Slunce ve skle minutu po minutě

Když jsem se dozvěděl, co se v Černicích plánuje v předvečer dne, kdy jedna z mých dcer slavnostně dovrší půldekádu svého života, jen jsem si smutně přitáhl koutky k bradě. Milosrdenstvím dobrotivého osudu se však nakonec monstrózní rodinná oslava uskutečnila o týden dříve a já směl začít v duchu psát scénáře na sobotu 20. září na téma „osobní volno ženatého muže“ – rozuměj pivní slasti.

Původně jsem si narýsoval samotářskou, duchovně hlubokou výpravu po vzoru VPT 07 a i když jsem pár kamarádů oslovil, nakonec jsem se těšil na solitérní výlet. Opět náhodné a veskrze impulzivní rozhodnutí ve středu 17. září mě však nakonec přivedlo milého parťáka. Stal se jím můj pokrevní strýc, drahně let vyžadující oslovení Dědku a teprve ve věku, kdy by se toto oslovení stalo konečně adekvátním, se smířil s mým, již čtvrtou desítku let používaným, strejdou.

Hurá na Plzeň

Inkriminovanou středu jsem pak u Student Agency zakoupil jízdenky do Plzně s tím, že jsem roztomilé slečně neopomněl zdůraznit potřebu blízkosti toalet na zpáteční cestě, no a když už jsem byl na Florenci, neodepřel jsem si kratičkou dalešickou zastávku v Pivovarském klubu spojenou s milým seznámením se sympatickými hochy (Ňy Wom).

Aby té vlastní krve nebylo málo, tak nečekaně brzký návrat mého bratra ze země tisíců jezer způsobil, že v sobotu 20. září míříme do Plzně ve trojici. Vzhledem k tomu, že tyto končiny jsou mi téměř neznámé, je již cesta metrem na Zličín poměrně působivým zážitkem. Žlutý autobus Student Agency nám odjížděl v deset hodin a aniž bych chtěl firmě dělat reklamu, musím deklarovat své nadšení. Leta letoucí jsem autobusem nejel, ale noviny a kávu během padesátiminutové cesty v pohodlné kožené sedačce jsem fakt nečekal. Je-li to vše za necelou stovku, chtě nechtě to označuji za skvělou službu.

Jsme tu dobře

V jedenáct padesát jsme v Plzni na zastávce Rokycanská a o devět minut později již platíme po dvacetikoruně v trolejbusu číslo třináct, kterým pak míříme do Černic. Do černického pivovaru dorážíme krátce po půl dvanácté a festival už se pomaličku rozjíždí. Je jasné, že počasí mu příliš nepřeje, je pěkně frišno, obloha zamračeně černá, ale neprší a všichni doufají, že alespoň toto pozitivum vydrží.

Gulášovka v prázdné restauraci

My máme v plánu zajít nejprve do restaurace a pořádně se najíst, což se nám ne zcela daří, neboť ve skoro prázdném lokále jsou na všech stolech rezervačky, ale číšníka se nám nakonec daří přemluvit alespoň na rychlou gulášovku. K ní si dáváme samozřejmě místní lahůdku a já si tak mohu v 11:45 zapsat Purkmistra. Je klouzavě příjemný, hořko sladký a snad jen malinko řidší než jsme čekali. Také to bylo naše jediné festivalové velké pivo, jsme totiž vybaveni vlastními třetinkami a před tím než si je necháme poprvé naplnit, si chceme prohlédnout pivovar.

Jediná dnešní velká piva

Zlákala nás totiž šipka do sklepa s nápisem prohlídka. Bylo otevřeno. Fakt jsme to nevěděli, když jsme tam vlezli, ale ukázalo se, že první prohlídka s výkladem je až od dvou a tak jen dělám pár fotek a nepozorováni zase přes restauraci odcházíme. Ta se již zaplňuje, demografická struktura hostů však vůbec nekoresponduje s návštěvníky festivalu, přijde mi to jako nějaký zájezd seniorů, ale neřeším to, zmocňuje se mě nádherně těšivé chvění a pobíhám mezi stánky, už si začínám dělat harmonogram a také nakupuji PET-ky co mi batoh dovolí.

Otevřená spilka u Purkmistra

Lahve pak s laskavým svolením pana Vorla ukládám u stánku s Velkorybnickým Hastrmanem, kde ve 12:05 zahajujeme Staročeským bílým. Je lehounké, pitelné, plně ovocné, zkrátka pšenice jak má být. Abychom zachovali ornitologickou kontinuitu, tak ve 12:25 přecházíme k panu Strnadovi, tedy k Belvedérskému stánku. Fantastické reference, které provázejí medového Pašeráka bohužel neověřím, ale i klasický polotmavý ležák je perfektní a já i v něm lehce medový nádech cítím. Je škoda, že je tak chladno a jako náruživý čichač si nemohu jeho vůni náležitě vychutnat.

Sklo plníme Staročeským bílým
Pašeráka ze Šumavy nemají

Dávám se také do řeči se sympatickými mladými lidmi, kteří se starají o hudební kulisu. Dle svých slov nejsou ani tak hudební skupina jako spíš kamarádi, kteří si spolu chodí zahrát a sami sebe pro dnešní den nazvali King Swing Purkmistr Band.

King Swing Purkmistr Band

Ve 12:45 si dáváme čtrnáctistupňového Valáška a jsme lehce zklamáni. Hořkost je slabší, je trošku řidší a marně hledáme něco, co bychom mohli nazvat charakterem. Seznamuji se také s opavskými beerborci AlBundou a Česnekem. Musí to Slezsko být opravdu drsným krajem, neboť hoši jsou pouze v tričkách, k nějakému přioblékání se nemají. Ve 13:10 si dáváme jediné dnešní tmavé pivo a to čtrnáctistupňového Permona. Špatný není, řekl bych dobré černé pivo, nadšením ale neskáču. Chvíli se pak bavíme se sběratelem pivního skla panem Fišerem a já si třesu tlapkou s otcem Pivního.infa, s Chodym.

Pivovarský dům a Valášek

Když jsem si v pátek odpoledne doplňoval informace o dnešní akci a volal do pivovaru, měl jsem milý rozhovor s marketingovým ředitelem panem Míčem, který mi mimo jiné velmi doporučoval purkmistrovský Rauchbier. Ve 13:35 si jej tedy dáváme a přímo s panem Míčem o něm vedeme príma disputaci. Bamberský nakouřený slad mu dává tak silně uzenou příchuť, že se mi ani nechce věřit, že před týdnem (dle slov pana Míče) byla daleko silnější. I když jsem známý masožrout, tak k tomuhle uzenému pivku si dovedu představit pojíst klidně i samotnou čočku s vejcem. Chutnalo nám, ale shodujeme se, že pít celý večer by se asi nedalo.

Pan Míč s Rauchbierem

Ve 14:00 pak následuje Kocour indian pale ale a „handshake“ s panem Kočkou. Buket je tak krásně výrazný, že ani výše zmíněný chlad jej nepotlačí. Krásná je i hořkost na hranách jazyka i znatelný říz. To už se však chystáme na další dobrotu a tak ve 14:40 přichází Argent a my chrlíme superlativy, je nádherně vyvážený, prostě vymazlená klasika.

Kocour z Varnsdorfu

V 15:05 si poprvé sedáme a to k Hastrmanovi a i s ním jsme velmi spokojeni. Beru si poslední oblečení, které mám v záloze, tedy šusťačku, blahořečím si za jaegrovky a registruji, že horkokrevní Opaváci jsou stále v tričkách. Velmi nám také chutná výborná klobása a začínáme cítit mírnou podnapilost.

Bašta, Sv. Norbert, Koutské a Chýně

V 15:40 přichází má oblíbená patnáctka páně Bašty, která je protentokrát daleko zakalenější než ji znám. V 16:20 nám pak hrdlem jen proklouzne „vídeňské červené“ z Chýně, abychom si v 16:40 užili fantastického jantarového Sv. Norberta. Alkoholové opojení pak „ředíme“ v 17:05 skvělou Koutskou desítkou. Moje poznámky v degustovníčku už začínají být nečitelné, ale že je rybičkový pšeničný Duchmaus, který si dáváme v 17:30 skvělý, to přece vím i bez nich.

Vyhlášení výsledků ankety

Probíhá taktéž vyhlášení návštěvnické ankety o nejlepší pivo resp. pivovar a vítězí domácí Purmistr. I když jsem sám hlasoval malinko jinak, tak jim to ze srdce přeju. I kdyby neměli to dobré pivo a mělo to být jen za skvělou organizaci tohoto báječného setkání. V 18:00 pak končíme žitným speciálem z Pivovarského domu a už nás čeká cesta domů.

Cesta dopadla dobře, dobře znamená, že mě nikdo neinzultoval, ač jsem si o to dost koledoval. Krásně prožitý den mi totiž vnuknul poučovací náladu a spustil jsem přednášku pro trolejbusové spolucestující na téma nebezpečí ruské expanzivní a bezohledné politiky a obav z ní. Nakonec jediným opravdivým sovětofilem se ukázal být řidič trolejbusu, který naštěstí musel držet volant.

Snídaně den poté

Přežil jsem i teleport žlutým autobusem a osudným se mi tak stal až fakt, že mé milované ženy byly na výletě a mladší bratříček mě zatáhl do svého doupátka. Zde pak likvidujeme rybičkový PETkový arzenál v pořadí Stříbrňák, Argent, Duchmaus a půlnoc nás zastihuje už zpívající a téměř nepříčetné. Švagrová-čekatelka netají své „nadšení“ z milé návštěvy a když pak snídáme Valáška tuším, že je čas jít.

Byl to krásný zážitek, byla to nádherná akce, která mi umožnila úspěšně si zavraždit několik milionů mozkových buněk a já za ni purkmistrovským organizátorům moc děkuji.

---

[Jan Kejnovský] [Zobrazeno 8218x] [22. září 2008]
[Pivní slavnosti] [comments: 7] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře