Jak jsem se učil pořádat výlet, aneb první RTO výprava

Začalo to vloni na konci podzimního srazu Prvního Citroën klubu v Lužanech u Jičína. Při loučení se do mne Dovrtilovci a ostatní přísedící pustili, proč jezdím tak mrňavým autem a ať někdy přijedu autobusem, ten se k mojí postavě hodí líp a spoustu jiného pošťuchování. Cestou domů jsem si uvědomil, že vlastně mají pravdu a že takový výlet Rťákem může být docela sranda, obzvláště pokud se vytýčí opravdu kvalitní cíl. Jako inspirace mi posloužila má další vášeň a to je Líznictví.

Kdo s námi byl na výpravě, tak už ví, že tato činnost je spojena s pivem a že novodobý Lízník je amatérský odborník na pivo a hlavní činností je ochutnávat a ochutnávat. Tato činnost se dá samozřejmě nejlépe provozovat v pivovaru a základní myšlenka na RTO výpravu byla na světě. Ještě jsem do názvu přidal “První“, protože tento geniální nápad určitě nezůstane bez odezvy a bude se muset přidávat, neboť se zájemci o místa v Rťáku budou prát. Proto bude potřeba uspořádat druhou a třetí … a desátou výpravu. Také pivovarů je více a povinností Lízníka je tyto pivovary kontrolovat a plnit tak naše poslání.

RTO vs Citröen

Myšlenka je na světě a dalším krokem bylo sehnat Rťák, protože RTO výprava bez RTO autobusu by nebylo to pravé ořechové. K tomu mi posloužily zkušenosti z 18. mezinárodního srazu 2CV. A tak jsem oprášil telefon na Petra Kordíka, se kterým jsem v létě 2009 strávil úmorný týden na palubě jeho autobusu. Nevím, do jaké míry Petra tato myšlenka nadchla, ale přislíbil účast, a po důkladné rozvaze jsme přesunuli výpravu z původně zamýšleného podzimku na jaro, čímž získáváme dostatek času na pečlivou přípravu a kvalitní distribuci jízdenek. O to nemám obavy, protože tak kvalitní produkt se prodává sám a já budu rád, když mi lidi neurvou ruce. Také přislíbená cena autobusu byla velice příznivá a nemalou měrou přispěla ke zdárnému konci.

S vlastní realizací návštěvy pivovaru jsem se obrátil na našeho Vrchního Lízníka Kuldu, který má přehled v řadách Lízníků, z nichž někteří v pivovaru dokonce pracují a tudíž pomohou zajistit kvalitní prohlídku s ještě kvalitnější ochutnávkou, která je neodmyslitelnou součástí každé exkurze. Hned padl tip na pivovar Ferdinand v Benešově, ve kterém kolega Lízník pracuje na sladovně. Vyhlídka na prohlídku nejen pivovaru, ale i sladovny byla velice lákavá.

Velkopopovický kozel Olda

Nechal jsem Kuldu s jeho úkolem na zajištění exkurze a jal jsem se upřesnění data výpravy a zajištění doprovodného programu. Tím se stala návštěva muzeí motocyklů v Netvořicích a na Konopišti, která dala i ono přesné datum. Muzea motocyklů jsem zvolil proto, že Citroenáři mají k technice blízko a který kluk v mládí nedrtil toho svého Fichtla nebo Pincka a také jako připomínku toho, že nejenom Francie, ale i my jsme kdysi byli motoristickou velmocí. Také nemohu opomenout to, že se muzeum Citroënů v okolí Benešova shání dost blbě.

V plánu bylo výpravu uspořádat ve druhé polovině dubna, ale zamýšlené datum padlo na první víkend v květnu, protože dříve muzea neotevírají. I komunikace s muzejníky byla naprosto dokonalá i s příslibem průvodcovského servisu, pokud se ozveme ještě týden před návštěvou.

Datum bylo na světě, doprovodný program také, a tak zbývalo pouze zajistit onu hlavní atrakci. Dal jsem Kuldovi ještě dva měsíce a okolo Vánoc jsem ho začal bombardovat dotazy, jak si naše věc stojí a jakou máme vyhlídku na kvalitní prohlídku. Byl jsem potěšen, že se na naši věc Kulda nevykašlal, ale zjištění, že kolega Lízník nám s exkurzí nepomůže, mi radost neudělalo. Také vedení pivovaru na písemné prosby nereagovalo a po telefonu nikdo nic nevěděl. Evidentně na příznivce piva pivovar Benešov kašle a stojí pouze o naše prachy při placení útraty. Nakonec se naše pozornost od pivovaru Benešov odvrátila a poohlídly jsme se po ostatních výrobnách zlatavého moku, kde budou vstřícnější a názoru Líznictva si více váží.

Pivovar Velké Popovice (PPas)

Volba padla na pivovar Velké Popovice, jehož význam, a pro středočeské pivovarnictví obzvlášť, je přinejmenším srovnatelný ne-li větší a mají i propracované návštěvnické centrum. Na náš zájem o pivovar reagovali velice vstřícně. Je vidět, že oni si názoru Lízníka váží a jsou si vědomi toho, že jsme jeden z určujících faktorů pro názor obyvatelstva na tu či onu značku piva. Také zapracovala přítomnost Pivovarské Kozlovny, pořádné hospody, kde přislíbili, že nás všechny nakrmí i napojí.

Plán je na světě a začala fáze distribuce tohoto geniálního projektu. S Kuldou jsme ještě připravili itinerář výletu pro výrobu přehledného a inspirujícího letáku. Ten jsme umístili na stránky Prvního Citroën klubu Praha a poprosili o otištění v klubových časopisech. Kulda rozeslal e-maily Lízníkům. Já ještě vyrobil vkusné jízdenky z pivních tácků a čekal na nápor cestujících. A ten se také dostavil. Hned po zveřejnění se hrnuly telefony a e-maily s objednávkami a také srdceryvná prosba od Strakonických, ať jim určitě schovám jízdenky, že si pro ně určitě za čtrnáct dní přijedou na schůzi.

Do odjezdu zbývají ještě tři měsíce a my máme polovinu jízdenek prodaných. Jsem na výsost spokojen lituji ty, na které nezbude místo. Opak je však pravdou a po počátečním náporu zájem o výpravu opadá a já už neprodal ani lupen. Počátkem dubna byla situace tak kritická, že jsem začal uvažovat o zrušení akce, protože jsme stále nebyli solventní a doplácet autobus ze svého se mi moc nechtělo. Nažhavil jsem tedy telefon a nabízel a nabízel a vůbec se mi to ponižování nelíbilo. Nakonec nám z paty trn vytrhl kamarád Čamrák, který na dispečinku pražské tramvajové dopravy prodal osm lístků, a Toto, který v práci také něco udal. Z insolvence se stala solvence a já s radostí rozeslal zprávu, že určitě jedeme a ať se Popovice třesou, protože je jedeme vypít.

Účastníci zájezdu

Nálada byla bezvadná až do chvíle, kdy mi čtrnáct dní před odjezdem přišel dopis, že mám nastoupit lázeňskou péči a tak na RTO výpravu nebudu moci. S tím jsem v žádném případě nemohu souhlasit. Odjížděl jsem už s plánem, že zdrhnu. Utíkat ale nakonec nemusím, protože lidé v lázních byli velice vstřícní a na víkend mne pustili domů.

Ještě týden před výpravou obvolávám muzea a domlouvám prohlídku i s odborným výkladem. Asi tři dny před odjezdem volal Petr, majitel Rťáka, že nemůže, protože má kšeft do Německa a ten je trochu líp placen. Naštěstí hned dodal, že posílá s jeho Rťákem svého kamaráda Jardu a ten nás odveze, kam jen budeme chtít.

A pak to přišlo. V pátek zdrhám hned po obědě, budík nařizuji na šestou a vyrážím směr Barrandov. Rťák je už nastartovaný a Jarda pobíhá kolem a připravuje výjezd. Za chvilku doráží i Kulda a před devátou vyrážíme na Smíchovské nádraží, kde má nastoupit většina cestujících. A ejhle, od Strakoničáků přicházejí jenom ženský, takže ti, co se nejvíce báli, že na ně nezbude místo, nejedou, a kamarád Čamrák, který v podstatě zajistil, že se vůbec jede, se kvůli nemoci dětí též nedostavil. Cestou sbíráme další účastníky a nálada je skvělá.

Jedeme...

Od nemocnice se za námi navíc kodrcá Pluriel, ve kterém jede Luboš Hůla, který nevydýchal to, že by po čtvrt století měl jet autobusem a raději se za námi dusil v tom smradu, co z nás vychází. V Benešově nastupují poslední Lízníci, někteří dokonce v dobových uniformách ČSAD.

Konečně jsme na Konopišti a vyrážíme okolo producírujících se bulteriérů do muzea motocyklů. Tam kupodivu i přes opakované připomínání a ujišťování, že na nás čekají, o nás nikdo neví. Dovnitř nás pouští recepční z přilehlého penzionu, odborného výkladu se ujímám sám a opět žhavím telefon, zda na nás čekají alespoň v Netvořicích. Tam se to naštěstí povedlo lépe a pan muzejník na nás čeká. Po prohlídce Netvořického muzea vyrážíme směr Velké Popovice nádhernou středočeskou pahorkatinou.

U historické varny

V Popovicích nám před prohlídkou moc času nezbývá a tak si hlad necháváme na později a po pivku jdeme na věc. Exkurze oproti očekávání začíná ochutnávkou a tak se nám po chytré vodě lépe diskutuje o technologických tajemstvích výroby. Vyrážíme do útrob pivovaru, prohlížíme pivovar a obdivujeme na nádvoří pivovarského kozla s kapitálními rohy. Při diskuzi zjišťuji, že nejenom Kulda má zkušenosti s domácím vařením, ale i kovanej citroënář Pepa Miléř kdysi na zahraniční misi vaříval pivo. Oba je seznamuji a propuká vášnivá debata.

Kozlovský košt

Po exkurzi usedáme v Pivovarské Kozlovně a konečně nastává čas pozdního oběda. Ještě dvě, tři pivka a jede se domů. Benešováci nám mávají, evidentně jim tři pivka nestačila a také se do Benešova již nevracíme. V Jesenici opouštím osazenstvo a jdu si domů odpočinout po náročném dnu.

Přes počáteční problémy mne úspěch a ovace cestujících opět hážou do pohody a přesto, že i přes velmi příznivou cenu nezbylo ani na provolaný kredit, opět uvažuji o druhé RTO výpravě. Snad se i dobrá pověst roznese a příští rok se o jízdenky konečně poperou.

---

Autor je První řádný Lízník, Lízník rady Lízníků a člen Citroën clubu

---

[Martin Fresl] [Zobrazeno 63895x] [3. listopad 2011]
[Pivní cesty] [comments: 11] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře