Potýral jsem svého psa a zasedl ke klávesnici, abych splnil svůj slib, že se písemně pokaji od hlavy až k patě za to, co jsem spáchal proto, abych měl podklady pro svůj článek "Brave new world...". Následná diskuze mi totiž otevřela oči.

Pejska jsem týral hrubého času skoro čtyři hodiny. Nenechal jsem jej svobodně pobíhat třeba v kotci 30x40 metrů (větší zahrada solitérního obytného domu) a musel se mnou do míst, které si nevybral. Na procházce jsem jej, volně pobíhajícího, šikanoval, aby se držel poblíž mne. Ve Slivenci musel dokonce jít kus u nohy a nesměl vbíhat do silnice!

Ztýral jsem jej velmi důkladně, protože jsme jeli tramvají č.12 z Malostranského náměstí do zastávky Poliklinika Barrandov tam, zpět ze zastávky Lihovar na Malostranské. V tramvaji jsem mu nasazoval košík. Ale pochopil jsem, že je to z mé strany i ze strany Dopravního podniku hl.m. Prahy pokrytecký a byrokratický alibismus. Vždyť tato ochrana psího čenichu, jak je z pouhé velikosti ok zřejmé, musí být zcela evidentně neúčinná. Pachy, které pes vnímá 300x citlivěji, musí přeci tak velkými oky projít!

Zvůli jsem dokončil tím, že jsem pejska nenechal na dvoře. Musel se mnou do domu, protože hegemonisticky trvám na tom, že smečka jí a spí pohromadě. Dostal pak především mleté maso a pár kuřecích biskupů uvařených s rýží. Do toho jsem mu přimíchal granule, které si také nevybral. Týraný pejsek to snědl neohřáté, nesolené, nekořeněné a s kostičkami. Jedl ve stoje a misku na podlaze vylízal.

Potom, co si přišel ke mně odfrknout, se svalil u mé postele. Když jsem jedl svou ohřátou kuřecí polévku (kari, sůl, bez kostí) já, tak už spal. Aby nabral sil a vydržel další týrání.

Až dopíšu své pokání, možná i dřív, půjdeme znečistit svahy Petřína. Mikrotenové pytlíky od pečiva, místo abych je odpovědně dal na recyklaci do příslušného kontejneru, jednorázově a trvale je znehodnotím při sběru jeho tuhých exkrementů.

Já vím, že je to divné, že chci požádat o pardon a zároveň se bezostyšně přiznávám k pokračujícímu týrání. Předkládám pro ospravedlnění dva důvody.

Prvním je, že jsem ne vlastním zaviněním asociál. Pocházím totiž z generace, kdy bylo běžné, že jsme již jako malé děti byli pravidelně stresováni počátkem prosince Mikulášem, čertem i andělem. A dvakrát ročně bylo vysvědčení se známkami.

Druhým důvodem je, že nechci pejskovi způsobit šok prudkou změnou návyků. Ale již se ho budu důsledně ptát, zda souhlasí s mnou navrhovanou variantou programu.

Pro principielní nápravu hodlám projednat s Hanzem takovou pitomost. Míním ho požádat o to, jestli by ve Zlých časech nešlo vyhradit část dne pro zvířata, obdobně jak je to pro podávání obědů. V té době by se čepoval Kwispelbier a podobné, nebylo by podáváno zvířecí maso, nekouřilo se. Lidé by měli v ten čas do provozovny vstup zakázán, aby zvířata nestresovali. Mohli by (lidé)zůstávat třeba uvázáni venku nebo běhat zatím doma na dvorku.

Doufám, že čtenářstvo pochopí a ospravedlní v diskuzi mé důvody. Stejně doufám, že nikdo neshledá nic urážlivého v tom, že náhodně, ale prakticky současně, s článkem o pivu pro psy byl publikován příspěvek k ženském pivu. Mít na krku vykladače zvířecích práv a zájmů a ještě feministky, to by zmohlo vola. I takového, jako jsem já. Zvlášť, když vlastně původní článek byl opravdu jen o pivu.

Bylo to myšleno jako takové upozornění, že není všechno pivo, kde se to na obalu píše. Mohou to být i více či méně zdařilé napodobeniny. Pivo pro psy je jen příkladem, i když ne tak drsným, jako jiné produkty. U psího piva mi to přišlo dokonce humorné, protože etiketa neudávala, dík přívlastku, žádné zavádějící údaje.

Ale jsou tu tekutiny, která by ten přívlastek měly mít, tady to je: "Pivo pro psy", u druhých až: "Pivo pro ty, kteří tomu věří". Když to čtu na lahvi těch druhých a věřím tomu i po zkušenosti s obsahem, jsem vůl.

Budu se, ač laik, snažit to vysvětlit a doložit. Jsem jen ten obyčejný kanonenfutr tržní války vedoucí svůj donkichotský a partyzánský boj za pivo a jistou pivní kulturu. Součástí té pivní kultury jsou právě hospody, do kterých je možno zajít se psem. Nejsou to ušmudlané a zakouřené anonymní nálevny s laxní obsluhou, stejnobarevnými ubrusy a blikajícím koutkem automatů, s věčně hrajícím televizorem nebo hudbou z reproduktorů.

Nebude to lehké, když někteří pivní publicisté ochutnávají pivo pro psy jako pivo. Bůh ví, co jako pivo zasvěceně ochutnají příště.

Tím považuji své pokání za hotové. Věren Husovské tradici se více kát nemíním. Vzbudím pejska a půjdeme na ten Petřín. Vůči Petřínu to není nic osobního ani ze strany mého psa.

Opravuji opakovaně svou chybu v článku "Více lihu, více Adydas!" a ještě jednou děkuji za laskavé upozornění.

Opravdové pivo se opravdu dělá ze samičích květů chmele. Ale absence krátkého a měkkého "i" změní pohlaví líp než plastika a je v kontextu chybou zcela frapantní a fatální. Zvlášť, když ta chybějící krátká samohláska u údaje uvedeného v závorce zřejmě ohrozila pochopení ostatního. Ještě jednou se omlouvám. Taky bych ještě velmi nerad vyprovokoval přepjaté sexistické reakce upíráním specifiky pohlaví samicím. I u rostlin.

Ale tato chyba, jak mi došlo, byla i k něčemu dobrá. Jezdil jsem kdysi česat chmel, tak vím, jak vypadá chmelová šištice - samičí květ. Nevím ale, jak vypadá samčí květ chmele. Vždyť já jsem ho nikdy neviděl.

Přes svůj pokročilý věk jsem hloubavý a zvídavý. I v rostlinném sexu. Jak vlastně vypadá ten zpropadený samčí květ chmele? Přitom je to veřejný nepřítel, kterého je zapotřebí v souladu se zákonem ničit. Chci ho vidět třeba jen na obrázku!

Nenechalo mne to spát a tak jsem se začal pídit. Ptal jsem se známých, ptal se i cizích, listoval a zadával klíčová slova. Prohlížel jsem pak vyobrazení chmele. Stal se ze mne takový chmelový sexuální slídil. Většinou jsem shledal samé samice, ale jedno vyobrazení, dokonce jedno z prvních objevených, zachycovalo povícero objektů a některé mně byly neznámé.

Protože to vyobrazení pocházelo z dob, kdy bylo ještě zvykem věci dokumentovat a ne rovnou interpretovat, tak jsem si byl jist, že hledaný samčí květ na obrázku je. Ale vzhledem k tomu, že moderní autoři si takřka nedovolují obtěžovat čtenáře komplex(t)ními informacemi a zatěžovat tak jeho úsudek, chyběl přístupný mi popis.

Bylo to jak detektivní záhada od Agáty Christie. Mám soubor podezřelých (u Agáty potenciálních vrahů, u mne potenciálních samčích květů). A jen jeden je ten pravý. Ale bezesporu existuje, což ukazuje na vyobrazení zachycené oběti podezřelého. U Agáty je důkazem vraždy mrtvola. Tady je to známá šištice - samičí květ, která tak dokazuje existenci samčího květu.

Po vzoru slečny Marplové či Hercula Poirota jsem postupoval vylučovací metodou. Objekty známé z česání chmele a další, které neměly znaky květu, měly alibi. Tak mi zbyli tři hlavní podezřelí, které jsem si dovolil na obrázku označit písmeny A, B a C (viz obr. výše).

Oba jsem neznal či neměl jiné spolehlivé svědectví o jejich alibi. Objekt A mi byl, dík jisté vlastní zkušenosti, dokonce podezřelejší. Je totiž vyobrazem ve vzpřímené poloze. Ale nezvratným důkazem, abych právě jej obvinil z chmelového samectví, to rozhodně nebylo. Botanika i zoologie sice patří do biologie, ale nelze je zaměňovat. Botanika není zoologie. A naopak.

Tak mne pídění dovedlo na univerzitní půdu. Do knihovny. Zde jsem nakonec uspěl a prost vší prudérnosti předkládám shledané vyobrazení samčích orgánů, které i pornografie ponechala stranou pozornosti. Spatřuji v něm přímý důkaz, že protipólem i doplňkem chmelových šištic je objekt označený písmenem B.

Ano, objekt B je ten veřejný nepřítel a sen velmi militantních feministek. Tak vypadá ten samec, jehož neregulovaná existence je oceňována zákonným hubením!

Jsem si plně vědom závažnosti takového obvinění a mého subjektivního zatížení případem, na jehož prapočátku stála moje chyba. Proto předkládám, ctíc princip presumpce neviny, výsledek mého pídění k posouzení objektivnímu senátu P.T. čtenářstva.