Do Sarajeva nejen za pivem

Bosna a Hercegovina, do které zavedu Vaše kroky ve své prvotině pro Pivní.info, není zrovna z těch zemí, které by své návštěvníky lákaly na prvním místě na zdejší pivo. Dle náboženské orientace jejích obyvatel je navíc téměř z poloviny zemí muslimskou a tak by se dalo očekávat, že pivo zde nebude preferovaným nápojem. Popravdě, pivo nakonec nebylo ani u nás na prvním místě, když jsme s přítelkyní na letošní červenec naplánovali výlet stopem právě do této země. Od známého jsem ale byl vybaven informacemi, že přímo v Sarajevu se nachází pivovar s krásnou pivovarskou pivnicí, takže bylo jasné, že kromě poznávání historických a přírodních památek se i pivo ke slovu dostane. Ale abych nepředbíhal.

Sarajevo. Komplex pivovaru se nachází vlevo, za muslimským hřbitovem

Bosna a Hercegovina se již patnáct let pomalu vzpamatovává z krvavé a zničující občanské války v letech 1992 – 1996. Ačkoliv jsou její stopy vidět stále téměř na každém kroku a ani ekonomická situace země není vůbec dobrá, zahraniční návštěvníky možná překvapí vřelost a vstřícnost místních obyvatel. Přestože má v zemi islám, jak jsem zmínil v úvodu, velký vliv, jedná se (jak v učených kruzích, tak mezi obyvatelstvem) až na velmi ojedinělé výjimky o jeho umírněný směr, a tak životní styl společnosti v podstatě koresponduje s tím naším. A to platí i v přístupu ke konzumaci alkoholických nápojů, respektive v tomto případě piva, které je v Bosně a Hercegovině poměrně rozšířeným a běžným pitím.

Sarajevskaja pivara

Poválečná obnova země je velkou měrou spojena i s postupným znovuobjevováním Bosny a Hercegoviny jako zajímavé turistické destinace. Její návštěvník si může vybrat z neskutečné řady přírodních zajímavostí (prakticky celá země leží ve vysokohorském terénu, protéká jí řada řek s vývěry a vodopády ad.) či historických památek (jak z období osmanské nadvlády, tak z doby Rakousko-Uherské správy, v zemi mimochodem v té době působila řada českých architektů) i zajímavých novodobých staveb (např. sportoviště zimní olympiády 1984 v Sarajevu a jeho okolí). Právě hlavní město Sarajevo je místem, kde se asi nejvíce kumuluje vše výše řečené, a i přesto, že bylo jedním z nejvíce zničených sídel v občanské válce, je dnes živoucím kosmopolitním organismem plným turistů. Ke cti je však nutno dodat, že nabídka, kterou město turistům nabízí, se stále udržuje v rovině, která zatím nedokázala přehlušit jeho obrovský genius loci.

Budovy pivovaru z ulice Franjevačka

V samotném historickém centru města, jen kousek od turecké čtvrti, se za řekou Miljackou nachází (v ulici Franjevačka) budovy pivovaru Sarajevska pivara . Pivovar byl založen ještě v době osmanské nadvlády, 24. května 1864, pod názvem Dionička pivara. Zakladatelem pivovaru, který se stal prvním podnikem s továrním provozem na území Bosny a Hercegoviny, byl židovský továrník a podnikatel s českými kořeny Josef Feldbauer. Kromě skutečnosti, která je v propagačních materiálech pivovaru zdůrazňována – podnik je jediným pivovarem na světě, který přežil dvě velká impéria (Osmanské i Rakousko-Uherské) – přežil pivovar i znárodnění roku 1923, druhou světovou válku (kdy byl výrazně poškozen a následně opraven) i druhé znárodnění a přechod na centralizovanou ekonomiku roku 1947, kdy mu byl dán současný název. Pivovar přežil s obrovskými škodami i občanskou válku v 90. letech a jen pro zajímavost zmíním, že jeho současný bosenský ředitel má za manželku českou rodačku.

Brána pivovaru

Podnik prošel za celou dobu své existence mnoha rozšířeními (část zařízení na počátku 20. století do pivovaru mimochodem dodávaly pražské Ringhofferovy strojírny) a modernizacemi (zejména v 80. letech 20. století). Výstav pivovaru, přes různé výkyvy způsobenými historickými zvraty, neustále stoupal od cca 20 000 hl na konci 19. století až po 784 000 hl v roce 1991. Nákladná obnova po občanské válce, která byla i pro samotný pivovar velmi zničující, proběhla mj. i za pomoci investic zahraničních společností (pivovar přesto zůstal v domácích rukou). Rekonstrukce byla spojena s instalováním řady moderních zařízení (nové stáčírny lahví, nový filtr, pastér ad.) a skončila roku 2005. Současná varna (z roku 2004) je zařízena na 470 hl vyrážené mladiny na jednu várku a výstav se pomalu vrátil až na předválečný stav, v současné době představuje cca 700 000 hl piva Sarajevsko ročně.

Vstup do pivovarské pivnice

Pivovar stále sídlí, kromě některých novodobých přístaveb, v historických budovách postavených na počátku 20. století v pseudorenesančním slohu (lehce ovlivněným orientálním stylem) s nezaměnitelným industriálním výrazem. Komplexu vévodí věž (mě neznámého určení, snad vodojem?) a tovární komín (pravděpodobně nad kotelnou). Prohlídky pivovaru (dle některých turistických serverů ani není možná) jsem se bohužel nezúčastnil, ale zato jsem mohl navštívit pivovarskou pivnici dobudovanou roku 2004, kterou jsem zmiňoval již v úvodu článku a která se nachází přímo v komplexu pivovaru.

Nádherný vývěsní štít

Pivnice je zařízená ve stylu rakousko-uherských restaurací z počátku 20. století a její návštěva je opravdovým zážitkem. Přestože zařízením i zaměřením se jedná spíše o podnik vyšší kvality (a tomu odpovídají i ceny), člověk se zde cítí přirozeně, čemuž přispívá i profesionální práce obsluhy. Celá pivnice je provedena v masivním dřevě (nábytek, výčep, částečné obložení stěn a stropní podhledy) a je rozdělena na dva výškové stupně. Dominantou pivnice je však impozantní litinové sloupoví, které vede napříč celým prostorem a nese nad sebou do ocelových nosníků zaklenutý cihlový strop. Tento industriální prvek celou pivnici překvapivě skvěle doplňuje. Nemohu nezmínit ani výzdobu stěn, kterou tvoří zarámované staré pohlednice Sarajeva, z nichž mnohé jsou psané českou rukou, což mi samozřejmě udělalo velikou radost.

Výčep v pivovarské pivnici

Pivnice nabízí kompletní sortiment pivovaru (světlý ležák, světlý ležák prémium, tmavý ležák a nealkoholické pivo), avšak my jsme ochutnali pouze světlý ležák, respektive jeho nefiltrovanou variantu, která se nikde jinde v Sarajevu (co se mi podařilo zjistit) sehnat nedá. Pivo bylo světle žluté slámové barvy, ač nefiltrované, tak poměrně jasné a s jiskrou, pěna bohužel moc stabilní nebyla. Celkově mi však pivo chutnalo. Osobně bych uvítal silnější chmelení, ale jinak jsem z něj měl poměrně dobrý dojem. Půllitr stál nadprůměrných 5 KM (konvertibilní marka, měna Bosny a Hercegoviny, je směnná v konstantním kurzu za euro, 1 KM = cca 0,5 €), avšak za ochutnání (navíc v takových prostorách) rozhodně stálo.

Impozantní prostory pivnice

Produkce pivovaru je jinak poměrně běžně dostupná i na jiných místech Sarajeva (a samozřejmě celé země). Často se dala objevit v točené podobě v centru města (zvláště filtrovaný světlý ležák obvykle točený do sklenic o objemu 0,3 l) a zejména pak v lahvové podobě (vedle piv jiných balkánských pivovarů, např. srbský Jelen, chorvatské PAN či Karlovačko aj.) v nespočetné řadě večerek a marketů. Z lahvové produkce jsem ochutnal filtrovaný světlý ležák (k dostání obvykle za 1 – 1,5 KM za 0,5 l láhev, další obvyklá balení jsou 0,25 l s „odtrhovací“ zátkou, 0,33 l plechovky a 2 l PET lahve), který se chuťově od nefiltrované točené podoby poměrně hodně odlišoval (faktem je, že jsem měl možnost pít ho pouze z lahve, což samozřejmě chuťový dojem ovlivnilo) a také světlý ležák prémium, o málo dražší, než světlý ležák, který mi ale moc nechutnal (výrazně nasládlé chuti, prakticky bez hořkosti). Obě piva mají 4,9% alkoholu a EPM je udáváno 11,2%. V Bosně a Hercegovině je povinnost udávat tento údaj na etiketě, na rozdíl od složení výrobku, které se z etikety nedozvíme (z jiných zdrojů jsem zjistil, že pivo je vyráběno z vody, ječného sladu, chmele a – jak je v Balkánských zemích zvykem – i z kukuřičné mouky). Nealkoholické pivo „0%“ jsem ochutnat nestihl, stejně tak ani tmavý ležák, který pivovar stáčí pouze do sudů.

Pivo Sarajevsko, světlý nefiltrovaný ležák

Přímo v areálu pivovaru se navíc pro všechny případy nachází i pivovarská prodejna (pokud mne paměť neklame, tak otvírací doba je ve všední dny od 8 do 18 hodin), kde má zákazník možnost zakoupit veškerý sortiment pivovaru v sudové, lahvové či plechovkové podobě. Jako zajímavost uvedu, že ležák prémium je zde prodáván v lahvích s patentním uzávěrem za 2,5 KM a kdesi na internetu jsem se dočetl, že je zde snad možnost zakoupit i logovaný půllitr za cenu cca 5 KM, což je pro sběratele, myslím, zajímavá nabídka. Sortiment prodejny doplňuje, pro pivaře již nezajímavá, minerální voda Sarajevska (z produkce pivovaru) a nealkoholické nápoje od koncernu Pepsi-Cola, se kterým má pivovar podepsanou licenční smlouvu na distribuci jeho produktů.

Historický český Pozdrav iz Sarajeva

Přestože Bosna a Hercegovina stále není tradičním cílem výletů českých turistů a z pivařského hlediska představuje spíše exotickou destinaci, doporučuji jí rozhodně k návštěvě. Krásná příroda, velká řada historických památek i otisk neobyčejně dramatických dějin jsou jen některá z lákadel, která tato země nabízí. Návštěva pivnice Sarajevske pivare je jen jakousi třešničkou na dortu a kdyby nic jiného, jen ona samotná může být právě tím důvodem, proč se do Bosny a Hercegoviny vydat. A malý tip na závěr. Pokud byste to s konzumací v pivnici přece jen trochu přehnali a dostali se do jakýchkoliv neočekávaných potíží, nezoufejte. Shodou okolností se přímo v sousedství pivovaru nachází budova českého velvyslanectví. ;)

---

[Rash] [Zobrazeno 10897x] [21. srpen 2011]
[Pivo ve světě] [comments: 1] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře