Koktejl párty v Melantrichu aneb představení nového piva

Jsou tomu tři týdny, co jsme si zde na PI poprvé mohli přečíst informaci o existenci nové pivní značky zvané Melantrich, pro pražskou Restauraci v Melantrichu vařené v sokolovském pivovaru Permon. Pivo jako takové spatřilo světlo světa sice již v květnu, nicméně teprve minulou středu bylo oficiálně představeno v rámci Koktejl párty Ligy pro cestovní ruch. A protože jsem se této akce coby zástupce Pivního.infa zúčastnil, pokusím se vám tuto svým způsobem nevšední událost aspoň trochu přiblížit.

Je středa 5. října, krátce před 19. hodinou a já s pozvánkou pro dva přicházím k budově někdejšího nakladatelství Melantrich, kde už na mě čeká můj dnešní doprovod – Honza "pechi" Pechánek. Původně jsem měl jít sice s kamarádkou, jenže té do toho na poslední chvíli něco neodkladného vlezlo a mně tak nezbývalo nic jiného, než během několika hodin sehnat vhodnou náhradu.

Kamarád Jarda, který by si normálně našel čas a připojil se, tentokrát ze zdravotních důvodů nemohl, zkusil jsem tedy zalovit v řadách našeho sběratelského klubu a povedlo se, výše zmiňovaný "pechi" totiž nebyl proti a hnedle jsme byli dva.

Restauraci v Melantrichu nacházíme celkem snadno, byť přítomnost loga PU a Lobkowicze hned u vchodu příliš nenasvědčuje tomu, že by tento "Beer pub", jak je zvenku mj. označen, mohl být nějak pivně zajímavý. Stačí však sejít několik schůdků do zdejšího suterénu, sličné uvaděčce předat vizitku, abychom mohli být zařazeni do plánovaného losování o zajímavé nejen pivní ceny, a vidíme to úplně jinak.

Vítejte v Melantrichu

Již vitrína s nabídkou nejen skleněných propagačních předmětů ke koupi naznačuje, že o jednom pivu to tady rozhodně nebude, o čemž nás po pár metrech přesvědčuje i 12kohoutový "pivní most" - vyrobený na zakázku až v daleké Itálii a svého druhu tak prý jediný u nás.

Na čepu 10 druhů piva (9 je ve stálé nabídce, speciál pivního znalce se mění - aktuálně je uherskobrodský Comenius), k tomu pomerančová limonáda a jeden kvašený mošt. Objednávat hned po příchodu pivo se nám ovšem nezdá příliš vhodné, jdeme raději nejdřív prozkoumat situaci.

Zdejší bohatá nabídka točeného piva

Stoly přeplněné všemožnými laskominami, které chutnají již na pohled, v nabídce i víno z Pálavy a u jednoho z již obsazených stolů konečně někdo známý, přesněji sokolovský Ladislav Sás s rodinou.

K ochutnání byly i víno a různé laskominy
Přišla i rodina Sásova

S panem Sásem (na druhé fotce) jsem se již několikrát viděl, "pechi" zná zase sládka Radu (na první fotce úplně vpravo), využíváme příležitosti a postupně se s nimi dáváme do řeči, díky čemuž zjišťujeme následující:

Stejně jako v případě lomnicko-sokolovského Permona i v tomto stojí za recepturou plzeňský Josef Krýsl, o jedno a totéž pivo jen s jinou etiketou se však nejedná, liší se prý v mnoha parametrech, např. v přídavku mnichovského sladu či délce zrání, navíc na něj mají dokonce i dva speciální tančíky.

Rodinné pivo Melantrich

Jak se dále dozvídáme, sokolovský Melantrich je na čepu již od srpna, byť s menší pauzou, neboť prý hrozilo, že na tuto párty nic nezbude, jaký byl o něj zájem, předešlé dvě zkušební várky z "garážové dílny" pana Krýsla jste tady ovšem mohli ochutnat již v květnu.

Ptáme se také na to, proč si majitelé restaurace, pánové Pavel Staněk, Marek a Zbyněk Úlovcovi, vybrali zrovna jejich pivovar, byli jsme však odkázáni přímo na ně, a z nich následně vyzvídáme, že to bylo právě na doporučení pana Krýsla. Abychom ale nezdržovali příliš dlouho, prozatím se s pány Sásem a Radou loučíme a jdeme zjistit, co a jak je dneska vlastně v plánu, a během toho zkoušíme objednat vzorek Melantricha, jenž je v nápojovém lístku popsán takto:

Pivo Melantrich je nepasterizované, středně prokvašené pivo se silnou plností, výraznou hořkostí, středním řízem a čistým chmelovým aroma.

To už ale máme pivo dotočené, následuje první lok, druhý a hned je nám jasné, že realita je úplně o něčem jiném - známky výrazného prokvašení, silná tříslovinná chuť jako u pravého Zoiglu, nahořklé pouze lehce, chmelové aroma téměř chybí, no a díky ne zrovna šťastnému způsobu čepování téměř bez řízu.

Možná si řeknete, že z několika loků člověk nic nepozná, ale já těch piv nakonec vypil skoro pět ("pechi" o nějaké jedno dvě víc), žel výsledek pokaždé stejný, navíc v té absenci řízu jsme se dokonce shodli s přítomným sládkem Radou čili nějakou tu změnu to chtít bude. Když už ne v úpravě receptury, tak ve způsobu čepování určitě.

Zatímco s vypitím Melantricha i přes jeho určité nedostatky, jsme v podstatě problém neměli, v případě světlé 17% Permona, který nás taky dneska zlákal, ano, a to velký. Pivo na první lok sladké, na druhý již středně hořké, hodně lihovité, ve vůni pak stopy jakéhosi citrusového plodu, který nám vůbec neimponoval a díky němuž jsme s tím pivem oba dlouho bojovali. Prý za to může příchuť hořký pomeranč, na nás chvíli nato Jan Rada, jemuž jsme svou zkušenost s divnou vůní jeho 17ky svěřili a mylně to přikládali vlivu svrchních kvasinek.

A jak večer ubíhal, přišlo na řadu i výše zmíněné losování tomboly. Cen nebylo mnoho - kromě několika pivních maličkostí jste mj. mohli získat i poukaz na kompletní zubní hygienu - ale zasmáli jsme se u toho víc než dost, zvláště pak ve chvíli, kdy tisková mluvčí Prahy 1 vylosovala vizitku svého šéfa, starosty Oldřicha Lomeckého (na níže přiložené fotografii úplně vlevo).

Kousek tomboly
Při losování tomboly bylo veselo

V tuto chvíli jsme čekali též nějaké oficiální představení samotného piva, žel k našemu nepochopení se to odbylo jenom jednou dvěma větami a pro detaily jsme byli odkázáni na sládka, podobně jako v případě jídla na zdejšího šéfkuchaře. Jak nám ovšem posléze pan Staněk, jeden ze spolumajitelů, vysvětluje, dneska to mělo být spíš o podpoře cestovního ruchu a zbytek byl tak nějak doplňkovou záležitostí.

Tolik tedy k dnešnímu programu, resp. jeho veřejné části. Množství hostů již výrazně prořídlo a my tak konečně můžeme zkusit oslovit zdejší vedení, zda by nám ještě něco zajímavého neprozradili. Nejprve zpovídáme pana Kalinu, manažera restaurace, a krátce po něm i jednoho ze spolumajitelů, pana Staňka, z kterého se nakonec vyklubal velký cestovatel po malých českých pivovárcích, věrný to čtenář Pivního.infa, ale hlavně sběratel pivních sklenic, což mi udělalo radost úplně největší.

V úvodu jsem zmínil, že zde mají na čepu 10 různých piv, převážně KBéčkových, jak nám ovšem páně Staněk dále prozrazuje, o cider, který zde mají také v nabídce, prý není příliš zájem a brzy by měl být nahrazen nějakým dalším, tedy 11. pivem. Sice ještě netuší, jakým, ale doporučujeme mu Únětice, tak se nechme překvapit, zda dá na naši radu, nebo ne.

Co se interiéru restaurace týče, neomítnutou cihlu sloupů zde doplňuje červená barva na stěnách, k tomu "pleťová" v kombinaci s válečkem, z mého pohledu dost otřesně vypadajícím. Vzhledem k umístění v suterénu zde nenajdete žádná okna a vše je tak záležitostí umělého světla, na můj vkus však dosti nedostatečného čili nějaké dodatečné prosvětlení, např. formou výměny zářivek/žárovek za nějaké s větší svítivostí, by celkovému dojmu určitě prospělo.

Mám-li celou dnešní akci nějak stručně shrnout, musím říci, že až na nějaké ty mouchy, které snad časem ještě vychytají, spokojenost. Ceny jídel jsou zde sice vyšší, dané lokalitě i kvalitě to však podle mě odpovídá. Podobně i s cenami piva - vyložené "lidovky", jak je známe z kdejaké zakouřené nálevny, zde hledat nemůžete, na druhou stranu 38 korun např. za jinde nedostupný Melantrich je na Václavák podle mě cena víc než solidní a když budu mít cestu kolem, určitě na jedno dvě zase zaskočím.

Na úplný závěr snad ještě zmínka o tom, co mají v Melantrichu pro sběratele pivních suvenýrů: Kromě sklenic, o nichž jsem se zmiňoval již výše (třetinka na noze je za 120, půllitr s uchem za 180, na cenu tupláku si ovšem nevzpomenu), jsou v nabídce informační leták a vizitka, časem se však sběratelé určitě dočkají i etiket na skleněné lahve (od stáčení do PETek coby pro pivo nedůstojného obalu jsme snad pana Staňka dostatečně odradili), určitě nějakých tácků a jiných drobností. Pokud by někoho zajímalo, zda se dá v restauraci sehnat i ta samolepka na pípu, kterou můžete vidět na jedné z fotografií, tak to vám, bohužel, neřeknu, na to jsem se opomněl zeptat. Ale je známo, že sběratel má pro sběratele pochopení, tak snad v tom taky žádný velký problém nebude.

Tolik Restaurace v Melantrichu dne 5. 10. 2011. Brzy se tam chystám s kamarády znovu, tak jsem zvědav, jak to budu vidět, když to nebude úplně zadarmo. :-)

---

Autor je pivním turistou, sběratelem pivních suvenýrů a členem KSPS Praha o.s.

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 8511x] [11. říjen 2011]
[Restaurace] [comments: 3] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře