Potýral jsem svého psa a zasedl ke klávesnici, abych splnil svůj slib, že se písemně pokaji od hlavy až k patě za to, co jsem spáchal proto, abych měl podklady pro svůj článek "Brave new world...". Následná diskuze mi totiž otevřela oči.

Pejska jsem týral hrubého času skoro čtyři hodiny. Nenechal jsem jej svobodně pobíhat třeba v kotci 30x40 metrů (větší zahrada solitérního obytného domu) a musel se mnou do míst, které si nevybral. Na procházce jsem jej, volně pobíhajícího, šikanoval, aby se držel poblíž mne. Ve Slivenci musel dokonce jít kus u nohy a nesměl vbíhat do silnice!

Ztýral jsem jej velmi důkladně, protože jsme jeli tramvají č.12 z Malostranského náměstí do zastávky Poliklinika Barrandov tam, zpět ze zastávky Lihovar na Malostranské. V tramvaji jsem mu nasazoval košík. Ale pochopil jsem, že je to z mé strany i ze strany Dopravního podniku hl.m. Prahy pokrytecký a byrokratický alibismus. Vždyť tato ochrana psího čenichu, jak je z pouhé velikosti ok zřejmé, musí být zcela evidentně neúčinná. Pachy, které pes vnímá 300x citlivěji, musí přeci tak velkými oky projít!

Zvůli jsem dokončil tím, že jsem pejska nenechal na dvoře. Musel se mnou do domu, protože hegemonisticky trvám na tom, že smečka jí a spí pohromadě. Dostal pak především mleté maso a pár kuřecích biskupů uvařených s rýží. Do toho jsem mu přimíchal granule, které si také nevybral. Týraný pejsek to snědl neohřáté, nesolené, nekořeněné a s kostičkami. Jedl ve stoje a misku na podlaze vylízal.

Potom, co si přišel ke mně odfrknout, se svalil u mé postele. Když jsem jedl svou ohřátou kuřecí polévku (kari, sůl, bez kostí) já, tak už spal. Aby nabral sil a vydržel další týrání.

Až dopíšu své pokání, možná i dřív, půjdeme znečistit svahy Petřína. Mikrotenové pytlíky od pečiva, místo abych je odpovědně dal na recyklaci do příslušného kontejneru, jednorázově a trvale je znehodnotím při sběru jeho tuhých exkrementů.

Já vím, že je to divné, že chci požádat o pardon a zároveň se bezostyšně přiznávám k pokračujícímu týrání. Předkládám pro ospravedlnění dva důvody.

Prvním je, že jsem ne vlastním zaviněním asociál. Pocházím totiž z generace, kdy bylo běžné, že jsme již jako malé děti byli pravidelně stresováni počátkem prosince Mikulášem, čertem i andělem. A dvakrát ročně bylo vysvědčení se známkami.

Druhým důvodem je, že nechci pejskovi způsobit šok prudkou změnou návyků. Ale již se ho budu důsledně ptát, zda souhlasí s mnou navrhovanou variantou programu.

Pro principielní nápravu hodlám projednat s Hanzem takovou pitomost. Míním ho požádat o to, jestli by ve Zlých časech nešlo vyhradit část dne pro zvířata, obdobně jak je to pro podávání obědů. V té době by se čepoval Kwispelbier a podobné, nebylo by podáváno zvířecí maso, nekouřilo se. Lidé by měli v ten čas do provozovny vstup zakázán, aby zvířata nestresovali. Mohli by (lidé)zůstávat třeba uvázáni venku nebo běhat zatím doma na dvorku.

Doufám, že čtenářstvo pochopí a ospravedlní v diskuzi mé důvody. Stejně doufám, že nikdo neshledá nic urážlivého v tom, že náhodně, ale prakticky současně, s článkem o pivu pro psy byl publikován příspěvek k ženském pivu. Mít na krku vykladače zvířecích práv a zájmů a ještě feministky, to by zmohlo vola. I takového, jako jsem já. Zvlášť, když vlastně původní článek byl opravdu jen o pivu.

Bylo to myšleno jako takové upozornění, že není všechno pivo, kde se to na obalu píše. Mohou to být i více či méně zdařilé napodobeniny. Pivo pro psy je jen příkladem, i když ne tak drsným, jako jiné produkty. U psího piva mi to přišlo dokonce humorné, protože etiketa neudávala, dík přívlastku, žádné zavádějící údaje.

Ale jsou tu tekutiny, která by ten přívlastek měly mít, tady to je: "Pivo pro psy", u druhých až: "Pivo pro ty, kteří tomu věří". Když to čtu na lahvi těch druhých a věřím tomu i po zkušenosti s obsahem, jsem vůl.

Budu se, ač laik, snažit to vysvětlit a doložit. Jsem jen ten obyčejný kanonenfutr tržní války vedoucí svůj donkichotský a partyzánský boj za pivo a jistou pivní kulturu. Součástí té pivní kultury jsou právě hospody, do kterých je možno zajít se psem. Nejsou to ušmudlané a zakouřené anonymní nálevny s laxní obsluhou, stejnobarevnými ubrusy a blikajícím koutkem automatů, s věčně hrajícím televizorem nebo hudbou z reproduktorů.

Nebude to lehké, když někteří pivní publicisté ochutnávají pivo pro psy jako pivo. Bůh ví, co jako pivo zasvěceně ochutnají příště.

Tím považuji své pokání za hotové. Věren Husovské tradici se více kát nemíním. Vzbudím pejska a půjdeme na ten Petřín. Vůči Petřínu to není nic osobního ani ze strany mého psa.