Pivovarským tovaryšem snadno a rychle

Kulatiny bývají příležitostí k lecčemus a velmi často i k obdarování onoho kulatého objektu. A protože jsem byl velmi nedávno takto zakulacen, dovolím si podělit se o zážitek z jednoho obdrženého dárečku. Ona jich vlastně většina byla s pivem nějak spojená, ale jeden se zcela vymykal, dostal jsem totiž možnost uvařit si vlastní pivo ještě dříve, než se stanu domácím vařičem, což mám v síťovém grafu na rok 2020 :) a zážitek z vlastního piva tak mohu mít cca o deset let dříve.

Ono to tedy bylo trošku jinak, v několika krabicích jsem obdržel holínky, laboratorní oblek včetně čepičky a gumových rukavic, tričko, ponožky, no zkrátka zábavný převlek a na vysvětlenou pak velice profesionálně vyvedený certifikát zvoucí mě do učení k medvídkům resp. k medvídkovskému sládkovi panu Veselému. No nebudu lhát, oči mi vystoupaly do závratných výšin beztak již dost vysokého čela a nemohl jsem tomu uvěřit.

Dokonalá profesionalita příprav mě navíc nenechávala uvěřit, že se nejedná o produkt nějaké zážitkové agentury, ale výsledek kolektivního snažení milované rodinky. Součástí balíčku byl totiž i název budoucího pivka včetně etiket a tak jsem si hned o dva týdny později vzal dovolenou, abych vyrazil do učení, jehož výsledkem měl být „premiérový ležák“ Strašnický strašák.

Ten den začal nádherně, už od kuropění mě sluníčko tahalo z postele a já se ne a ne nechat. Nakonec jsem však těm teploučkým paprskům rád a ve vlastním zájmu podlehl, neboť v 8:00 na mě na recepci hotelu U Medvídků měl čekat místní sládek, pan Ladislav Veselý.

Prázdný lokál

Na místo dorážím přesně a za chvíli už se s tím sympatickým chlapíkem seznamuji. Je to člověk mojí krevní skupiny a již teď mohu předeslat, že den prožitý s ním byl vážně prima. To už ale probíháme prázdným lokálem budvarské hospody i pivovaru a já se převlékám do sněhobílých gatí a černé medvídkovské triko kryji pod neméně bílý laboratorní plášť. Má vychytaná image primáře Sovy je tak narušena pouze absencí bílých sandálů, které nahrazuji sportovní obuví, neboť na zmíněné funglové holinky teprve dojde.

Pan Veselý a jeho sklad

Začínáme tím, že křivolakými úžasnými sklepy putujeme šrotovat do zapadlé maličké místnůstky s nápisem „Sklad pro sládkův slad“. Dnes jsem za helfra a tak tahám pytle ke šrotovači i našrotovaný slad růdlíkem k výtahu. Budeme vařit světlý ležák, ten mám nejradši, no a tak potřebujeme jen slad plzeňský. Medvídkovská varna má 250 litrů a tím, že máme našrotováno 60 kilo je jasné, že to žádná vodička nebude. Upřímně, má to být vlastně ona úžasná 1466 nebo spíš něco co se jí velmi blíží.

Šrotovač

U Medvídků se, jak jinak, voda bere z řadu a my ji máme předehřátu na cca 35 stupňů v jakémsi bojleru a u vaření rmutu už si s dřevěným míchadlem začínám připadat jako pivovarník. Jsem taktéž poučen, co znamená pojem „pozdravenský“ pivo a z pozice prvně příchozího učedníka si jej vychutnávám.

Slad je potřeba pořádně rozmíchat

Pan Veselý instruhován mým milovaným sourozencem mi mezitím zařizuje snídani snů, snídani paní správcové z filmu Postřižiny. Jsem možná úchyl, ale jsem jím strašně rád, protože jsou v mém životě chvíle, kdy mě jídlo dokáže dovést až k orgastickým stavům a tenhle okamžik je jednou z nich. Český, a myslím, že ani žádný jiný, jazyk nemá dostatečně superlativní slovo a tak se spokojuji s pouhou nádherně úžasnou rozkoší a téměř dojat k slzám vzpomínám na drahé dárce.

Snídaně snů

Pivovar je zatím zavřený, funguje jen spodní restaurace na snídani pro hotelové hosty, ale i tak je zajímavé pozorovat cvrkot místních, kteří se stavují v pivovaru jen tak na kus řeči, jakože „Ahoj Láďo, jak se vede“, na což pan Veselý reaguje skoro až škodolibou pauzičkou a teprve až po chvilce nabídkou piva od cesty, které je pak přijato s hraným překvapením, s jak dobrým nápadem to vlastně pan starý přišel. Na jedno pozdravenský se stavuje i pan Krátký, před důchodem naposled sládek v Novoměstském a přidává nějaké ty pivovarské příhody ze své bohaté profesní pouti a že těch pivovarů prošel za svou kariéru dost, bohužel kromě Novoměstského a smíchovského už žádný neexistuje.

Království pana starého a jedno pozdravenský

Rmut se nám zatím pomalým zvyšováním teploty blíží k varu a my můžeme jít zatím našrotovat do sklepa slad pro zítřejší várku Oldgotta. Krátce po dvanácté už pak začínáme přečerpávat a odrmutováno máme ve 12:20. Vedu si totiž svůj varní list, resp. duplikuji ten oficiální, kde se v záhlaví skutečně skví velký nápis Strašnícký strašák. Mezitím už také doráží Rudolf Lach, čerstvá posila, kterou vlastníci panu Veselému po dlouhých letech povolili. Žádný začátečník to není a libuje si, že už nemusí dojíždět do Dalešic, kde působil dosud.

Sládek a sladina

Krátce před obědem už můžeme začít se scezováním sladiny a rozplývejte se nad ní jak chcete, mě prostě nechutná, je prý hrozně zdravá a vskutku jako něco hrozně zdravého i chutná. To už ovšem začínáme opět „hřát pod kotlem“, samozřejmě zase pozvolna a tak první kilo žateckých granulí dávám v půl jedné, abychom se ve dvě dostali k varu, ve tři přidali další půlkilo a deset minut před půl čtvrtou přidáváme ještě půlkila lisovaného chmele. V 15:30 je dovařeno a začínáme přečerpávat.

Chmelové granule

Jsem poučen, že najít ty správné momenty chmelování je dáno dlouholetou zkušeností mistrů sládků „nejdřív na hořkost a pak na vůni“. To už je však mláto natolik vychladlé, že ho učedník může začít vybírat a i když ty správné grify ještě nemám, po chvilce už mi to celkem jde a během půlhodinky mám dva plné sudy. Nechávám se zděsit příhodou o domácích mazlíčcích, kteří by slupli Martu Kubišovou i se s(S)rstkou a kteří mají být koncem potravního řetěze počínajícího mlátem z mých barelů.

Čerpání mladiny na spilku

Zatímco mladina chladne, mám za úkol vyčistit varnou káď a pak oblékám plášť a holiny a do pěti lahvuji X-33, no a pak už mého budoucího Strašáka posíláme na spilku i s patřičnou dávkou pivovarských kvasnic, se kterými je to můj první fůlkontakt v životě. Jsem velmi příjemně překvapen a poctěn, že pan Veselý označuje várku mým jménem i zkratkou našeho nového piva.

Pivovarské kvasnice

Na beerborci jsem se nedávno dozvěděl, že hošíčci libující si v osmdesát osmičkách nejsou klubem fanoušků Erica Lindrose, takže je třeba být opatrný a proto chci raději zdůraznit, že i když si o sobě myslím, že mou ctí je věrnost, tak zkratka mého dnešního výtvoru nemá se Schutzstaffel vážně nic společného, navíc, jak jsem zmínil výše, ten báječný název jsem dostal a to i s příběhem, který sem už ale nepatří.

Historická lahvovačka

To už je ovšem čas se s panem starým, se kterým jsem si mezitím potykal, rozloučit. Bylo to s ním bezva, celý den jsem sál jak pivovarská moudra, tak i zajímavé příhody např. z jeho dlouholetého působení v Japonsku a v neposlední řadě nasával i báječnou 1466 a narozeninový dárek si tak v den svých jmenin užil naprosto dokonale. Za pár týdnů si půjdu stočit výsledek svého snažení a moc a moc se na něj těším. Nedělám si žádné iluze a ostýchám se říkat „uvařil jsem“, byl jsem spíš něco mezi cvičenou opičkou a delegací na exkurzi, ale pravím-li „uvařili jsme“ jsem skutečnosti blíže a současně mi sladový odérek těch dvou slovíček umožňuje se alespoň maličko pyšně nafouknout. Byl to nádherný den, díky všem.

Etiketa

---

[Jan Kejnovský] [Zobrazeno 8826x] [18. červenec 2010]
[Glosy] [comments: 11] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře