Člověk by neřekl, co všechno se dá s pivem dělat - a v čem všem je možné stanovit pivní rekord. Bizarní přeborníky shromáždil server oddee.com.

Například rekordman v rychlosti dokázal vypít za 1,3 vteřiny ne půllitr, ale celý litr piva. Stevenu Petrosinovi se povedlo dosáhnout tohoto času 22. června 1977.

Neuvěřitelných 20 půllitrů plných piva o celkové váze skoro kilo dokázal přenést Australan bavorského původu Reinhradt Wurtz. Celkem s nimi přešel 40 metrů. Pikantní je, že před ním rekord držela žena, Němka Anita Schwartzová se 16 pivy.

Pokud jste fandové hořkého piva, přijdete si na své u Petera Fowlera. Jeho pivovar Pitstop vaří osmiprocentní nápoj The Hop o hořkosti 323 jednotek - dosavadní rekordman měl přitom jen asi 200 jednotek. K rekordu prý pomohl pečlivý výběr výjimečně hořkého chmele a použití látek, které tuto chuť konzervovaly.

Nejsilnější pivo na světě hravě překoná whisky i slivovici, má totiž mít 55 procent alkoholu. Společnost BrewDog, která ho vyrobila, chce nápoj prodávat ve speciálních lahvích z mrtvých zvířat. Stát má asi 15 tisíc za láhev.

Neslavně skončil největší byt postavený z pivních tácků. Jednadvacetiletý Sven Goebel si vybudoval z 300 tisíc tácků pětipokojový byt s krbem, křesly a stolem. Aby rekord získal, musel dokázat, že stavbu nijak neslepil. Tak do bytu strčil - a celý mu spadl.

Neuvěřitelný výkon předvedl Číňan Li Kuej-wen, armádní řidič z Pekingu. Ten za 8 minut a 28 sekund přejel autem po dvou řadách stojících lahví piva dlouhých 60,19 metru. Celkem tak překonal 1798 lahví. Na nápad stát se šampiónem v této disciplíně prý přišel během popíjení s kamarády.

Rekord v počtu piv na hlavě drží od června letošního roku John Evans. Dokázal na lebce balancovat se 237 pintami pěnivého nápoje. Nebyl to až tak šokující výkon, když vezmeme v úvahu, že tento muž už na hlavě udržel i Mini Coopera.

Nejdražší láhev piva přišla na 10 810 liber - tedy víc než 300 tisíc korun. Šlo o pivo Löwenbräu, které se našlo v troskách lodi Hindenburg. Na místě našel Leroy Smith celkem šest lahví: čtyři rozdal kamarádům, jednu poslal do pivovaru Löwenbräu a poslední, kterou si nechal, šla loni na podzim do rekordní dražby.

Největší sklenice s pivem byla vysoká 2,4 metru a vešlo se do ní 430 galonů (1627 litrů) piva Guinness. Samotné sklo vážilo 400 kilo a nápoj dalších 1257 kilo. Rekord padl v podniku Auld Dubliner Irish Pub.

Nejvíc zkušeností za pípou má zřejmě Angelo Cammarata. Ten ve svém podniku čepoval pivo 77 let. Začal s tím 7. dubna 1933, když v Pennsylvánii skočila prohibice, a sloužil v něm i poté, co ho v roce 1971 prodal synům. V roce 2009 rodina podnik prodala a pětadevadesátiletý Camm, jak mu říkají, odešel do penze.

Zdroj: tn Nova.cz | Foto: oddee.com

Pro Belgičany je pivo bez přehánění tím, čím je pro Francouze víno a pro Skoty whisky – váženou národní specialitou. Patří bezesporu mezi pivní velmoci. Zlatého moku se tam vaří neuvěřitelných 750 druhů a vybrat si z takové nabídky světlých, polotmavých, tmavých či ovocných piv není jednoduché.

Některá piva jsou více než zvláštní – takové třešňové, jablkové, zázvorové, rybízové, borůvkové, jahodové či meruňkové většinu z nás příliš neosloví. Nicméně jejich kvalita je všeobecně uznávána.

Připomeňme jen, že svrchně kvašené Delirium Tremens z rodinného pivovaru Huyghe získalo na světové přehlídce piv v Chicagu dvakrát za sebou ocenění Nejlepší pivo na světě. I když minimálně naši a bavorští pivaři si něco takového nemyslí, nelze popřít, že žádná země se Belgii v různorodosti piv nevyrovná.

Jak už bylo řečeno, pivo není pro Belgičany pouhým nápojem, ale představuje něco jako národní symbol. Belgičané tvrdí, že kdo neochutnal jejich pivo, netuší, jak tento lahodný nápoj vlastně chutná. Výroba tady kvetla od středověku a dnes je na trhu několik set značek – od masově vyráběných, jako jsou Hoegaarden a Leffe, po piva s užší, „vybíravější“ klientelou.

V celé zemi je na 130 pivovarů, z nichž některé zaměstnávají jen pár lidí. Na druhém konci spektra stojí koncern Interbrew, největší výrobce piva na světě, jehož globální vlastnické sítě sahají od Brazílie až po Rusko.

Chmel i třešně

Běžnými pivy jsou klasická piva typu pils, jež jsou čepována prakticky v každé hospodě a jejichž nejrozšířenějšími představiteli jsou značky Stella Artois, Maes či Jupiter, k nimž se přidává silnější a chuťově bohatší Leffe.

Tady však výčet nekončí. Ještě lehčí jsou „bílá“ piva vyráběná z pšenice, jež se pijí hlavně v létě a třeba jako jejich nejtypičtější představitel Hoegaarden s plátkem citronu.

Specialitou jsou piva ze skupiny Lambic se svojí ostrou chutí a silnou vůní. Základním druhem je kyselý Gueuze, označovaný pro vysoký obsah oxidu uhličitého za šampaňské chudých.

Když se v procesu fermentace přidají ovocné složky, vzniknou ovocná piva, z nichž nejznámější je sladkokyselý Kriek, pivo, v němž kromě chmelu kvasily i třešně. Jako aperitiv se pijí malinová nebo broskvová piva.

Pivo se třemi druhy kvasnic

Mezi nejznámější piva patří Delirium Tremens s neobyčejnou chutí ze tří různých druhů kvasnic, jehož bílé lahve jsou originálně baleny a polepeny barevnými etiketami s růžovými slony.

Typickým pivem je Duvel, což znamená ve vlámštině Ďábel, těžké světlé pivo svrchně kvašené, s vysokým obsahem alkoholu s výraznou chmelovou hořkostí.

Absolutní specialitu pro výjimečné příležitosti představuje Deus, jakési pivní šampaňské, jenž zraje několik měsíců ve sklepech ve francouzské oblasti Champagne, kde se mu dostává stejné péče jako zdejšímu známému vínu.

Pivo z kláštera

Zvláštností jsou sezónní piva, jež byla původně letní variací malých pivovarů. Nápad se však uchytil a dnes je vaří většina výrobců, přičemž nejsou už jen doménou léta, ale hlavně Vánoc a Velikonoc. Značné oblibě se těší trappistická piva – silná, tmavá, chuťově výrazná a svrchně kvašená, jež mají běžně sedm až devět, ale i dvanáct procent alkoholu.

Co musí piva splňovat, aby mohla nést tajemné označení trappistická? Musí se vyrábět v areálu kláštera za účasti nebo alespoň za přímého dozoru mnichů a zisk z prodeje by měl jít z větší části na charitu a pomoc potřebným. Jedině při splnění těchto podmínek může láhev zdobit ochranná známka Authentic Trappist Product.

Právo vařit toto pivo má pouze šest pivovarů v majetku mužského církevního řádu trappistů: klášter svatého Benedikta v Achelu 30 km jižně od nizozemského Eidhovenu, klášter Panny Marie Scourmont u městečka Chimay při francouzských hranicích, klášter Orval z roku 1070 v zapadlém údolí v Ardenách, klášter Saint-Rémy z roku 1230 u Rochefortu, westmallský klášter severně od Antverp a klášter Westvleteren v západních Flandrech.

Nejznámější piva jsou z Westmalle, Chimay a Orvalu. Těsně před stočením jsou do lahví piva přidávány živé kvasinky a pivo dozrává v lahvích a většinou obsahuje větší množství zbytkového cukru.

S pivem je spojen i rituál podávání. Každá pivnice čepuje minimálně dva až tři druhy piva, jež jsou doplněny o desítky piv lahvových. Na stůl k zákazníkovi se dostávají ve speciálních pohárech, když každý druh piva má vlastní pohár typického tvaru i velikosti.

Tvar sklenice totiž určuje rychlost, s jakou se pivo otepluje, i množství pěny a aroma, které vytváří.

Poháry jsou ale hlavně součástí marketingu a budování značky. Našim půllitrům se moc nepodobají, většinou mají tvar sklenic na víno či kalichů. Nejzajímavější je asi sklenice na pivo značky Kwak podobající se protáhnuté laboratorní zkumavce v dřevěném drážku.

Baštou piva je Gent

Všechna piva, o kterých se vám kdy zdálo, a vlastně mnohem víc, najdete v Gentu. Nočním městem vás za deset až dvacet eur provede od hospody k hospodě belleman. V Gentu jsou tři a ve službě se střídají.

Prvním a nejznámějším bellemanem byl Julián Pauwels, bývalý herec a mim, který vystupoval i v Československu. Nechtělo se mu do penze, a tak spolu s gentskou radnicí vymysleli uniformovaného průvodce turistů po gentských lokálech i pamětihodnostech, které v noci poznáváte zcela jinak. Jak potvrdily další roky, byl to velmi dobrý nápad.

S bellemanem se dostanete do několika typických hospod, které byste jinak těžko hledali, dá vám výklad k pivům, jež budete pít, a také vás seznámí s místními lidmi. Když se budete s pitím piva loudat, pobídne vás zvonkem, a jde se dál na druhou štaci.

Vezme vás do hospůdky Vellotje, jejíž vnitřek je doslova narvaný starým harampádím, že si připadáte spíše jako ve vetešnictví, nebo do vyhlášené Dulle Griet, kde si můžete vybrat z nabídky 250 druhů piv.

Když si tady poručíte Pauwel Kwak, sladké, červeně zbarvené pivo z rodinného podniku Brewery Bosteels, donesou vám ho v obří vysoké sklenici. Má zakulacené dno a dřevěný podstavec a vejde se do ní 1,3 litru.

Hospodský postaví pivo na stůl a řekne si o vaši botu. Tu dá do koše, který provazem vytáhne ke stropu, a vrátí vám ji teprve tehdy, až svůj Kwak vypijete. Pojistka, abyste si krásnou a drahou sklenici neodnesli jako suvenýr.

Zdroj: Novinky.cz | Autor: Bohumil Brejžek

Přes 500 druhů speciálů nabízí nový pražský obchod s pivem Pivkupectví. Nabídku přitom ještě rozšíří.

Přestože se Češi honosí titulem pivní národ, nad světem mohou triumfovat pouze v množství vypitých piv na hlavu.

Pivní obzor se Čechům nově pokouší rozšířit pražské Pivkupectví, které patří majiteli sousední hospody Zlý časy Janu Charvátovi. Zatímco pro Čechy je jméno Zlý časy téměř neznámé, ve světě jde o uznávaný pojem. Článek o restauraci vyšel například v New York Times, ale i v dalších zahraničních médiích. Ještě dnes se na místě objevují turisté s vytrženou stránkou z novin a chtějí vyzkoušet jeden z 24 speciálů.

Tisíce druhů na fleku

Podle Charváta stojí obchod na symbióze s hospodou, kde se netradiční piva již delší dobu čepují. »Bez samotné hospody by vůbec nemělo smysl prodejnu rozjíždět,« říká Charvát. Na druhou stranu do prodejny už začínají chodit i zcela noví zákazníci. Polovina přitom chodí cíleně za určitými značkami, polovina hledá něco nového.

Pivkupectví začínalo s nabídkou 300 druhů piv, nyní nabízí již 500 různých druhů z celého světa. Největší zastoupení přitom mají speciály z Česka, ale zdatně jim sekunduje nabídka z Belgie, Nizozemska nebo Německa. »Do konce roku bychom chtěli nabízet 600 druhů a celkově se chceme dostat na 1500 speciálů,« dodává Charvát.

Protože takto rozsáhle zásobený velkoobchod v Česku neexistuje, spoustu druhů piv vozí majitel sám a dokonce funguje jako dodavatel pro menší hospody a restaurace, které speciály také nabízejí. »Na obchod s alkoholem je třeba mít registraci, kterou po mně zahraniční velkoobchody vyžadují,« popisuje obtížnost dovozu pivních speciálů.

Ceny se Pivkupectví snaží udržovat nízko, i když vyšší marži se stejně nevyhne. Zatímco vínu delší skladování nevadí, piva tak dlouhou trvanlivost často nemají. »Snažím se být nejlevnější na trhu, ale nikoli za každou cenu. Některé české speciály mohou lidé koupit v supermarketu levněji, ale u nás je výhodou šíře nabídky,« říká Charvát.

Trh se zvětšuje

Podle posledních průzkumů Češi vypijí téměř 160 litrů piva na osobu a rok. Zatímco však ve světě existuje spousta druhů piva, v Česku se donedávna konzumovalo téměř výhradně pivo plzeňského typu.

Jen v Belgii, která je s námi počtem obyvatel srovnatelná, se přitom vyrábí na 400 druhů piv, o něco nižší počty jsou v Nizozemsku, Anglii nebo Německu. Vedle spodně kvašených, kam patří piva plzeňská, jsou to svrchně kvašená, například britský ale, porter nebo stout a pšeničná piva, a dále lambiky a krieky neboli spontánně kvašená.

Český trh s pivními speciály sice není masová záležitost, ale podle majitelů specializovaných obchodů o ně má zájem až pět procent lidí. Hlavně ve větších městech je slušná základna stálých zákazníků. Tento trh se navíc stále zvětšuje, jak lidé zkoušejí nové věci. Dnes již mnoho restaurací nabízí alespoň jedno speciální pivo.

»Lidé rádi zkoušejí. Třeba si tu jeden zákazník koupil třetinku piva Sink the Bismarck! od pivovaru BrewDog za 1600 korun. Také jsem tu měl dvě láhve Tactical Nuclear Penguin od stejného pivovaru a také se prodaly,« dodává.

Zatím obchod dotuje

Charvát zatím provoz Pivkupectví dotuje z provozu hospody, ale do budoucna počítá, že si na sebe obchod dokáže vydělat. »Momentálně jsem narazil na finanční limity, které omezují rychlejší rozšiřování nabídky,« dodává Charvát. O úvěrech ani společnících přitom neuvažuje, protože už se jednou spálil a nechce chyby opakovat.

»Na začátku při otevírání hospody jsem měl stejně naivní představy jako většina lidí, že restaurace je výnosný kšeft. Ale je to hlavně spousta práce,« dodává Charvát. Veškerý zisk zatím dává zpět. Nejprve do zkvalitnění hospody, kde letos přibyla nekuřácká část, později do založení a rozvoje prodejny. Jak se mu bude dařit, se dá soudit podle ostatních podniků, které se přes skromné začátky pomalu rozvíjejí. Navíc se dá očekávat, že se zájem bude stále zvětšovat, takže finanční soběstačnost nuselské prodejny rozhodně není nereálná.

Charvátovo Pivkupectví přitom není jedinou prodejnou s pivními speciály. Nejstarší je 1. Pivní galerie v pražských Holešovicích, dlouho funguje také Pivovarský klub v Karlíně. Relativně nová je Pivní galerie Base Camp v Bubenči. Mimo Prahu je nejrozsáhlejší Pivoňka v Hradci Králové provozovaná od roku 2008. Poměrně velkou nabídku má také Pivní klenotnice v Havlíčkově Brodě nebo Svět piva v Letech.

Podobnou díru na trhu před časem objevil Jiří Malík, který začal dovážet holandské sýry. Prodejny Cheesy dnes nejsou pouze v Praze, ale i ve spoustě malých měst. Nedávno navíc začaly prodávat také belgická trapistická piva jako doplněk k belgickým sýrům.

Neobvyklá piva v Česku

- V České republice je 47 průmyslových pivovarů a 77 minipivovarů. Ještě v roce 2004 zde bylo pouze 48 minipivovarů.

- Výrazně roste počet pivních speciálů. Zatímco v roce 2004 vyráběly minipivovary 42 speciálních piv, loni to bylo již 97.

- Minipivovary vynikají pestřejší nabídkou svrchně kvašených piv a piv ochucených. Výrazný je nárůst zejména pšeničných piv, zatímco před pěti lety jich bylo méně než pět, nyní je vyrábí již osmnáct minipivovarů, které nabízejí devatenáct značek.

- O pivní speciály se zajímají také průmyslové pivovary, zejména ty střední velikosti. Dnes vyrábějí 56 speciálů a 27 piv neobvyklých.

Zdroj: Ekonom iHNed.cz | Autor: Pavel Kočička

Bavorský státní pivovar Weihenstephan dokončil optimalizaci zásobování tlakovým vzduchem, speciálně pro menší množství, které je potřeba především ve dnech pracovního volna. Byly hledány nové, úsporné kompresory vhodné pro místní provoz. Výběr padl na PureAir, kompresor od společnosti CompAir, který pracuje na základě nového principu komprese bez oleje.

Díky cílené eliminaci ztrát vzniklých možnou netěsností může pivovar vyrábět potřebný tlakový vzduch se zhruba o 30 % menšími náklady na energii.

V případě této nové technologie výroby kompresorů byly zcela splněny podmínky pivovaru, zejména spolehlivost zdroje, která je zajištěna popisem údržby a stanovení činností obsluhy prostřednictvím tzv. „bezstarostného balíčku“. Zde přebírá odpovědnost za použití kompresorů CompAir. Přičemž v průběhu prvních pěti měsíců od uvedení kompresoru do chodu nebylo nutné provádět žádné servisní činnosti.

Z měření spotřeby elektrického proudu vyplynulo, že na základě kombinace kompresoru PureAir a eliminace ztrát netěsností může být ušetřeno okolo třetiny elektrické energie. Tím se může investice do nového regulovatelného kompresoru rychle amortizovat a pivovar Weihenstephan může, i díky nové parní kotelně s využitím odpadního tepla s optimalizovanou stanicí tlakového vzduchu, docílit efektivních zisků.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová | BRAU INDUSTRIE

Kdybyste si chtěli vzít na palubu kosmické lodi nějaké alkoholové osvěžení, řiďte se poměrem objemu a výkonu. Láhev pálenky je nepoměrně skladnější než basa piva, které se navíc ve vesmíru skoro nedá pít.

Ve stavu beztíže bublinky CO2 nestoupají z nápoje a zůstávají uvnitř tekutiny. Místo pivního zlatavého moku tak vzniká podivně neforemná pěna. Nepočítejte ani s tím, že si svůj oblíbený nápoj natočíte z pípy. Vzduch, který normálně udržuje v sudu správný tlak, se totiž při absenci gravitace promíchá s jeho obsahem a z ventilu vám bude znovu probublávat jen pěna. Nizozemští vědci proto v roce 2000 vyrobili speciální sud s pružnou membránou uvnitř. Vzduch se pumpuje mezi stěnu a membránu a pivo tak může ze sudu vytékat normálně.

Ale i kdyby si kosmonauti pivo nakonec natočili, budou mít potíže při jeho konzumaci. V beztížném stavu zůstanou bublinky CO2 zamíchané nejen v tekutině, ale i v žaludku. Pokud by si tedy plynem přesycený astronaut chtěl odříhnout, bude to takříkajíc i se šťávou. Další důvod je ten, že tlak bublinek CO2 by mohl způsobit, že láhev v beztížném stavu exploduje (proto nejsou na palubě sycené nápoje).

Představa sklenice dobře vychlazeného piva je však až příliš lákavá. Jeho specifické složení zajímá vědce a masová popularita zase majitele pivovarů, pro které by bylo vesmírné pivo skvělou reklamou.

Studentka americké univerzity v Coloradu Kirsten Sterrettová tak dokonce napsala disertaci na téma kvasného procesu ve vesmíru. Celý experiment sice zaplatil pivovar Coors, ale proces přípravy piva je z vědeckého hlediska skutečně zajímavý.

Kvasinky totiž ve stavu beztíže nemohou klesnout na dno a CO2, vznikající při kvašení, nemůže stoupat vzhůru. Výsledky testů na palubě vesmírné stanice však byly překvapivě dobré – vesmírné pivo chutná skoro stejně jako pozemské.

Zdroj: Panorama 21. století

Dohodu o spolupráci při propagaci Moravského krasu a okolí podepsali včera v prostorách varny Pivovaru Černá Hora zástupci města Blanska, Boskovic a Pivovaru Černá hora.

„Společným cílem účastníků dohody je i nadále co nejlépe propagovat kulturní, přírodní, historické, sportovní a společenské zajímavosti regionu a tím zvýšit příliv turistů na Blanensko a Boskovicko,“ uvedl Radek Pavlík z oddělení marketingu Pivovaru Černá Hora.

Tato nová trojdohoda však už její účastníky nezavazuje v tom, jaké konkrétní společné akce uskuteční. Na každou z nich totiž musí uzavřít samostatnou dohodu. „Důvodem je snaha předejít situaci, kdy jeden z účastníků dohody nebude moci své závazky z ní plynoucí dodržet,“ vysvětlil Radek Pavlík.

Sezónu zahájí opět na nádvoří pivovaru

První významnou akcí, kterou chtějí Blansko, Boskovice a Pivovar Černá Hora podle dohody v příštím roce pořádat, bude tradiční Slavnostní zahájení turistické sezony 2011.

„To se opět uskuteční první dubnovou neděli na nádvoří Pivovaru Černá Hora. Součástí akce bude opět pokus o vytvoření netradičního českého rekordu,“ láká Pavlík.

Dále chtějí strany trojdohody spolupracovat na veletrzích cestovního ruchu, navzájem se propagovat na internetových stránkách a propojit svoje informační centra. „Součástí naší trojdohody je vlastně vzájemná podpora různých kulturních, společenských a sportovních akcí pořádaných kterýmkoliv z jejích účastníků,“ doplnil Pavlík.

Zdroj: Blanenský deník.cz | Autorka: Vladěna Šebelová

Sběratelskou vášeň Petr Hrubý (65) podědil po svém otci. „Měl radost, že sbírám, ale chtěl, abych se věnoval jako on známkám,“ vysvětlil. Více ho ale zaujaly pivní etikety, které sbírá od roku 1986 jako jediný na Strakonicku. Kromě etiket, kterých má v albech celkem 25 045 kusů, sbírá také pivní tácky.

Kde máte svou objemnou sbírku?

V pracovně. Etikety jsou v šanonech a zabírají celou jednu stěnu. Když je hezky, házím nové přírůstky do krabice a v zimě k nim sednu a lepím je na archy papíru, píši popisky.

Kolik novinek v etiketách ročně vyjde?

Dnes je velký boom malých pivovarů. Nových etiket je ročně dvacet až třicet.

Sbíráte i použité pivní tácky?

Také, ale vybírám. Posílají mi je i kamarádi. Vozil jsem je z dovolené. Nebo vzpomínám, jak jsem v Žilině na náměstí obešel všechny restaurace a z každé si odnesl tácky.

Máte jako sběratel pivních tácků a etiket rád pivo?

Mám, ale nevypiji ho moc. Když jsem šel pro tácek do hostince, často jsem si pivo ani dát nemohl, protože jsem řídil.

Podléhají i pivní etikety módním trendům?

Přicházejí do módy dvoulitrové pet lahve. Na nich jsou dlouhé průsvitné etikety, když se drobet zahřejí, kroutí se. Sbírám ale také sudovky, etikety, které se lepí na pivní sudy, ty jsou malinké a kulaté.

Platí i v pivních táccích tisková chyba za sběratelskou zajímavost?

Mám několik tácků, kterým chybí vytištěná rubová strana. Nebo mám etikety s trochu jinými tisky nebo barvami než ostatní.

Kdo po vás sbírku převezme?

To mi na srdci neleží. Vím, že nikdo v ní dál pokračovat nebude.

Sbírka známek vašeho otce vám zůstala jako památka na něj?

Jednou jsme seděli celá rodina u stolu a on tehdy pronesl: Všechny vás upozorňuji, zatím ústně, že svou sbírku dávám vnučce. Má ji dodnes, ale ani ona ve filatelii nepokračuje.

Sběratelská vášeň se ve vaší rodině dědí?

Je to možné. Když byla dcera malá, sbírali jsme spolu obaly od žvýkaček. Potom sbírala ubrousky. Mně sběratelství přináší velkou radost. Je to zkrátka vášeň.

Zdroj: Strakonický deník.cz | Autorka a foto: Kateřina Malečová Suková

Z Pražského hradu přichází provokativní názor: Češi nerozumějí pivu! Smrtelně vážně ho vyslovil padesátiletý Ladislav Jakl, prezidentův tajemník.

Češi podle něj vynikají jediným druhem piva, ležákem původem z Plzně. "Ten se u nás vaří dobře, ale to i leckde jinde. Potíž je v tom, že tento typ piva úplně zničil různorodost, a nebýt mikropivovarů, pil by se tu jenom ležák. Přitom druhů piv je nepřeberné množství: na celosvětové přehlídce v Denveru mají 92 kategorií – umí průměrný Čech vyjmenovat aspoň dvě nebo tři?"

Nutno přiznat, že Jakl se v pivu vyzná, je to jeho životní koníček. "První etapa začala tak v sedmnácti, kdy jsem buď mohl chodit pít víno na diskotéku, nebo pivo do hospody s máničkama, přičemž to druhé pro mě byla jediná možnost. I tehdy jsem byl rád za pivo lepší, ale neomdlel jsem, když skvělé nebylo. Posledních deset let už to mám jinak, teď mě samo pivo extrémně zajímá, doma mám ohromnou pivotéku, v ní asi dvě stě padesát druhů..."

Dnes už nepije pivo na litry, ale přesto si dobře pamatuje na svůj osobní rekord. "Roku 1981 jsem na chmelové brigádě vypil sedmatřicet piv za den. Ale asi polovina z toho byly desítky," upřesňuje muž, který posledních pětadvacet let chodívá každý čtvrtek do jedné a té samé hospody na pivo, a neexistuje síla, která by mu v tomto rituálu zabránila; ani prezident Klaus ne. "Hospoda je totiž můj pevný bod ve vesmíru," svěřuje se prezidentův poradce v rozhovoru pro MAGAZÍN DNES.

Velký rozhovor čtěte v zítřejším Magazínu DNES: Proč říká Jakl o prezidentovi, že je "kopyto"? Čím to, že se ti dva už třináct let snesou? Proč se spolu hádají? A co bude Jakl dělat, až Klaus odejde z Hradu? Bude vařit pivo?

Zdroj: XMan iDnes.cz | Autor: Tomáš Poláček | Foto: Folimanka Blues.cz

Úsporný balík. Zmeny v ohlásených úsporných opatreniach vlády naberajú na obrátkach. Po ústupkoch v rodičovskom príspevku koalícia možno zachová aj odvodovú výnimku v treťom pilieri a spotrebnú daň na pivo nezvýši.

Je v tom lobing, tvrdí politológ

Pivári a pivovarníci majú novú nádej. K zdraženiu tohto zlatistého nápoja pre navrhované zvýšenie spotrebných daní nemusí dôjsť. Poslanci koaličného KDH chcú navrhnúť, aby sa sadzby nemenili a ostali na terajšej úrovni. "Pri takom radikálnom zvýšení dane z piva by šla zamestnanosť aj tržby dole. Boli by sme na úrovni Holandska, ktoré má úplne inú kúpnu silu,“ vysvetľoval zákonodarca Anton Marcinčin.

Tento krok sa zatiaľ nestretol s pochopením v SaS ani v Moste-Híd. Jeho šéf Béla Bugár v tom vidí víťazstvo lobistov. "Keď začneme takto argumentovať, tak za chvíľu rozpočet rozstrieľame.“ Predsedovi liberálov Richardovi Sulíkovi sa zasa nepáči, že sa každú chvíľu menia dohody koaličných lídrov.

Bez diskusie

Marcinčin je však presvedčený, že zvýšením spotrebných daní na pivo o 50 percent by hlavne malé pivovary utŕžili tvrdú ranu. "Už teraz platíme vyššiu spotrebnú daň ako Česká republika, ktorá je náš hlavný konkurent.“

Pivovarníci iniciatívu kresťanských demokratov uvítali. Sťažovali sa hlavne na to, že minister financií Ivan Mikloš (SDKÚ-DS) s nimi o návrhu zvýšiť dane nedebatoval. "Absentovala odborná diskusia. Zákon sme nedostali na pripomienkovanie,“ povedal pre HN Roman Šusták, riaditeľ Slovenského združenia výrobcov piva a sladu.

Rezort financií však nadšený nie je. "Sú to individuálne návrhy KDH, ale my momentálne stojíme za dohodou Koaličnej rady a za znením zákonov tak, ako ich schválila vláda,“ informoval Miklošov hovorca Martin Jaroš. Tento návrh by sa mal prediskutovať aj za prítomnosti ministra financií v najbližších dňoch na parlamentnom finančnom výbore.

Pivo chutí aj v SDKÚ

Niektorí poslanci zo samotného SDKÚ-DS však chcú ísť v podpore malých pivovarov ešte ďalej. U nás sú dva dominantné pivovary a niekoľko malých - to podľa zákonodarcu Ivana Štefanca nie je ideálne konkurenčné prostredie. "Je pravdou, že na Slovensku je veľmi zvláštny trh s pivom.“ Preto zvažuje napríklad aj zníženie daňových sadzieb pre malé pivovary. Momentálne má nižšie sadzby pivovar, ktorý vyprodukuje ročne menej ako 200-tisíc hektolitrov. "Mohli by sme tú hranicu posunúť na 100-tisíc hektolitrov a tam správne nastaviť tú sadzbu,“ načrtol Štefanec jeden z možných scenárov.

"Je to dosť populistické, ale malým pivovarom by to možno pomohlo,“ reagoval Roman Šusták zo združenia výrobcov piva a sladu.

Hľadá sa 66 miliónov

Mikloš chcel zo zvýšenia spotrebných daní na pivo dostať do rozpočtu vyše 66 miliónov eur v nasledujúcich troch rokoch. Marcinčin tvrdí, že dodatočné zdroje by sa dali získať zavedením fiškálnych pokladníc. To chce však rezort financií spraviť až v roku 2012. Podpredseda KDH si vie predstaviť aj to, že by namiesto drahšieho piva stúpla DPH až na 21 percent. Proti tomu sa naďalej stavia SaS. Poslanec KDH Július Brocka, ktorý o takejto možnosti nedávno hovoril, včera uviedol, že zvýšenie DPH iniciovať v parlamente nebude. "Zatiaľ na to nevidím najmenší dôvod.“

Aj lobing úraduje

Politický analytik Ján Baránek vidí za ústupkami tiež tlak záujmových skupín. "Ak vyhovejú všetkým požiadavkám lobistov, tak zo spotrebného balíčka nebude nič,“ zhodnotil. Pôsobenie lobingu vo vládnych kruhoch aj v Národnej rade potvrdil aj bývalý štátny tajomník rezortu financií a riaditeľ Inštitútu hospodárskej politiky František Palko. "Za každej éry skupiny, ktoré sa zaoberali vínami alebo pivom, boli aktívne pri každom návrhu na zvýšenie spotrebných daní.“

HN Online.sk | Autor: Marek Ročkár

Restaurace, obchody, nádvoří se zelení a především atraktivní bydlení v centru - to vše má Olomoučanům nabídnou po proměně bývalý měšťanský pivovar v Lafayettově ulici. Soukromý vlastník objektu zdevastovanou barokní památku začne opravovat už příští rok.

Mohutný objekt sloužil dříve jako sladovna a v posledních letech jako sklad. Investora budou změny stát kolem sto třiceti milionů.

Technickou barokní památku už deset let vlastní společnost Měšťanský pivovar. Místo skladu ječmene zde majitelé plánují rezidenční bydlení: v budově vznikne přibližně dvacet atypických podkrovních nebo mezonetových bytů v nadstandardní kvalitě.

„Podle předběžných odhadů se bude jejich cena pohybovat kolem pěti až osmi milionů korun. Odvíjet se však bude i od velikosti bytu. V přízemí plánujeme restaurace a obchody. Upravíme také nádvoří, které zaplní zeleň. Pod ním pak bude podzemní parkoviště zhruba pro čtyřicet automobilů,“ popsal za investora Miroslav Kurka.

Velká okna zakryjí žaluzie

Původně se v části pivovaru uchovával ječmen. Budova tedy má jen malá okna. Architekti z ateliéru Cigler Marani Architects se tak museli vypořádat s oříškem. Jak budovu dostatečně prosvětlit, aby byty odpovídaly modernímu standardu?

„Byl to snad jeden z nejtěžších úkolů, které jsme s kolegy řešili. Směrem do ulice plánujeme opravit fasádu i střechu, ale ponechat jí historický ráz. Do dvora prorazíme velká okna, které zakryjí dřevěné žaluzie. Ty budou respektovat tvar původní stavby. Když majitelé bytů budou chtít, tak žaluzie roztáhnou a do prostoru tak vnikne světlo,“ vysvětlil architekt.

Autoři přestavby chtějí ve všech bytech zachovat prvky, které lidem připomenou, kde bydlí. „Aby si uvědomili, že žijí v prostorách cenné barokní památky. Centrum města se pomalu vylidňuje, ale takové bydlení se sem určitě hodí. Jsme ale teprve na začátku. Projekt se bude ještě vyvíjet,“ doplnil architekt.

Památkáři: Trváme na kvalitě technických detailů

Tým odborníků musel všechny opravy a postupy konzultovat s památkáři, kteří budou i nadále kroky investora sledovat.

„Pivovar je zachovalá technická památka. Hlavně díky tomu, že sloužil jako sklad. Z hlediska památkové péče proto na investora klademe velmi přísné požadavky. Chtěli jsme, aby zachoval především dispozice objektu. Také trváme na kvalitní rekonstrukci technických detailů,“ uvedla Vlasta Kauerová, zástupkyně památkového odboru magistrátu města.

Oprava velké budovy vyjde na sto dvacet až sto třicet milionů korun. Začít s pracemi by investor chtěl už v příštím roce.

„Pokud se podaří získat dostatečné finance. Náklady budou vysoké, protože dům není nyní v dobrém stavu. Žádáme peníze i z evropských fondů. Jestli vše půjde hladce, tak už v roce 2012 by se do pivovaru mohli nastěhovat první lidé,“ doplnil Kurka.

Pivovar začali stavět v roce 1714

Podle primátora města Martina Novotného pivovar čeká na svou opravu dlouho.

„V minulosti bylo několik zájemců, kteří jej chtěli přestavět, všichni ale nakonec od svého záměru upustili. Jsem proto rád, že se tentokrát našlo přijatelné řešení, které nenaruší jeho historickou hodnotu,“ podotkl Novotný.

Se stavbou pivovaru se začalo v roce 1714. V 18. století produkoval deset až dvacet hektolitrů piva ročně. To však přestalo na začátku dalšího století stačit, a proto se měšťané rozhodli postavit další pivovar na kraji města.

Z budovy v Lafayettově ulici se tak stala sladovna. V posledních letech jej využíval státní podnik Řempo jako sklady.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Olomoucký deník.cz | Autorka: Lucie Bukvová

Budějovický měšťanský pivovar zahájil sladovnickou sezonu. Podnik patří mezi jedny z mála, které si slad, jenž patří spolu s vodou a chmelem mezi nejdůležitější součásti piva, připravují samy. Chystá i novinku, pivo v plastových lahvích.

"V republice se ročně uvaří 20 milionů hektolitrů piva, na což je zapotřebí 400 tisíc tun sladu. Ten se vyrábí ve 32 sladovnách, z nichž je jen 15 přímo v pivovarech," připomněl ředitel Budějovického měšťanského pivovaru Jiří Oubrecht.

Do areálu podniku na Lidické ulici v Českých Budějovicích ročně putují 3 000 tun ječmene. "Nakupujeme ho od jihočeských zemědělců. Přestože letos nebyla úroda dobrá, nám kvalitní ječmen nechybí," podotkl sládek Luboš Martiš.

Než se ze zrnka ječmene stane slad, musí se nejprve na jeden až dva dny namočit. Další čtyři nebo pět dní leží na humnech. Právě tak se říká místnostem, kde sladovnický ječmen klíčí.

"Cílem tohoto procesu je vytvoření potřebných enzymů. Odehrává se v chladném a vlhkém prostředí a zrna se při něm musejí obracet. Poté zůstává čtyři až šest týdnů v silech na uskladnění," vysvětlil postup Martiš.

Sladovna pracuje od poloviny září do května. Pivovar ročně vyrobí 2 600 tun sladu, což stačí na uvaření 200 tisíc hektolitrů piva.

Vloni brány podniku opustilo 143 tisíc hektolitrů piva. Letos chce pivovar svůj výstav navýšit o zhruba 30 procent na 180 až 190 tisíc hektolitrů. V žebříčku velikosti pivovarů v zemi se pohybuje okolo desátého místa.

Podnik uvažuje o tom, že by začal stáčet pivo do plastových lahví. V budoucnu by se lidé mohli dočkat i obnovené pivnice, která kdysi v areálu na Lidické ulici byla.

Měšťanský pivovar

Budějovický měšťanský pivovar byl jako nejstarší pivovar ve městě založen v roce 1795. Mnozí si jej vybaví spíš při vyslovení jména Samson. Tento název přijal v roce 1967.

Inspirací byla kašna na náměstí Přemysla Otakara II. U Samsona se také jmenoval dům Matěje Konvičky (dnes Hotel Malý pivovar), který v roce 1722 odkoupili budějovičtí právovárečníci a byl předchůdcem Budějovického měšťanského pivovaru.

Zdroj: Budějovice iDnes.cz | Autorka: Lenka Zimmelová | Foto: Slavomír Kubeš

Vážení zemědělci, pěstitelé, chovatelé, řemeslníci, zkrátka vy všichni, kteří se zabýváte produkcí poctivých českých potravin, zeleniny, ovoce či rukodělných výrobků.

Jménem Pardubického pivovaru a Oblastní Agrární komory nám dovolte Vás přizvat k účasti na „Selských trzích“. Jedná se o prodejní akci pořádanou v areálu pivovaru v Pardubicích. Sortiment by měl být výhradně zaměřen na vlastní produkci oblastních subjektů jako je ovoce, zelenina, pekárenské, mlékárenské a masné produkty. Vítáni jsou i včelaři, rybáři, chovatelé a tradiční řemesla.

Areál pivovaru má statut veřejného tržiště odpovídající předepsaným normám, z toho vyplývá povinnost prodejce prokázat se na požádání živnostenským listem nebo jiným povolením, které umožňuje veřejný prodej. Pro ty, kteří nemají vlastní stánek, zajistíme prodejním místo včetně připojení elektřiny a vody. Vše včetně prodejních míst je zdarma. Prodejci výrobků vyžadující speciální režim si prodejně technické vybavení zabezpečí z vlastních zdrojů (např. váhy, mrazící boxy,…). Více informací získáte od pana Kocourka tel. 734 314 542.

Pojďte s námi založit tradici „Selských trhů“ v krajském městě. Každou sobotu s kvalitními produkty od Vás s naším vynikajícím tradičním pivem a bohatým kulturním programem pro děti a dospělé v areálu Pardubického pivovaru.

Startujeme 16.10.2010.

Zdroj: Pernštejn.cz

Atrakce oblíbená více než 100 let se vrací k životu a před pivovarem můžete zajít do útulné hospůdky, která nabízí piva, která z pivovaru urazí nejkratší cestu. Zahrádka v těchto podzimních dnech je oázou a taneční parket se již připravuje.

Zdroj: Pivo Konrad.cz

Minipivovary nebo malé průmyslové pivovary od Destily vyjdou na 4,5 až 12 milionů korun. Zájem je hlavně ze zemí bývalého východního bloku.

Zatímco je u běžné strojírenské firmy přípitek jen slavnostním vyvrcholením dokončené zakázky, u firmy Destila rozhoduje o jejím doplacení. "Až když je náš odběratel spokojen s degustací, splnili jsme všechny podmínky smlouvy," říká Karel Dvořák, spolumajitel a jednatel brněnské společnosti specializující se na výrobu a vývoz minipivovarů a malých průmyslových pivovarů. A degustace bývají zjevně úspěšné. "I nyní, v dobách krize, jsme v situaci, kdy výrobu vlastními silami nezvládáme," přiznává.

Destilu táhne v současné době vzrůstající objem exportu (tvoří více než polovinu obratu), a to zejména do zemí bývalého východního bloku, např. do SNS, Vietnamu, Mongolska, Kuby, Sýrie. "Cesta tam je nejjednodušší, znají nás dobře z minulosti," říká Dvořák a vzpomíná na doby, kdy byl vývoz tohoto zařízení v rukou socialistického podniku zahraničního obchodu Technoexport.

Česká oktávie vs. drahý mercedes

Nejvíce pivovarů má dnes Destila rozeseto v Rusku. Postavila jich tu již 30 a probila se k devítiprocentnímu podílu na trhu. V Rusku, ale i v ostatních zemích s nepříliš silnou pivní tradicí, bere na sebe firma veškerou zodpovědnost za výsledný produkt, proslulá česká pivovarnická tradice prý totiž zavazuje. "Investorovi prostě musíme kvalitní pivo z našeho stroje vydolovat, nic jiného od nás neočekává," vysvětluje Dvořák. "Třeba Rusové považují české pivo za nejlepší na světě, a proto po nás chtějí většinou minipivovary na výrobu piv plzeňského typu," vysvětluje. A tak Destila s sebou do zahraničí vozí i sládky a kvalitní české suroviny.

Takzvané "zádržné", doplatek celkové částky za minipivovar, proplácený až po uvaření první várky kvalitního piva, dosahuje většinou deseti procent z celkové hodnoty zakázky. Na ruském trhu se však s problémy s platbami firma dosud nesetkala. "Rusové platí opravdu dobře," potvrzuje Dvořák. Na zdejším trhu, ale i ostatních trzích zemí SNS (v Ukrajině, Tádžikistánu, Ázerbajdžánu či Kazachstánu), soupeří Destila především s německými dodavateli minipivovarů, stále aktivnější jsou ovšem i maďarští či slovenští výrobci.

"Třeba Němci nebo Rakušané jsou dražší než my, zákazník si proto často raději než německý mercedes vybere kvalitní českou oktávii," pokouší se o porovnání Dvořák.

Běžně dodávaný minipivovar má kapacitu výstavu 2000 hektolitrů piva ročně a přijde zhruba na 4,5 milionu korun. Za malý průmyslový pivovar (a zároveň největší, jaký firma vyrábí) s výstavem kolem 10 000 hektolitrů ročně zaplatí zákazník 10 až 12 milionů a do Ruska jej odveze přibližně deset kamionů.

Kromě výroby malých pivovarů realizuje Destila i dodávky jednotlivých kusů zařízení, obzvláště varen nebo speciálních naplavovacích filtrů i do zemí, jako jsou Japonsko, USA nebo Hongkong. Kuriózní prý byla dodávka do Peru. Zákazník, jenž si přijel pro minipivovar, si okamžitě objednal i dodávku pěstitelské pálenice. "Když uviděl destilační aparát, hned ho chtěl," vzpomíná Dvořák. Zařízení nyní v Andách vyrábí rum ze zkvašené cukrové třtiny a destilát z ananasu. Výroba a dodávky pěstitelských pálenic byly přitom dlouho výhradně tuzemským artiklem dominantně moravským.

V Česku se musíme polepšit

Ještě před pár lety vyráběla Destila ročně kolem pěti minipivovarů (či malých průmyslových pivovarů), letos jich postaví osm. Údajně by jich bez problémů udala na trhu každý rok až celý tucet. "Chceme rozšířit výrobu, ale narážíme na nedostatek kvalifikovaných lidí," stěžuje si Dvořák. "Citelně nám chybějí hlavně vysoce kvalifikovaní dělníci," říká.

Za celou dobu existence postavila firma mnoho desítek minipivovarů, nicméně v tuzemsku překvapivě pouze tři. "Poptávka zvenčí je tak vysoká, že jsme prakticky jen exportovali. Ze zahraničí se nás ovšem často ptají, proč je našich pivovarů v České republice tak málo. Tady se chceme polepšit," říká.

Firma s 60 zaměstnanci měla v roce 2009 obrat sto milionů korun. Destila, původně výrobní družstvo, vyrábějící plynové kotle a zařízení pro lihovary, má zajímavou historii. Přežila všechny násilné a divoké změny vlastnických struktur v Československu za poslední desítky let. Její zakladatelé ji totiž roku 1947 dali do vínku formu družstevního vlastnictví. "Tenkrát už tušili, že družstevnictví bude jedinou cestou, jak se vyhnout znárodnění," říká Dvořák. Do roku 1989 pak kvůli platným zákonům měla pouze družstevní podílníky.

Jako družstvo fungovala Destila až do roku 2007, kdy byla na členské schůzi transformována na společnost s ručením omezeným. "Družstevnictví bylo nepružné, každý chtěl mluvit do chodu fabriky. A jak mohli členové vedení zavádět úsporné nepopulární kroky, když jejich funkce závisely na volbě svých podřízených?" uzavírá Dvořák.

Zdroj: HN iHNed.cz | Autor: Petr Býma

V Budějovickém měšťanském pivovaru dnes zahájili sladovickou kampaň. V Česku je 32 sladoven, jen patnáct ale přímo v pivovarech. Právě budějovický pivovar svou sladovnu má.

Pivovarníci dali akci slavnostní ráz - ječmen a budoucí slad požehnal biskup českobudějovické diecéze Jiří Paďour. Naposledy se podobný obřad v pivovaru odehrál před více než šedesáti lety.

„Beru to vážně jako zákmit toho, že se nejen navazuje na tradici, ale dokonce by se nějaká i měla vytvořit,“ uvedl biskup Jiří Paďour.

Ječmen, ze kterého se vyrábí slad, odebírá pivovar od dodavatelů z jihu Čech. Sládek Luboš Martiš dodává: „Pivovar je plně soběstačný, pokud je výstav zhruba do 200 tisíc hektolitrů. Ze 3000 tun nakoupeného ječmene se vyrobí 2600 tun sladu, který se následně v pivovaru zpracovává.“

Letos chtějí v Budějovickém měšťanském pivovaru uvařit 180 až 190 tisíc hektolitrů piva - to je asi o 30 procent více, než loni. Zhruba polovina produkce jde na export.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autor: Ivan Mls

Nové ústecké pivo přišlo v sobotu ochutnat několik stovek lidí. Mazla, pivo, které si Ústečané sami pojmenovali, si většinou pochvalovali.

„V pivech rozdíly nedělám, ale ústecké podpořím vždy. A tohle je opravdu vydařené,“ chválil dílo sládka Jaroslava Rottenborna jeden z hostů.

Líbila se i samotná restaurace. „Líbí se mi interiér, který je opravdu na úrovni. Je to pěkné místo pro různá setkání,“ rozhlížel se abstinent Daniel Kosík.

Pivovar s hotelem Na Rychtě nabízí kromě tmavého dvanáctistupňového ležáku také o pět stupňů silnější speciál. Nové pivo přišel ochutnat i švejk s harmonikou.

Celý článek včetně fotogalerie naleznete zde...

Zdroj: Ústecký deník.cz | Autor: Martin Klimeš

Krásné magické datum 10. 10. 2010 si pro svůj velký den vybrali včera snoubenci Jana Podlešáková a Jiří Suchan. Zvolili si však také originální místo, a to třeboňský pivovar Regent. Proč se tak rozhodli?

„Pivo je nejlepší nápoj v dějinách lidstva a třeboňský pivovar je nejromantičtější místo na světě. Město Třeboň pro mne znamená srdeční záležitost, jsou zde a okolí krásné rybníky. Jezdívali jsme také na čundry do Chlumu u Třeboně,“ vysvětlil ženich, který jinak žije v obci Sledovice nacházející se blízko Sedlčan. Místo pro svatbu se zamlouvalo také nevěstě, kterou naučil pít pivo až její nastávající.

„Dříve jsem pila pivo jen málokdy a nebyl to můj oblíbený nápoj, ale manžel mě ho pít naučil,“ komentovala nevěsta po obřadu. Snoubence oddával místostarosta Třeboně Zdeněk Mráz. „Podle záznamů historiků se na tomto místě od založení pivovaru v roce 1379 žádná svatba nekonala.

Tato je tedy první za 631 let. Bylo několik variant, kde vykonat obřad, kromě varny, kde se uskutečnil, ještě na střeše pivovaru nebo na spilce,“ sdělil třeboňský místostarosta Zdeněk Mráz. Uskutečnění sňatku umožnilo vedení pivovaru. „Svatební hostiny se zde konají, ale svatební obřad je tu vůbec poprvé. Tím, že jsme malý nezávislý pivovar, tak jsme schopni zákazníkům poskytnout i nadstandardní služby,“ uvedla generální ředitelka pivovaru Andrea Stasková.

Zdroj: Jindřichohradecký deník.cz |Autorka a foto: Renata Pávková

Nealkoholické pivo Fríí, součást portfolia společnosti Heineken Česká republika, uvádí na trh vlastní kolekci funkčního sportovního oblečení se stejným názvem. Díky spolupráci s výrobci značkového sportovního oblečení Salton tak vznikly designově velmi povedené cyklistické a volejbalové dresy, oblečení pro tenisty a soupravy pro příznivce jízdy na kolečkových bruslích.

Kolekce sportovního oblečení Fríí byla poprvé veřejnosti představena v pátek 8. září 2010 na brněnském veletrhu Sport life, kde také proběhla módní přehlídka jednotlivých souprav. Návštěvníci tak měli možnost prohlédnout si vše, co Fríí kolekce nabízí.

Jedná se o oblečení pro cyklisty – krátké cyklistické kalhoty a dres s krátkým rukávem, který díky svým maximálním transpiračním vlastnostem rychle odvádí pot od těla a brzy schne. Dres je vhodný i pro extrémní zatížení. Pro případ nepříznivého počasí je souprava doplněna lehkou, větru a vodě odolnou bundou. Příznivcům „bílého“ sportu je určeno tílko bez rukávů a kraťasy. Velmi slušivé jsou dresy určené volejbalistům a na své si přijdou i fanoušci in-line bruslí. Pro ty je připraveno tílko bez rukávů, vyrobeného ze speciálního rychleschnoucího materiálu, která odvádí pot od těla a dlouhé kalhoty s lycrou. In-line kolekci doplňuje skladná větrovka, která se vejde do každého batůžku. Nabídku uzavírá souprava s názvem „Pro radost“, kterou je vlastně možno použít téměř na všechny druhy sportů a nebo jen tak, pro volný čas.

„Myšlenka připravit speciální sportovní kolekci Fríí vznikla vlastně díky našemu partnerství na Barum Rallye, která se konala koncem srpna na Zlínsku. Náš tým doplňovaly také hostesky, kterým jsme nechali ušít speciální sportovní soupravy s logy nealkoholického piva Fríí,“ říká Daniela Klánčíková, Brand Manažerka nealkoholického piva Fríí. „O dresy byl takový zájem, že jsme se rozhodli připravit celou sportovní kolekci. Věříme, že se bude lidem líbit a že se v ní budou cítit dobře,“ dodává Daniela Klánčíková.

Sportovní kolekci Fríí je možno zakoupit se slevou přímo na veletrhu a poté na webových stránkách www.frii.cz.

„Společnost Heineken se dlouhodobě zabývá tématem zodpovědné konzumace alkoholu. Snaha o její propagaci vedla k vytvoření samostatné značky Fríí, následované speciální kolekcí sportovního oblečení. Tím, že můžeme nabídnout samostatnou značku nealkoholického piva Fríí, chceme dokázat, že i v této oblasti se producenti alkoholu mohou chovat zodpovědně a eticky,“ uzavírá Daniela Klánčíková.

Zdroj: Tisková zpráva Heinekenu Česká republika

Turisté, kteří míří do Beskyd, se mohou zastavit v Hanušovicích v Muzeu pivovarnictví. Vybudoval ho místní pivovar, expozice přibližuje historii vaření zlatavého moku v regionu. O pivu se návštěvníci dozvídají v budově, odkud by dříve byli s pivem vyhozeni – ve staré škole. Dnes ale v budově kromě muzea naleznou také informační centrum a restauraci.

Muzeum pivovarnictví představuje vše, co bylo k přípravě piva potřeba – od právovárečných listů na pergamenu a potřebných surovin přes historické nástroje používané v minulosti k výrobě piva až po výčepní zařízení. "Konzumace je doložena fotografiemi původních hospod tady v regionu a je navíc doložena interiérem nádražní restaurace v Hanušovicích," doplnil kurátor výstavy Miloš Melzer.

Starou školu koupil pivovar od města a shrnuje celou svoji historii, která sahá do roku 1874. "Jsem přesvědčen, že exponáty, které jsou tam vystavené, jsou opravdu zajímavé a budou přínosem jak pro Hanušovice, tak pro lidi z okolí," podotkl starosta Petr Malcharczik.

Celý projekt přišel na dvacet čtyři milionů korun. Část nákladů pokryla dotace z evropských fondů.

Muzeum je otevřeno každý všední den vždy od půl jedenácté do šestnácti hodin. Víkendové prohlídky si návštěvníci musí dohodnout předem.

Celý článek a video naleznete zde...

Zdroj: ČT24.cz

Trochu stranou turisty zaplněného centra, a přesto v srdci Plzně stojí nedaleko stadionu ve Štruncových sadech soukromý minipivovar GROLL.

Historie je zde vidět na každém kroku, i při renovaci objektu se dbalo na zachování klasicistní podoby. Součástí pivovaru je malý penzion vhodný jak pro krátké, tak i dlouhodobé pobyty.

Hlavní atrakcí je ale samozřejmě pivo, varna piva je součástí historických prostor restaurace, jejíž měděný lesk v kombinaci s plápolajícím ohněm v kachlových kamnech vytváří nenapodobitelnou atmosféru.

Rozlehlé posezení u řeky Mže se chlubí mimořádně atraktivním výhledem na klenutý Saský most a vyvolává dojem, že jste se najednou ocitli na venkově.

Posedět je možné v útulné lidové pivnici s přímým napojením na terasu, v restauraci s výhledem na pivovar nebo v malebném salonku. Venkovní grilování pak dokresluje pohodovou atmosféru místa.

Nabídka se orientuje na klasickou českou kuchyni, za pečené koleno zaplatíte 199 korun a za místního nefiltrovaného světlého nebo polotmavého Lotra 11° či bavorský kvasnicový weissbier pak 33 korun.

„Pokud chcete vaši víkendovou návštěvu nebo rodinné příslušníky uctít opravdu výbornou plzeňskou specialitou, zkuste jim připravit vepřovou panenku na pivě,“ doporučuje šéfkuchař z restaurace Pivovaru Groll Jindra Beran.

Očištěné válečky vepřové panenky okořeníme solí a hrubě mletým barevným pepřem a necháme 12 hodin marinovat. Takto připravenou panenku zprudka zatáhneme na pánvi ze všech stran tak, aby nikde nebylo vidět syrové maso. Poté dáme panenku na 10 min. zapéct do již rozpálené trouby. Po vyjmutí maso rozkrájíme asi na 2 cm silné plátky.

Současně na pánvi orestujeme do zlatova najemno krájenou cibulku, slaninu a zalijeme pivem (nejlépe světlým Lotrem). Necháme provařit a zahustíme jíškou. Dle chuti dosolíme či opepříme.

Podáváme s přílohou dle chuti, nejlépe však se šťouchaným brambůrkem.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Plzeňský deník.cz | Autor: Gerald Weschke