Jeden (a jeden) pivovar, dvě soboty, dvě akce

„Sejde z očí, sejde z mysli“, hlásá jedno české přísloví. Ovšem, jak mi jistě potvrdíte, není tomu tak vždy. Rozhodně ne v případě pivovarského odborníka, milovníka života se všemi jeho aspekty, pana ing. Vladimíra Černohorského, který nás opustil před dvěma lety. Jeho posledním působištěm byl Únětický pivovar, nemohl ovšem chybět ani na žádné akci v Černokosteleckém pivováru. A právě tyto dva subjekty oživují vzpomínku na něho akcí, která se stala již tradiční - Memoriál Vladimíra Černohorského aneb etapový běh z pivovaru do pivovaru.

Návštěvníci z oboru

V roce loňském se běželo z Únětic do pivovaru Černokosteleckého, letos, v sobotu 5. srpna, tomu bylo naopak. Závod je určen pro čtyřčlenné týmy, každý účastník běží jednu etapu, ale může si zaběhnout i etap vícero. Start v Kostelci, směr Babice (15 km), pivovar Dolní Počernice (16 km), pivovar Kolčavka (10 km) a Únětice (16 km). Tolik z propozic pořadatelů. K tomu se ještě navíc přidružil, pro ty neběhající, 9,5 km dlouhý „Pochod memoriálu Vladimíra Černohorského“ z Bubenče do Únětic (s kontrolními místy v hospůdkách s únětickým pivem), pořádaný SPP.

V cíli pochodu

Bohužel, dálkové běhy jsou mi již odepřeny a na pochod po hospodách jsem se v tom vedru necítila, tak jsem alespoň zavítala k cíli, podívat se na „doběh“. Navíc, zde bylo též na programu odhalení pamětní desky Vláďovi (jak známo, v Kostelci již deska od jeho kamarádů je). Na dobíhajících byla vidět i značná únava, ale všichni to brali s humorem a po vydýchání se spontánně vrhali na „Úňo“.

Absolutní vítězové

K této příležitosti byla navařena i Únětická osmička, vskutku luxusní, dobře pitelné a osvěžující pivo. A k ní přidáno i varování zdejšího sládka, pana Jana Lumberta - „pitelnost může být až nebezpečná!“ Dodávám - je.

Po doběhu posledních běžců a spočítání výsledků následovala dekorace vítězů. Celkem se zúčastnilo 17 týmů, vyhrál (pouze dvoučlenný!) tým SK Svěrák/Lawi v čase 3:57:27 hod. Tým kosteleckých obsadil místo druhé a únětičtí byli šestí. Musím dodat, že v týmu Běžím na pivo běžely i Vladimírovy dcery a tým si vůbec nevedl špatně, skončil v první půli výsledkové listiny.

Běžím na pivo

Vrcholem celé akce pak bylo odhalení pamětní desky. Úkolu se ujala legenda českého pivovarnictví, pan Ivan Chramosil, spolu s místním sládkem, panem Janem Lumbertem. A k tomu, jak je zde při veškerých akcích zvykem, slavnost doprovodila hudbou kapela pana starosty, ing. Vytisky, písněmi pivovarskými.

Odhalení desky a přípitek

Týden nato, v sobotu 12. srpna, se pak konalo v Úněticích tradiční Únětické posvícení, na němž jako „zlatý pivní hřeb“ bylo slavnostní naražení též již tradičního Únětického posvícenského speciálu, polotmavé žitné 11,5°. Jak mj. praví Vyhláška pivovaru, tak pivo „je připraveno z plzeňského a ze dvou druhů žitného sladu (od firmy Weyermann). Je mírně tmavší, s bohatou pěnou…zaručuje dobrou pitelnost a žitný slad dává pivu mírně hrubou chuť, spojenou s lehce chmelovým dozníváním“. Jako vždy vynikající pití, jiné snad ani tady neumějí.

Naražení posvíceneckého speciálu

Narážení se tentokráte ujala generace nejmladší (inu co se v mládí naučíš…), Lucinka (snad jsem si dobře pamatovala její jméno) údery dřevěnou palicí zvládla s fortelem. K tomu všemu slavnostní fanfáry dua Trubadúři a zpěv skupiny Rybičky, tentokrát bez pana starosty.

Etiketa

Samozřejmě, že program nebyl jenom pivní, pro dospělé, na své si tu jako obvykle přišly i děti. Divadlo, výtvarná dílnička, kvízy, pochod obcí s uctěním bývalých sládků pivovaru... A také soutěžní přehlídka koláčů od místních kuchařek a večer pak i taneční zábava. Ochutnávku koláčů jsme již nezažili, ale „krokodýl“ vypadal náramně dobře.

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře