén písně, kterou na začátku devadesátých let proslavila pivovar v Jarošově kapela Argema.

„Tři sta let stál, stát bude dál,“ věštili bigbíťáci z Argemy pivovaru světlou budoucnost. Mýlili se. Jarošovský pivovar se zařadil mezi více než dvacítku podniků, které v uplynulých patnácti letech uvařily svoji poslední várku.

Příčiny zániku byly dvojí

Část pivovarů skončila kvůli tomu, že jejich nové vedení přecenilo své síly. Zpravidla menší pivovar, který se osamostatnil od bývalého krajského státního podniku, začal mohutně investovat, zadlužil se, ale jeho pivo nešlo na odbyt tak, aby vydělal dost peněz na splacení svých dluhů.

„Lidé ve vedení neměli často žádné zkušenosti s řízením firmy nebo marketingem a svoji samostatnost pivovary neustály,“ popisuje situaci výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Druhá skupina zavíraných pivovarů doplatila na to, že se dostala do područí silné značky. Ta vaření lokálních piv buď úplně zastavila, nebo převedla výrobu do jiných závodů.

Pražské pivovary (nynější Pivovary Staropramen) tak postupně zavřely podniky v Holešovicích, Vratislavicích nad Nisou a v Braníku. Plzeňské pivovary (nynější Plzeňský Prazdroj) zase přestaly vařit pivo v Chebu, Domažlicích a Karlových Varech. „Velké skupiny se zavíráním malých pivovarů snažily ušetřit a zvýšit produktivitu práce,“ vysvětluje Veselý.

V Česku tak nyní funguje 49 pivovarů, které za rok uvaří více než 10 tisíc hektolitrů piva. Přitom ještě na začátku 70. let jich bylo více než sto, v 19. století - před vznikem velkých průmyslových závodů - pak dokonce přes tisíc.

Chuť na nealko i speciály

Postupná koncentrace vedla k tomu, že tři ze čtyř piv, které se v Česku vypijí, pocházejí z pivovarů vlastněných třemi nejsilnějšími hráči na trhu. „Podobné je to téměř na celém světě. Do budoucna budou dvě až čtyři nadnárodní společnosti kontrolovat 90 procent české produkce piva. Nekonsolidované národní trhy s pivem spočítáte na prstech obou rukou,“ říká Milan Hagan, šéf společnosti Drinks Union.

Vedle necelé padesátky tzv. průmyslových pivovarů se v posledních letech v Česku otevřela řada minipivovarů, které vaří pivo pouze pro svoji restauraci. Podle údajů pivovarnického svazu jich loni bylo už více než sedmdesát.

Jejich majitelé spoléhají na to, že Češi mají stále více v oblibě nejrůznější pivní speciality. Statistiky to dokazují. Zatímco v roce 1997 se v Česku uvařilo 34 tisíc hektolitrů piv označovaných jako speciály, v loňském roce to už bylo téměř 100 tisíc hektolitrů. Ještě větší boom zažívá výroba nealkoholického piva. Před deseti lety se ho uvařilo 110 tisíc hektolitrů, loni už to bylo téměř pětkrát tolik.

Zdroj: MF Dnes: Autor: Tomáš Lysoněk

V zákulisí českých restaurací se už několik let odehrává tuhý boj pivovarnických skupin.

Velké pivovary se předhánějí v tom, kdo nabídne restauracím větší bonusy a kdo získá prestižnější zákazníky. Sklenice zdarma, tácky či chladicí boxy dnes už nabízejí i menší hráči na trhu. Velké skupiny proto vytáhly silnější kalibr: výčepní pulty v hodnotě stovek tisíc, půjčky či reklamní tabule.

Výrobci piva nesmějí zamezovat prodejcům, aby točili pivo konkurence, nicméně v praxi existují takové dodavatelské smlouvy, které restauracím prakticky znemožňují, aby točily i zlatavý mok od rivalů.

„Pokud majitelé restaurací chtějí dobré podmínky a nákladné vybavení podniku zdarma, zpravidla se musí zavázat k poměrně vysokému odběru piva od jednoho dodavatele. Ale ten bývá tak vysoký, že už čepování piva od dalšího výrobce reálně znemožňuje. Když bude hostinský nabízet ještě jiné pivo, nedosáhne nasmlouvaného odběru od hlavního dodavatele,“ uvedl majitel jedné pražské restaurace, který si přál zůstat v anonymitě. Podle něho se nejčastěji podobné smlouvy „mění“ za výčepní pulty či chladicí boxy.

Splátky pivem Uzavře-li restaurace s dodavatelem smlouvu například na dva roky, ale dohodnutý roční odběr nesplní, nehrozí jí žádné sankce. Její smlouva se však může prodloužit o takovou dobu, která je potřeba ke splnění závazku. Stále se rozšiřující nabídka benefitů pro hostinské je jen odpovědí na jejich požadavky, které jsou čím dál náročnější. Důležitou roli v tom hraje i neustále sílící konkurence, která posunuje marketingovou laťku výš a výš.

Podle informací MF DNES se tak ze strany silných pivovarů objevují například i nabídky půjček pro restaurace. Ty pak po dobu splácení odebírají dražší pivo, ze kterého hradí splátky.

Další metodou může být umisťování reklam do hostinců a restaurací, za které podniky inkasují peníze.

„Majitel restaurace s námi může uzavřít také reklamní smlouvu, na základě které umístíme v interiéru či exteriéru naše reklamní předměty. Taková smlouva může hospodského zavazovat také k správné péči o pivo,“ uvedl Jiří Mareček, mluvčí Plzeňského Prazdroje, který ovládá například značky Gambrinus či Kozel.

V oblasti marketingu, kam drtivá většina benefitů pro odběratele piva spadá, mají velké pivovarnické skupiny před svými malými rivaly náskok. Právě díky prostředkům, které mohou na propagaci věnovat, vytlačili slabší konkurenci a na těch nejlukrativnějších místech Česka jsou tak k dostání jen piva jako Plzeňský Prazdroj či Staropramen.

Naopak malé pivovary spoléhají často na lokální patriotismus a čepují se zpravidla v okolí mateřského města. Ani tam ovšem nemají na růžích ustláno. „Mladá generace bohužel pije to, co vidí v televizních reklamách. I na malých městech tak máme stále těžší situaci,“ říká ředitel náchodského pivovaru Josef Hlavatý.

I ve velkých městech, kde jsou lidé přepiti velkých značek, se podle Hlavatého však začíná v poslední době karta pomalu obracet. Zákazníci totiž hledají piva z malých pivovarů, které hrdě hlásají, že je vyrábí tradiční metodou pomalého zrání. To má garantovat odlišnou chuť od zlatavého moku z masové produkce. Bodovat začínají zejména pivovary, které nabízejí takzvaná speciální piva, kam spadají třeba kvasnicová piva či piva s vyšším obsahem alkoholu.

Zdroj: MF Dnes

České pivo chutná nejen milionům turistů, ale také nadnárodním pivovarnickým obrům. V posledním roce měl slinu především nizozemský Heineken, který přikoupil k pivovaru Starobrno také Krušovice a ústeckou skupinu Drinks Union, čímž posílil svůj podíl na českém trhu na dvanáct procent.

"Prodej společnosti byl vždy konečným cílem jejich akcionářů," říká předseda představenstva Drinks Union Milan Hagan, který vlastnil zhruba dvě třetiny firmy.

Triumvirát SABMiler (Plzeňský Prazdroj), InBev (Pivovary Staropramen) a Heineken tak nyní ovládá tři čtvrtiny českého trhu. V posledních měsících jim začíná vyrůstat zajímavý konkurent – skupina K Brewery Group, která nakupuje podíly v malých a středních pivovarech.

Historií prověřené...

"Snažíme se vybírat subjekty, které už svou historií prokázaly neotřesitelnou pozici na trhu," popisuje taktiku skupiny předseda představenstva Zdeněk Radil. K Brewery Group už má na pomyslném výčepu šest značek (Platan, Jihlava, Svijany, Černá Hora, Janáček, Rohozec), do nichž podle Radila investovala desítky až stovky milionů korun.

"Další jednání probíhají, ale zřejmě se už nebude jednat o tak významné investice," naznačuje chuť na další malé pivovary Radil. Které firmy má společnost v hledáčku, však komentovat odmítá.

Za K Brewery Group stojí skupina českých investorů, jedním z nich je třeba majitel Lázní Luhačovice Martin Burda. "Všechny naše investice jsou dlouhodobé, určitě se nejedná o skupování pro některou nadnárodní skupinu," odmítá spekulace z pivovarnických kruhů Radil.

"Je to takové vyzobávání rozinek z bábovky," hodnotí kvalitu kupovaných pivovarů výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý. Ani on nepředpokládá, že by K Brewery Group následně své podíly prodala některému z pivovarnických gigantů.

"Velké společnosti musí jít do určité minimální velikosti, řídit stovky menších pivovarů je extrémně náročné," upozorňuje Veselý.

Šestice pivovarů loni uvařila zhruba milion hektolitrů piva. "Naším cílem je další zvyšování výroby, plánujeme do pivovarů investovat, zároveň však chceme zachovat tradiční technologii výroby," uvedl Radil.

"K Brewery Group by také mohla zajistit pro své pivovary o něco málo nižší nákupní ceny surovin," říká ředitel pivovaru Černá Hora Jiří Fusek. Ten vlastní podnik z poloviny, druhou polovinu má právě Radilova skupina.

Budvar láká

Přestože z pohledu českého pivaře může vypadat K Brewery Group lákavě, zahraniční investoři vidí na českém trhu jiné atraktivní sousto – Budějovický Budvar. Zejména společnost Anheuser-Busch by si jeho koupí vyřešila desítky známkoprávních sporů, které s Budvarem vede po celém světě.

Případní zájemci si však budou muset ještě nějakou dobu počkat. "Očekával bych, že Budvar bude k prodeji do čtyř, do šesti let," odhaduje Veselý. Jeho velkou devízou je silná značka, která znamená pro majitele jistotu tučných zisků.

Pivo "s pověstí" si totiž může dovolit prodávat výrazně dráž, i když budou jeho výrobní náklady srovnatelné s běžným ležákem. Vzorovým příkladem je prazdroj, jehož běžná cena v obchodech je dvacet korun.

Společnost Plzeňský Prazdroj i díky němu dosáhla v posledním účetním období čistého zisku 3,5 miliardy korun při tržbách přes třináct miliard. Dvojka na trhu – Pivovary Staropramen, které ve svém portfoliu tak silnou značku nemají – utržila zhruba čtvrtinu toho co Prazdroj, čistý zisk byl však "pouze" 230 milionů.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Tomáš Lysoněk

Historické první setkání sládků všech pivovarů a minipivovarů z Čech je za námi. (Moravské setkání proběhne návazně). Přestože k dokonalosti celého setkání chybělo několik detailů, nikdo snad neodcházel zklamán.

To nejdůležitější bylo, že se celé setkání povedlo uskutečnit, a že přijeli pivovarníci jak z velkých, tak i těch úplně nejmenších pivovarů.

Děkujeme mockrát všem za jejich účast, neboť oni byli a jsou pro nás - SPP, konzumenty a spotřebitele - ti nejdůležitější. A jsme moc rádi, že jsme to byli právě my, kdo po více než dvaceti letech toto setkání „bez rozdílu vah“ zorganizoval a povedla se i vskutku historická společná fotografie přítomných sládků. Na celém setkání více než platilo známé rčení Ing.Jana Šuraně, že před pivem jsme si všichni rovni.

V nádherných prostorách Klášterního pivovaru Strahov se tak sešli zástupci 26i minipivovarů a 17i průmyslových pivovarů z celých Čech. Nechyběli zde však ani zástupci dalších institucí, jako např. Výzkumného ústavu pivovarnického a sladařského, Českého svazu pivovarů a sladoven či SPŠ v Podskalské. Během večera byla možnost ochutnat pivní vzorky z více než 25i pivovarů.

Seznam minipivovarů:

Berounský Medvěd, Dýmáček, Fencl, Klášterní pivovar Strahov, Kocour, Kout na Šumavě, Modrá hvězda Dobřany, Novoměstský pivovar, Permon, Pivovarský dům, Pivovarský dvůr Chýně, Pivovarský dvůr Lipan, Pivovarský dvůr Zvíkov, Pokusný školní minipivovar ČZU, Purkmistr, Staročeský pivovárek Dobruška, Svatý Ján - Kolín, U Bansethů, U Bezoušků, U Bulovky Richter Pub, U Fleků, U Medvídků, U rytíře Lochoty, Vorel, Zámecký pivovar Chyše.

Seznam průmyslových pivovarů:

Rodinný pivovar Bernard, Budějovická Budvar, Broumov, Ferdinand, Havlíčkův Brod, Hlinsko v Čechách, Klášter, Krásné Březno, Kutná Hora, Lobkowicz, Náchod, Měšťanský pivovar v Poličce, Prazdroj, Svijany, Velké Březno, Velké Popovice.

Tisková zpráva aneb proč vlastně Sdružení přátel piva pořádalo toto jedinečné setkání?

Důvodů je samozřejmě více, avšak jeden hlavní. SPP, coby největší pivní organizace v zemi, jménem svým a snad i jménem českých konzumentů piva, chtělo poděkovat všem pivovarníkům za jejich poctivou práci, kterou dělají pro nás všechny a kdy výrazně přispívají svojí činností k rozvoji pivní kultury v České republice, jejíž národní nápoj je právě jejich výtvorem.

Jako znalí konzumenti víme, kolik práce s výrobou takového piva mají a také kolik v něm nechávají kus svého srdce, což je na pivu to nejkrásnější a přitom to bohužel málokdo a málokdy z běžných konzumentů ocení. Víme, jaké problémy je tíží a jaké překážky jsou před ně kladeny. Nerozhoduje velikost pivovaru - své trable mají všichni. Z velkých pivovarů i z těch nejmenších pivovárků u nás.

Někoho trápí zbytečná byrokracie, nedostatek peněz či nedostatek kvalitních surovin, jiného třeba tlaky svého majitele a manažerů, měnící se technologie či postupy výroby piva. Přesto se vždy a za všech okolností snaží, aby konečný výtvor byl potěchou pro nás všechny a všechny naše smysly vnímání. A za to jim patří náš vřelý a nejupřímnější dík.

Česká pivovarnická škola má ohromnou tradici a věhlas a čeští a moravští sládci jsou toho důkazem. Budeme rádi, budou-li ve svém konání pokračovat i nadále. Děkujeme moc.

Doufáme také, že tato akce napomůže i dobrému vztahu - mezi Vámi výrobci a námi konzumenty. Jeden bez druhého to totiž nefunguje…

Zdroj: Sdružení přátel piva

Půl milionu korun dají Roudničtí na opravu objektu bývalého pivovaru. Jde o největší částku, kterou kdy město majiteli jednoho z nejstarších objektů v Roudnici poskytlo.

Vlastník vše potřebné doložil

„Zastupitelstvo města rozhodlo poskytnout celý letošní finanční příspěvek Ministerstva kultury ČR ve výši 455 tisíc korun na opravu střechy bývalého lobkowiczkého pivovaru. K této částce bude ještě připočtena městská dotace ve výši deseti procent z celkové ceny díla,“ uvedl Vlastimil Sýkora, mluvčí roudnické radnice.

Americký majitel bývalého pivovaru měl ke konci března předložit projekt, jak konkrétně peníze hodlá použít. Pokud by tak neučinil, příspěvek by mu přidělen nebyl. Podle Vlastimila Sýkory vše potřebné majitel doložil a peníze budou použity právě na střechu, která je v dezolátním stavu.

„Peníze obdrží až po provedení prací a předložení dokladů o zaplacení nákladů na opravu,“ vysvětlil mluvčí.

Město majiteli nepomáhá poprvé

Nejde však o první příspěvek, který roudničtí zastupitelé odsouhlasili na opravu bývalého pivovaru. V minulých letech americkému majiteli pomohli s rekonstrukcí částkou sto tisíc korun, která byla rovněž použita na částečnou rekonstrukci střechy, později dvěma sty tisíci, které následně vrátil.

Podle našich informací by s další fází rekonstrukce střechy hlavní budovy bývalého pivovaru chtěl majitel objektu začít již během několika týdnů. Právě střecha celého objektu je již delší dobu ve špatném stavu.

Střecha je zakrytá jen plachtou

„V objektu byl na kontrole statik. Podle jeho závěrů je hlavní budova bývalého pivovaru v pořádku. Se střechou je to ale špatné, část totiž majitel odkryl s úmyslem vyměnit krytinu, podle našich informací mu však na poslední chvíli zrušili dotaci, a tak je část střechy zakrytá pouze plachtou,“ uvedla již dříve pro Deník vedoucí roudnického stavebního úřadu Zuzana Kmoníčková. Majitel objektu měl dokonce nařízené zabezpečovací práce, které se týkaly zmiňované střechy. To měl splnit, šlo tehdy o to, aby se neuvolňovaly střešní tašky a nehrozil jejich pád do ulice.

Vlastní pivo pro turisty

Podle plánů vlastníka objektu by bývalý pivovar měl sloužit jako ubytovací kapacita, ve velkém sále by se měly konat koncerty, výstavy a další kulturní akce. V malém množství by zde dokonce měla být obnovena výroba piva, kterou ukončil pivovar v sedmdesátých letech minulého století. Opravený pivovar by měl také jako ubytovací kapacita sloužit především k rozvoji cestovního ruchu na Roudnicku. Jeho výhodou je totiž bezprostřední blízkost vlakového nádraží. Projekt počítá také se spoluprací v rámci říční dopravy, která se nyní rozjíždí.

Zdroj: Litoměřický deník | Autor: Michal Závada | Foto: Michal Závada

Češi jsou národem pivařů, v pití piva lámou celosvětové rekordy. A pivaři na Chomutovsku se od ostatních Čechů určitě neliší. Víme však, jaká piva pijeme ve zdejších hospodách? Kterého piva je tu nejvíc a které je nejlepší?

„Vynikající pivo je Klášter, který točili a snad ještě točí v jirkovské Sodovkárně,“ tvrdí Milan Trhlík, předseda jirkovských a chomutovských sběratelů pivních etiket a suvenýrů, sdružených v Rytíř klubu Jirkov. „Které pivo na Chomutovsku je nejlepší, ale říct nemůžu, každé má jinou chuť a někomu sedí tohle, dalším zase jiné.“

Někoho z pivních znalců na Chomutovsku potěší Krušovice, jiného Budvar, někdo má rád Starobrno, řada pivařů nedá dopustit na Plzeňský prazdroj. „Za nejlepší pivo v Čechách považuji Svijany. Jenže to na Chomutovsku neseženete, protože stačí vyrábět tak akorát pro své hospody.“

V Chomutově a v ostatních městech a obcích bývalého okresu je prý populární i Březňák, ale mezi lepší piva by jej sběratel a znalec piva Trhlík nezařadil. „Taky se tu zkoušelo točit litoměřické pivo, občas narazím na třeboňského Regenta, někde nabízeli Radegast nebo Primátora, obvyklejší bývají Louny nebo Žatec, ale i Bernard, vzácněji jsem zaznamenal Malý Rohozec, Samsona, Platana, Kozla, nebo děčínského Kapitána a budějovického Pardála. A není to tak dávno, kdy se tady v hospodách točila Vratislav. Dokonce se sem ze Slovenska vozíval Zlatý Bažant.“

V některých pivnicích zkoušeli zákazníky přilákat na Braník, proniknout na Chomutovsko se snažil i lobkovický pivovar ve Vysokém Chlumci, v některých podnicích nabízeli spodně kvašené pivo Velvet nebo Kelta od Staropramenu.

„Nejrozšířenější na Chomutovsku je dneska pravděpodobně ústecký Zlatopramen, který tu zaplnil trh poté, když s vařením piva skončil pivovar v Mostě-Sedleci,“ dodává M. Trhlík. „Dalšími poměrně rozšířenými jsou pražský Staropramen a plzeňský Gambrinus.“

Co se týče druhů a značek, zdá se nabídka lahvového piva v marketech a obchodech širší, avšak spíše odpovídá tomu, co se točí ve výčepech.

Jak vidno, vyloženě místní pivo se v obcích a městech na Chomutovsku nepije. Žádné tu neexistuje. Poslední pivovar, který vařil a zásoboval místní pivnice a hospody, byl do roku 1976 v Jirkově. Před ním v průběhu 20. století pomalu mizely nebo ukončily výstav malé a střední pivovary v Dolanech, v Doupově, v Hoře Sv. Šebestiána, v chomutovské Horní Vsi, v samotném Chomutově, v Kadani, v Klášterci nad Ohří, v Libědicích, Mašťově, Novém Sedle, Prunéřově, v Přísečnici, ve Vejpretch, ve Vernéřově a ve Výsluní. Dnes si na ně vzpomene málokdo.

„Podobné je to i v okolních okresech. Ani na Mostecku nefunguje žádný pivovar. Na Lounsku vaří pivo jen v Lounech a v Žatci,“ potvrzuje Trhlík.

K doplnění situace kolem Chomutovska je dobré připomenout, že na sousedním Karlovarsku jsou v chodu pivovary v Chebu, v Lokti, v Chýši, ve Velichově a ve Velkém Rybníku, kde se ve větším množství vaří domácí pivo Hastrman pro místní motorest.

Střídavou oblibu na Chomutovsku mají i piva zahraničních výrobců. Mnozí zkusili belgické pivo Stella Artois nebo Hoegaarden, irského Guinnesse, rakouského Kaisera, další rakouské pivo Zwettler se léta točilo v jedné z hospůdek v Jirkově, znalci dokázali ocenit i holandský Heineken.

Právě nizozemská společnost Heineken se v minulých dnech rozhodla koupit ústeckou pivovarnickou skupinu Drinks Union, které patří pivovary v Krásném a Velkém Březně, v Lounech a v Kutné Hoře. Do nabídky firmy Drinks Union patří Zlatopramen, Řezňák,

Jsme národem pivařů a upřednostňujeme vlastní, česká piva. Avšak, kdo to pivo vlastně pro nás nechal uvařit, ani pořádně nevíme. Proto k otázkám kladeným v úvodu můžeme přidat třetí: Víme, komu můžeme za to dobré české pivo poděkovat?

Zdroj: Chomutovský deník

Zchátralý renesanční pivovar v Žirovnici hodlá město opravit. V budově pak bude umístěno museum knoflíkářství, exposice šicích strojů a regionálního pivovarnictví.

Rekonstrukce si vyžádá částku 48 milionů korun, město by na ni mohlo získat více než 90 procent dotací z evropských fondů. Projekt je připraven, žádost podána a koncem dubna by mohli zástupci radnice znát, zda v první výzvě Regionálního operačního programu uspěli. Oprava by pak mohla být zahájena na podzim a v červnu roku 2010 by mohla být dokončena. Revitalisace by se dočkala nejen samotná budova, ale i její okolí.

Pivovar sloužil svému účelu naposledy v roce 1865, kdy výroba v něm začala upadat. Pak se stal součástí velkostatku a byl pronajímán. V roce 1887 po založení místního Sokola začala místnost varny sloužit jako tělocvična, byl v ní i městský archiv. Pak se varna změnila na byty. Poslední nájemníci - neplatiči se již vystěhovali, budova je připravená k rekonstrukci. Ve dvoupodlažní budově jsou v přízemí zajímavé křížové klenby, ve varně jsou však částečně propadlé. Na venkovní fasádě jsou k vidění zbytky sgrafitové výzdoby z období kolem roku 1600.

Pivovar je poslední budovou v zámeckém areálu, který zůstal neopravený. Zrekonstruovaná budova by byla multifunkční, kromě exposic by v ní byl i přednáškový sál, který by posloužil také k pořádání různých výtvarných a podobných dílen. Město již opravilo přístupové komunikace k zámku a zámecký špýchar, kde vznikla exposice Venkovských tradic a řemesel.

Zdroj: Regionalist | Autor: Eva Šinkovská