Alkoholismus starý miliony let

Alkoholismus je někdy pokládán za neduh specifický pro západní civilizaci, jakoby moderní. Ve skutečnosti má však konzumace alkoholu tradici dlouhou mnoho milionů let.
Již dávno před vznikem člověka nalezli první tvorové potěšení ze stavů, které jim ethanol navozuje. Nejde přitom o laboratorní experimenty, kdy jsou např. pavoukům podávány drogy a následně se zkoumá utkaná pavučina, afinita k alkoholu se objevuje i ve volné přírodě a zcela dobrovolně. Kde se ale vzala?
Těžko říct - vyšší živočichové pravděpodobně prostě disponují určitými individuálními rysy, které jim umožňují chovat se alespoň občas "jinak" než podle jednoduchých vzorců typu potrava-bezpečí-rozmnožování. Vyspělejší savci tedy dokáží zažívat subjektivně příjemné pocity i při činnostech, které nesouvisí s uspokojováním biologických potřeb, ba dokonce se jim často příčí.
Několik příkladů ze současnosti: Sloni bývají posedlí nakvašeným ovocem, v jižní Africe si libují zejména v plodech zvaných marula a opilí pak tančí na jedné noze. V zoologických zahradách prý dokonce někdy simulují nemoc, aby dostali léky rozpuštěné v alkoholu.
Sklon k alkoholismu mají krysy, naproti tomu navyknou na alkohol psy je údajně obtížnější. Alkoholu přivykají i koně, pracující dříve v pivovarech či v lihovarech. Opilí papoušci se dokonce chovají dost podobně jako lidé, různě drmolí a nesouvisle artikulují. Závislá zvířata jsou - opět podobně jako lidé - schopná pro alkohol udělat téměř cokoliv, plaší lesní tvorové typu jelenů se náhle nebojácně plíží kolem hospod.
Ke kvašení plodů a listů rostlin dochází v přírodě samovolně a již před miliony let se tedy také předkové člověka v té či oné podobě setkávali s ethanolem. I naši nejbližší příbuzní, lidoopi, s oblibou konzumují nakvašené tropické ovoce, které může údajně dosáhnout až koncentrace 5 % alkoholu - tedy jako pivní ležák.
O pravidelném kontaktu našich předků s alkoholem svědčí i fakt, že velká většina lidí vlastní gen, který je zodpovědný za syntézu alkoholdehydrogenázy - právě díky tomuto enzymu jsme schopní alkohol metabolizovat. Severoameričtí Indiáni o příslušný gen přišli v důsledku genetických mutací (sami žádné alkoholické nápoje nepili; Vikingové sice nazvali severoamerické pobřeží "Vinland", tedy země vína, jednalo se však o révu planou a místními obyvateli nevyužívanou), a proto s nimi později tak zatočila "ohnivá voda" evropských osadníků.
Pokud pomineme subjektivní příjemnost opilosti, jaké byly další příčiny obliby ethanolu u našich předků? Alkohol v první řadě působil jako dezinfekce a byl do určité míry zárukou zdravotní nezávadnosti. V hustě osídlených oblastech bez dostatečných zdrojů pitné vody byly dokonce alkoholické nápoje (později spolu s převařenou kávou a čajem) téměř jediným bezpečným pitím.
Při kvašení vzniká kromě alkoholu také oxid uhličitý. Pěnivé nápoje s vysokým obsahem CO2 přitom fungují obecně jako stimulátory a zlepšují náladu (i bez ohledu na alkohol, tj. popsaný efekt platí třeba i u koly). Zde je tedy další příčina obliby alkoholu.
V přírodě, včetně tropického pralesa, jsou ovšem zdroje alkoholu poměrně nahodilé a skutečně pravidelný přísun se našim předkům podařilo zajistit až mnohem později. Jaké dnes konzumované drinky mají nejdelší tradici?
Jednoduše kvasit mohou pouze nápoje s vysokým obsahem jednoduchých cukrů, což je podmínka, kterou nesplňuje planá vinná réva ani většina ostatního planého ovoce. Že by tedy nejstarším alkoholickým nápojem bylo pivo? Asi ne, v případě obilnin je totiž zase potřeba nejprve rozložit škrob. To lze uskutečnit např. pražením, ale třeba také fermentací slinami - ženy Inků takto z kukuřice připravovaly nápoj zvaný čiča, tj. zrna předžvýkaly a potom plivaly do kvasných nádob. To všechno jsou ale procesy vcelku komplikované.
Nejstarším alkoholickým nápojem tedy zřejmě bylo víno z datlové palmy, jejíž plody obsahují dostatečné množství cukru. Dalším kandidátem na tuto roli je pak medovina.
Pouhým kvašením bylo možné připravit nápoje do koncentrace asi 15 %, pak se kvasinky ethanolem otráví a samy hynou. Silnější dryáky se objevily až spolu s destilačními přístroji. Vikingové přitom u piva praktikovali zajímavou obdobu destilace, a to sice tzv. vymrazování. Ethanol má nižší bod tání než voda, proto zmrzlá složka obsahuje relativně více vody a zbytek piva se z hlediska alkoholu koncentruje.

Tak jsem se ptal Verunky (moje manželka, povoláním zdravotní sestra) - za alkoholika je podle lékařů považován každý, kdo užívá alkohol pravidelně, bez ohledu na užité množství. Na základě výše uvedeného HRDĚ prohlašuji, že jsem alkoholik, potažno pijan a navíc (přestože si vypitá piva neeviduji) zcela jistě zachraňuji za abstinenty průměrnou spotřebu piva v ČR, protože moje spotřeba se určitě řadí vysoko nad republikový (současně i světový) průměr. Důvodem nedorozumění je asi obecně vžitá mylná představa alkoholika, jako pomočeného člověka ležícího v rauši někde ve škarpě. Není to způsobeno nemálo přemrštěnou kampaní proti alkoholu? Vždyť alkohol, zejména pivo a víno je starý jako lidstvo samo . . . A stále žijeme. Takže přátelé - na zdraví!