Litoměřice

Korunní pivovar v Litoměřicích zásoboval nejen přilehlé okolí svým mokem až do roku 2002. Ještě jsem stačil ochutnat jeho pivo, pamatuju se na dvanáctku Fořta či Baronku, která prý bývala ještě lepší než ta žatecká. Jak opravdu chutnala Vám ani sobě ale nepovím, až tak daleko moje chuťová paměť nesahá. O to smutnější je pohled na současný stav litoměřického pivovaru při procházce centrem tohoto historického městečka.

Korunní pivovar

Smutné je vidět okna "zasklená" dřevotřískovými deskami. Byla sice snaha o obnovení výroby piva v původních prostorech pivovaru, ale časem z toho vždy sešlo. Na bráně se skví loga pivovarů skupiny PMS Přerov a to je sakra málo. Zachovalá rampa už nebude asi sloužit k nakládce litoměřických piv. Z historie tak zůstává jen cedulka na vratech - Korunní pivovar s.r.o., Lidická 15, Litoměřice, ičo: 25003933...

Brána a rampa

Právo várečné však v Litoměřicích neskomírá. Pivní poutník zde nalezne již tři pivovárky, kde může svlažit hrdlo místním mokem. Pojďme je společně ochutnat. Zahrada Čech - to je pojem, který zná asi každý. A právě na konci výstaviště se nachází hotel a restaurace Koliba (mohli jste vidět v seriálu Svět pod hlavou ), kde vaří pivo pod značkou Kousek. Projíždíme Litoměřicemi v pátek večer a Koliba je po cestě. Nic tedy nebrání zastavit se na večeři.

Koliba

Ač pátek večer, v lokále jsme skoro sami. Asi je tu více živo, když probíhá nějaká výstava. Nevadí. Objednáváme jídlo a já polotmavý Kousek a po něm dvakrát světlého bratříčka - na čepu jsou jen tyto dvě dvanáctky (32 Kč). Pivo je to docela dobré, i když s přibývajícím množstvím se pitelnost malinko vytrácí. Kouskům chybí žďobíček k tomu, aby se z nich stalo vynikající pivo, ale stejně tak málo chybí k tomu, aby to byl propadák.

Světlý Kousek

Varna se nachází v lokále, po ostatní technologii jsem se nepídil. Z webu se dovídáme, že kvašení mladiny probíhá v pivovarském sklepě v otevřených kvasných kádích a mladé pivo pak nechávají minimálně měsíc zrát v ležáckém sklepě, aby se jeho chuť zakulatila a vyrovnala.

Celý provoz mi tak trochu evokoval osmdesátá léta minulého století (možná i přes účinkování ve zmíněném seriálu). Donesené jídlo to jen potvrzuje. Koliba asi nebude patřit mezi vyhlášené litoměřické restaurace. Nicméně jsem rád, že jsem ochutnal několik Kousků a myslím, že jim dám šanci i někdy příště.

Varna v lokále

Druhý den je na pořadu dne Úštěk (říká Vám něco Úštěcká oblast?) a pro pozdní oběd vybíráme hotel Racek, kde by měla být na čepu dvanáctka Štěpán (34 Kč) z Biskupského pivovaru. Štěpán na čepu je, ale bohužel není v dobré kondici, pomalu ale jistě začíná kysnout, je takzvaně načatý. Škoda, dobrá myšlenka přivést na čep lokální pivo dostává na frak snad nedostatkem pivopitelů, snad špatným skladováním. Minipivovarští by Vám mohli povykládat, jak jsou hospodští schopni zacházet s živým pivem :(

Upoutávka U racka

Večer ještě stíháme zajet do Litoměřic na Labuť . Minipivovar stejného jména již vaří pivo od roku 2010 a sídlí v Zítkově ulici. Sedáme na zahrádku, která je více méně zaplněna. Na čepu je světlá desítka (29 Kč) a dvanáctka, polotmavá dvanáctka (obě 35 Kč) a světlý ejl 13% (39 Kč), jako speciál je prezentován německý Ale typu Kölsch. Dnes mám chuť jen na piva klasická, ochutnávám tedy postupně desítku a dvanáctku. Obě piva jsou nebezpečně pitelná, výborná. Obzvláště desítka potěší v horkých letních dnech. Ostatně dobrou desítku neumí ovařit každý...

Pohled z ulice

Na zahrádce je pivo podáváno v nelogovaném půllitru položené na bílých táckách. Vnitřní prostory restauračního minipivovaru (umístěného ve sklepeních přilehlého bývalého hotelu) jsou opravdu útulné a v zimním období musí navozovat ideální podmínky pro degustování místního výborného piva. Na stolech jsou v krásných držácích ve tvaru černé labutě logované tácky. Chci si dva koupit, ale za jeden chtějí 25 Kč, což je opravdu dost. Mám nastavenu hranici na 15 Kč, ideálně kolem korun deseti. Po odmítnutí je při placení dostávám zdarma. Nechápu tuto politiku :(

Interier s varnou

V neděli navštěvujeme zámek v Ploskovicích, kde stíháme jen rychlý oběd v restauraci naproti zámku. Na čepu je Březňák a myslím, že je právě ta správná doba jej po letech opět ochutnat. Lahvový (z Krušovic ?) a petkový (z Brna ?) nemá smysl pít, ale čepovaný na severu Čech by měl být z Velkého Března. Začínám desítkou, která není na první napití špatná, manželka si dává jedenáctku, která se mi zdá horší, teplejší, mdlejší. Oběd pak zapíjím dvanáctkou, která také není špatná. Nicméně mám u hlenekenů zase na čas splněno :)

Desítka z Velkého Března

Pondělí, poslední den našeho pobytu. Pivo Štěpán jsem sice už ochutnal předevčírem, ale jistě pochopíte, že je třeba mu dát ještě šanci. Obědvat tedy budeme v Biskupském pivovaru U sv. Štěpána , který byl zbudován l.p.2015 v diecézním domě kardinála Trochty nacházejícím se v Komenského ulici. Varna je umístěna opět v lokále, ale o patro níže. Můžete na ni pohlédnout z ochozu nacházejícího se u výčepu.

Biskupská varna

Na čepu je trojice domácích piv a jedno hostující (red ale z pivovaru Mamut ). Koštuju v třetinkách a samozřejmě začínám desítkou Vikář (18 Kč). Přes jedenáctku Děkana (19 Kč) se dostávám k dvanáctce Štěpánovi (22 Kč). Piva to nejsou špatná, snad ani žádná chyba se jim vytknout nedá, ale nejsou to ani piva, kvůli kterým se chtělo jít světa kraj. Papírové tácky si zde cení na 20 Kč, je to asi nějaká místní psychóza...

Jedenáctka Děkan

Tak a to je z Litoměřic všechno ... nebo ne? Nevešel by se ještě jeden pivovárek? Je pondělí a to je společně se čtvrtkem den, kdy má mít otevřeno venkovský pivovar Špitt v nedalekých Zahořanech (asi jen 5 km od Litoměřic). Zkusíme to. Projíždíme obcí, ale nikde ani zmínka, že by tu měl sídlit pivovar. Ptáme se místních týnejžrů a ti nás posílají mezi chalupy po kamenné cestě. Udělali si z nás srandu nebo ne? Tak přeci. Dojíždíme ke skrovné úzké chaloupce, kde je ručně malovaný nápis Pivovar Špitt.

Pivovar Špitt

Přilehlá zahrada hučí jako úl, otvírám branku, trošku se rozkoukávám, jsem tak trochu rušivý element v poklidném sousedském odpoledni. Objednávám si pivo, které mi čepuje zřejmě sám pan Špitt. Ochotně mi ukazuje varnu se slovy, že takovou jsem ještě neviděl. A má pravdu, posuďte sami. S ostatní technologií jsem neotravoval, beztak měl na place práce až nad hlavu.

Zahořanská varna

Na čepu byla místní dvanáctka, snad beze jména, čepovaná do různých sklenic. Pivo nebylo úplně uleželé a pan sládek si toho byl vědom. Nicméně místním a kolemjdoucím zřejmě chutnala. Špitt je malinký pivovárek a nestačí plně uspokojit příznivce, i když jen dvakrát týdně. Občas si musí vypomáhat pivem od Labutě. A víte co, ani nechoďte, nestojí o Vás (v tom nejlepším slova smyslu). Vystačí si sami mezi sebou. Jeden vaří pivo pro kamarády, jen to má oficiálně. Mají to tam v těch Zahořanech krásně vymyšlené, žádné poutače, žádné tácky, žádné sklenice, žádné lahve.

Dnes otevřeno

Byly to nejen pivně krásné čtyři dny strávené na Litoměřicku. Subjektivně bych seřadil pivovárky takto: Labuť - Biskupský - Koliba - Špitt. Věřím tomu, že až se tu budu pohybovat příště bude pořadí úplně jiné. A tak je to skoro vždycky. Existuje jen pár zaručených propadáků a na druhou stranu pár pivovárků, které nikdy nezklamou...

---

[Richard Chodora] [Zobrazeno 3835x] [29. srpen 2017]
[Minipivovary] [no comments] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře