Belgie je pivní velmocí. Ne snad, že by se v této desetimilionové zemi uvařilo nebo vypilo nejvíc piva na světě, ale rozhodně je nabídka piv mnohem větší než jinde. Podle Federace belgických pivovarníků se dá s jistotou tvrdit, že se v jejich zemi vyrábí více než 750 druhů piv. Alespoň s několika desítkami z nich mají možnost se seznámit návštěvníci Bruselu na pivní slavnosti konané v samém srdci města.

V šíleném lijáku vyšli z bruselské radnice za dudákem, vyhrávajícím Beethovenovu Ódu na radost, členové Pivovarnického cechu, aby slavnostně otevřeli pípy ve stáncích uprostřed náměstí Grand Places/Grote Markt. Sice tu chyběla nejznámější vývozní značka mezi belgickými pivy, ležák s poetickým ženským jménem vyráběný v Lovani, ale zato se tu čepovalo mnoho belgických specialit.

"Základem našeho piva je to, že je lambické - tedy přirozeně kvašené bez dodání droždí. To se u běžných ležáků nedělá. Vyrábí se jen tady v malé oblasti kolem Bruselu," vysvětluje mi pan Jack Verhaselt z malého pivovaru De Troch. Toto pivo má velikou škálu variací, přidávají se do něj totiž ovocné šťávy, a tak z výčepu před panem Jackem teklo třeba pivo s banánovou, blumovou nebo višňovou příchutí. Raději jsem vyzkoušel pivo u vedlejšího stánku. Zaujal mě jeho název, který by v překladu zněl "Ihned mrtvý", takže jsem se nejdřív u manažera pivovaru ujistil, že se po jedné sklence nesložím. "Znamená to 'okamžitá smrt', ale je to název naší hry, která se hraje s kameny. Jinak je to také ve sportovní hantýrce rychlý konec zápasu v prodloužení," objasnil mi Bruno Reinders.

Na náměstí mělo své stánky čtyřicet pivovarů. "Prezentovat se tu může jakýkoli výrobce, jeho pivo ovšem musí být stoprocentně belgické," řekla mi cechmistryně Cechu pivovarníků Anne Lefevre. Asi by se zpronevěřila svému stavu, kdyby jen na chvíli přemýšlela, co odpovědět na moji otázku, jestli je belgické pivo nejlepší na světě. "Ano, tisíckrát ano! Tím jsem si naprosto jistá!"

Víte, proč mají Belgičané na každé pivo jinou skleničku? Aby podpořili známost konkrétní značky a také proto, že některému pivu svědčí tlustostěnná, široká, ochlazená sklenice a jiné zase potřebují nahoře se zužující pohár, aby vyniklo jejich aroma. Chuťově obohacená piva se totiž servírují o něco teplejší než jiná, třeba i o teplotě 12 stupňů.

Zajímá mne, proč není v Belgii obvyklé dát si hned celý půllitr piva. "Je to kultura pití piva. Myslíme, že pivo je něco, co si máte užít. Nejde o to, vypít ho co nejvíc, ale vychutnat ho. Proto máme menší skleničky. Lidé pak mají sklon k tomu, ochutnat za večer několik různých piv, a mít z toho hezký zážitek," vysvětlila mi manažerka jednoho z vystavujících pivovarů Anna van Leberg. Já jsem na festivalu opravdu ochutnal jen dvě piva, ale v průzkumu belgické pivní nabídky hodlám pomalým tempem a v umírněné míře postupovat dál.

Byli ovšem i tací, kteří chtěli prozkoumat co nejvíc značek už za jedno odpoledne. "Pivo, to je prostě belgická tradice. Je to náš národní produkt. Být Belgičanem, a nemilovat pivo, to je asi nemožné," podělil se se mnou o svou zkušenost jeden ze skupiny mladíků, kteří si ke stolku odnášeli hned několik vzorků piva. Na bruselském pivním festivalu teklo proudem. A ne jedním, hned čtyřiceti proudy. A když k tomu připočteme, že v každém ze stánků měli několik píp, bylo těch proudů opravdu hodně.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autor: Pavel Novák

Pivovar Chýnov

Jihočeské městečko Chýnov leží zhruba deset kilometrů východně od Tábora. Má dobře zachované historické centrum, které kromě zámku zahrnuje i bývalý pivovar. Ten je však v současnosti nevyužitý a chátrá.

Areál bývalého chýnovského pivovaru se nachází přímo v centru obce. Jedná se o soubor několika budov nepravidelného půdorysu, z nichž většina si udržela historický ráz. Pouze okna hlavní stavby jsou moderní a zanikl i původní pivovarský dvůr.

Objekty jsou vinou dlouholetého zanedbávání ve špatném stavu a nutně potřebují rekonstrukci. Po zrušení pivovaru roku 1948 sloužily většinou jako sklady a v poslední době na nich byly provedeny jen nejnutnější opravy. Areál je oplocený a stavebně zajištěný.

Majitelem je Družstvo Na Zámecké, které mělo s bývalým pivovarem velké plány. Nepodařilo se mu ale získat potřebné peníze, nyní se proto pokouší nemovitosti prodat. Cena je 1,5 milionu korun.

Vodovodem to začalo

Chýnov (původně též Chejnov) je jedním z nejdéle trvale osídlených míst v Čechách. Zmínky o něm jsou již v Kosmově kronice a vztahují se k roku 981. Původně ho vlastnili Slavníkovci a měli tu dokonce svou tvrz, která byla později za Arnošta z Pardubic přestavěna na malý hrad.

V 15. století získali Chýnov Malovcové z Malovic a nastal postupný rozmach obce. Zasloužil se o něj především Jakub Krčín z Jelčan, který zde vybudoval první moderní vodovod. Voda se přiváděla otevřenou strouhou ze vzdálenosti více než dvou kilometrů do Návozského rybníka a odtud sosnovými rourami do několika městských kašen a studní.

Současně s vodovodem byl roku 1581 postaven i pivovar, který sloužil místní šlechtě. Nejprve Malovcům, pak Vencelíkům, Eggenberkům a nakonec Schwarzenbergům, podle nichž se někdy nazýval také Schwarzenberský.

Družstvu došel dech

Poslední pivo bylo v Chýnově uvařeno tři dny před koncem roku 1948. Pivovar tehdy vyráběl zhruba pět tisíc hektolitrů zlatavého moku ročně a jeho provoz se po znárodnění již nevyplatil. Byl proto přeměněn na sklad třeboňského piva a jeho stav se začal zhoršovat.

Po roce 1989 zůstaly z kdysi výstavného pivovaru už jen smutné zbytky. Areál se pokoušelo oživit nově vzniklé Družstvo Na Zámecké, jehož zástupce Miloslav Drápala ještě roku 2006 věřil v úspěch. Nakonec byla ale provedena jen základní údržba a k celkové rekonstrukci nedošlo.

Areál by mohl v budoucnu sloužit k bydlení nebo k pohostinské činnosti. Jeho obnova však nebude levná. Jen oprava střech si totiž podle odhadů vyžádá zhruba 10 milionů korun.

Zdroj: Profit.cz | Autor: Robert Šimek

Letos na Dočesné v Žatci její návštěvníci vypili více než 1300 sudů piva, informoval Karel Fiala, člen pořadatelského štábu Dočesné.

Letos přijelo do města své produkty nabídnout 25 pivovarů, některé přivezly i více vyráběných značek, takže návštěvníci měli možnost ochutnat více než 46 druhů piv.

„Podle předběžných informací bylo vytočeno více než 1300 sudů piva, čímž jsme přece jen lehce zaostali za loňským rekordem slavností, který činil 1600 sudů. K zajištění pohodlí a hygieny bylo objednáno celkem 44 mobilních záchodků. Pro bezpečnost návštěvníků a účinkujících bylo objednáno 350 metrů zátarasů a 22 metrů nášlapných bariér před hlavním pódiem a 13 metrů před scénou na autobusovém nádraží. K organizaci celých slavností bylo nasmlouváno šedesát pomocníků, z toho 50 mužů a 10 žen. Pro návštěvníky byl připraven program na čtyřech scénách, každá z nich byla jinak tématicky zaměřena. Celkem vystoupilo 39 účinkujících všech žánrů,“ vypočítal Karel Fiala.

Zdroj: Žatecký deník.cz | Autor: Miroslava Strnadová

Rozzlobení konzumenti piva se snaží zmařit největší převzetí v pivním odvětví v historii.

Skupina amerických pivařů podala žalobu, ve které tvrdí, že pokud bude akvizice amerického pivovaru Anheuser-Busch belgickým InBevem v hodnotě 52 miliard dolarů (912 miliard Kč) v příštích měsících dokončena, poruší americké antimonopolní zákony.

Žaloba nechce žádné finanční kompenzace, jen požaduje po soudu, aby dohodu zrušil. Ministerstvo spravedlnosti USA často zkoumá velké akvizice, aby určilo, zda jsou v souladu s americkým právem. Zástupci žalující strany uvádějí, že chtějí zastavit dohodu bez ohledu na názor Washingtonu. Anheuser-Busch (AB) uvedl, že se bude proti žalobě bránit. „Věříme, že žaloba je bezvýznamná, a zamýšlíme se proti ní rázně bránit,“ uvedl viceprezident AB pro právní záležitosti Gary Rutledge.

Mluvčí ministerstva spravedlnosti Gina Talamonová odmítla potvrdit nebo popřít, zda se úřad případem zabývá. InBev se dohodl na koupi AB letos v létě. Dohoda vyvolala vlnu různých reakcí. Akcionáři firmy již podali více než desítku žalob. Někteří se snaží dohodě zabránit, jiní se ji naopak snaží urychlit.

Generální ředitel InBevu Carlos Brito v létě uvedl, že dohoda neporuší americké antimonopolní zákony, protože InBev je se svými značkami Stella Artois a Beck’s ve Spojených státech jen malým hráčem. Při spojení s pivovarem Anheuser-Busch se tak pozice nového pivovaru ve srovnání se současnou pozicí Anheuseru příliš nezvýší. AB ovládá téměř 50 % amerického trhu.

Žaloba uvádí, že spojený pivovar bude mít monopol na výrobu piva v USA, a upozorňuje, že kombinace dvou předních světových pivovarů omezí konkurenci. Zatím není známo, kdo žalobu bude financovat. Žalující strana uvádí, že ji tvoří deset fyzických osob, které pijí piva skupiny AB, a mělo by na ně vliv, pokud by se po spojení zvýšily jejich ceny, napsala agentura AP.

AB a InBev loni vyrobily celkem 460 miliónů hektolitrů piva a utržily 36,4 miliardy dolarů. Sloučená skupina bude jedničkou na všech pěti největších trzích s pivem na světě, tedy v Číně, USA, Rusku, Brazílii i Německu.

InBev je aktivní i v Česku, kde mu patří značky Staropramen, Ostravar a Braník a na českém trhu má 15procentní podíl. AB vede kvůli značkám Budweiser a Bud řadu sporů s Budějovickým Budvarem.

Za poslední tři roky přibylo v Česku na padesát značek piv. Zdálo by se tedy, že v zemi proslavené právě tímto nápojem si návštěvníci restaurací mohou vybírat z dlouhého seznamu. To je ale jen teorie, v praxi si velké pivovary „svoje“ hospody tvrdě hájí.

V restauraci pražského hotelu Radisson se právě podává pivní zmrzlina. Chutná po smetaně, trochu po karamelu a hodně po pivu. Ostatně orosená sklenice s přetékající pěnou je na stole na zapití rovněž, je to Pardubický Porter, tmavá, hustá, sladově nasládlá devatenáctka s deseti procenty alkoholu.

Na první pohled trochu divoká kombinace vybízející trakt trávicí ke vzpouře. Ve skutečnosti ale pokus prominentního pražského šéfkuchaře nabídnout hostům něco z české pivní rozmanitosti. Turisté totiž většinou vědí, že jsou v „zemi piva“, ale neochutnají tu nic jiného než stále stejný půllitr s plzní. Přitom pivo má už i v Česku nejrůznější podoby – vyrábějí se tu na čtyři stovky pivních značek, které si hledají cestu do výčepů i vyšších pater gastronomie.

Černé místo portského

Americký novinář Evan Rail toho o „české pivní kultuře“ slyšel dost. Inspirovala ho natolik, že sepsal pivního průvodce Good Beer Guide. K jeho překvapení jej ale v hospodách a restauracích po celém Česku čekaly vlastně pořád tytéž značky: Gambrinus, Staropramen, Budvar, Radegast.

Stejně tak ho zarazilo, že ve vyšším kulinářství se pivo skoro nevyskytuje. „Všichni rádoby gurmáni v Česku pijí víno. Tahle země má dobrá vína, ale piva má přece skvělá,“ diví se Rail.

Toto zjištění ho vedlo k tomu, že se podílel na sestavení pivních lístků pro pětihvězdičkové pražské hotely Mandarin Oriental a Radisson.

V tamní restauraci La Rotonda se podává pivní zmrzlina, před ní ještě čtyři další chody: candát se zelím, salát s grapefruity a mušlemi hřebenatkami, telecí líčka s husími játry. A ke každému jídlu vybraná značka piva z jiného konce Česka. Kvasnicové světlé pivo Bernard, English Pale Ale, pivo anglického typu z Náchoda, pak černé pivo z pivovaru Herold v Březnici. Prostě ukázky české „pivní kultury“.

Novinář Rail upozorňuje, že věci se mění také v obyčejných hospodách. V mnoha z nich si už může člověk vybrat z více druhů. Kromě obligátního ležáku desítky a dvanáctky jsou tam i speciality z různých pivovarů: jedenáctky, silná piva, piva kvasnicová, tmavá nebo polotmavá.

Jenže vzít si do hospody sud piva z malého pivovaru, to chce od hostinského dost odvahy. Ne vždycky se pivaři na novinku chytí. A když, hlavní dodavatel se bude dost možná bránit. Velké pivovary si teritorium hlídají a „soutoč“, čili soužití piv od více výrobců v jedné hospodě, nevidí rádi.

Jiné neber

Kout na Šumavě je malá vesnička, jejíž návsi jednoznačně dominuje pivovar. Pivo se v něm vařilo od roku 1736, v sedmdesátých letech minulého století tu přešli na produkci limonády, o dvacet let později zanikla výroba úplně. Budova osiřela a začala se rozpadat, ostatně jako většina pivovarů v okolí: totéž se odehrálo v Karlových Varech, Chebu, Stodu, Domažlicích. Zatímco ale na místě domažlického pivovaru se teď staví Kaufland, v Koutě se znovu začalo vařit pivo.

Před třemi lety totiž chátrající objekt koupil Jan Skala. Bývalý majitel penzionu do tohohle podniku, jak říká, „vrazil všechno, co měl“. V jedné budově chátrajícího areálu vybudoval varnu a vyrábí tady 6000 hektolitrů piva ročně, které dodává do pětatřiceti hospod v okolí. Pracují tady jen tři lidé a jeden počítač na vyřizování e-mailů. Do výroby ale žádný automat nezasahuje. „Já už mám tak vycvičený nos, že hned když nasypu slad do vody, tak cítím, jestli je dobrý,“ říká sládek Bohuslav Hlavsa.

I ve všem ostatním se drží jen vlastního citu a dvě stě let staré receptury. Používá měkkou vodu z pivovarské studny; jedině s měkkou vodou se prý chuť sladu dokonale prolne. Když se pivo přelije do kvasných tanků, chodí s cukroměrem kontrolovat, jak kvašení probíhá. Deset dní pro desítku, pro dvanáctku dvanáct dní a pak ještě dva měsíce v ležáckém sklepě.

Český pivař pije méně a je mlsnější. Chce větší výběr.

Velké pivovary dokážou tuhle proceduru urychlit: teplotu při kvašení zvýší, a desítku mají hotovou za tři dny. Dále zrychlit to lze metodou HGB (high gravity blending), která se používá pro řadu konzumních desítek: pivo se nechá zkvasit až na patnáct nebo sedmnáct stupňů, pak se naředí vodou s kysličníkem uhličitým. Pivaři si stěžují, že pivo pak má vodnatou chuť a působí říhání, pivovary ujišťují, že to je předsudek. Sládek Hlavsa má však jasno: „My to radši děláme pomalu. Tamto jsou takové rychlokvašky.“ Uživí se, ale bylo by třeba vyrábět víc. „Problém je dostat pivo do hospod,“ říká Jan Skala.

I když si koutské na pivních blozích všichni milovníci piva vcelku chválí. I když je majitel nabízí poměrně levně – hektolitr desítky za 2000 korun, konkurenční Gambrinus stojí přes 2400 korun. Velké pivovary, které zásobují lokály v okolí, totiž nerady vidí konkurenci.

Jeden z hospodských v sousedství zařadil Kout vedle plzeňského Gambrinusu, na pípě měl také ještě Chodovar z Chodové Plané. Pak se objevil obchodní zástupce z Plzně: „Přišli a říkali, že mi dají dvě stě tisíc na fasádu. Ale budu točit jenom jejich pivo,“ říká. Nabídku odmítl, protože jeho zákazníci sem chodí právě kvůli výběru.

Do konce 90. letech si velké pivovary dávaly exkluzivitu do smluv. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže několikrát zasahoval: na přelomu století udělil za takové smlouvy pokuty Pivovaru Radegast, Prazdroji Plzeň a Královskému pivovaru Krušovice. Plzeňský Prazdroj pak dostal pokutu ještě v roce 2003 za to, že hostinské zavazoval k minimálnímu odběru piva.

Podle lidí z oboru se od té doby změnilo hlavně to, že tyhle domluvy o odběru se už nikam nepíšou. Pivovary to dnes dělají jinak: zavážou si hospodské tím, že jim přislíbí peníze na opravu, dodají světelný štít nebo pípu. „Pak pohrozí, že když bude prodávat jiné pivo než to jejich, zase mu pípu seberou. A on se často lekne a raději couvne,“ tvrdí koutský Skala.

Podobné zkušenosti mají i provozovatelé hospod z dalších částí republiky. Provozovatel velké brněnské hospody (jméno zveřejnit nechce), který točí pivo z Pivovaru Černá Hora, zažil zase jinou příhodu: „Přišel za mnou obchodník z jednoho velkého pivovaru. A že by pro mě měl nabídku. Po chvíli vytáhl kalkulačku a vyťukal tam sumu. Bylo tam 1 900 000. To bych dostal, kdybych přešel na jeho pivo,“ tvrdí. Jeho zkušenost potvrzují i další hospodští: ve velkých hospodách, kde pivo teče proudem, může nabídka za exkluzivní spolupráci být kolem milionu, v malých hospodách v řádu desetitisíců.

Předseda Českého svazu malých nezávislých pivovarů Jiří Fusek tuhle praxi kritizuje už dlouho: „Mně na tom vadí, že oni pak nevyhrávají kvalitou, ale penězi za reklamu, kterou si malí hráči nemohou dovolit,“ říká. Přibývá však hospodských, kteří přece jen zkoušejí do své hospody dovalit víc sudů.

Více pro mlsnější

To, že se vaří více značek piv, které se od sebe všelijak liší a snaha mít v hospodě více píp, má dva hlavní důvody. Pivaři pijí méně a jsou mlsnější.

Co se týče spotřeby, podle údajů Českého svazu pivovarů a sladoven sice pořád držíme skoro 160 litrů na osobu, ale alespoň s 20 až 30 litry nám musejí pomáhat turisté. Ředitel pivovarnického svazu Jan Veselý říká, že to odpovídá trendu v okolních zemích, kde spotřeba piva klesá.

Pivař tedy pije méně na objem, ale více na chuť. „Lidé cestují a vidí různé věci, chtějí experimentovat a mají na to peníze,“ říká Veselý. Takže raději sáhnou po specialitě, ochutnají něco zvláštního. Právě proto to hospody zkoušejí s více pivy. Zatím hlavně ve městech, kam přichází vybíravější klientela. Postupně ale stále víc hospodských chápe, že větší výběr je pro podnik výhodou.

V pivním studiu v Klatovech na tuhle strategii vsadili už před deseti lety. A dodneška funguje.

Krátce po čtvrté přicházejí do hospody Modrý abbé kousek od centra města první štamgasti. „Jednoho prezidenta,“ přeje si bodrý chlapík. „Tohle je jediný prezident, kterého tu uznáváme,“ směje se svému oblíbenému vtipu, když si bere od hospodského půllitr s dvanáctkou Prezident z pivovaru Chodovar. Další dvojice si přichází s PET lahvemi pro pivo z Kouta. Na výběr je tu ještě také jedenáctka, dvanáctka a čtrnáctka z pivovaru Platan a dvě tmavá piva. A jako naprostá specialita Pivola, což je nealko pivo domácí výroby od majitele Petra Pavlase. Dohromady devět druhů piv, z nichž každé má své příznivce.

Hospodu ve svém domě začal Petr Pavlas, původním povoláním chemik, vést před deseti lety. „My jsme si už tenkrát říkali, že tady je spousta hospod a ta naše by měla být trochu jiná,“ říká.

Už tehdy začal objednávat piva od různých dodavatelů. „Důležité také bylo, že jsme se neupsali jednomu pivovaru. Nikomu jsme nic neslíbili, takže si můžeme kupovat, jaká piva chceme,“ uvažuje.

Pan Pavlas nakonec natočí od každého piva skleničku a porovnává. Jedno je více chmelené, další říznější, chlebnatější, živější, tmavé zase více nebo méně karamelové. „Nejsou to zase takové rozdíly, všechna piva jsou podobná, spodně kvašená. Ale každé je prostě trochu jiné,“ říká. Čímž vcelku přesně vystihuje, co znamená „česká pivní kultura“.

Více značek

Trh s pivem ovládají tři velcí hráči: SAB Miller (značky Prazdroj, Gambrinus, Kozel, Radegast, Master), Inbev (například Staropramen, Braník, Měšťan, Ostravar, Velvet, Kelt) a Heineken (Krušovice, Louny, Starobrno, Zlatý Bažant, Pivrnec a další), kteří mají dohromady 80 procent prodeje. 20 procent zbývá na malé a střední pivovary.

Malé pivovary ovšem nabízejí více značek než hlavní giganti, podle odhadu Českého svazu pivovarů a sladoven na ně připadá určitě více než polovina ze čtyř set značek na trhu. Pivovar Černá Hora má kupříkladu deset značek, od podzimu přichází na trh Modrá luna s příchutí borůvek. Pivovar v Broumově nabízí čtrnáct značek, od jara dělá příležitostně také medové nebo pepřové pivo. Dalšími pivovary, které staví na rozmanitosti produkce, je například pivovar Náchod (pivo Primátor), Chodovar z Chodové Plané nebo Platan z Protivína.

Zdroj: Respekt.cz | Autor: Karolína Vitvarová-Vránková | Foto: Karel Cudlín

V Starej sladovni v Košiciach vyvrcholia dnes Slávnosti piva, pitia, hudby a hodovania. Na akcii sa čapuje 12 druhov pív slovenských a českých značiek.

Organizátori druhého ročníka slávností pripravili pre návštevníkov bohatý kultúrny program so skupinami Stereo, Sexit, Clear - akustic, Frown, Pussy Busters, Pesimista, Punkreas, Tennesee či Vrana. Na návštevníkov čaká vyhlásenie Miss pijáles, súťaže o pijálesového supermana, pivné súťaže i karaoke show.

"Akcia pokračuje dnes Grafitti Jam s odmenou 1000 Sk (33 eur) za najlepšie dielo a o 22.00 h odštartuje v podzemných priestoroch Starej sladovne hip-hop párty," informoval TASR jeden z organizátorov Róbert Daniel z agentúry Star Music.

"S návštevnosťou som spokojný, od piatka sa tu mohlo vystriedať do 2000 ľudí. Je tu dobré jedlo, pivo a o zábavu sa starajú kapely," dodal Daniel. Slávnosti piva sa začali v piatok 12. septembra a vyvrcholia dnes večer hip-hopovou párty.

Zdroj: Aktuality.sk