Do Bambergu cesta dlouhá

Je to tak, jak praví titulek, ale když jsme se rozhodli navštívit v sobotu 23. dubna tamní Den piva, nezbývalo, než ji absolvovat. Vstáváme nechutně brzy, neboť je třeba stihnout v Chebu vlak směr Marktrewitz, který odjíždí v 8:20 hod. Po nástupu do vlaku zakupujeme v automatu jízdenku Bayern Ticket za 29 Euro, která platí po celý den jako síťová po bavorských tratích a může na ni jet společně až 5 osob. Tři místa máme ovšem nevyužita, neboť se nám nepodařilo přemluvit nikoho z kamarádů, aby vypadl z domova na jistě zajímavou akci v období Velikonoc (abych neryla do vlastního živočišného druhu, nenapíšu, že hlavní podíl na tom měly asi jejich drahé polovice). Směrem tam volíme cestu s několika přestupy na místní lokálky a před půl dvanáctou nakonec vystupujeme v Bambergu.

Do Bambergu cesta dlouhá

Z internetu máme pro jistotu vytištěnu schématickou mapku, abychom místo konání slavností našli. Přepokládáme však, že hned u nádraží budou jistě upoutávky a naznačen směr. Chyba lávky! Nikde nic. Před nádražím se poflakuje dvojice místní ruky zákona a tak se jich jdu optat na cestu. Otázka “kudy na Maxmillian Platz” u nich ovšem vzbudila nefalšované zděšení. Nakonec mávli rukou neurčitě směr centrum, z čehož jsem usoudila, že nejsou místní, zdejší místopis jim nic neříká a vůbec, co je turisti otravujou. Poradili jsme si nakonec i bez pořádné mapy a dosáhli vytouženého cíle asi po 15 minutách.

Do Bambergu cesta dlouhá

Den piva se v Německu slaví u příležitosti letos již 495. “narozenin” zákona čistoty při vaření tohoto nápoje, známého “Reinheitsgebot”. A že si ho v Bavorsku užívají, to si pište! Při příchodu na (celkem rozsáhlé) náměstí nás nejprve zarazilo, že celá akce se koná jen asi na jeho třetině a výčepní stany jsou jen dva. Po bližším seznání jsme museli konstatovat, že akci mají organizátoři “pevně v rukou” a vědí, co činí. U stanů se sice tvořily fronty na pivo, bylo jich několik, ale všechny rychle postupovaly, neboť výčepní kmitali, aby nikdo nežíznil dlouho.

Do Bambergu cesta dlouhá

Měli jsme štěstí, že jsme dorazili prakticky na zahájení. Krátce po poledni, po uvítacím projevu jednoho z organizátorů, se ujal slova starosta města, který krátce zmínil historii slavností a přivítal přítomné návštěvníky z domova i zahraničí (zaslechli jsme tu angličtinu, polštinu i ruštinu). Poté udělil pamětní medaili sběrateli pivního skla a dlouholetému organizátorovi pivních slavností panu Rolandovi (snad jsem nepřeslechla jméno) u příležitosti jeho 70. narozenin. Ve 12:30 prohlásil pivní slavnosti “za zahájené” a symbolicky narazil dřevěný soudek se “Spezial Rauchbier Lager” z jednoho z místních pivovarů. O pivovarech v Bambergu se rozepisovat nebudu, všechny údaje mohou zájemci nalézt na jejich internetových stránkách. Jen pro zajímavost dodám, že jen v samotném městě je jich 10! A největším pivním lákadlem je tu právě Rauchbier, pivo z nakuřovaných sladů.

Do Bambergu cesta dlouhá - sortiment

Co se všechno čepovalo je vidět na obrázku se seznamem piv. Bohužel, až na jednu výjimku, nebyla uvedena stupňovitost ani obsah alkoholu. Ochutnali jsme však “rukou společnou a nerozdílnou” všechno. Mně osobně tmavá piva moc nechutnají, tak nemohu hodnotit, ale prý byla výborná. Co se týče piv světlých, nevím, kterému bych přiřkla prvenství. Výborná byla všechna. Jak jsme se ovšem shodli, nejvíce nám chutnalo výše uvedené “nakouřené”. Všechna piva se čepovala spodním kohoutem přímo z dubových soudků samospádem, bez použití plynů.

Do Bambergu cesta dlouhá

I při veškeré ochutnávce (nejen pivních specialit) jsme si našli čas na prohlídku historické části města, která je zapsána v seznamu památek UNESCO. Rozhodně stojí za zhlédnutí, ale raději v některý všední den, neboť turistů tam bylo, jak v Praze “na Prašným mostě”. Na návštěvu muzea Fränkische Brauereimuseum, nacházejícího se kopci Michaelsberg, nad městem, jsme bohužel, čas už neměli. Cestou na nádraží jsme prošli ještě okolo několika místních pivovárků, pokud bylo otevřeno i nakoukli, zakoupili pár lahvových piv a suvenýrů a zcela uondaní usedli do vlaku, abychom, tentokrát jinou trasou, putovali po bavorských tratích zpět do Chebu a posléze posledním rychlíkem k domovu, s návratem vlastně už v neděli.

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře

Rosťa

pátek, 29. duben 2011
08:31

Milá Jano. Já ti především děkuji, že jsi to tak pěkně popsala z pozice ženského živlu. Padá tak řada argumentů, které občas doma slýchám Velmi bych uvítal, pokud bys byla tak laskava a učinila své psavé úsilí tradičním. Děkuji.

---

napsal(a): Rosťa [Odpovědět]

Jana

pátek, 29. duben 2011
21:14

to Rosťa:
Milý Rosťo, za chválu Ti děkuji. Ani doma se mi takové nedostalo.
Co se týče psaní, mohu jen říci, že se pokusím.

---

napsal(a): Jana [Odpovědět]

Mosquit

čtvrtek, 28. duben 2011
22:59

2 stany na náměstí? Očekával bych slavení "Dne piva" poněkud bohatěji. Minulý rok jsem strávil krom několika dnů po franckých vesničkách také 2 dny přímo v Bambergu, kde právě probíhal Sandkerwa festival (letos koncem srpna). V ulicích tisíce lidí, sotva možnost projít, na každém rohu stánek některého z místních pivovarů, obsluha taktéž rychlá, ceny odpovídající místním poměrům. A abych dal za pravdu Henrimu, vše hezky do skla nebo keramiky - sic se zálohou 3-5EUR na půllitr/máz, ale s kulturou.
Pro milovníky klidnějších výletů - mezi které se vlastně taky řadím - to bylo zbytečně divoké (=moc lidí), přesto jsem si to užil. Už v 10 večer se tancovalo venku na stolech. A ranní Urtyp rauchbier v Schenkerle u výčepního okénka na spravení stál za to

Takže když čtu tento text, spíš bych doporučoval tu Sandkerwu.

---

napsal(a): Mosquit [Odpovědět]

Adsense

21. listopad 2024
10:02

---

posted by: Inzerce

Henri

čtvrtek, 28. duben 2011
21:56

Já jsem se v Bambergu v sobotu a v neděli též vyskytoval. Původně jsme měli v plánu se na Maxplatz též podívat, nakonec jsme dali ale přednost návštěvě samotných pivovarů. V sobotu jsme navštívili i Stegaurach a okolí a kromě Kaiserdomu (bylo ještě moc brzo) a Spezialu (už bylo zase pozdě) všechny pivovary v Bambergu. V neděli jsme se pomalu přesouvali od Bambergu směrem k Pottensteinu. No, mnoho pivovarů jsme museli vynechat, abychom se vůbec večer do toho Pottensteinu dostali...A jedno pivo bylo lepší než druhé, těžko jsme se vždy od něho odtrhovali, abychom v další piv. hospodě mohli pít snad ještě lepší...
Takže díky této reportáži se dozvídám i jak to vypadalo na samotném Maxplatzu a vidím, že i zde bylo vše podle pivní kultury, která ještě v tomto konci světa zůstala zachována.
Prosím všechny omlouvače plastů ve všech možných podobách, aby se dobře podívali na fotografie. Nejen, že zde stejně jako v místních restauracích, zahrádkách a kellerech je zcela běžné, že se pivo čepuje z dřevěných sudů, bez umělohmotných trubek, bez hnacích plynů, že se i na takovýchto akcích čepuje do skla, že nikde nejsou žádné odporné plastové kelímky a zkuste někde objevit nějakou PET lahev. Jde to zde, proč to nemůže jít u nás? To už jsme se nechali tak zmasakrovat a oblbnout? Nebo se nám to podaří dostat do normálu a budeme si moci zase říkat pivně vyspělá země? Záleží to jenom na nás, co všechno si necháme líbit a co všechno jsme ochotni považovat za normální. Když to jde zde, tak proč ne u nás?

---

napsal(a): Henri [Odpovědět]