Únětická (pivní) kultura

Zeptáte-li se dítka školou povinného na únětickou kulturu, určitě zareaguje a ve většině případů i správně odpoví. Tento pojem je z českých dějin pravěku tak “profláklý”, že i mnohý z nás, dříve narozených a školou dávno odrostlých, si vzpomene na dobu bronzovou a kulturu, která po několik století ovládala prakticky celou střední Evropu a jejím centrem byly Čechy. Kulturu, pojmenovanou podle pohřebiště, objeveného v 70tých letech 19. století v malé obci Únětice u Prahy. Tak se obec, dnes s necelými 600 obyvateli, díky své dávné historii, dostala do obecného povědomí, nejen u nás, ale i ve světě.

Únětice

A teď má obec znovu možnost vstoupit do povědomí, byť ne asi světového, svoji kulturou pivní. Neboť v sobotu 11. června L.P. 2011 byl zde otevřen nový pivovárek. Minipivovárek sice nový, ale na místě historickém - letopočet, znatelný na jednom z pilířů ve sklepení, udává rok 1710. Než se dostaneme k dění současnému, dovolte ještě trochu historie.

Budova pivovaru

První písemné zmínky o výrobě piva v obci pocházejí již z roku 1557, kdy jej zde vařili místní kanovníci. Ostatně i pozdějším majitelem nového pivovaru byla Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze na Hradčanech. Ta jej však dále pronajímala. Jak udává server pivovary.cz, tak podle přehledu o výrobě piva v 10 pivovarech smíchovského okresu roku 1897 byl únětický pivovar třetí největší a jeho roční výroba dosáhla 21 600 hektolitrů piva (průměrný výstav ale činil zhruba 7 000 hektolitrů moku za rok) a jako většina pivovarů měl svou sladovnu.

Areál pivovaru

Tehdy zde již byl využíván parostrojní pohon. Ledem byl pivovar zásobován z přilehlého rybníka, voda čerpána ze studní (na rozdíl od dneška, kdy se používá voda z vodovodního řadu). Vařilo se pivo světlé i tmavé a dodávalo do okolních hostinců. S přestávkami se pivo v únětickém pivovaru vařilo až do roku 1949, naposledy pod hlavičkou Rakovnicko-kladenských pivovarů, n.p. Poslední “ránu” mu zasadil majitel poslední – Smíchovský pivovar. Technologie byla zlikvidována a pivovar využíván jako sklad. Definitivní konec něčeho, co by alespoň trochu “zavánělo” pivem nastal v roce 1951. Později zde byly (a v části vlastně dosud jsou) vinné sklepy.

V Únětickém pivovaru

Tak jako bájný Fénix vstává z popela znovuzrozen, podařilo se i vzkříšení únětického pivovárku a po více než 60 letech můžeme zvolat: ”a přece se točí”! Samozřejmě, takovou událost jsme si nemohli nechat ujít. Byť středočeská obec Únětice je vcelku dobře přístupná “třístovkovými” autobusy z Prahy, volili jsme cestu přes Suchdol s následnou, asi tříkilometrovou, procházkou po Kozích hřbetech a kolem Únětického rybníka, tak jako za dob mých školních výletů.

Posezení na pivovarském dvoře

Slunečné sobotní počasí přilákalo na slavnostní otevření hojnost dvounožců i čtvernožců - pěších, na dvou i čtyřech kolech. Po krátkém pozdravení byl po 11 hodině dopolední slavnostně naražen starostou obce panem Vytiskou první sud únětického piva. Sekundovali mu vrchní sládek pan Vladimír Černohorský i ředitel pivovaru pan Štěpán Tkadlec.

Naraženo!

Poté už se roztočily pípy i pro shromážděné zvědavce, pivní znalce a kolemjdoucí turisty. Kdo nezachytil včasný nástup k některé ze dvou píp (venku na dvoře se čepovala 10°, uvnitř ve sklepě 12°, obě světlé), vystál si pořádnou frontu. Domnívám se, že pořadatelé takový zájem ani nečekali, počáteční lehký zmatek však ke cti vyřešili. Na všechny se dostalo. Ani hladem se nedalo umřít, domácí klobásky, podlévané pivem voněly do okolí.

Kdopak je na řadě?

Pro zájemce byly organizovány exkurze do pivovaru. Původně ohlášený hodinový interval velmi rychle pořadatelé zkrátili na 20 minut, aby se na všechny dostalo. Vláďo Černohorský, díky Ti za výklad. Myslím, že jsi jej podal tak srozumitelně, že i naprostý neznalec pochopil, co je to DOBRÉ pivo. A dobrá piva jsi opravdu uvařil! I když to už nebylo podle původní receptury, která se, bohužel, nezachovala. (Mimochodem - pohled z přistavených štaflí do otevřené spilky byl asi pro většinu zúčastněných korunou exkurze).

Na exkurzi
Technologie

Po splnění “povinností” už jsme jen ochutnávali, co se do nás vešlo, pohovořili s přáteli, zakoupili tácky, etikety, příp. i sklenice. Kdo měl zájem se zdržet déle, mohl odpoledne sledovat divadelní představení a večer pak ještě koncert dejvických muzikantů OOZ Orchestra. To už jsme ale nestíhali, večer nás ještě čekala v Praze náročná “Muzejní noc”.

Propagační materiály

Při odchodu jsme usoudili, byť již lehce pršelo, že nejlepším způsobem odparu přebytečného alkoholu bude asi pětikilometrový pochod do Roztok na vlak. Vlahý (ještě májový) deštík byl vydatným pomocníkem. Večer jsme se mohli naplno vrhnout do “víru” Muzejní noci 2011.

Na zdraví, pánové...

A když už jsem začala s historií, s dovolením, také s ní skončím: “Dalším důležitým faktorem pro rozvoj únětické kultury byla její poloha. Přes území, na kterém se nalézala, totiž vedly mnohé důležité obchodní cesty….“ (tolik Wikipedie). Nechť důležité cesty poutníků vedou přes malou obec Únětice a hlavně přes její znovuzrozený pivovárek i nadále.

---

[Jana Běhounková] [Zobrazeno 8821x] [14. červen 2011]
[Události] [comments: 8] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře