Ku každému jednému pracovnému miestu v pivovarníckom sektore na Slovensku sa nepriamo generuje približne jedno pracovné miesto v maloobchode, dve v dodávateľských sektoroch a takmer šesť v pohostinskom sektore. Vyplýva to z nezávislej odbornej štúdie o vplyve výroby a predaja piva na európsku ekonomiku, ktorú realizovala renomovaná spoločnosť Ernst & Young. Na Slovensku tak má vďaka výrobe a predaju piva prácu až 20 800 ľudí.

Slovenské pivovary priamo zamestnávajú 2 200 pracovníkov. Prispievajú však k rozvoju zamestnanosti významne nepriamo, pretože vytvárajú pracovné príležitosti na strane obchodných partnerov a dodávateľov. „Podľa štúdie renomovanej spoločnosti Ernst & Young možno efektu pivovarníckeho sektoru v dodávateľských odvetviach prisúdiť okolo 4 800 pracovných miest. V pohostinskom sektore má prepojenie s pivovarníctvom okolo 12 200 pracovných miest a v maloobchode vďačí za svoje pracovné miesto práve predaju piva okolo 1 600 zamestnancov. Svojím pôsobením pivovarnícky sektor na Slovensku celkovo vytvára a podporuje približne 20 800 pracovných miest“, uvádza Roman Šusták, výkonný riaditeľ Slovenského združenia výrobcov piva a sladu, a dodáva: „Na úroveň zamestnanosti má samozrejme významný vplyv vývoj na trhu s pivom. Akékoľvek opatrenia, ktoré by mali za následok pokles výroby piva, by mohli situáciu negatívne ovplyvniť. Typickým príkladom takéhoto opatrenia z minulosti je zvýšenie spotrebnej dane z piva v roku 2003, ktoré malo za následok významný pokles celého pivného trhu na Slovensku. Nižšia spotreba piva znamená tiež menej práce a to nielen pre ľudí v pivovaroch, ale aj pre súvisiace odvetvia, z ktorých by najviac utrpeli hlavne poľnohospodárstvo a služby.“

Keďže Slovensko je relatívne malá krajina, dalo by sa očakávať, že veľká časť dodávok pre slovenský pivovarnícky priemysel sa nakupuje v zahraničí. Opak je však pravdou. Až 82% dodávok sa získava doma. „Ak podrobnejšie rozanalyzujeme ekonomický dopad pivovarov na dodávateľov tovarov a služieb, polovica z celkového počtu pracovných miest nepriamo vytvorených pivovarníckym sektorom pripadá na odvetvie poľnohospodárstva. Produkcia jačmeňa a sladu má na Slovensku dlhú tradíciu a dodnes je naša krajina dôležitým producentom týchto základných surovín na výrobu piva“ dodáva Roman Šusták. Ďalšie odvetvia, ktoré majú podstatný prospech z pivovarníckeho sektora sú sektor obalov, doprava, médiá, marketing a služby.

Graf: Pracovné miesta vytvorené na Slovensku v súvislosti s výrobou a predajom piva

Ako je to v celoeurópskom kontexte

Celkovo až 2,5 mil. pracovných miest v Európe súvisí s výrobou a predajom piva, pričom len približne 6% z nich je vytvorených priamo pivovarníckym sektorom. Ku každému jednému pracovnému miestu v pivovarníckom sektore sa generuje jedno pracovné miesto v maloobchode, dve v dodávateľských sektoroch a viac ako dvanásť v pohostinskom sektore.

Ročné výdavky európskeho pivovarníckeho sektora na nákup tovarov a služieb predstavujú 24,5 mld. Eur. Väčšina prostriedkov sa minie v sektore služieb (40%), poľnohospodárstve (18%) a obalovom priemysle. Európa je tiež výrobcom číslo 1 v prípade chmeľu, sladu a sladovníckeho jačmeňa. Existencia silného pivovarníckeho sektora je hlavným vysvetlením tejto pozície.

Výsledky štúdie naznačujú, že dopad pivovarníckeho sektora na zamestnanosť v Európe, ako aj na Slovensku, je stále významný. To, aký bude v budúcnosti ekonomický dopad pivovarníckeho sektora na európsku, a teda aj slovenskú ekonomiku, vo veľkej miere závisí od rastu nákladov na výrobu piva a možného pokračovania hospodárskej recesie. Negatívne ho môže ovplyvniť aj zvyšovanie priamych a nepriamych daní. V neposlednom rade treba brať do úvahy aj možné zmeny v správaní spotrebiteľov. Tieto parametre ovplyvňujú jednak spotrebu, ale aj produkciu piva v Európe.

Spoločnosť Ernst & Young realizovala štúdiu o prínose pivovarníckeho sektora pre európsku ekonomiku pre inštitúciu The Brewers of Europe. Táto inštitúcia so sídlom v Bruseli bola založená v roku 1958 a zastupuje európsky pivovarnícky sektor. Má 27 členov, vrátane 24 národných pivovarníckych asociácií členských štátov Európskej únie, Nórska, Švajčiarska a Turecka. Viac informácií je k dispozícii na stránkach www.brewersofeurope.org. Kompletné znenie štúdie je na stránke www.brewersofeurope.org.

Zdroj: Mediálně ETrend.sk

Teprve pátý městský orloj v rámci celé České republiky zahajuje svůj provoz v Žatci.

Mezi postavami, které při odbíjení pomáhají měřit čas a poskytovat zábavu divákům, se objevuje například kostlivec se zvonečkem, ale také milovníci piva, kteří si připíjejí korbelem. Orloj zdobí řada chmelařských a pivních motivů, otvírají se na něm také jednotlivé karty z mariáše.

Unikátní stroj stál dva miliony korun a doplnil nově vybudovaný Chrám chmele a piva. „Je jedním z mnoha dalších prvků, které zvýší přitažlivost Žatce pro turistický ruch,“ uvedl Jiří Vent, ředitel Chrámu chmele a piva Žatec.

Nový orloj, jak se od středověku říká složitějším strojům, které kromě aktuálního času dokázaly zobrazovat i kalendářní a astronomické údaje a jsou doplněny zábavnými postavami, má rozměry 4 x 6 metrů. Pro město Žatec ho vyrobil pražský umělecký kovář Petr Podzemský.

Žatecký přístroj zdobí především motivy s chmelařskou a pivní tematikou. Postavy na orloji znázorňují oslavu ukončení sklizně chmele – dočesnou. Pohyblivé osoby si připíjejí půllitry piva. Kolem ciferníku se otáčí malovaný kruh se zvěrokruhem a ručička ukazuje na aktuální fáze růstu a pěstování chmele, které lze spatřit na okolních žateckých chmelnicích. Hodiny odbíjejí a postavy se dávají do pohybu vždy každou celou hodinu.

Chmelový orloj je součástí rozsáhlého projektu, kterým chce Žatec od příští letní sezony lákat do města stovky turistů. Novou dominantou města je už hotová věž – Chmelový maják s rozhlednou a unikátním výtahem. Chrám chmele a piva, spojený s Chmelařským muzeem, nabídne návštěvníkům také například bludiště z chmelových žoků, největší křišťálovou šišku chmele na světě, nový pivovar s novou značkou piva a mnoho dalších zajímavostí.

Celkem projekt stál 250 milionů korun. Náklady hradil zejména Regionální operační program Severozápad, který operuje s penězi z Evropské unie. Přispívá i město Žatec. Další orloje v ČR jsou k vidění v Praze, Litomyšli, Olomouci a Prostějově.

Zdroj: Žatecký deník.cz | Autor a foto: Libor Želinský

„A tamhle vidím na stole dva malé posilováky. Jdeme na tupláky, tři, dva, jedna, teď. To bylo o prsa čínské atletky.“ Výkřiky moderátora doprovázejí před hospůdkou v Okrouhlé statné chlapy i drobné ženy. Ti se snaží co nejrychleji prolít pivo hrdlem. Do klání se letos přihlásilo padesát šest pivařů. Ti zdolali na čas půllitr, tuplák i máz.

Mezi mazáky se opět blýskl držitel rekordu v pití půllitru i tupláku. Jeho jméno zdobí také stránky Guinessovy knihy rekordů. Martin Staffa. „Můj osobní rekord však je 3,02 sekundy na tuplák. Soutěžím každý rok a nikdy netrénuji. Nejsem pivař. Při soutěži zkrátka pivo naliju do hrdla a jednou polknu, nakonec,“ usmívá se domácí borec. Toho letos v pití půllitru překonal Milan Droběna z Nemojan. Oba se chystají ještě zdolat tuplák i máz, při kterém svlaží hrdla dvěma litry piva.

Staffův soupeř zvaný Doktor Droběna mezi jednotlivými disciplínami nejí. Když pak stojí před publikem s notnou dávkou chmelového nápoje v ruce, soustředí se. „První hlt musí být co nejmenší a pak to nějak dopadne. Kdyby to ale člověk do sebe hodil fest, tak se utopí,“ radí muž v černém triku. Na jeho hrudi se směje nápis Do pití mě nikdo nenutí, jsem dobrovolník. Někteří ze zdatných sportovců se podle něj neubrání i jiné fintě. „Je potřeba hodit tyčku a vyrazit znovu,“ prozradí Droběna.

Čas jednotlivých soutěžících měří starosta Okrouhlé Alois Hložek. Této zodpovědné funkce se zhostí každý rok. „Měřil jsem závody horských kol, měřím i závody hasičů. I s touto akcí mám zkušenosti. Stává se, že soutěžící pivo vylijí, to ale stačí člověk včas uskočit. Já se do klání zatím nepřipojil,“ sděluje Hložek. I on si však v sobotu vyzkoušel vypít půllitr na ex. Odstartoval tak totiž štafetu.

Po pití půllitrů vybízí pořadatel Bohumil Kovář početné publikum. „Potřebovali bychom sto pivařů. Dostanou pivo zdarma, stoupnou si do fronty a pokusí se překonat rekord v pití sta piv na čas ve štafetě,“ láká Kovář. Do akce se připojuje víc a víc lidí. Zbývá už jen třicítka odvážlivců. „Možná bude potřeba, aby ti první seběhli na konec fronty a dali si ještě jedno,“ směje se Kovář.

O chvíli později stojí podél silnice nekonečný řetěz lidí. Všichni drží půllitr a jeden po druhém hltají. A rekord padne. „Zvládli jsme to. Chtěli jsme si ale štafetu vyzkoušet, takže jde o neoficiální počin. Příště pojedeme naostro,“ je spokojený organizátor. Ten odstartoval soutěž před jedenácti lety. Tehdy se lidé utkali v pití tupláku. Postupně k němu přibyl i půllitr, máz a bavorák, který je specialitou žen. V sobotu v této disciplíně vyhrála místní Lenka Kadlecová s časem 3,31 sekund. Jedna z žen se však nezalekla ani plného půllitru. S tímto množstvím piva si nejrychleji poradil Droběna, a to za 2,06 sekud. V disciplíně s tuplákem zvítězil tradičně Staffa a dva litry piva ex za pouhých 10,81 sekud Petr Kraus.

Podle Kováře je unikát rekordman Staffa. „Zatímco všichni nápoj polykají, on prostě otevře záklopku, nechá ji otevřenou a pivo tam nalije,“ popíše. Soutěž v pití piva na čas inspirovala Kováře v jedné vesničce na Vyškovsku.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Blanenský deník.cz | Autorka: Karolína Opatřilová

Tři nadšení sběratelé v České Třebové obnovili tradici a uspořádali druhé setkání sběratelů pivních suvenýrů.

Sbírání předmětů s pivní tematikou se věnuje mnoho nadšenců.

Několik desítek jich přijelo v sobotu do České Třebové. V Národním domě zavládl už v sedm hodin ráno čilý obchodní ruch – kupovalo se a měnilo.

A co? Stoly zaplnily pivní etikety, tácky, víčka nebo sklenice. Podobná sběratelská setkání Klubu sběratelů pivních suvenýrů nebo Klubu sběratelů kuriozit se konají po celé republice téměř každou sobotu.

V České Třebové ho uspořádali tři nadšení sběratelé.

V novodobé historii se sběratelé ve Třebové sešli už podruhé. Poprvé – letos v lednu – byla u příležitosti obnovení tradice dokonce pivovarem v Žamberku vydána speciální etiketa.

Ve Třebové, kde kdysi byl i pivovar, býval i klub sběratelů. Když ale jeho hlavní tahoun zestárnul, setkání skončila. Na tradici později navázal Radek Papáček, ale napoprvé ani on tradici neudržel.

Až letos, po sedmi letech, se do toho s kamarády pustil znovu. A zájem sběratelů, kteří se do „města na trati“ snadno dopraví, je značný.

Od autíček k víčkům

Svou premiéru na podobném setkání měl dvanáctiletý Lukáš Uchytil z Letohradu. Zatímco jeho vrstevníci sbírají brouky nebo motorky, on přijel, aby rozšířil svou sbírku pivních víček. „Dřív jsem sbíral autíčka. Víčka sbírám asi rok a mám jich přibližně sto čtyřicet. Chtěl bych mít všechna česká,“ prozradil nejmladší účastník setkání.

Také Radek Papáček se k pivním etiketám „propracoval“ od dětského shromažďování obalů od žvýkaček nebo čokolád. „Po revoluci došlo k otevření trhu s pivem a už se tady dalo sehnat pivo z různých pivovarů, ne jako za komunistů, kdy byly regiony rozdělené a valil se do každého jeden druh piva.

Začal jsem sledovat, že etikety jsou každou chvíli nové. Obrázky mě uchvátily,“ vzpomíná na svou cestu ke sběratelství Radek Papáček. Teď už je podstatně dál, jak říká, etiket už nějaký tisíc má. Nejen jemu ve sbírce ale chybí předměty vážící se k českotřebovskému pivovaru.

„To už je úzkoprofilové zboží, to má už jen pár vyvolených. To se tady určitě nesežene, jedině přes nějaké známé, kteří vědí o někom, kdo to má. Běžně to na trhu není,“ říká Radek Papáček.

„Unikát může být pivní etiketa z První republiky, ale zrovna tak současná pivní etiketa, která je vydaná v malém nákladu třebas k nějaké příležitosti,“ vysvětluje zkušený pražský sběratel Petr Nahodil, autor zajímavých webových stránek www.pivnisberatelstvi.ic.cz.

Podle webu existuje na 26 oborů pivního sběratelství. „Jsou jedinci, kteří sbírají pivovarské akcie z První republiky nebo pivovarské známky. To byly vlastně poukázky na odběr určitého množství piva na zaměstnance pivovaru.

Pak jsou chmelové známky, ty se dávaly na chmelových brigádách. Jinak se sbírá kdeco: čela sudů, zástěry pro hospodské, sbírají se podnosy, na kterých se nosí pivo, otvíráky na pivo, je toho nepřeberné množství. Některé pivovary vydávaly hrací mariášové karty, takže někdo sbírá ty,“ potvrdil Petr Nahodil fakt, že ne každý musí sbírat jenom etikety, tácky, láhve nebo plechovky od piva.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Orlický deník.cz | Autorka: Šárka Mikulecká

Během 5. až 7. srpna se před obchodními centry v Olomouci objevil kombajn SK-4. Již 5. srpna přijel kombajn včetně pivního stánku před OC Haná, následující den před Olomouc City a v sobotu 7. srpna byl ke spatření před obchodním centrem Olympia.

Kombajny byly před obchodními centry umístěny v rámci spotřebitelské soutěže Hanácké žně, kterou organizuje Pivovar Litovel a která trvá od 19. července do 20. září 2010. Lidé si mohli prohlédnout také hlavní cenu spotřebitelské soutěže, kterou je automobil Chevrolet Cruze. Zájemci si také za mašle, které našli v rámci guerillové kampaně na svých vozech, vyzvedli dárek v podobě 3packu s pivem Litovel.

O kombajnu SK-4

Kombajn byl v šedesátých a sedmdesátých letech dodáván ze SSSR. Na svou dobu byl konstruován velmi pokrokově, vyráběl se z kvalitních materiálů a těšil se velké oblibě. Je poháněn čtyřválcovým motorem o výkonu 75 koní. Nemá tlumič výfuku, takže zvuk stojí opravdu za to. Díky pivovaru Litovel mají obyvatelé Olomouce v létě šanci prohlédnout si tento krásný historický stroj zblízka. Určitě na první pohled zaujmou jeho impozantní rozměry (10,5 x 3 m). Kombajn bude speciálně upraven polepy s logy Pivovaru Litovel a nápisem Hanácké žně.

Více informací o kombajnérských nájezdech najdete na webových stránkách: http://hanackezne.cz/kombajnerske-najezdy.html

Zdroj: Tisková zpráva Pivovaru Litovel

Vítěz architektonické soutěže na řešení bývalého pivovaru Světovar je znám Město Plzeň vyhlásilo v květnu prostřednictvím Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně veřejnou jednokolovou urbanisticko architektonickou soutěž na zpracování ideového návrhu řešení prostoru Světovaru – areálu bývalého pivovaru. Do soutěže, jejímž cílem bylo získat kvalitní návrh prostorového a funkčního uspořádání území bývalého pivovaru, se přihlásilo dvacet týmů. O vítězi, kterým se stal tým z pražského ateliéru D3A, rozhodla porota v minulém týdnu. Se všemi hodnocenými návrhy se může veřejnost seznámit na výstavě, která se uskuteční v areálu Světovaru od 30. srpna.

Všechny soutěžní návrhy zohlednily požadavek města na umístění a provoz muzea designu a životního stylu, multižánrového kulturního centra a městského archivu. Vítězný návrh počítá v areálu s prostorami pro bydlení, administrativu, kulturu, ale i parkovacími stáními. Porota doporučuje využít vítězný návrh k dalšímu podrobnějšímu rozpracování ve spolupráci s jejich autorem.

Druhou cenu v soutěži získal tým ve složení Pavel Hnilička, Marek Řehoř, Veronika Kommová a třetí cenu týmu ve složení Vratislav Danda, Pavel Ullmann, Ondřej Smolík, Jaromír Kosnar. Porota dále udělila odměnu návrhu od týmu Martin Vanko, Ľubomír Fuňa, Martin Antal, Jakub Kausitz.

Zdroj: Zpravodajství Plzeň.cz | Autorka: Iva Kokešová

Napriek tomu, že pre organizátori pre následky počasia odvolali festival „STEIGER FEST VYHNE 2010“, ktorý sa mal konať v sobotu 7.augusta 2010, do Vyhní prichádzajú desiatky návštevníkov, ktorí sa o tom nedozvedeli. Aby ich sklamanie nebolo až také veľké, organizátori pripravili improvizovaný náhradný program. Do 14.00 umožňujú bezplatné exkurzie v Pivovare STEIGER VYHNE, ale bez sprievodných akcií. V hoteloch SITNO a TERMÁL čapujú pivo STEIGER 10% za 0,60 €/0,5 l, KolaLoku za 0,40 €/0,5 l a podávajú guláš za 1,90 €. Najbližšie kultúrne podujatia sú v Banskej Štiavnici - ,,Remeslá“ a na Počúvadle ,,Sitno blues“. Informuje o tom manažér marketingu pivovaru STEIGER Emil Mihálik.

Festival organizátori zrušili potom, čo v piatok 6.augusta zasiahli Vyhne dve prietrže mračien a spôsobili zaliatie prístupových ciest do obce a poškodili aj miesto konania festivalu. Príjazdové cesty do obce boli v piatok večer okolo 19.00 hod neprejazdné a valila sa po nich polmetrová vrstva vody. V tom čase padlo rozhodnutie o zrušení festivalu a zamestnanci pivovaru a občania obce sa sústredili na odstraňovanie následkov živelnej pohromy. Samotný pivovar poškodený nebol. Organizátori festivalu sa fanúšikom ospravedlnili s tým, že sa ho pokúsia zorganizovať v náhradnom termíne.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Steiger Vyhne

ěmecké nakladatelství Hans Carl z Norimberku rozšířilo řadu německých průvodců o tituly, jejichž cílem je poznávat místní pivovary a piva napříč celým územím našeho západního souseda. Nová úprava 1. knihy z řady pivních průvodců, od autorů Haralda Schiedera a Ralpha Foerstera, vychází nyní zcela přepracována a aktualizována. V tomto průvodci, po rozmanité švábsko-bavorské pivní kultuře, se začíná výletem do zámeckého pivovaru Blumenthal v Aichachu, který po čtyřiceti letech opět zahájil svůj provoz v létě 2008, a končí se ve Schwarzbräu v Zusmarshausenu nedaleko bavorského Mnichova.

V třídílném průvodci je představeno celkem 75 pivovarů. Je doplněn o vyprávění švábských pivovarských mýtů z různých míst tohoto kraje od Aichach-Obermauerbachu až po Weißenhorn. Přitom pojednává o 18 pivovarech, jejichž pivo do doby vydání této knihy tiskem už nebylo možné koupit, resp. která se už nebo ještě nevařila.

Mapa přehledně znázorňuje umístění pivovarů v jednotlivých oblastech tohoto kraje. Vizuálně nejlépe byl na dvou stranách podán přehled o dodnes aktivních pivovarech. Dále je možné z pivního průvodce získat informace o historii jednotlivých provozů, rozvoji výroby piva, o místních pivnicích a pivovarských restauracích, jejich zvláštnostech, ale také o okolí, včetně tipů na trávení volného času a především podrobné a přehledné popisy příslušných piv včetně obsahu alkoholu, barvy, vůně a chuti.

Tyto popisky tak navozují lákavou atmosféru, která v milovnících piva vzbudí touhu poznávat německou „pivní říši“ a na vlastní kůži se seznamovat s místními specialitami a prostředím, kde se lahodný mok již po staletí vaří.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová

Nejoblíbenější české nealkoholické pivo Birell přichází s novou, polotmavou variantou. Chuť i vůně Birellu Polotmavého je obohacena o aromatické látky z karamelového sladu. Rozšířením portfolia vychází značka vstříc přáním spotřebitelů, zejména žen, které ze 40 % preferují tmavší varianty piv. Přímo na spotřebě Birellu se přitom ženy podle agentury TNS AISA podílejí 24 %.

Kategorie nealkoholických piv v posledních letech velmi dynamicky rostla a vybudovala si na trhu stabilní postavení. Složitá ekonomická situace však poznamenala i tuto oblast a prodeje nealkoholických piv v loňském roce zaznamenaly mírný pokles. Nejoblíbenější české nealkoholické pivo Birell si navzdory nepříznivým tržním podmínkám udrželo svoji popularitu a prodeje dokonce mírně vzrostly. „Nealkoholické pivo Birell je s více než 60% podílem největším hráčem na trhu a vidíme v něm potenciál. Nový Birell Polotmavý je tak dalším impulzem pro růst této značky,“ řekl Tom Verhaegen, marketingový ředitel Plzeňského Prazdroje.

Birell Polotmavý zaujme jantarovou barvou, pocházející z karamelového sladu. Ten samozřejmě ovlivňuje i chuť. „Nový Birell Polotmavý je v chuti méně hořký než světlá varianta, neboť složky karamelového sladu částečně senzoricky maskují hořké látky chmele,“ popsal novinku sládek Plzeňského Prazdroje Pavel Průcha. „I Birell Polotmavý se ale samozřejmě vyrábí stejnou cestou jako klasický Birell, a spotřebitelé se tak mohou těšit na jemně hořkou chuť pravého piva,“ dodal Pavel Průcha. Unikátní kvasinky, které produkují minimum alkoholu, dovolují pivům Birell projít celým procesem kvašení a dokvašování, jakým procházejí klasická česká alkoholická piva.

Zejména jemná hořkost a karamelové tóny zaujmou ženskou část spotřebitelů. „Ženy obecně upřednostňují spíše tmavá piva - podle průzkumů se na spotřebě světlých piv podílejí 15 %, zatímco v kategorii černých piv, kterých se ročně vypije zhruba 90 tisíc hektolitrů, mají dvojnásobný, tedy 40% podíl,“ vysvětlila Martina Kuncová, brand manažerka značky Birell. Na pití samotného Birellu se pak ženy podle agentury TNS AISA podílejí 24 %. „Nový Birell vychází vstříc chuťovým pohárkům hlavně žen. Věříme, že jim bude novinka chutnat a že i Birell Polotmavý otevře kategorii nealko piv novým spotřebitelům,“ dodala Martina Kuncová. Podle průzkumu Canadean byli Češi v roce 2008 s 5,03 litru na osobu na druhém místě na světě v pití nealkoholických piv, na vedoucí Španěly nám chybělo jen necelého půl litru. Na tomto umístění se nejvíce podílel právě Birell, neboť jméno této značky nesou dvě ze tří prodaných nealkoholických piv.

Kvalitu nealkoholických piv Birell přitom oceňují nejen spotřebitelé, ale i odborníci. V roce 2010 získal Birell nejvyšší ocenění v kategorii nealkoholických piv na prestižní soutěži Zlatý pohár PIVEX 2010, a na stupních vítězů se tak umístil již potřetí. Jeho skutečné pivní vlastnosti však uznávají také ve světě, připomeňme úspěchy na mezinárodních soutěžích Australian International Beer Awards 2010 a World Beer Cup 2008.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Pak každý doušek chutná ještě lépe, tvrdili štamgasti Pivnice Holba v Šumperku. Jejich oblíbenou Holbu, ryzí pivo z hor, jim totiž tentokrát čepovala MISS Holba Šerák Jana Marešová. Jako pravá šenkýřka s typickým čepcem, šněrovačkou i úsměvem ke každému pivu a co víc? S fortelem hodným profesionála, se kterým poctivě plnila každý půllitr zlatým mokem s čepicí husté pivní pěny.

Šumperská pivnice byla Janinou tzv. první štací a do konce prázdnin by měla štamgastům čepovat Holbu také v dalších lokálech na Šumpersku.

Pokud si chcete nechat načepovat pivo od šenkýřky, nezbývá, než se vydat do Jeseníků. Jenom tady vaří jedinečné ryzí pivo z hor klasickou výrobou dle tradičních receptur, které čepuje sličná šenkýřka.

Jana Marešová je jednou z 12 adeptek na vítězku celostátní soutěže MISS Zlatého moku. Aby v soutěži uspěla, měla by zvládnout pivo nejen správně načepovat, ale naučit se ho i degustovat a dokonce prokázat zručnost při česání chmele. Zatím má za sebou čepování, ostatní ji teprve čeká. Poslední přípravy proběhnou na soustředění finalistek soutěže v Dubaji. Vítězka bude vyhlášena v říjnu v Žatci. Pokud se chcete s Janou Marešovou seznámit blíže, můžete ji kontaktovat prostřednictvím facebooku na holba.cz. A pokud si získala Vaše sympatie, dejte jí svůj hlas na www.misszlatehomoku.com

Zdroj: Tisková zpráva Holby Hanušovice

V neděli 8. srpna se v areálu Velkopopovického pivovaru bude konat pouť v duchu konce 19. století. Kromě spousty zajímavých atrakcí mohou návštěvníci zavítat do Kozlího obchůdku, zhlédnout exkurzi v pivovaru nebo navštívit Kozlovnu - nejnovější přírůstek tradičních hospod Velkopopovického Kozla přímo v areálu pivovaru. Celá akce začíná v 10 hodin dopoledne.

Velkopopovická pouť navazuje na dávné tradice a patří mezi největší tradiční akce v obci. Poutě se ve Velkých Popovicích konají již od dob založení kostela Panny Marie Sněžné. Své místo v kalendáři mají vždy první neděli po 5. srpnu, tedy v termínu, kdy je již po žních a kdy bylo v dřívějších dobách více času na zábavu a oddych. Právě na tento historický odkaz se obec Velké Popovice ve spolupráci s místním pivovarem snaží navázat.

Už od počátků zajišťovali hudbu na pouti flašinetáři a doprovodným zábavným programem byly různé silácké soutěže. Proto i letošní pouť bude svým vyhráváním doprovázet historický flašinet a flašinetář. Návštěvníci pouti si budou moci vyzkoušet jak umění artistů, tak dovednosti související s řemesly vykonávanými v pivovaru. Přichystány jsou ukázky žonglování a chůze na vysokých chůdách. Soutěžící, kteří na chůdách zvládnou ujít určený úsek, budou náležitě odměněni. Nejinak tomu bude v silácké soutěži v koulení dřevěných sudů. Koulení bylo dříve typickým způsobem přepravy pivních sudů v pivovaru. Drahé polovičky siláků si budou moci například otestovat svoji zručnost při skládání 20l soudku na čas.

Občerstvit se budou moci návštěvníci pouti v místní Kozlovně. Kromě vynikajících kulinářských pivních specialit jako jsou Pivovarský guláš nebo Popovické pečené koleno na černém pivě nabídne pivovarská restaurace zletilým návštěvníkům nefiltrované pivo Velkopopovický Kozel a pivo Velkopopovický Kozel Medium přímo z ležáckých tanků. Jedinečný nefiltrovaný Velkopopovický Kozel přímo z pivovaru je k dostání pouze ve dvou restauracích v ČR.

Vyrazit na exkurzi do pivovaru bude možné každou půlhodinu. V době konání Velkopopovické pouti bude pro dospělé návštěvníky exkurze ozvláštněna ochutnávkou nefiltrovaného piva Velkopopovický Kozel. Na celou akci bude dohlížet oblíbený maskot pivovaru – kozel Olda.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Za západním nádražím vyrostl klimatizovaný sklad, chmel z něj půjde hlavně do Prazdroje.

Největší pěstitel chmele v Evropě, společnost PP Servis, včera odpoledne slavnostně otevřel klimatizovaný sklad chmele za západním vlakovým nádražím v Žatci. Postavila jej tam spolu se společností Arix, která patří mezi největší obchodníky s chmelem v České republice. Klimatizace má zajistit, aby se kvalita chmele při skladování nesnižovala.

V objektu se bude od letošní sklizně skladovat hlavně surový chmel v hranolech dovezených přímo ze sušáren u česaček chmele, v menší míře pak zpracovaný chmel ve formě granulí. Většina chmele z nového skladu půjde do Plzeňského Prazdroje a dalších pivovarů v Evropě, Rusku a Africe společnosti SAB, která Plzeňský Prazdroj vlastní. PP servis je totiž dodavatelem chmele pro SAB.

Kapacita: přes tisíc tun chmele

Celková kapacita nového skladu je 750 tun surového a 320 tun zpracovaného chmele. „Teplota ve skladu bude dva stupně Celsia. Chceme, aby chmel po usušení byl nejpozději do 48 hodin umístěn v klimatizovaném skladu. Docílíme tím tak toho, aby se vlastnosti chmele nezměnily,“ uvedl Jiří Smetana, který spolu se Stanislavem Roháčkem společnosti PP Servis a Arix vlastní. „Z hlediska pivovarnictví je důležité, aby se při skladování zastavil únik alfa hořkých látek z chmele. Toho můžeme v klimatizovaném skladu docílit,“ dodal S. Roháček.

Podle jeho slov se celkové náklady na výstavbu skladu chmele za žateckým západním vlakovým nádražím vyšplhaly na zhruba 40 milionů korun. „Z toho stavba vlastního skladu a jeho vybavení stály 22 milionů korun. Podařilo se nám na to získat z programu rozvoje venkova dotaci ve výši padesáti procent těchto nákladů, tedy 11 milionů korun,“ vysvětlil S. Roháček. Návratnost investice je podle něj čtyři až pět let.

Kromě skladu byla v místě rozšířena silnice, počítá se rovněž s výstavbou administrativní budovy. Do ní se má přestěhovat z Blšan sídlo společnosti PP servis. Ta je největším pěstitelem chmele v Evropě, celkem obhospodařuje čtyři sta hektarů chmelnic na Žatecku a Podbořansku.

Ve skladu bude umístěn jak chmel z produkce společnosti PP servis, tak i chmel od jiných zemědělců, který koupí společnost Arix.

V Žatci už jeden klimatizovaný sklad chmele je. V roce 2004 jej dokončilo Chmelařství, družstvo Žatec. V třináctipatrové budově objektu Chmelařství jsou na místě starého skladu od 4. do 13. patra skladovací prostory, kde se dá udržet teplota kolem plus čtyř stupňů Celsia. Klimatizovaný sklad má kapacitu 1200 tun hranolovaného chmele. Náklady na jeho zřízení vyšly na 33 milionů korun, Evropská unie na něj přispěla 13 miliony korun. Nový sklad chmele za západním nádražím postavený „na zelené louce“ je modernější. Jeho majitelé uvažují, že by elektrickou energii na jeho provoz do budoucna získávali ze slunečního záření pomocí malé fotovoltaické elektrárny.

Zdroj: Žatecký a lounský deník | Autor: Petr Kinšt

V Protivíně si o uplynulém víkendu přišli na své všichni pivní fajnšmekři. Již podesáté se tu konal tradiční Pouťový víkend pod platany, který se letos těšil rekordní návštěvnosti.

Na jubilejní pivní slavnosti totiž do někdejšího největšího pivovaru Prácheňska přijelo více něž 3.000 návštěvníků, a to je určitě historické maximum. Připraven byl pro ně bohatý kulturní program, zajímavé soutěže, prohlídky areálu, hasičská soutěž, koncert skupiny Parkán, ale i pravá jihočeská dechovka. Největšímu zájmu se jako tradičně těšily prohlídky pivovaru a soutěž sběratelů pivních kuriozit.

6 druhů piv, více než 120 sudů

Největším lákadlem bylo samozřejmě pivo, kterého se vypilo více než 120 sudů. Příznivci pěnivého moku měli možnost ochutnat nepasterizované pivo Platan 11 z tanků a také všechny protivínské speciály – čepoval se Protivínský Granát, Prácheňská perla i Kvasničák. Nechyběl ani prémiový ležák Lobkowicz Premium a jeho nealkoholická varianta Lobkowicz Premium Nealko, které protivínský pivovar také vaří.

Letošní ročník se poprvé konal v nově zrekonstruovaném areálu Belveder, který se nachází přímo v areálu protivínského pivovaru. Právě zpevněním povrchů, úpravou ploch, opravou letního výdeje nápojů a občerstvení spolu s přestavbou celého vchodu do areálu, který nově umožňuje i vjezd pro kola, kočárky a invalidy, pivovar získal dokonalé místo pro pořádání různých slavností a koncertů.

Zdroj: Tisková zpráva společnosti K Brewery

Společnost Heineken Česká republika, která vlastní také pivovar Starobrno, plánuje do konce letošního roku snížit spotřebu vody na přibližně 3,6 litrů vody na vyrobený litr piva, tedy na jednu z nejnižších hodnot dosahovaných při výrobě piva na území České republiky.

Zdroj: Sedmička.cz

Čti také Prazdroj sníží spotřebu vody o třetinu

V muzikálové verzi Postřižin se na nádvoří pivovaru v Třeboni představí Jan Rosák, Pavel Vítek či Pavel Landovský.

Živá zvířata na jevišti, stařičký náklaďáček, historickou stříkačku, koupel Maryšky v sudu, skok z pivovarského komína i zabijačkové pochoutky. To všechno slibuje muzikál Postřižiny, který hrají divadelníci z Berounska na nádvoří třeboňského pivovaru.

U jeho zrodu stál ochotnický soubor nadšenců z několika poberounských obcí. Ten nejprve v roce 2002 nazkoušel muzikál Noc na Karlštějně. „Bylo to hodně výpravné, se šermíři, koni a ohni. U diváků to mělo úspěch a pro náš soubor to znamenalo přelom,“ popisuje scénárista a režisér Miloslav Frýdl. O dva roky později se ochotníci rozhodli nazkoušet novou hru. Frýdl vybral Hrabalovu předlohu a během jedné jediné zimní noci podle ní napsal scénář.

I Postřižiny uvádí soubor v muzikálovém kabátě, autorem hudby je Jan Martínek. „Protože se muzikál Noc na Karlštejně lidem líbil, chtěli jsme i Postřižiny oživit písničkami. Nejprve jsme se inspirovali známými melodiemi, nyní je tam původní autorská hudba zcela v duchu doby, v níž se příběh odehrává,“ vysvětluje Frýdl.

V roce 2008 se ochotníci rozhodli Postřižiny ozvláštnit a spojit v nich své síly s profesionály. Důležité ale bylo, aby mezi účinkujícími byli stále jen lidé, kteří žijí okolo Berounky. „Zjistil jsem si, kdo tu bydlí. Zaťukal u všech na dveře a zeptal se, jestli s námi nechtějí hrát,“ vypráví Frýdl. Tímto způsobem se mu podařilo získat Jana Rosáka, Petra Jančaříka, Pavla Vítka či Pavla Landovského. „Tu nabídku nešlo odmítnout, pan Frýdl byl velmi vytrvalý a přestože jsem ho několikrát vyhodil, pokaždé se vrátil,“ vzpomíná s úsměvem Landovský, který v Postřižinách hraje člena správní rady pivovaru.

Nejprve napětí

První zkoušky ochotníků s profesionály však podle Frýdla provázelo napětí. „Ani jedna skupina nevěděla, co má od té druhé čekat. Obě party jsou navíc zvyklé zkoušet jinak,“ říká. Nakonec se ale herci dobře sehráli, což dokazuje také to, že Postřižiny společně uvádějí již třetí sezonu a téměř vždy mají vyprodáno.

Divadelníci hrají Postřižiny venku, nejčastěji v pivovarech, které se pro příběh nejvíce hodí. „Dostali jsme spoustu nabídek do kamenných divadel, ale ty vždy odmítám. Je to typicky exteriérové představení,“ podotýká Frýdl. V třeboňském pivovaru se byl před představením podívat a je to podle něj jedno z nejmalebnějších míst, kde se budou Postřižiny hrát.

Kromě přirozených kulis zaplňují berounští divadelníci scénu technikou, objeví se motocykl z 20. let i více než sto let stará hasičská stříkačka. „K tématu hry se to nabízí, Hrabal byl velký poeta, knihu takovými věcmi zaplnil a já jsem se toho nechtěl vzdát,“ vysvětluje Frýdl. Na jevišti se objeví i zvířata. Francina na porouchané motorce například přitáhne koza.

Jediné, co by mohlo divácký zážitek trochu pokazit, je nepřízeň počasí. Podle Frýdla se ale lidé nemusí bát, že by o Postřižiny přišli. „Máme pro diváky připravené pláštěnky,“ říká. Pokud by ani ty nestačily, mají divadelníci v záloze nouzový plán. „Loni nás v Nymburku přepadla průtrž mračen. Lidé ale nechtěli odejít, tak jsme se přesunuli do sladovny a tam improvizací dohráli. Nakonec to bylo fantastické, vládla skvělá atmosféra. Takže to je druhá varianta,“ uzavírá Frýdl.

Představení je součástí Třeboňského divadelního festivalu, začíná ve 20 hodin. Vstupenky stojí 200 korun. Bližší info zde .

Zdroj: Českobudějovický deník.cz | Autor: Andrea Zajíčková

Patnáctitisícová částka, tedy výtěžek Pivních slavností v Litoměřicích, bude odeslána na konto babyboxu, který má být v září vybudován v litoměřické nemocnici.

Pivní slavnosti, pořádané u příležitosti 290. výročí založení litoměřického pivovaru, navštívilo předposlední červencovou sobotu 1400 lidí, tedy vzhledem k nepřízni počasí poměrně překvapivě vysoký počet návštěvníků. Smyslem akce bylo navázat na tradici pivních slavností, a to i přesto, že pivo se v Litoměřicích již od roku 2002 nevaří.

Tradice Pivních slavností proto bude v Litoměřicích pokračovat. „Příští ročník se uskuteční poslední červencovou sobotu. Počítáme s rozšířením akce o další program, prostory i s početnějším zastoupením regionálních pivovarů,“ uvedla ředitelka Městských kulturních zařízení Litoměřice Věra Kmoníčková.

Veškeré náklady na organizaci Pivních slavností v Litoměřicích pokryly sponzoři, za což jim vedení města děkuje.

Zdroj: Litoměřický deník.cz | Autor: Eva Břeňová

V době od 3. září do 14. listopadu se uskuteční ve Vlastivědném muzeu v Nymburce výstava nazvaná Pivovarnictví na Nymbursku.

Uvedený výstavní projekt je tématicky rozčleněn do tří částí. První díl zahrnuje odkaz na historii vaření piva, jeho výrobu ve městě Nymburk a hlavně připomenutí letošního 115.výročí zdejšího novodobého pivovarnictví. Ve své další části výstava prezentuje průřez historií regionálního pivovarnictví.

Představují ho pivovary městské, císařské i šlechtické nebo podnikatelské. Vedle jediného vyrábějícího pivovaru v Nymburce existoval podnik či podniky v Poděbradech, Dymokurech, Křinci, Rožďalovicích, Ronově-Oskořínku, Loučeni, Vlkavě, Dobrovici, Lysé n. Labem, Přerově n. Labem, Kovanicích a nejhůře identifikovatelný v Chotěšicích.

V poslední části výstavy autoři prezentují ukázky ze světa našich hospod a restaurací formou dobových stáčecích zařízení, pivních nádob, fotografií, reklamy a dalšího materiálu, který k tomuto oboru patří. Značná pozornost zde bude věnována vzpomínce na významné nymburské hospody a restaurace.

Zdroj: Nymburský deník.cz | Autor: František Sýkora

Již čtyři roky se v jedné z nenápadných uliček přímo u náměstí v Rabí ukrývá malé muzeum starých řemesel, které zde provozuje Petr Balcar.

„Staré věci mě vždycky lákaly, a tak jsem je sbíral. Nakonec toho bylo tolik, že jsem už neměl kam všechny věci schovávat. Přišel tedy nápad založit si muzeum,“ říká Balcar.

Muzeum připomíná tradice starých řemesel, bydlení, oblékání a život lidí nejen na Sušicku. „Každý, kdo k nám zavítá, si určitě přijde na své. Uvidíte tu expozice plné módy, dobových výstřižků z novin, reklamních cedulí i plakátů a různých obecních, městských i státních vyhlášek. V muzeu najdete košíky, ošatky, nůše, žehličky, šicí stroje, nádobí a spoustu dalších věcí týkajících se života lidí na Šumavě v minulém a předminulém století. Sbíral jsem to po půdách, stodolách, spousty věcí sem nanosili sami místní občané nebo návštěvníci. Mám z té mé sbírky opravdu velikou radost,“ pokračuje muzejník.

„Největší radost mám z letošních přírůstků v expozici, kterými jsou lámačka, motovidlo z roku 1826, puchle, pradlena. Radost mám z ruční pračky či plně funkčního „stabiláku“ na pohon zemědělských strojů. Uvidíte zde také mnoho vybavení ze starých domácností, představíme, jak se vyráběly dřeváky či šindele, jak se sváželo dříví na Šumavě a mnoho dalšího. Máme tu mnoho fotografií, dokonce i z dob, kdy Šumaváci chodili za prací k cirkusu do ciziny. Zvláštní část expozice je věnována ševcovské dílně a šumavským pivovarům. Velmi cenné jsou dochované pivní lahve pivovarů z Nalžovských Hor, Sušice a dalších míst. Je tu pivní sklo, různé reklamní cedule, tácky pod pivo, dýmky, vývrtky, otvíráky, prostě vše, nač si vzpomenete,“ dodal Balcar.

Zdroj: Klatovský deník.cz | Autor & Foto: Ludvík Pouza

Při kopání studny se našlo ohořelé dříví a spálené obilí

Historie mladovožických domů.

Vážení čtenáři, nabízíme vám unikátní možnost nahlédnout do téměř sto let starého rukopisu mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které chce ještě letos podle něj vydat knihu. Ještě před jejím vydáním se ale můžete i vy prostřednictvím pravidelného seriálu Táborského deníku seznámit s historií mladovožických domů a domků tak, jak ji popsal na začátku minulého století Richard Hrdlička (1868–1967).

Čís. nové 4, staré 4, josefinské 3. – Bývalý panský pivovar

Když stál zde královský hrad, měl snad podobně jako jiné hrady také své hospodářské příslušenství, k němuž patříval také pivovar.

Zdali při zboření hradu r. 1425 vzaly zkázu také jeho hospodářské budovy a zdali snad potom dělo se vaření piva v městečku měšťany, kteří měli společnou sladovnu u rybníka, kde louka neb zahrada znaná „sladovna“ dosud ji připomíná, o tom nezachovalo se žádných zpráv.

Sladovny pro nebezpečí ohně při sušení sladu stávaly vždy blíže vody, buď řeky nebo rybníka. Když majitel zahrady „sladovny“ při dělání studny kopal hluboko v zemi, přišel na ohořelé zbytky stavebního dříví a spálené obilí, což by potvrzovalo mínění, že tu skutečně sladovna stávala. Byla-li to sladovna panská, nebo obecní, nelze pověděti.

Zdali zápisní držitelové Vožice nemající zde stálého sídla pěstovali při statku pivovarnictví, o tom rovněž naše prameny mlčí, neboť ani ze století 16. nemáme listiny, která by nám něco pověděla o vnitřních poměrech městečka. V listině z r. 1559 čteme: „Když jmenovaný Šebestián z Leskovce v držení Vožice vejde, to bude s lidmi, s ouroky, kurmi, robotami, se cly nebo mejty, jakýmiž koli platy a dědinami, lukami všelijakými, pustinami, lesy, háji, rybníky, potoky a jiným příslušenstvím.“

O pivovaře samotném není tu zmínky. V kupní smlouvě z r. 1579, kdy nestál tu ještě nový zámek s pivovarem, psáno je, že Michal Španovský koupil zámek pustý a městečko Vožici se clem a várkou piva. Těmto posledním slovům rozuměl bych tak, že značí snad jen poplatek z vaření piva, který odváděli měšťané k vaření piva oprávnění, ačkoli ve zprávách vožických nenalezl jsem zmínky, která by se k bývalému vaření piva vztahovala. Jedině při domě č. 100 n. čteme zprávu z r. 1629: „Berně z várek, kteráž je přijata z domu nebožtíka Adama Lykaona 2 denáry malý“. (V domě tom byla hospoda), r. 1620 z domu č. 25 n. platí se poplatek „z kotla“ za 7 let po 2 kopách.

Pivovar v zámku

Měšťané mívali snad právo pivovařiti a je šenkovati jeden po druhém, vařili je v pivovaru panském a měli sladovnu u rybníka. V privilegiu Michala Španovského daném obci r. 1581 praví se: „Jestliže by šenkování vína tak zhusta bylo, že by tudy překážka pivovaru panskému a vystavování piva se dála, tehdy to pán v moci sobě pozůstavuje, aby v té příčině řád se vymeziti mohl, aby podle vína šenkování várka přitom také mírným časem vycházeti mohla.“

Jednalo se tu patrně o pivovar zřízený v novém zámku. R. 1590 v privilegiích Michalem Španovským potvrzených čteme zprávu o pivovaru tomto: „…. aby mohli sůl, železo nebo ocel kupovati a opět prodávati buď za peníze nebo obilí směňovati, však nečiníc pšenicemi nebo ječmeny újmu pivovaru mému vožickému nebo pacovskému.“ Také ve smlouvě o koupi panství z r. 1603 čteme jež o pivovaru, sladovně, humnech, spilkách atd.

Poplatek z kotle

V urbáři Fünfkircherově z r. 1620 čteme: „Šenkýři a hospodáři, kteříž hostinský domy mají, platí z haltýřů po 12 groších.“ Byly tu tedy domy šenkovní a hostinské, kde se ryby potřebovaly. V témže urbáři nalezl jsem také zápis o „poplatku z kotle“, který platili asi výrobci „páleného“ (kořalky). Bývalo to obyčejně zaměstnání žen, hlavně vdov.

V účtech čteme, že r. 1620 platil „každej vinopal z kotle 2 kopy, Dorota Brodníkova byla dlužna z kotle 1 kopu, 5 gr. V Táboře r. 1683 utržili pověrného z várek sousedských 67 zl. 30 kr., od kotlů v pivovaře 24 zl. Měšťané vařili pivo v pivovaře za plat. V té době jmenují se také „vejsadní krčmy“ ve vsích: Bělče, Buková, Bzová, Janov, Křtěnovice, Lbančice, Mutice, Pojbuky, Radostovice, Staniměřice, Třítež, Voldřichov.

Pokračování z min. týdne:

Když bylo řídké pivo na prodej, zvonilo se na zvonici

Sládkem byl ve Vožici r. 1606 Václav Špála, r. 1620 Václav Dvořáků. Z každé várky platívalo se tzv. posudné ve prospěch královské komory dle usnesení sněmu.

R. 1604 upomínán byl Mikuláš Španovský o zaplacení posudného do král. komory. (Arch. min. vn. S 139/23.) R. 1605 píše Václav Dvořecký z Olbramovic, Jacís. výběrčí posudného kraje bechyňského majiteli Vožice J. B. Fünfkircherovi, že ode dne Filipa Jakuba r. 1601 až do téhož dne r. 1605 z pivovaru vožického za 16 kvartálů posudného dluhuje. Aby je odeslal do Tábora do jeho domu a když by se to nestalo, píše „ …musil bych, ač nerad, MVti. list zatýkací na Vožici odeslati. Ale však vědouce o tom, nesmejšlím pro škodu Vaši, abyste k tomu přijíti dopustiti ráčili. S tím se VMti. na všem dobře šťastně míti vinšuji. Datum v městě Hradišti Hory Tábor v pondělí po květné neděli leta 1605“.

Teprve r. 1616 odvedl Fünfkircher 500 kop míš. za posudné a jiné škody a náklady s dobýváním jeho vzniklé. Omlouvá se, že mu od bratří Španovských při postupování statku vožického žádná varní registra odvedena nebyla. Tím byla věc vyřízena.

R. 1643 byl zde sládkem Pavel Hájek, před ním r. 1623 Václav Hošek. R. 1650 připomíná se Jan Sychra jinak Skřivan, sládek panský a Vít, bečvář panský. R. 1653 pokřtěna Anna, dcera Jana sládka zámku vožického (na jiném místě „při zámku vožickém“) a kmotrem byl jí sládek z Kamberka Jakub Nezavdal. R. 1656 při křtu dcery Alžběty zapsán otec Tomáš Holub, sládek panský v zámku a matka Dorota.

Chtěl do Tábora

R. 1667 je tu sládek Martin Lhoták zemřelý r. 1687. R. 1678 sládek z Ml. Vožice žádal o místo sládka „do verkštatu táborského“, ale byl povinen na tři léta od své vrchnosti povolení k tomu si objednati. R. 1680 byl sládek z Ml. Vožice do pivovaru táborského přijat. (K. Thir. Děj. pivov. táb. 40.), ale byl tu jen do r. 1683.

R. 1688 vařil pivo Vojt. Koníček a r. 1701 Jak. Hrach. R. 1742 zemřel Pavel Holub, sládek ve věku 78 let a r. 1745 jeho manželka Dorota.

Táborský děkan Bartoloměj Zelenka napsal ve svém deníku z r. 1681: „Vyprávěl mi uroz. pan Kryštof Přehořovský, že na panství vožickém, když je koupil jeho otec, zvyk měli zvoniti jedním z posvěcených zvonů, ve zvonici vožické, když řídké pivo bylo na prodej. Horlivý katolík ovšem ihned zlozvyk tento odstranil.“ (K. Thir ve Zprávě mus. táb.)

Nový pivovar

Stavba nového pivovaru projektována r. 1682. Hospod. inspektor Jan Ladislav Krinner píše vrchnosti z Krumlova dne 1. srpna 1682, že stavitel z Hluboké ( de Maggi) je nemocen a nemohl plán nakresliti, aby tedy vožický hejtman přijel na Hlubokou a Krumlov a zde věc projednal. Stavbu pivovaru se špýcharem nemůže stavitel pod 10 tisíc zl. dověsti a vystaví pivovar ve dvou letech.

Dne 24. března 1683 dokládá inspektor Krinner nutnost stavby Nového pivovaru: Je známo, že jest zde nutno vystaviti nový pivovar se špýcharem, který p. Přehořovský již dávno chtěl uskutečniti, když viděl a seznal, že panstvím vládnouti bude a sice z těchto důvodů:

1) že starý pivovárek v zámku je těsný a ohněm nebezpečný pro zámek, dvůr, kostel a městečko, také není dosti místa pro sladovnu a jiné.

2) Nemohou se dělati zásoby sladu, neboť není pro to místa, není tu byt pro sládka, dříví složené na zámeckém nádvoří zabírá místo a znečisťuje je.

3) V zámku pro slabost zdí nemůže se dáti více obilí na půdu, takže obilí se kazí a ztrácí. Zruší-li se pivovárek v zámku, může se pěkná galerie in quadro malým nákladem provésti a chodba ze zámku přímo do kostela skrze půdu nového pivovaru časem zříditi. Nyní je k tomu nejlepší příležitost a předkládá se k tomu plán.

Jelikož bude třeba velkého nákladu zvláště na sklepy a hluboké základy, sotva mohl by býti v pěti letech vystavěn. Stavitel p. Pausách chce býti za tři léta se stavbou hotov a náklad by byl 12 až 15 tisíc zlatých.

Zdroj: Táborský deník.cz | Foto: archiv města Mladá Vožice

Když se Sedmička ptala lidí z Frýdku-Místku, jaké výrobky přesáhly hranice okresu, kraje či dokonce republiky, mluvili hodně o Nošovicích. Tam je přece zelí, pivo Radegast. A také automobilka Hyundai.

...

Dobrý počin komunistů

Úrodné Nošovice ležící kousek od Frýdku-Místku a blízko hranice se Slovenskem nejsou a nebyly přitažlivé jen pro zelináře a Korejce. Když se komunisté v šedesátých letech minulého století rozhodovali, kde na Moravě postaví velký pivovar, vybrali právě je. Protesty vlastníků půdy by v té době byly marné. Pivo se v Nošovicích vaří od prosince roku 1970.

Do roku 1990 byl pivovar součástí podniku Severomoravské pivovary Přerov. Pak se stal samostatným Pivovarem Radegast. Od roku 1999 je součástí největší české pivovarské skupiny Plzeňský Prazdroj.

Zásadní, již dříve využívané spojení pivovaru s pohanským bohem hojnosti, úrody a plodnosti Radegastem stvrdil rok 1998. Pivovar tehdy zaplatil zhotovení kopie sochy radhošťského Radegasta, kterou vytvořili kameníci z Leskovce na Vsetínsku.

Čím je pivo z Nošovic výjimečné?

„Život je hořký. Bohudík.“ Tento slogan to vystihuje. Specificky hořkou chuť nošovického piva prosadil první sládek tamního pivovaru Jaromír Franzl, muž z rodiny sládků, který byl s pivovarem v Nošovicích spjatý ještě i v důchodovém věku. Dostal ocenění Zlatý Radegast, v roce 2005 byl uvedený do Síně slávy českého pivovarnictví a sladařství. „Někomu hořká chuť vadí, ale já ji mám naopak velmi rád. Patří k nám, drsným chlapům z Ostravy,“ směje se Ostravan Radim Piskoř. Jiné pivo pije jen tehdy, když nesežene Radegast. „Vím, že existují i jiná dobrá piva, ale jsem věrný Radegastu,“ říká.

...

Kráceno.

Zdroj: Sedmička.cz | Autoři: Petra Sasínová, Josef Beneš