Včera, cestou z práce domů vlakem, jsem se účastnil zajímavé debaty ohledně kvality plzeňského piva.

Seděl jsem sám na lavici ve vlaku z Plzně na Horní B.. Nastoupil jsem dosti brzy. Chvíli před odjezdem si přisedl pán zralého věku, říkejme mu č.1. Za chviličku, na poslední chvíli před hvizdem výpravčího si sedl naproti druhý o něco mladší říkejme mu č.2. Ti dva se znali a pustili se do debaty o Gambrinusu.

Pán č.1 začal hudrovat ,,půl roku jsem si už nekoupil domů Gambrinus. ……….´´ A následovala spousta ostrých výhrad. Načež pán č.2 jen odvětil :,,To víš no.´´ Ale byli jsme teď tamhle v té či oné hospodě a mají tam Koutské , a támhle mají Krušovice 11° ty byly čoveče dobré taky a o Svijany a Bernardu ani nemluvím.

No to bych nebyl já, abych se během několika minut nepřipojil a už jsme diskutovali o kvalitě a nekvalitě piv čepovaných v nejrůznějších hospůdkách v Plzni a okolí. Nakonec po svém hanlivém proslovu na adresu plzeňského piva jsem se dozvěděl, že pán č.2 je již 35 let zaměstnancem Plzeňského pivovaru. Velice mě překvapilo, když ve finále pronesl, že ještě před pár lety se hrdě hlásil k tomu, že je pivovarským z Plzně. Dnes se to však bojí říct, aby nedostal pár facek Jeho hrdost je tatam, protože se podílí na výrobě čehosi, kde má dnes přednost kvantita nad kvalitou a zákazníci se podvádějí tím, že draze platí značku, která dnes již ani zdaleka neodpovídá kvalitou pivu před 5 lety.

Navíc je smutné, když Plzeňští pivovarští chodí na pivo z jiných pivovarů. Dříve bylo pivo děleno na 10°a 12° podle toho jak dlouho zrálo a leželo a podle množství chmele. Dnes se vaří 13°které pak doředí vodou na potřebnou hodnotu ,navíc se nepoužívá chmel ,ale jen chmelový extrakt. Když se stočila 12°tak se začala stáčet rovnou desítka. Takže prvních pár sudů bylo krapet silnějších. Dnes se napřed 300m roura vypláchne vodou a pak se začne stáčet, takže prvních pár sudů je naopak vodovatějších.

Kdyby dnes běžný piják Plzeňského piva dostal na stůl pivo ve stejné kvalitě jako bylo před 5 lety, tak by se zřejmě ošklíbal ,že je moc hořké, nebo že se mu zdá nějaké divné. Omyl ! Zvykli jsme si na pivo bez chuti. Proč by většina hostinských sháněla pro zákazníky další piva, aby měla větší sortiment, když je to práce navíc. Stačí, že máme Plzeňský . Však oni tu eurobřečku vypijí. Chvíli si zanadávají, že už není co bývalo a půjdou v klidu domů se svou dávku ve volátku.

Je smutné, když i pivovarští z Plzně se stydí za svůj výrobek. Když to pán č.2 přednesl na jakémsi potlachu s ředitelem, tak ten jen vyjeveně koukal a zaměstnancům řekl, že právě dojeli zkušební várku 11°ať jdou ochutnat. Na to konto se dotázali pana ředitele, jaká že je? Ten jen odborně řekl že lepší 10°. Vskutku fundovaná odpověď.

A já byl tak rád, že jsem se přestěhoval z Kančí stezky k Plzni, že budu hnedky u zdroje světoznámé dobrůtky a ono prd. No, víc se už ale stěhovat nebudu. Holt budu nosit domů lahváče.

Zdroj: Bigbloger Lidovky.cz | Autor: Miroslav Holeček

Působí na českém trhu už devět let, ale zná je přitom jen málokdo. Největší importér českých a německých piv do Ruska - Russian Tradition Group - vstoupila do tuzemského povědomí až nedávným pokusem o koupi Pivovaru Náchod. Přestože město, kterému pivovar Primátor patří, prodej pozastavilo, Rusové se po Česku rozhlížejí dál.

"Chceme prodávat jen typicky české pivo vyráběné podle české tradice z českých surovin českým sládkem a v českém pivovaru," popisují strategii uskupení v rozhovoru pro Hospodářské noviny Andrej Brajlovskyj a Sergej Jegorov, kteří spolu s Andrejovým bratrem Alexandrem Russian Tradition vlastní.

HN: Která česká značka je "nej" ve vašem portfoliu?

Andrej Brajlovskyj: Domnívám se, že jednoznačně největší úspěch jsme dosáhli s Krušovicemi. Tvoří dvacet procent veškerého piva, které dovážíme, to je skvělý výsledek a pro nás nejúspěšnější projekt. Výborné výsledky jsme měli ze začátku i se Staropramenem a Pilsner Urquell, ale ty před pěti lety začali vařit v Rusku licenčně a my si potrpíme na dovoz "echt" tradičního a v Čechách uvařeného piva.

HN: Podnikat jste začali už přímo s dovozem piv?

Andrej Brajlovskyj: My jsme začínali pracovat ve firmě, která se zabývala prodejem veškerých alkoholických nápojů, pak ve firmě, která už dovážela pivo a pak jsme se teprve udělali pro sebe. Začínat dřív by bylo až moc velké dobrodružství. Před nějakými dvaceti lety neexistoval u nás žádný byznys, žádné obchodování. Peníze měli jen komsomolci a podnikalo se jen s tím, co se dalo prodat na ulici.

HN: Základ vašeho dovozu do Ruska a zemí SNS jsou piva z Německa a Česka, méně z Holandska. Proč právě tyto země?

Sergej Jegorov: Německo a Česká republika, to jsou naše základní trhy. Udělali jsme si před časem takový průzkum mezi lidmi v Rusku a zjistili jsme, že za nejlepší se u nás považují piva právě z těchto dvou zemí. Od vás dnes odebíráme 55 procent veškerého našeho dováženého množství.

HN: Čím je náš pivní trh pro Rusy tak zajímavý?

Andrej Brajlovskyj: Víte, v Rusku máme dnes hodně moderních pivovarů, ale prakticky žádnou tradici. Naše pivovary jsou maximálně deset až patnáct let staré. Některé české pivovary tak moderní nejsou, ale je u vás zas mnohem důležitější ta dlouholetá pivovarnická tradice. A to je pro nás rozhodující.

Sergej Jegorov: My ani ruské pivo neprodáváme. Máme strategii, podle které chceme spíš vyplňovat "niky", jakési výklenky, v trhu, kde se můžeme dobře uplatnit s různým speciálním pivem, zvláštními a tradičními značkami.

HN: Jenže samotný dovoz a právě takového zboží bude výrazně dražší než místní piva...

Andrej Brajlovskyj: To platí doslova. Ale zájem přesto dál roste. Z ceny 2,5 eura za jedno pivo přitom tvoří náklady na import 1,3 eura. Drtivou většinu celkové spotřeby piva v Rusku ale zajišťuje domácí výroba. V tom počítám i všechna ta v Rusku licenčně vyráběná piva zahraničních pivovarů. A jen pouhých 0,7 procenta tvoří přímý dovoz.

HN: Je to málo?

Sergej Jegorov: Jak se to vezme. Je to v absolutních číslech zhruba 700 tisíc hektolitrů za rok.

Vyšší pivní kultura

HN: Chcete objem dovozu piva do Ruska a váš podíl na něm zvýšit?

Andrej Brajlovskyj: Ani ne. Nechceme konkurovat nadnárodním koncernům. Byť je to opticky malý trh, tak nám vyhovuje. Cítíme se v něm dobře. Těch 0,7 procenta představuje nějakých 400 milionů dolarů. A náš obrat z toho letos bude zhruba 110 milionů dolarů.

Sergej Jegorov: Navíc, my nejsme tak velká firma, abychom sami dokázali ten podíl 0,7 procenta nějak výrazně zvýšit. A navíc - naším cílem není jen samotný prodej piva, ale snažíme se také o to, aby se zvyšovala kultura prodeje a konzumace piva.

HN: Co pro to děláte?

Andrej Brajlovskyj: Například zaměstnáváme přímo nejen 200 lidí v distribuci piva, ale i 150 ve dvou našich obrovských moskevských restauracích Pražečka. To je i název jedné ze dvou privátních značek, které si u vás necháváme vařit. A snažíme se, aby při podávání a konzumaci piva odpovídalo v našich Pražečkách vše tomu nejlepšímu, co znají zákazníci z nejlepších pivních restaurací u vás.

HN: Pražečka? To zní napůl rusky a napůl česky.

Andrej Brajlovskyj: Je to pojmenování pro obyvatelku Prahy. Takovou kyprou servírku (smích), kterou máme i na etiketě piv téhle značky.

HN: Takže přesněji Pražačka?

Andrej Brajlovskyj: To by bylo správně česky. Ale v ruštině zní Pražečka s -e- něžněji, měkčeji. Je to takové libozvučnější slovo.

Pestrá skladba značek

HN: Kolik Pražečky pro vás pivovar v Protivíně vyrábí?

Sergej Jegorov: V Platanu pro nás vyrábí ročně kolem 40 tisíc hektolitrů piva, a to včetně další naší privátní značky Černovar. To vyvážíme nejen do Ruska, ale i do některých dalších zemí bývalého Sovětského svazu. Pražečka je přitom v Rusku jedna z nejrychleji rostoucích značek. Její prodej meziročně vzrostl za rok o 140 procent.

HN: U nás Pražečku a Černovar nezkusíte nabídnout?

Sergej Jegorov: Uvažujeme o tom. Hledáme partnera. Ale teprve začínáme s přípravou na založení pobočky naší firmy v České republice. Zkrátka teprve budujeme své české zastoupení. Na tom už pracují právníci. Chceme tu zkrátka založit českou firmu, která bude Pražečku a Černovar prodávat na svém českém trhu. Vznikne v nejbližších měsících.

HN: Co je podle vás základem úspěchu v tomhle podnikání?

Andrej Brajlovskyj: Jednoznačně to chce mít efektivní portfolio značek. Podle nás to znamená nabízet světlé a tmavé české pivo a německé pšeničné, tmavé a pils. S takovým portfoliem můžeme být hodně úspěšní na ruském trhu, ale i v zemích SNS a některých evropských jako třeba v Anglii, Skandinávii nebo Španělsku.

HN: Počítáte s tím, že český trh je v mnohém specifický? A s velmi silnou konkurencí?

Andrej Brajlovskyj: Samozřejmě. Domníváme se, že rozumíme tomu, co se u vás v minulých letech dělo. Pivovary mají nové vlastníky, přišly nadnárodní koncerny. Myslím, že váš trh je hodně silný. Ale globální koncerny, které jsou celosvětově tak úspěšné, ne vždy chápou potřebu zdejšího místního trhu. Máte obrovskou kulturu pití piva a globální hráči ne vždy dokážou respektovat českou tradici a vše, co k českému pivu patří.

HN: Už je vidím, jak nad vašimi slovy kroutí hlavou!

Andrej Brajlovskyj: Jsem přesvědčen o tom, co říkám. Pro opravdu české pivovary je to těžká doba. Za posledních deset let bylo u vás koupeno mnoho pivovarů jen proto, aby byly následně zavřeny. A ty, co zůstaly, nebyly pro ty giganty zajímavé. Dnes se tedy leckde nevede rozhovor o rozvoji pivovaru, ale spíš o jeho přežití. A do toho ta světová krize. Spousta lidí a podnikatelů si myslí, že bude možné dál vydělávat velké peníze tak, jak to fungovalo před deseti lety. Ale jak v Americe, Evropě, i tady je zřejmé, že rychlé zbohatnutí stylem, že něco koupím a hned prodám, nemá perspektivu.

HN: To vše ale mohou být potíže, které musíte řešit i vy.

Andrej Brajlovskyj: Samozřejmě. Jsem ale přesvědčen, že jedna filozofie, kterou razíme i my, je receptem pro tuhle situaci. Chceme prodávat jen typicky české pivo vyráběné podle české tradice z českých surovin českým sládkem a v českém pivovaru.

Hledáme partnera

HN: V jednom takovém českém pivovaru - v Náchodě - jste zatím moc neuspěli. Město, kterému patří a které se ho chystá prodat, pozastavilo výběr kupce a zřejmě vypíše klasické výběrové řízení. Půjdete do toho znovu?

Andrej Brajlovskyj: Tak jako tak hledáme v České republice strategického partnera. Můžeme komukoliv předložit naši strategii rozvoje. Komu se bude líbit, má velkou šanci zvýšit produkci, a tedy i stabilitu na trhu. Náchodský pivovar Primátor je jedna z možností, ale jednáme i s jinými. Dokonce máme i nabídku na spolupráci od velkých koncernů.

HN: Je mezi nimi i česká jednička Plzeňský Prazdroj?

Andrej Brajlovskyj: To nemohu komentovat.

HN: Je vůbec těžké v současné době koupit pivovar? Nebo podíl v něm?

Sergej Jegorov: Je. Tohle není lehká doba pro byznys. Končí časy, kdy pět procent spekulantů závratně vydělávalo a ostatní prodělávali. Ceny se měnily podle nevypočitatelných požadavků spekulantů. I český pivovar může koupit nějaký spekulant a za tři měsíce ho prodat. Pokud by to ale měl kupovat skutečný hospodář, musí nejdřív řešit i otázku peněz do marketingu, rozvoje a počítat si návratnost své investice. Teď musejí do bank i firem přijít hospodáři místo spekulantů. Říkám: Rozumní hospodáři, spojte se.

HN: Co z toho budou mít?

Sergej Jegorov: Všem by to mělo přinést pohodu a peníze.

Obchodníci s pivem Russian Tradition Group

Malému, ale rostoucímu trhu dovozových piv vládne v Rusku společnost Russian Tradition Group už několik let. Do Ruska se ročně dovezou z celého světa piva za 400 milionů dolarů a společnosti Russian Tradition Group z toho patří víc než čtvrtina. Z pohledu ročního objemu exportu českých pivovarů ve výši 3,6 milionu hektolitrů ale tvoří ruským uskupením u nás nakupovaných nějakých 100 tisíc hektolitrů piv jen necelá tři procenta ročně.

Zájem o dovoz piv - především z Německa a Česka - ale v Rusku stále roste. Přestože domácí trh, tedy trh s prakticky nulovou pivovarnickou tradicí a pověstí nepříliš kvalitních místních piv, stále naprostou převahou dovoz válcuje. Německá piva, jako jsou Paulaner, Krombacher, Liebenweiss, Grotwerg, nizozemské La Trappe a česká piva, jako jsou Krušovice nebo Bernard, a v Česku vyráběné privátní značky Pražečka a Černovar dodává Russian Tradition do 1500 supermarketů a pěti set restaurací v Moskvě. Další stovky jich zásobuje v ostatních regionech Ruska.

Firmu, která vznikla v roce 1996 a od roku 1999 působí i v Česku, vlastní trojice podnikatelů, kteří spolu vyrůstali už od dětství v sibiřském Krasnojarsku - dvojčata Andrej a Alexander Brajlovští (letos jim je 39 let) a čtyřicetiletý Sergej Jegorov.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

Návštěvníci některých předních restaurací v Británii si nyní mohou vybírat nápoje nejen z vinného lístku, ale také ze speciálního pivního menu. Sommeliéři v restauracích Le Gavroche a Le Manoir v Oxfordu, které se pyšní hvězdičkami od Michelina, tak pomáhají strávníkům vybrat si k jídlu to pravé pivo, píše list The Daily Telegraph.

Experti soudí, že je to signál konce desetiletí snobství, kdy jediným myslitelným nápojem ke špičkovým jídlům bylo víno. Nyní se obnovuje zájem o malé pivovary.

"Převzali jsme francouzský koncept a dovedli jsme ho k dokonalosti," tvrdí Rob Hayward, výkonný ředitel British Beer and Pub Association. "Bylo velmi těžké překonat bariéru, za níž se víno drželo jako automatický nápoj restaurací navzdory tomu, že Británie má v pivovarnictví velkou tradici. Pivo k obědu je přeci považováno za naprosto normální v celé severní Evropě," řekl.

K těm, kdo prosazují tento trend, patří i šéfkuchař Anthony Flinn, jehož moderní a cenami ověnčený restaurant Anthony´s v Leedsu nabízí pivní menu. "Zpočátku jsme začali nabízet pivní menu jako marketinkový tah. Zákazníci si na to postupně zvykli. Vzhledem k tomu, že piva mají různé chutě i konzistenci, je důležité vybrat k jídlu správný mok. Naši číšníci mohou poradit zákazníkovi, které si má vybrat," ujistil.

Ředitel pivní akademie Rupert Ponsonby, který už naučil 3000 Britů vybírat správné pivo k jídlu, upozornil v posledním čísle časopisu Country Life, že stejně jako existují různé druhy hroznového vína, jsou i různé druhy chmele.

Časopis uvádí, že zájem o pivo přispěl i k oživení zájmu o venkovské pivovary, jejichž pivo se kdysi používalo jako platidlo pro zaměstnance na statcích a farmách.

Hayward soudí, že díky pivním nápojovým lístkům se může zvýšit zájem o novou míru - třetinku, kterou minulý týden navrhl úřad pro míry a váhy ve snaze povzbudit evropský styl pití piva v menších objemech.

"Lidi, kteří budou chtít při jídle ochutnat více druhů piva, nebudou zřejmě chtít půllitry. Čtvrtka je málo a půllitr zase moc," uvedl na vysvětlenou. "Restaurace nebo hospody mohou servírovat pivo ve sklenicích vhodných pro určité druhy, například silnější moky ve sklenkách baňatého tvaru. Třetinky budou naprosto vhodná míra," dodal přesvědčivě.

Zdroj: České noviny.cz | Autor: ČTK

Pivovarství je nejrozšířenější a vzhledem ke své dlouholeté tradici jedno z nejvýznamnějších výrobních odvětví. Díky svému finálnímu produktu je to výrobní odvětví stále živé a se zaručenou budoucností. Včeské ekonomice a technickém tisíciletém vývoji sehrálo pivovarství výjimečnou roli.

Utvářelo hospodářskou a sociální podobu našich krajů, měst, českého venkova, rozhodujícím způsobem ovlivnily proměnu krajiny a sídel.

Rovnoměrně rozložená síť pivovarů, která na území Čech, Moravy a Slezska vznikala v rozmezí šesti staletí, v průběhu 19. a 20. století vymizela. Nejprve byl příčinou rozmach průmyslových podniků, další výrobní objekty zanikaly následkem první a druhé světové války a ani následující léta nepřinesla možnosti využití. V současné době z dochovaných výrobních celků i drobných reliktů pivovarství pouze zhruba 200 poskytuje čitelné svědectví o neuvěřitelném stavebním fondu českého průmyslového dědictví. Mezi nimi najdeme, díky novému přístupu k technickému a průmyslovému dědictví, i několik kvalitních konverzí.

Z pohledu historického vývoje – a to jak výrobního objektu, tak i technologie – patří k nejzajímavějším především objekty a areály ze druhé poloviny 19. století, kdy se původní pivovary řemeslné výroby staly základem přestaveb a přístaveb podle požadavků nové technologie výroby piva. Objekty jednoduché stavební struktury se měnily do členitých kompozic jednotlivých technologických bloků a vznikla charakteristická struktura průmyslového pivovaru s vlastními identifikačními prvky. Tím je zejména „klobouk pana starého“ – plechový nástavec komína sušárny sladu (hvozdu), podle kterého již zdaleka poznáme, o jaký charakter objektu se jedná.

Ojedinělý komplex historických výrobních objektů je dominantním prvkem dymokurského náměstí a spolu s kostelem a zámkem zaujímá nepřehlédnutelné místo v panorámatu obce.

Historie pivovarnictví

Historie pivovarství v Dymokurech je doložena v 16. století. Z tohoto období pocházejí nejstarší dochované budovy pivovaru řemeslné výroby. Rozvoj pivovaru nastal ve druhé polovině 19. století, kdy byl areál modernizován a rozšířen. Nejprve byl do stávající sladovny včleněn věžový blok – stojatý vzdušný hvozd s novou technologií sušení sladu. V roce 1870 byly mimo areál pivovaru postaveny nové sklepy, na které navázaly objekty nového průmyslového pivovaru. Jeho výstavba je datována rokem 1901. K novým sklepům byl přistavěn technologický blok chladnice a spilky a především byla postavena nová varna -impozantní dvoupatrová budova obdélníkového půdorysu zakončená sedlovou střechou, jejíž fasády tvoří neomítané režné cihelné zdivo.

Vznikl moderní průmyslový podnik na parostrojní provoz, jehož hlavní výrobní budovy se až na drobné úpravy dochovaly dodnes.

Zrušení pivovaru

Starý pivovar byl zrušen, v provozu zůstala jen sladovna, a to až do roku 1967, kdy byl provoz obou výrobních jednotek ukončen.

Budovy pivovaru byly dále využívány pro provoz sodovkárny, která ukončila provoz v devadesátých letech 20. století. Od té doby, až na drobné využití prostor ke skladovým účelům, oba areály chátraly.

Novou šanci dostal chátrající pivovar v loňském roce. Přestože je poměrně obtížné najít pro specifickou stavební strukturu industriálních objektů nové využití, současný majitel dymokurského pivovaru zahájil projekt revitalizace bývalého průmyslového areálu s originálním programem. V muzeu filmových rekvizit, které se nacházejí v prostorách budovy chladného hospodářství, se mohou návštěvníci již nyní zatoulat do známých filmových příběhů, výrobou piva a sodovky bude pokračovat tradice původního využití objektů, konferenční a výstavní prostory v kotelně nabídnou možnost firemních akcí s atraktivním ubytováním na šalandě, občerstvení nabídne restaurace ve varně. Díky novému využití a citlivému přístupu projektanta bude zachován ojedinělý doklad historie pivovarství v maximálně možné míře autenticity, který přispěje k revitalizaci centra obce a stane se významným kulturním prvkem Nymburska.

Zdroj: Realit.cz | Autor: Šárka Jiroušková

Do velké skupiny našeho architektonického dědictví patří historické výrobní objekty a areály. Většina z nich již dosloužila svému původnímu účelu. Jejich mimořádné kvality a netradiční atmosféra zůstávají dnes téměř bez povšimnutí.

Do velké skupiny našeho architektonického dědictví patří historické výrobní objekty a areály. Většina z nich již dosloužila svému původnímu účelu. Jejich mimořádné kvality a netradiční atmosféra zůstávají dnes téměř bez povšimnutí.

Bez ohledu na jejich kulturní význam a kvalitu je současným trendem výstavba nových budov na pozemcích historického industriálního objektu bez snahy jejich druhotného využití. Tyto nenahraditelné pozůstatky minulosti postupně chátrají a naše architektonické kulturní dědictví tak přichází o dokumenty významné historické etapy v dějinách – průmyslového období. Na rozdíl od jiných zemí se u nás můžeme pochlubit jen několika skutečně zdařilými konverzemi (rekonstrukce historického výrobního objektu k novému účelu).

Mezi nejzajímavější historické výrobní objekty, které svou stavební strukturou vybízejí k novému využití, patří pivovary ze druhé poloviny 19. století a počátku 20. století. Dispoziční uspořádání jednotlivých technologických bloků bylo řešeno účelně a zároveň nebyla zanedbána stránka estetická jak z hlediska skladby hmot, tak byl kladen důraz též na estetiku fasád s užitím výtvarných doplňků odpovídajících dobovému vkusu.

Dominanta náměstí

Významným kritériem pro nové využití je kromě stavu jejich lokalita. Právě pivovarství patří mezi průmyslová odvětví, která byla zastoupena téměř v každé lokalitě – jak na okrajích sídelních útvarů, tak v městské zástavbě, v historických jádrech měst – a jeho stopy se dají nalézt i v těch nejmenších obcích. Navíc vzhledem k důležitosti tohoto průmyslového odvětví je umístění jeho výrobních objektů i v územích a v zástavbě, kde jiný průmysl není zastoupen. Z určité „neplánovanosti“ vývoje území se v současné době vyskytují až téměř unikátní sestavy objektů z různých časových období a různého charakteru. Následující příklad budoucí konverze pivovaru je z Kokořínska. V centru obce Lobeč se nachází malý průmyslový výrobní areál, který tvoří dominantu návsi a zároveň je architektonickým kontrastem k baroknímu zámku, ke kterému panský pivovar patřil.

Základ ve sředověku

Jeho kouzlo spočívá v jednoduchosti a příjemném uspořádání technologických bloků, zároveň je výjimečným dokumentem několika historických stavebních etap.

Nejstarší části patrně pocházejí z období středověké tvrze, na jejímž místě byl postaven. První zmínka o existenci lobečského pivovaru se datuje rokem 1654. Současná podoba areálu pochází z devadesátých let 19. století, kdy byl původní pivovar řemeslné výroby přebudován na moderní parostrojní podnik.

Dispoziční řešení

Areál je tvořen dvěma hlavními částmi. Pohledově zajímavějším svou objemovou kompozicí je objekt, jehož hlavní průčelí směřuje do návsi. Do jednoho komplexu jsou zde uspořádány prostory administrativní a obytné a technologický blok tzv. teplého hospodářství – sladovna tvořená horizontální hmotou humna, sladových a ječných půd s charakteristickou dominantou – věžovým objektem sušárny sladu, tzv. hvozdem. Tato moderní technologie sušení sladu, kdy se nad topné těleso umístily většinou dvě lísky v patrech nad sebou (tzv. hvozd), byla nejčastější modernizací pivovarů ve druhé polovině 19. století. Na sladovnu navazuje varna s typickými průmyslovými okny pro tento prostor. Hlavní trakt je ukončen kotelnou a strojovnou.

Squatterské bydlení

V zadním traktu, který je oddělen od hlavního dvorem, byly umístěny technologie chladného hospodářství, kam se teplá mladina čerpala z varny pumpou přes dvůr, aby se z ní následnými výrobními procesy stalo pivo. V nejvyšším patře bloku chladného hospodářství, při jehož výstavbě bylo výhodně využito svahu a část objektu byla zahloubena, se nacházela chladnice – prostor pro obrovskou mělkou vanu – chladicí štok. Tento prostor býval otevřený do krovu a ukončený typickým hřebenovým větrákem. Dalším charakteristickým prvkem byly okenní otvory vyplněné nastavitelnými žaluziemi pro ovládání proudění vzduchu. Tekutina odtékala dále do nižších pater přes sprchové chladiče do klenutého prostoru spilky, kde byla zakvašena a k úplnému dokončení výrobního procesu došlo v nejnižším podlaží ve sklepech, které byly pro zajištění potřebné nízké teploty spojené s lednicemi.

Provoz pivovaru byl ukončen v roce 1949. Až do 90. let minulého století byly objekty využívány Státním statkem, sloužily jako sklady, dílny, bydlení. Neudržovaný areál v dalších letech sloužil ke squatterskému bydlení a jako zdroj stavebních materiálů, což výrazně přispělo k jeho úplné devastaci.

Nová historie

Nová historická etapa začala pro lobečský pivovar v roce 2007, kdy zchátralý, částečně zbořený areál poškozený následnými stavebními úpravami k druhotnému využití ze druhé poloviny 20. století, koupili mladí architekti se záměrem oživení zapomenutého místa.

Nenápadná obec Lobeč by se měla stát atraktivním cílem individuální a kongresové turistiky.

Hlavní trakt nabídne v přízemním klenutém prostoru humna restauraci, další části sladovny – sladové půdy budou využity pro pivovarské a regionální muzeum, zároveň zde bude umístěno kongresové centrum. V prostorách původní varny bude situován minipivovar. Objekt někdejšího sládkova domu bude včetně společenského prostoru s krbem upraven pro potřeby firemní rekreace.

Ve zrekonstruovaném traktu chladného hospodářství najdou návštěvníci pivní lázně, další prostory budou sloužit jako penzion. Pro technické zázemí areálu bude využit původní prostor kotelny a strojovny. Pokud se podaří překonat překážky způsobené neznalostí problematiky technických památek a průmyslového dědictví pracovníků památkové péče a jejich nevstřícností, zůstane zachován významný článek obrovské mozaiky historie pivovarství a dokument historie sídla.

Zdroj: Realit.cz | Autor: Šárka Jiroušková

Díky správnému výběru zařízení a optimalizaci technologie se v pivovarech může provádět rozšiřování kapacity a tím se dále podílet na ovlivňování spotřeby vody. Využitím moderních prvků výroby se minimalizuje množství odpadních vod a snižují se běžné povozní náklady.

Byly sledovány podmínky v jednom z německých pivovarů, kde se v současné době pracuje se dvěma pro tento účel vhodnými stupňovitými zařízeními, které využívají reverzní osmózu. Toto zařízení je schopné pracovat na více než 90 procent. Díky investicím ušetřeným za vodu z městského vodovodního řadu se investice do úpravy odpadních vod navrátí ve velice krátké době. Toto nové zařízení pracující na principu reverzní osmózy odpovídá nejmodernějším prováděcím hygienickým kritériím. Je zajišťován vysoký kvalitativní standard při využití základních prostředků a při současném vhodném výběru materiálu. Z příkladu posuzovaného pivovaru je zřejmé, že existující základní prostředky, díky adresnému souboru opatření, budou schopné zajistit rozšíření kapacity za využití finančních zdrojů. Tím se projeví úspory optimalizovaných nákladů se rychleji navrátí vložené investice.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autor: Ing. Iva Hvízdalová