Když jsem před více než deseti lety narazil na pivovarskou hospodu malého posázavského pivovaru, kde levně čepovali krom desítky a dvanáctky i jejich nefiltrované verze, začal jsem stále pravidelněji chodit právě tam. Hospoda měla i salonek, kde jsem pořádal srazy se spolupracovníky či bývalými spolužáky. Pod vzrostlými kaštany a lípami zahrádky tohoto oblíbeného podniku jsem každoročně vítal jaro prvním venkovním točeným pivem a loučil se s podzimem tím posledním. Když někdo chtěl „jít na jedno“ tak nějak samovolně jsem na otázku: Kam? Odpovídal: Právě tam!

Nepodporování globálních hráčů pivního trhu odmítáním europiv a chození na nefiltrované posázavské pivo se velmi rychle stalo takovou samozřejmostí, že o tom člověk ani nepřemýšlí. Kam jinam na výborné klasické nefiltrované pivo, že? Již roky jsem si tykal s výčepními a když se mi povedla fotka piva s pěnou krásně osvícená sluncem, hospoda si ji nechala zasklít a vyvěsila ji na zeď lokálu. Benjamínkovi číšnického týmu jsem drze říkal Kevine, neboť jedné kolegyni připomínal právě tohoto filmového hrdinu. Nevynechával jsem ochutnávky zpravidla tmavých piv, které pivovárek vaří na Vánoce a Velikonoce. Hospoda se stala součástí mého života, bylo to to místo, kde jsem si s přáteli odvyprávěl tolik zážitků a objevil tolik nových pohledů na žití vezdejší, že se nakonec hospůdka má milená stala součástí mě samotného. Jméno oné hospůdky mi bylo synonymem pohody, přátelského posezení a téměř druhým domovem.

O to větší šok byl, když po letech symbiotické koexistence oznámil pivovar uzavření hospody z ekonomických důvodů, jak hlásal internet. Nedokázal jsem tomu hluboko v sobě uvěřit, přesvědčit své já o tom, že tento smutný fakt je realitou a jel na místo informace ověřit. Internet nelhal a já měl chuť začít hysterčit...

Zjistil jsem, že jsem smutný, jakoby mi někdo umřel. Je to divné, jsem patrně přecitlivělý, vždyť hospoda je neživý fenomén, ne?! Opravdu? To živé tvoří přeci lidé a můžeme se scházet jinde. Proč želet konkrétního místa, proč oplakávat tuto hospodu?

Jsou to zajímavé otázky! Přinutilo mě o tom přemýšlet a za sebe si sobě na tyto otázky odpovědět. Několik dní jsem na pozadí svého racia nechal běžet heuristickou analýzu a čekal, co mi řekne vlastní podvědomí. Nakonec se ozvalo. Vztah k hospodě je odrazem vztahu k sama sobě, řeklo. Zážitky, které považujeme za klíčové či zásadní pro naše subjektivní prožívání si ukládáme mj. v kontextu místa. Tak jako vím, kde jsem poprvé líbal děvče a kde mně to samé děvče dalo košem. Tak definitivně jsou ta místa nositeli těchto událostí a tedy je vidím i tímto prizmatem.Stejně tak i tato hospoda je nositelem mých vzpomínek na sociální interakce, na pohodu, na pocit sounáležitosti, na porozumění... Jsem to já, kdo přiřazuje významy místům, kdo subjektivně pociťuje genia loci promítáním vlastních zážitků spojených s daným místem a kdo je mísí s dalšími místními vlivy jako je sluncem zalitá zahrádka či nefalšovaná radost v očích vrchního z faktu, že mě zase vidí. Dělám to, protože tím právě žiji, to je obsahem mého prožívání a jeho kvalitou, to jsem já! Já sám!

A smutek? Ten přišel, protože ekonomická realita zpřetrhala tyto fenomény... Již nejsou teď a tady, již jsou minulostí... Kontinuita je ukončena, mému já byl amputován další úd a zůstává zemřelou minulostí. V tomto smyslu odešla skutečně živá bytost a já teskním po kusu vlastního já. Děkuji ti, drahé podvědomí, je to odpověď, která mi stačí...

A děkuji tobě, hospůdko, za všechno co jsi mi dala. Měl jsem k tobě vztah nejspíše od prvního okamžiku a až teď, když jsi umřela, si to uvědomuji...

A jestli je pravda, že nářek tvých štamgastů dolehl k uším pronajímatele a s pivovarem se nakonec dohodne na rekonstrukci a opětovném otevření, tvou novou inkarnaci oslavím jak se patří. Každá návštěva pak bude zároveň oslavou, že jsi tu stále s námi a že můžeme navázat na sebe samé...

Dovolujeme si P. T. pivpijanstvu ctícímu pivo původních forem i rozmanitost a jedinečnost jeho oznámiti, že ku spokojenosti nejen Čechův či toliko Pražanův vyslyšely Časy Zlý volání svých laskavých zákazníků po větším prostoru a účinnějším řešení problematiky komfortu odpíračů podnosky libočudné a přistoupily k následujícím veskrze široce radikálním krokům:

Začněme krokem nejméně radikálním: Někdejší restaurace U prince budící druhdy pohoršení zasahováním do svobody ostatních neesthetickým a neohleduplným zamořováním vstupní chodby jakožto i dalších prostorů dýmem byla Zlejma Časama přátelsky převzata a aktuálně jest přebudovávána na oázu nekuřáckého vyznavačství pivních rozkoší. Zločaský standard jest samozřejmostí a tedy také zde jest budován i chladící box an bude zásobárnou XY píp. Přišedší tak již nebudou nuceni na schodech potkávati vykázané kouřící spoluobčany a vsákati do oděvů a pórů tělesných pachy jim nelibé a budou tak moci spolunažívati rozkoší pivních symbiothicky a přec odděleně.

Pokračujme krokem naopak nejradikálnějším: V tichosti otevřeli jsme pro trpělivé naše fanoušky a laskavé podporovatele detašované severní pracoviště dříve zvané hospůdka Admira Kobylisy, kde v příkrém kontrastu s lomozem okolního tržněkapitalistického města ocitáme se uprostřed metropolitní zástavby na ostrůvku zeleně a klidu, obklopeni prvorepublikovou noblesou a pohodou vilové čtvrti a rozprostřenými zelenými sportovišti zaplavenými jarem, kde duch dřívější venkovské periferie a venkova stále jest přítomen a kde pro vás stejně jako na nuselské základně čepujeme řadu malých či jinak zajímavých pivovarů a snažíme se zprostředkovati vám maximum pivních zážitků formou celoroční procházky po světě zajímavých piv.

Zakončeme informací, jež odstíněna jeví se vší radikality: Neboť sami považujeme zprovoznění detašovaného pracoviště pro nás za předělečné a tedy vhodné pro pamětihodné společenské setkání, rozhodli jsme se také tak vykonat. Dovolte mi Vás pozvati v souvislosti s otevřením Admiry vulgo Zlejch Časů II. na procházku chutěmi, vůněmi, barvami, plnostmi, řízy, zvuky a dozvuky či tóny a podtóny zahraničních piv. Přehlídka tato piv zahraničních bude se konati v prostorách Zlejch Časů II. a přilehlé zeleni v týdnu 18. – 24. Června, 16 – 23 hodin. a piva tato budou v podobě piv čepovaných zejména pivovarů BrewDog, Mikkeller, De Molen, Flying Dog, Anderson Valley Brewing Company, Thornbridge či Left Hand; též i rozličná česká a německá čepovaná piva, by ochutnávající mohl nechati odpočinout svým pohárkům od silných piv. Cena ochutnávek bude se pohybovati v rozmezí 20 – 40 korun českých za 1 dcl. Sortiment pak bude doplněn řadou druhů piv lahvových těchto pivovarů, by si pivmilec mohl doma znovu vychutnati, co jej na ochutnávce čepovaných piv zaujalo.

V tomto období tedy Zlý Časy slavící inkarnaci v severní část města sic hektikou této snahy unavené, přec jen citově rozněžnělé, dojaty budou setkáním u této příležitosti a s provoláním: „Za dobré pivo a příjemnou společnost!“ těší se na setkání s Vámi na adrese: Na Pecích 46, Kobylisy (druhý vchod na hřiště i z Chaberské ulice, naproti č.p. 41 - odkaz na mapku)

Vaše Zlý Časy

V pivovaru Antoš ve Slaném, který si mezi pivaři ve své kraťounké novodobé historii stačil vybudovat velice slušné renomé, vyslyšeli volání některých pivařů po lehčím letním pivu.

V letáku „10° od Antoše už vystrkuje růžky!“ pivovarští uvádějí, že dne 14. 7. od 14:00 hodin bude možné nejen ochutnat slánskou desítku, ale i zúčastnit se soutěže o její název o celý sud tohoto piva, které je dle pivovarských „po čertech dobré“!

Jde tuto výzvu vůbec nevyslyšet?

Holdování požitku kouření tabáku na veřejnosti, v hospodách, či všude tam kde se nacházejí i nekuřáci je problematické. Dým, pro kuřáka tak lahodný, jednoznačně nepříjemně, nevhodně a zdraví škodlivě atakuje v prostoru přítomné další spoluobčany ať už tím, že jsou nuceni jej vdechovat nebo tím, že nevhodně „aromatizuje“ jejich ošacení, vlasy i pokožku, vytváří obtížně průhlednou clonu či může i obtěžovat zápachem. Protože co jednomu voní, druhému může nevonět. Vzduch potřebujeme všichni, bez něj jsme za pár minut u Manitoua, který dle tradice dal lidem mj. i tabák. Řešení složité situace, jak s kouřením ve veřejných prostorách naložit tak, aby byli spokojeni všichni, tak aby všichni byli ohleduplní ke všem, se zatím moc nedaří. Co je to za řešení, použijeme-li zákazy či segregaci, avšak na jiné se zatím nepřišlo…

Složitou situaci tuto rozhodly se Zlý Časy řešit metodou pokusu a tím možná i omylu. Ve věci kouření přikročují Zlý Časy k následujícímu prázdninovému pokusu:

Po dobu července a srpna prohlašují Zlý Časy své vnitřní prostory za nekuřácké s tím, že kouřiti bude lze na otevřené letní zahrádce. Zlý Časy na tomto místě prohlašují, že nejde o akci proti kouřícím spoluobčanům, nýbrž o pokus. Prosíme tímto naše návštěvníky, aby nám poskytli zpětnou vazbu a to formou dobrovolného anonymního vyplnění dotazníku ohledně tohoto stavu. Protože nám však nejde o názory uživatelů internetu, nýbrž skutečných návštěvníků užívajících prostory hospůdky Zlý Časy, bude forma dotazníku nevirtuální a tedy nikoliv zde. Prosíme tímto každého ochotného návštěvníka naší hospůdky, aby přímo v hospůdce anonymně vyplnil tištěný dotazník ohledně nemožnosti kouřit ve vnitřních prostorách. Každý názor bude pečlivě zvážen a vaše názory určí, zda Zlý Časy, resp. jejich vnitřní prostory, zůstanou nekuřácké i po prázdninách.

Na tomto místě nám dovolte omluvit se kouřícím spoluobčanům za jistý úbytek komfortu z jejich hlediska a poděkovat za pochopení a ohleduplnost. I vaše názory v dotaznících nás přirozeně zajímají, čili prosíme i vás o jejich anonymní vyplnění. Žádný strach, jak správně řekl inspektor Clouseau: „…áno, áno, stará dobrá anonimita!...“

Sám pisatel tohoto příspěvku se považuje za tzv. kouřícího nekuřáka, tedy někoho, jehož průměrná se pohybuje někde mezi 1 až 3 cigaretami za týden. Před lety holdoval občasnému koketování s cigaretami Gitanes (než Frantíci Seitu prodali Španělům) ať už těm Internationales s uhlíkovým filtrem nebo i těm kratším, tlustším a bez filtru a zároveň zasněně naslouchá vzpomínání starších na kubánské cigarety Ligeros, jichž bylo lze zakoupiti, dokud jsme byli kámoši s Fidelem. Vypouštěti modravý dým, tiše, soustředěně, nespěchavě, patří k požitku klidného odpoledne na zahrádce u dobrého piva u některých přímo příčinně. Proto bude v dotazníku i místo na návrhy, jak byste zapeklitou situaci ohledně kouření v hospodě vyřešili vy ke spokojenosti kuřáků i nekuřáků.

Ještě dovolte upřesnění. Abychom předešli případným manipulacím výsledky v tom smyslu, že zástupce ať už kouřících či nekouřících přijde mnohokrát, dá malé pivo a vyplní hlasovací lístek, přistupujeme k následující úpravě. Hlasovat bude lze opakovaně při každé návštěvě. Hlasovací lístek bude mít však formu rubové strany účtenky a váha hlasu bude korespondovat s váhou procentuální útraty za sledované období. Tato úprava má jediný důvod: lépe reflektovat názory na kouření či nekouření vztažmo k ekonomické realitě Zlejch Časů. Děkujeme za pochopení.

Děkujeme za spolupráci a s provoláním: Za dobrý požitek z piva pro všechny! Vaše Zlý Časy

Čistě pro zajímavost. Dotazník bude obsahovat tyto jednoduše se tvářící otázky:

1. Křestní jméno

2. Rok narození

3. Město či čtvrť, ve které bydlíte

4. Vyhovuje Vám současný stav, kdy se uvnitř nesmí kouřit?

5. Proč?

6. Jak byste problém kuřáci versus nekuřáci řešili Vy?

7. Zde napište vaše připomínky, další návrhy, nápady

Jdouce v pondělí na oblíbenou kvótu U Klokočníka vystoupil jsem z tramvaje číslo 18 ve stanici Na Veselí. Tam přímo před obličejem bývala hospoda. Mívali tam Ferdinanda, pak Staropramen a pak to zavřeli.

To již není pravdou a v současnosti tam je hospoda tvářící se bezejmenně a jež je řádně ologována jako hospoda pivovaru Březňák Velké Březno. Maje radost, že značka ještě existuje a touže připomenout si chuť pivka dříve mnou hojně konzumovaného při dovolených na Českolipsku, vnikl jsem neprodleně do hospody a stihl jsem tak první otvírací den. Hospoda však není bezejmenná, zove se Na Veselí, avšak neon je zatím ve výrobě.

Na čepu 10, 12, 14 a volím jako testovací vzorek desítku maje na zřeteli i vedro panující venku. Velmi mile mne překvapila otázka pana výčepního oděného v pivovarském tričku, zda chci půllitr s uchem či bez. Vybírám samozřejmě s uchem a oplácím otázkou, zda je tento Březňák ještě skutečně z Března a to i ta desítka. Jsem ujištěn, že ano.

Desítka mi přišla horší než ta z před lety, ale vypil jsem ji v pohodě a rád a snad i registroval cosi z typické chuti někdejšího březenského piva a lze mi prohlásit, že mi chutnala. Pan výčepní tvrdí, že tato hospoda je již druhou akvizicí velkobřezenských, neb prvá hospoda jest naproti Nádraží Smíchov. Hospoda je vybavena i historickými či pseudohistorickými reklamními materiály jako jsou plechové cedule aj. Líbí se mi i pípa, kde loga čepovaných piv jsou pod jakousi čočkou, která umožňuje viděti logo z různých úhlů. Mám pocit celkem útulného prostoru sice skromně, leč vkusně vybaveného, je to místo, kde méně je skutečně více.

Desítka stojí pouhých 17 korun a tak již nemohu tvrdit, že nejlevnější dobrá desítka je ta o tři sta metrů dále U Klokočníka, kde stojí 19.

Po odpoledni stráveném U Klokočníka přemlouvám spolupijany k opakovanému testu březenské desítky. Když se tážeme, zda můžema pivka zkonzumovat na zahrádce pod kaštany, je nám to dovoleno, jen jsme požádáni o laskavé vrácení půllitrů, neboť již tento první den provozu jich panu výčepnímu pár chybí... Druhý test v konfrontaci s doznívající chutí desetistupňového kvasnicového Huberta dopadá tak, že registruji vyšší sladovatost a i mírnou jakoby štiplavost, která je produktem nevím čeho, doufám že ne CKT, HGB a podobných zkratek. Rozhodně je jiná než Hubertus avšak pitelná a já fandím pivodiverzitě.

Suma sumárum jsem velmi rád, že v Praze mohu sledovat piva z Velkého Března. Snad si již i majitelé uvědomili, že je lepší mít v portfoliu více piv od více pivovarů a že unifikace chuti a tzv. optimalizace výroby není ten správný krok. Jak jinak si vysvětlit investici do logované hospody se všemi náležitostmi včetně tácků a logovaných půllitrů a to i do lokality, kde jiní neuspěli. Mě rozhodně otevření tohoto podniku potěšilo.

Hospůdka je to malinká ale vkusně a nijak přeplácaně zařízená, malá zahrádka pod třemi kaštany je příjemná. Uvítal bych, pokud byste někdo ochutnal Březňáka, pokud byste napsali jak vám chutnal a jak vám chutnal a zda tomuto pivovaru fandíte. Otevřeno 11-22 a v sobotu a v neděli 13-22.

Motto:

A ty, červený sudí, kdybys ty nahlas pověděl, cos všechno již spáchal v myšlenkách, každý by křičel: „Pryč s tímto kalem a jedovatým červem!“ Friedrich Nietzsche, Tak pravil Zarathustra, stať O bledém zločinci

Křtění BuQičáka se neobyčejně vydařilo. Dlouho jsem se tak nenasmál! BuQičák je skutečně bezchybná letní pšenice s neuvěřitelně zářící barvou a bezkonkurenční, neotřele novou, originální a mazlivou chutí. Ti z křtících, kteří neohroženě přišli v růžovém si to opravdu užili a dle mnohých byli k sežrání! Krom těch dvou mladých slečen, kterým Bejček vemlouvavým měkce heboučkým hlasem vnutil BuQičáky jen co vstoupily do Tramwaye, ty byly opravdu jak solný sloup (Holky, vždyť to byla jen psina! :)) Jasně se opět vyjevilo, že Petr Buriánek umí uvařit vééélikou dobrotu a všechna čest, jak se s tím popasoval. Někteří se stále diví, že dosud nepodniká kroky k patentování BuQičího receptu. Vůbec se mi moc líbilo jak zase jednou Ukázaná platila ☺. To pivko vymysleli v Tramwayi, kam s Hanzem ze Zlejch a s klukama z PPE přejeli z žižkovské Pivní rozmanitosti, kde ochutnávali pivka z Rožňavského pivovaru Kaltenecker….

Na to, co přesně předcházelo tomu, že kdosi navrhl: “Tak si ještě uvařte Bukvičáka!“ se sice již prameny rozcházejí, nicméně co je úžasné je to, že z legrace a hecu vzniklo takto výboré pivko navíc dotažené do konce, včetně etikety, 4 % alkoholu a označení Queerbeer!!!

Omlouvám s qílivje Bejčkovi za prachsprostý slovní tunel, ale sqělejc to napsat nešlo, tak na mě, Jirko, nevytahuj příště qér, jo?

Další fotogalerii naleznete zde...

Na vědomost se ctěnému pijanstvu dává, že Zlý Časy reflektují vlnu zájmu části P.T. pivní veřejnosti o poznání dosud nepoznaného. Byť jest dosud většinou vznášeno spousta argumentů k zachování pivní konzervativity a nevnášení do českého pivního světa jiných zkušeností než místních, Zlý Časy u vědomí smutného faktu mizení pivní diverzity v luzích a hájích otčiny a smutného zprůměrovávání dříve rozmanitých chutí a účinků nejoblíbenějšího českého nápoje přikračují k následujícímu zhmotnění své vize představovat pivní veřejnosti bez ustání, co zajímavého jest ve světě pivním:

Zlý Časy příštím pondělkem, 21.3. 2011, počínají tradicionovati novou zvyklost a to pravidelně nepravidelné degustační pondělky. Podoba vize jest taková, že přes částečně akceptovatelné námitky proti malým objemům degustovaných vzorků bude lze ve Zlejch Časech v předem avizovaných pondělcích možno za paušální poplatek v počtu nejvýše třiceti lidí oddegustovati vzorky z pivkupectví vždy jediného pivního typu a to v množství cca 0,15 l. Očekávejme tedy mimo jiné stoutové pondělky, pšeničné pondělky, ležácké pondělky, pondělky přes portery, nakuřované pondělky a další pondělky. Dovolujeme si na tomto místě skromně připomenouti, že množství druhů piv v našem Pivkupectví jest v současnosti cirka 600.

Tradici tuto zahájíme velkoryse vlajkovou akcí a to pivy točenými a pro neomezený počet návštěvníků. Narazíme v pondělí 21. 3. 2011 čtyři protekční sudy piva IPA IS DEAD z pivovaru Brew Dog, které jsou speciálně chmeleny nikoliv různými chmely, nýbrž každé toliko jediným chmelem, by degustující mohli míti představu o vlivu na chuť Indian Pale Ale toho konkrétního chmele. Půjde o následující odrůdy: Citra, Bramling Cross, Sorachi Ace a Nelson Sauvin. Piva tyto uvede v toto datum přesně někdy po 19–té hodině pan Mike, jenž vzhledem k svému původu pivům těmto dosti rozumí a který s sebou i přivede švarnou dívenku ovládající oba nutné jazyky, abychom Mikemu všichni porozuměli zcela přesně, co bude nám chtít sdělit.

Prosíme zejména v tomto smyslu motivované milovníky piva o laskavou návštěvu, neboť tito nejlépe ocení, že někdo druhý vzal jho organizace a tím i riziko na sebe aniž by měl pochybné ambice býti dokonalým. Tím nebráníme se předem kritice, pouze si troufáme konstatovati, že akce tato určena je především těm, kterým jde o věc samu, než těm, jenž hnidy rádi píchají…

Závěrem jedno nutně nudné faktum: rezervace budoucích kapacitou omezených pondělků prosíme na telefonním čísle 723339995

Děkují Vám Vaše Zlý Časy

Odpusťte, prosím, že zase vyrušuji. Jsem z těch, kteří jsou oprávněně označováni za „kdejaké pisálky, co píší o pivu“. Na svou obhajobu mi dovolte připomenout mé časté přiznávání, že pivu z hlediska výrobního, marketingového atd. a pohříchu i senzorického příliš nerozumím. Motivy mého psaní však nejsou pouze ryze exhibiční, vždyť nemám co ukazovat. Začal jsem psát hlavně protože jsem pivu a dění kolem něj přestal rozumět v podstatě zcela a na některé jevy dodnes marně hledám adekvátní odpovědi. To vše z hlediska prostého konzumenta, prostého smutného konzumenta.

Že užívám si s Hubertem doby mírové mi také vyšlo nikoliv rozborem relevantních dat, alebrž pouze vylučovací metodou. Ve všech pro mne potenciálně konfliktogenních oblastech se ku mne Hubertus chová více než ohleduplně, slušně a někdy i mile překvapí. Jako tuhle tím polotmavým…

Kácovská kvasnicová desítka byla pro mě před pár lety v době, kdy všechna mnou do té doby oblíbená piva houfně vymírala ve smyslu původní chuti či mizela v nenávratnu zcela včetně značky, zjevením z jiného světa v depresivní a smutné době. Možná že jen díky ní zůstal jsem tehdy pivařem, neb má spotřeba piva rapidně klesala. Pivní dění jsem vůbec nesledoval a zpočátku jsem si myslel, že mají v jisté středočeské obci přilehlé ku staré karlovarské silnici jen nějaké výrobní potíže, které vyřeší a bude to jako dřív. Dárek pana Ringhoffera však v té době stále produkoval takové pivo, že často jsem žasnul, kolik radosti si lze koupit za pár korun…

Pak se stalo však něco, co má prostá duše obyčejného pivaře nebyla schopna pojmout: Kozel „se“ prodal! Ano, „sám“ se prodal! Na dni Kozla jsem se tehdy ptal staršího průvodce: „Proč?“ „Zeptejte se akcionářů proč akcie prodali!“ snažil se říci klidně, ale já zřetelně slyšel v jeho hlase hluboké zklamání a snad i něco jako žal…

Copak že se někomu něco prodá! Není mi snad jako pivaři vlastně jedno, čí je to pivovar? Z hrůzou jsem postupně během let pociťoval, že mi to pravděpodobně být jedno nemá… Protože ačkoliv značka Kozel zůstala a ačkoliv nemám jediný „hmatatelný“ důkaz, že to pivo je chuťově i účinky horší, mé holistické bytosti přestal vyhovovat a trvalo mi celkem dlouho, než jsem si to s hořkostí připustil. Bývalo totiž cosi krásného v možnosti spolehnout se na to, že kde jest poutač s na zadních nohách vztyčeným rohatcem, lze za pár korun osvěžit se manou. Bylo mi nutno smiŕovat se se zánikem jedné z mála „existenčních jistot“.

Některá další dříve oblíbená piva jsem čas od času ochutnal se zvědavostí, zda je to stále tak špatné. Nebylo. Bylo to ještě horší…

Také se mi stalo, že jsem navštívil na Jičínsku kamaráda a z Prahy dovezená basa jím oblíbeného piva docházela a tedy nechal sousedem dovézt další basu tuším z Jičína. Náhle jsem měl na stole nedopitou lahev z Prahy a už mi přinesl otevřenou další. Nevěřil jsem vlastním ústům! Vždyť právě v médiích psali, že vědci potvrdili, že toto pivo chutná stejně už nějakých stopadesát let! Není tedy možné, aby z těchto dvou současných lahví chutnaly různě! Jejej! Jsem nemocný! Nebo pro tuto dobu nepoužitelný! Určitě jen některou z lahví jen špatně skladovali!

A tak jsem moc rád, že žiji v míru alespoň s takovými jako je Hubertus, díky Huberte! Chutnáš mi stále stejně dobře, ačkoliv po tvé dvanáctce, dám-li tři kusy, chce se mi pospávat, zato desítka mě naopak vždy „nakopne“ jako kvalitní káva! Ležíš v krásné krajině a sám o sobě jsi krásný. Také jsi nikdy nekoupil jiný pivovar jen abys jej zavřel a defacto nepřátelsky převzal jeho značku a to navzdory tomu, že tvoji kolegové dokázali takto „vyvraždit“ od konkurence celé kraje! Samozřejmě že je cosi primitivního v personifikaci „přirozeného ekonomického chování“ a nemít kvůli tomu rád některé ekonomické subjekty není správné, vždyť pivo se dnes už nevaří pro chuť a radost pijanstva, leč vyrábí a produkuje pro výnosy a tedy pryč s pivní romantikou, to nechceme! Ale já jsem rád, Huberte, že tě mohu mít rád právě protože ty se takto nechováš, že ještě vaříš dobré pivo mě a dalším ku radosti a rozkoši! Zvláštní, že ti to v této době ještě jde, jsi vůbec trochu divný, vždyť ty to pivo máš podstatně levněji než jiní a o peníze jde především, vždyť čím chceš dnes měřit úspěch! Upřímně ti i trochu závidím, protože tvůj vlastník tě má asi dost rád, když tě ani nezpeněží prodejem většímu, ani tě „neždímá“ akcentem na ekonomické ukazatele! Místo CKT ti koupili novou varnu, viď?! Trochu škoda té jizvy na tvém průčelí, které ti vybourali, aby bylo varny kudy vyměnit. Ale to se snad časem zahojí a ty dostaneš novou fasádu! Je záviděníhodné, že se na tebe ještě nevykašlali, když tak často navštěvují tě vody Sázavy, protože pochybuji, že pivem vyděláš alespoň na nápravu těchto povodňových škod. Vaříš nám dobré pivo a hýčkáš nás, ačkoliv my jako konzumenti chováme se jako malé děti a raději masově nakupujeme drahá masová piva či druhdy již i pivní náhražkové nápoje. Jak dlouho to ještě vydržíš? Nebo věříš tomu, že klokotné pivní dění vůkol, kterému já vůbec nerozumím, již láme se k lepšímu? Že ekonomický přístup způsobí to, že masy začnou raději pít pramenitou vodu než předražené prýpivo ignorujíc marketingové tlaky a své zdecimované podvědomí? A nakonec se masy pokorně vrátí k tobě a tobě podobným? Pivovary dnes prý prostě budou dál vařit pivo, které my budeme ochotni pít a jim to bude zajišťovat růst růstu. Věříš tomu, že neochota moje a pár dalších podivínů hrát tuto „rozumnou“ hru umožní přežití, existenci a v budoucnu rozvoj takovým jako ty? Něco mi v tom pořád „hapruje“, kámo… Ale v tom nejedeš ty, v tom jedeme my, viďte, masy!

Tak mi jen, prosím, řekni, aby mír dokonalý zůstal i nadále mezi námi : Včera jsem měl v Kostelci Kácovský černý či tmavý (?) speciál, ale přímo u tebe Na šalandě mi včera řekli, že tento speciál je sice navařen, ale že leží a bude tak jako každoročně až na Vánoce. Subjektivně bych řekl, že co měli v Kostelci je tvůj výtvor, neb chuťový duch Kácova byl v pivu, domnívám se laicky, přítomen. Že by protekční burčák? Děkuji ti a prosím zůstaň s námi, nevděčnými masami! Pa, já zas přijdu! Protože „Dobré pivo nenahradíš!“

Nejprve radostná fakta: Praha má restauraci, kde je na čepu výhradně a jedině Tambor v plném portfoliu. Zároveň má Tambor v Praze výhradně svoji restauraci! Tato jmenuje se Ambrózie (http://www.ambrozie.cz/)(facebook je AmbrozieDisko), nachází se v Praze 10 (tam bydlím i já ), v Moskevské ulici 1, přesněji roh ulic Moskevská, Ruská a Francouzská. Od soboty 31.7.2010 je zde na čepu Tambor 10 za 24 korun, Tambor 11 za 26 korun a Tamborové 12 a 13 za 28 korun. Jde o ceny zaváděcí a očekávám v budoucnu jejich mírný růst, opakuji: mírný!

Má pondělní návštěva a hovor s dlouholetým nájemcem panem Františkem Krejdlem nedopadl zcela podle mých představ, protože jsem chtěl působit dojmem seriózního pisálka, ale nakonec jsem tam před ním „udělal“ čtyři pivka. Nedalo se tomu prostě odolat. Lehkost a chmelová jízda byť „pouhé“ desítky mne vybízela k dalšímu napití příliš hlasitě.

Restaurace má jedinou drobnou chybku: má v neděli zavřeno. Když jsem tam dorazil, poněkud mne zarazil vnější dojem. Působilo to jako nějaká opravdu malinká hospůdka, jenže když jsem sestoupil po schodech dolů, pochopil jsem, že sklepní prostory, poctivě přetvořené na restaurační prostor, jsou velikostí akorát!

Nyní ke specifikům restaurace: jde o tzv. music restaurant, což samozřejmě předurčuje pojetí hosta. Nicméně hudební produkce provozována jest od středy do soboty a to až večer, tedy pondělí a úterý je klid po celý den. Pro mne je ideální doba návštěvy mezi 15-tou a 19-tou hodinou, kdy jsou tyto jindy vytížené prostory výrazně intimnější. Co hudby týče se, jde o tzv. oldies disco cílené na generaci dnešních třicátníků a čtyčicátníků (produkce začíná od 21 hodin), ve čtvrtek je živá hudba ( zde produkce začíná dřív a to v 19:30), ve středu je karaoke, ale opakuji, až večer po 21 hodině.

V restauraci je povoleno kouřiti, ale pozor! Dva výkonné ventilátory neustále vhání do restaurace čerstvý vzduch a jiné dva vzduch „po(u)žitý“ zase výkonně nepřetržitě odvádějí. Že nájemce restaurace do podniku investoval více než je obvyklé je ostatně patrné na každém kroku včetně toalet.

Jídelní lístek je velmi obstojný, z cirka sedmdesáti jídel si vybere většina populace.

Nyní mi, prosím, dovolte trochu té amatérské subjektivity. Jasně že chodím Ke klokočníkovi na Kácovské (http://pivni.info/restaurace/53-fenomen-klokocnik.html), ale chodil bych i rád mj. na vynikající Chotěboř, měla-li by v Praze svou hospodu. Proto jsem nadšen, že nyní mám možnost kdykoliv krom neděle zajít někam, kde mám jistotu, že mi bude načepován Tambor! Protože tento vynikající Pils dosud neměl svou stabilní pražskou zdrojovku! Mou radostí je už to, že pivovary typu Dvora Králové či Chotěboře vůbec existují, ale co je to platné, je-li jejich pivo dostupné jen občas v restauracích typu Zlejch Časů (ale zaplaťhanz za to), že.

Ptám se pana Krejdla jak to vlastně přijde, že provozovatel restaurace zvolí pivovar, jenž neustále nemasíruje podvědomí konzumentů reklamou ve všemožných mediích a nenabízí tzv. pobídky na „zvelebení podniku“. Dovídám se v kostce zhruba toto: v červnu t.r. končí smlouva s chemičkou a únava mj. z kvality a zvyšování cen ( desítka v nákupu za 13,40) je natolik veliká, že je se poohlíženo po jiném dodavateli. A jelikož pan Krejdl v nedávné minulosti působil pár let v Itálii, zná odtamtud pana Martina Vrbu, současného sládka ve Dvoře, jenž donedávna sládkoval v Udine, Italia... Aha, takže kámoši! Nejen to, pan Krejdl neváhal a Dvůr navštívil, prohlédl si pivovar, ochutnal produkci a nakonec tedy spojil své ekonomické působení v pohostinství s Tamborem!

Jako člověka znalého Itálie ptám se pana Krejdla i na kávu. O rozšířených značkách typu Segafredo či Illy se nijak nevyjadřuje a vyjmenovává mi některé ze svých oblíbenců: Danesi, Caffe del Sole, Kimbo nebo Costadoro z Turína... No, ale kde to koupit, že...

Na Ambrózii je sympatické i to, že každou stupňovitost Tambora vám načepují do jiného druhu půllitru, moje desítky byly v sympatickém bucláčku! A propos: desítky! Jak psal mj. Hroch (http://pivni.info/glosy/540-konec-desitky-u-hrocha-aneb-zmizi-desitky-z-vycepu.html) i já jsem volal po tom, aby pivovárky vařily i desítky, neboť současné trendy, kdy desítka se buď nevaří a nebo se na ni ředí zbytky z vařeb jiných stupňovitostí, mi nejsou sympatické. Děkuji tedy panu Kiriakovskému, majiteli Tambora, že nezapomněl na milovníky lehčích piv a desítku, skutečně lahodnou, zařadil do portfolia svého pivovaru!

Bude-li navařen Klazar, můžete jej v Ambrózii očekávat také. V nejlepším přestat, abych nebyl plísněn za popis půvabů Ambrózích servírek jako za irelevantní thema. Tedy nazdár v Ambrózii!

Zlej plán pro krizový Časy?

Kdo loni zažil, ten mi to snad uvěří! Těch jistojistě minimálně třicet mini během deseti dní a vůkol není nikoho, kdo by pochyboval, že jich nebude i více! Loni v koncích skvělé akce statistici přes původní proklamování pořadatelů pouhých třiceti, napočítali přesně čtyřicet pivovárků! Rozněžněně rdím se píšíc tyto řádky, vždyť znovu panem Hanzem a jeho číšnickou družinou a kuchyňskou chasou uvalena byla na mne důvěra býti věrozvěstem následujících báječných pivních zvěstí:

Protikrizová vyhláška Zlejch Časů č. 1/2010

Otřepajíc se z vyčerpání a vyčepování akce loňské, plníc svá nejlepší předsevzetí ohledně pokračování tradice, navzdory dosud nekončící krisi, která poškozuje nejen pivovary, ale také hostinstvo jako celek a ve snaze, aby obchod čepovaným pivem na zdravý základ postaven byl, přikročila hospůdka Zlý Časy, Čestmírova 5, Praha 4, k následujícím protikrizovým opatřením:

Zavazujeme se tímto, že během sedmnácti dnů vymezených daty 14.5. -30. 5. 2010 u nás bude na čepu z dvacetisedmi píp nepřetržitě v otvírací dobu od 11.00 do 23.30 (na zahrádce do 22.00, o víkendu 12.00 – 23.30) piva dohromady z 40 mini, mikro a pikopivovarů, a to nikoliv pouze jednoho druhu od pivovaru každého.

Poučeni zkušeností loňského roku a berouce si k srdci postřehy ctěného konzumentstva učiníme vše ku spokojenosti milovníků moku pěnivého, zlatistvého, rubínového či jiskřivě černavého této vášně veškerého českého mužstva, lásky básníků i hrobařů, pánů i kmánů, mládeže i kmetů a to jak ve smyslu přístupu ku ctěnému pijanstvu tak k nápoji samotnému.

Již těšíme se, kterak rozlétnou se železní ořové naši po vlastech překrásných loviti bečky a bečičky, by naplnilo se těšení naše nejvlastnější – na hojnost návštěv Vás, drazí platící, a to nikoliv toliko kvůli dukátkův, alebrž kvůli radosti ze spolunažívání hospodských radovánek prostřednictvím těch nejlepších piv, jimiž otčina jest úrodně rozrozkošněna a hořkosladce naplněna. Vždyť my přede všemi jsme těmi, kdož bolestně želíme všeho, co loni nebylo dokonalé a kdož ve světě dvojjakém vezdejším musíme, s Vaší pomocí laskavou, znovu se porvati o přiblížení se společnému ideálu tak, aby tradice nebyla slovem prázdným, vyprázdněným a smyslu prostým…

Tedy tak jako v roce loňském, i ročník letošní umocněn bude jedinečnými půllitry s logem Časů Zlejch, a to za záložní protihodnotu 50 – ti korun, kterážto buďtež považována za eventuelní cenu prodejní. A prosíme ctěnou veřejnost pivařskou o laskavou shovívavost tomuto opatření, neboť loňská akce dokonána byla již prakticky za absence půllitrův těchto, ježto líbící se byly brány vychutnávajícím návštěvnictvem s sebou domů na paměť zážitků těchto v míře přehojné a my jistě litujeme toho, že doba není natolik přívětivá, abychom pohárů mohli jen rozdávati…

I době moderní úlitbu učiníme a zavazujeme se v mezích možna zapisovati poctivě na virtuální papír www.zlycasy.eu, čeho je že právě na čepech mnohých ochutnati možno.

Pomněme společně jaké je to, když chladivý mok rozkošně svírajíc jazyka boky hořkostí, patro úst hladíc sladovostí, útroby veškeré pak nítíc plností či krčeje naše zavlahujíc řízností, když tedy chladivý mok jemně klouže ve vnitřek člověčí. Jaké je to, když tiše spočívajíc v útrobách nápoj tento mysl uklidňuje, city rozněžňuje a emoce tříbí. Jaké je to, když zurčíc opouští schránu naši tělesnou a nutí nás po rukou umytí vykročiti znovu a znovu ku stolicím výčepním. Jaké je to s přáteli vyjíti si na pivo pravé, dobou nebité. Jaké je to hleděti v tektinu tu, čichati k pěně nadýchané a na jazyku znalecky váleti doušky i douchy, lačně polykati a volati: „Ještě, číšníče!!!“

S provoláním: Vstříc přírodním zážitkům a skutečnému pivu!

Vaše Zlý časy

P.S. Přiďtež, prosím, všichni, nechť jsou zásoby tyto obrovské v určený čas vypity a nebyly tak zbytečně v rozporu s duchem environmentálním vylity v sprostý kanál!

( Before drinking, thing abouth environment! )

( After drinking, thing abouth evironment! )

Kdo to nezažije, neuvěří! Třicet mini během deseti dní! To není předaprílový žert! Je to tak! Po loňském slunovratném a velmi úspěšném víkendu s minipivovary z Karlovarského kraje a o pár týdnů později s minipivovary z Plzeňského kraje se svobodný pan Hanz se svou čísnickou čeládkou a kuchyňskou chasou rozhodl pro daleko rozsáhlejší akci. Je mi rozkoší, drazí pivní přátelé, že byla na mne uvalena důvěra býti interpretátorem a hlasatelem, aňť co dím! - ba věrozvěstem jsouce ve skálopevné víře v tyto zvěsti mnou hlásané – následujících skvělých zvěstí:

Protikrizová vyhláška Zlejch časů č. 1/2009

Plníce svá nejlepší Novoroční předsevzetí navzdory době a krizi, která poškozuje nejen pivovary, ale také hostinstvo jako celek a ve snaze, aby obchod čepovaným pivem na zdravý základ postaven byl, zavazuje se hospůdka Zlý časy k následujícím protikrizovým opatřením:

Mezi dny 22. května a 31. května jest Zlejma časama prováděno toto zásadní protikrizové opatření:

Zaručuje se tímto, že během deseti dnů těchto zde bude na čepu z devíti píp nepřetržitě v otvírací dobu od 11.00 do 23.30 (na zahrádce do 22.00, o víkendu 12.00 – 23.30) piva dohromady z 30 mini, mikro a pikopivovarů a to nikoliv pouze jednoho druhu od pivovaru každého. Též je možné předpokládati i laskavou účast produktů z řad drobného várečenstva, takzvaných homebrewerářů.

Po vypití sudu bude tento okamžitě a bez prodlení nahrazen jiným přírodním produktem ku spokojenosti všech milovníků takových produktů.

Jednotlivé kontrahenty a dodavatele jest zde nemožno uvésti, neb není jisto, zda jich nebude i více a též zda někteří budou s to dostáti zcela svému slovu především ve smyslu data. Jest však jisto s úspěchem přepokládati, že počet 30 různých dodavatelů bude v tomto období dodržen a počet druhů piv že jistě výrazně a patrně i několikaronásobně překročí celkový počet kontrahentů. Taktéž zavazajeme se tímto, že aktuálně čepovaná piva budou poctivě a v čase nejkratším avisována v rubrice Co je na čepu na Pivním.infu.

Též si dovolujeme ctěnému konzumenstvu oznámiti, že u příležitosti této dosud námi největší pořádané akce bude možnost objednati sobě pivo oproti záloze pouhých 50,- korun českých do logovaných půllitrů Zlých časů! Záloha tato buďtež považována za eventuelní cenu prodejní.

S provoláním: Společně proti krizi a za dobré pivo!

Vaše Zlý časy

P.S. Přiďtež, prosím, všichni, nechť jsou zásoby tyto obrovské v určený čas vypity a nebyly tak zbytečně v rozporu s duchem environmentálním vylity v sprostý kanál!

Dovolte mi na tomto místě přidat pár osobních pocitů. Když jsem před cca 5–ti lety začínal s pivní turistikou, bylo tomu tak, protože jsem nabýval subjektivního dojmu, že mnou do té doby konzumovaná piva pozbývala výrazně své chuti a kvality a pohlížel jsem se po jiném. V té době však bylo například Karlovarsko zcela pivaprosté v tomto smyslu a mnou vytyčený cíl navštívit všechny malé pivovary se jevil jako roztomilý a především dosažitelný. Dnes však se v jednom čase setkávají dva fenomény – za prvé: produkty gigantických producentů jdou kvalitou natolik dolů, že si toho všímá více a více lidí a za druhé: lidé jsou vlivem nejen toho ochotni zajímati se o informace z pivní oblasti, aby se zbavili dotěrného pocitu, že marketing dominantních společností na trhu z nich dělá již příliš velké hlupáky. Pro mne to znamená, že v současnoti ročně vznikne více malých pivovarů, než jsem jich schopen navštívit. Nikoliv však ochutnat! Mou vlajkovou lodí těchto ochutnávek jsou Zlý časy! Protože jsou pro mne nedaleko, protože tam ta piva mají v nebývalé míře, protože díky osobnostem typu Hanze či Čukina oplývá hospoda domáckou atmosférou. Ano, zajdu tam i sám, neb vím, že jak oni, tak ostatní dnes i mnohdy mě již známí pivní fanoušci mi zajistí skvělou společnost! Protože domácká, přátelská a sousedská atmosféra je v překotném a pohříchu anonymním světě současném vedle dobrého piva to nejdůležitější, co činí hospodu hospodou.

Nuže, troufám si tvrdit, že v málokteré hospodě v republice se za poslední rok vystřídalo tolik druhů především českých, moravských a slezských piv, neboť Zlý časy pojímají toto své pivní pionýrství jako snahu zmapovat kompletně segment malých a středních pivovarů Česka. Jinými slovy: Hanz chce mít v historické nabídce z Česka prostě všechno! A jsem si téměř jist, že dosud žádná hospoda nezorganizovala pivní slavnosti segmentu malých pivovarů v takovém rozsahu! Je nabíledni, že i řada pivních festivalů neměla 30 mini! Je tedy možno si na tomto místě zaspekulovat, že návštěvník této akce bude přítomen porodu historie! Tato akce, myslím si, je první akcí svého druhu, rodícím se fenoménem hospodských pivních slavností!

Samozřejmě, že já si ji nenechám ujít a pochopitelno, že pociťuji pálivou rozpolcenost! Mám si snad vzít týden volno a prodegustovat jej i s přilehlými víkendy od rána do večera, abych o něco nepřišel? Nebo mám se snad spěchaje plahočiti ihned po konci pracovní doby do Čestmírovy ul. 5, Praha 4 a po celou dobu mého zaměstnání sledovat na Pivním.infu rubriku Co je na čepu? a zoufale trpět při každém pohybu nabídky a ještě se nechat vyrazit z práce za přílišné hledění si mimopracovních záležitostí? No, to ještě právě nevim! Co vy?

Do bloku se také sluší dát nějakou fotku. Nakonec u mě z přehršle dokumentárních obrázků ze Zlejch časů vítězí foto řezaného piva Javořický ležák pivovaru Kozlíček v Horních Dubenkách versus Bzenecký ležák. Jasně že jsem je oba ochutnal nejprve tak jak byly samotné. Jen jsem si pak prostě dovolil tu obsesi: být prvním, kdy si něco takového mohl nechat říznout! No a když si představím, jaké kombinace se asi bude dát říznout od 22. do 31. května… Co vy na to, kluci a holky??

Protože jsem se opět zúčastnil s jistým nejmenovaným hostiským cesty pro pivo, byl jsem nenadále opět konfrontován s fenoménem řezaného piva. Krom jiných velmi zajímavých zážitků, zejména v západních Čechách, na mne vybaflo řezané pivo v Dražíči.

Ačkoliv jsem se domníval, že pohostinnost jisté nejmenované garáže v Plzni je nedostižná, v Dražíči to dokázali. Dražíč byl na cestě pro pivo poslední a tak bylo již pozdě odpoledne, když jsme se marně dobývali do pivovaru. V téže chvíli však přijel terénní vůz, z něhož vystoupil charizmatický majitel pivovaru.

Myslím, že si budu dlouhé roky pamatovat posezení za stmívání v Dražíčském pivovaru, kdy se sládek, jenž jest zároveň synem sympatického majitele, tázal, zda už nechceme rozsvítit. Otcovská odpověď zněla, že to tak, ty rozsvítíš a mně sem začnou chodit lidi!

Já si dal světlý kvasnicový ležák, jenž mne nadchnul při loňském zastavení a to i jako druhou objednávku, neboť loni jsem černý vnímal jako horší. Můj společník však dal černé a tvrdil, že je skvělé. Chvíli jsem přemýšlel jak z této šlamastiky a spásný nápad se nakonec dostavil: objednal jsem řezané! Pan majitel mi přinesl (viz. foto) s průvodní poznámkou, že jde o, cituji: dělené řezané!

I můj společník byl zaskočen silou estetického zážitku! Pokud se totiž člověk napije a nakloní půllitr, skvělá podívaná přijde, když půllitr položíš zpět na stůl. Ač zprvu to vypadá, že dojde k difúzi či Brownovu pohybu, studené pivo se nakonec jakoby líně vrátí do původních dělených pozic.

Pan majitel byl navíc natolik nad věcí, že prozradil i to, že černé točil přes zpětný chod. Zde má fantazie končí, jelikož do doby, než mne hoši vzali poprvé pro pivo, myslel jsem si, že pivo pění jaksi samo od sebe a ne že se pěna dotváří přes tzv. zpětný chod. Přijal jsem tedy za své, že zpětný chod pípy supluje něco jako šlehačkovač. Je tedy logické, že v Dražíči mé představy o zpětném chodu záviděly i sedlákům od Chlumce…

No a protože vzorným přispěvatelem pivního.infa je i jakýsi Luděk, jehož informace jsou neuvěřitelně čerstvé, relevantní a zpravidla inspirující, jal jsem se díky němu (děkuji, Luďku, za dlouhodobou bezchybnou zpravodajskou činnost!) navštívit Scholu Pragensis v Pakulu s touhou zařaditi do okusených piv z Česka i Podskalskou Kozu. To se zdařilo ! Koza byla skvělá a debata pánů profesorů a studentů SPŠPT nad fotografií děleného řezaného z Dražíče také.

Resumé bylo jednoznačné: řezaným pivem se v českém pivním prostředí myslí pivo smíchané, kdy dojde k prolnutí chutí nejlépe tak, že ve výsledném řezaném pivu dominují především ty lepší vlastnosti z obou piv: příjemná hořkost světlého ležáku s nasládlými tóny karamelů z přírodních cukrů piva tmavého či černého.

Dělené řezané pak krom příjemného estetického zážitku může gurmánovi přinésti i potěšení z řízeného mísení obou piv, kdy si při trochu umu, zkušenosti a pivního fandovství můžeme při konzumaci docíliti ovlivnění poměru jednotlivých složek vtékajících do chřtánku.

Bertíkova pivní hlídka mě přinutila popovídat o Klokočníkovi a 5 l soudky, jak to s nimi je, taktéž. Zmíněná Bertíkova pivní hlídka je opravdu příjemné čtení. O to více mě zarmoutila nepříjemná zkušenost autorova v mé homepub U klokočníka. Jistě, chodím tam dlouho, mám to tam rád a vynasnažuji se, aby to bylo na mne znát. Snad proto jsem tedy nikdy neměl problém s obsluhou, naopak. I pánové Mc Carthy a Vice, moji angličtí exbossové, pánové odkojení gentlemanskými způsoby, byli spokojení. Vzali mne druhdy do Pařížské ulice do jakési holandské rybí restaurace, pojedl jsem na jejich účet langustu, hlemýždě, směs jakýchsi škeblí a další mořskou havěť, popil něco belgických piv, pánové zaplatili pár tisíc a bylo. Na oplátku jsem je pozval Ke klokočníkovi s tím, že jsem dopředu upozorňoval na lidovost malých forem. Pánové se neubránili přepočítati cenu piva v Klokočí na Libru či Pounds a přes jejich dobré vychování jim ujelo libozvučné britské „Fak sajk!“ Pojedli matesy, utopence, po pár pivech nakládaný hermelín (ten si pan McCarthy zopakoval) a při pátém pivu pan Vice zameditoval, že snad až šesté pivo se v případě platby cenově přiblíží jediné pintě ostrovního piva objednané v nejsprostším lokále v London, England. Dámskou obsluhu hodnotili velmi pozitivně, snad proto, pánové jistě odpustí, že britské ženy i na jejich žebříčku byly hluboko za těmi z mé milovné Bohémie. Zaplatil jsem několik set a nebylo, pány zaujalo mé vyprávění v czechglish o Vánočním tmavém, že si objednali opětovnou návštěvu ihned po Novém roce.

Nejvíce mne však dojala manželka. Mě pivo příliš nenosí, zato pro kamarádky obstarala 5l soudek. Zapůjčila jej na neurčito má tchýnička. Žena pak jela Ke klokočníkovi, jak kvůli ceně tak kvůli mým básním na téma kvasnicový Hubertus a to navzdory mým invektivám, že není zcela jisté, zda soudek bude naplněn. Byl a ochotně. Dámskou obsluhou. Možná i proto manželka tu a tam béře své kolegyně a nadřízené Ke klokočníkovi na oběd. Tento víkend přijel švagr, takže jsem se rozhodl si poprvé naplnit soudek pro sebe. V Klokočí byla pánská obsluha a narváno. Pan vrchní za pípou tančil v rytmu breakdance, čepoval v obou rukou držíc půllitry a vida můj soudek nejevil přílišné nadšení. Troufl jsem si poznamenat, že paní kolegyně mé manželce soudek též natočila a že tedy nemám pochyb o tom, že se tak stane i nyní a na pochybách jsem skutečně nezůstal, byť kvasnicové poněkud pěnilo. Pan vrchní soudek nabodl šikmo na pípu, podložil podšálky, nechal do něj pivo stékati a dále létal po zaplněné hospůdce. Podotkl pouze, že by nebylo zcela nevhodné, pokud bych si příště přinesl hadičku… Když soudek vypěnil, štamgast na baru jemně cvrnkl do kohoutku…. Po 15 minutách, které jsem vyplnil dvěma půllitry Huberta, jsem soudek zašpuntoval, srdečně se rozloučil a šel. Kde mám sobě hledati větší idylky?

Snad tedy v případě Bertíkova páníčka došlo k politováníhodnému nedorozumění, které jistě bude překonáno bazírováním na mentalitě humánního kompromisu či prostou lidskostí. Neb na lidský faktor lze hubovati, ale i vyzráti neutuchající vstřícností, širokým porozuměním a v neposlední řadě atakem jemné asertivity.

Též lze tuto krátkou vyprávěnku bráti jako typ, kde nechati si naplnit 5l soudek skvělým, a to i kvasnicovým pivkem za cenu více než přijatelnou.

Pivaři, pivníci a hostinští celého Česka, spojte se!