Pivní blok
Pivní blok
Vztah k hospodě
[úterý, 17. březen 2015]
Když jsem před více než deseti lety narazil na pivovarskou hospodu malého posázavského pivovaru, kde levně čepovali krom desítky a dvanáctky i jejich nefiltrované verze, začal jsem stále pravidelněji chodit právě tam. Hospoda měla i salonek, kde jsem pořádal srazy se spolupracovníky či bývalými spolužáky. Pod vzrostlými kaštany a lípami zahrádky tohoto oblíbeného podniku jsem každoročně vítal jaro prvním venkovním točeným pivem a loučil se s podzimem tím posledním. Když někdo chtěl „jít na jedno“ tak nějak samovolně jsem na otázku: Kam? Odpovídal: Právě tam!
Nepodporování globálních hráčů pivního trhu odmítáním europiv a chození na nefiltrované posázavské pivo se velmi rychle stalo takovou samozřejmostí, že o tom člověk ani nepřemýšlí. Kam jinam na výborné klasické nefiltrované pivo, že? Již roky jsem si tykal s výčepními a když se mi povedla fotka piva s pěnou krásně osvícená sluncem, hospoda si ji nechala zasklít a vyvěsila ji na zeď lokálu. Benjamínkovi číšnického týmu jsem drze říkal Kevine, neboť jedné kolegyni připomínal právě tohoto filmového hrdinu. Nevynechával jsem ochutnávky zpravidla tmavých piv, které pivovárek vaří na Vánoce a Velikonoce. Hospoda se stala součástí mého života, bylo to to místo, kde jsem si s přáteli odvyprávěl tolik zážitků a objevil tolik nových pohledů na žití vezdejší, že se nakonec hospůdka má milená stala součástí mě samotného. Jméno oné hospůdky mi bylo synonymem pohody, přátelského posezení a téměř druhým domovem.
O to větší šok byl, když po letech symbiotické koexistence oznámil pivovar uzavření hospody z ekonomických důvodů, jak hlásal internet. Nedokázal jsem tomu hluboko v sobě uvěřit, přesvědčit své já o tom, že tento smutný fakt je realitou a jel na místo informace ověřit. Internet nelhal a já měl chuť začít hysterčit...
Zjistil jsem, že jsem smutný, jakoby mi někdo umřel. Je to divné, jsem patrně přecitlivělý, vždyť hospoda je neživý fenomén, ne?! Opravdu? To živé tvoří přeci lidé a můžeme se scházet jinde. Proč želet konkrétního místa, proč oplakávat tuto hospodu?
Jsou to zajímavé otázky! Přinutilo mě o tom přemýšlet a za sebe si sobě na tyto otázky odpovědět. Několik dní jsem na pozadí svého racia nechal běžet heuristickou analýzu a čekal, co mi řekne vlastní podvědomí. Nakonec se ozvalo. Vztah k hospodě je odrazem vztahu k sama sobě, řeklo. Zážitky, které považujeme za klíčové či zásadní pro naše subjektivní prožívání si ukládáme mj. v kontextu místa. Tak jako vím, kde jsem poprvé líbal děvče a kde mně to samé děvče dalo košem. Tak definitivně jsou ta místa nositeli těchto událostí a tedy je vidím i tímto prizmatem.Stejně tak i tato hospoda je nositelem mých vzpomínek na sociální interakce, na pohodu, na pocit sounáležitosti, na porozumění... Jsem to já, kdo přiřazuje významy místům, kdo subjektivně pociťuje genia loci promítáním vlastních zážitků spojených s daným místem a kdo je mísí s dalšími místními vlivy jako je sluncem zalitá zahrádka či nefalšovaná radost v očích vrchního z faktu, že mě zase vidí. Dělám to, protože tím právě žiji, to je obsahem mého prožívání a jeho kvalitou, to jsem já! Já sám!
A smutek? Ten přišel, protože ekonomická realita zpřetrhala tyto fenomény... Již nejsou teď a tady, již jsou minulostí... Kontinuita je ukončena, mému já byl amputován další úd a zůstává zemřelou minulostí. V tomto smyslu odešla skutečně živá bytost a já teskním po kusu vlastního já. Děkuji ti, drahé podvědomí, je to odpověď, která mi stačí...
A děkuji tobě, hospůdko, za všechno co jsi mi dala. Měl jsem k tobě vztah nejspíše od prvního okamžiku a až teď, když jsi umřela, si to uvědomuji...
A jestli je pravda, že nářek tvých štamgastů dolehl k uším pronajímatele a s pivovarem se nakonec dohodne na rekonstrukci a opětovném otevření, tvou novou inkarnaci oslavím jak se patří. Každá návštěva pak bude zároveň oslavou, že jsi tu stále s námi a že můžeme navázat na sebe samé...
Pidat reakci
Adsense
4. prosinec 2024
12:43
posted by: Inzerce
Čamrák
sobota, 21. březen 2015
09:54
Když jsem se tuto špatnou novinu dozvěděl od kolegů, nechtěl jsem ji věřit. Myslel jsem si, že je zavřená kvůli malování, nebo nějaké rekonstrukci, ale konec....Začal jsem hledat na internetu a zjistil, že je opravdu zavřená z důvodu vysokého nájmu, který už nejde utáhnout. A tak jsem začal vzpomínat. Na začátky hospody, kdy jsem si za přijatelný peníz dával skvělé kvasnicové pivo, které nikde jinde nebylo. Na to jak jsem si v hospodě 2x do roka vyzvedával soudek přivezený z mateřského pivovaru na oslavy s kamarády. Na zapití školení, které se musí probrat u poctivého piva (ať už vevnitř, nebo pod kaštany). Na oslavy v salonku. Na jenom dvě mušle, kde se dva chlapáci pořádně nevejdou a tak jsem si vždycky počkal-). Na .....skvělého králíka se špenátem a bramborovým knedlíkem zapitým 4 černáma a 6 světláma pivkama po přezkoušení na začátku letošního února. Tech vzpomínek je opravdu hodně.
Ikdyž se s Rosťou osobně neznám, tak jsem ho asi nejednou potkal. Naprosto mu proto rozumím co cítí. I mě bude chybět.
napsal(a): Čamrák (camrak70(a)seznam.cz) [Odpovědět]
Rosťa
středa, 18. březen 2015
12:13
Dneska ráno jsem "Kevina" potkal v Praze na nádraží Klánovice. Bylo to milé shledání. Poslední info, které od něj mám, je, že se zúčastňuje výběrových řízení do jiných podniků. Moc bych si přál se s ním v květnu potkat zase v hospůdce za věznicí...
hroch
středa, 18. březen 2015
15:32
Rosťa: Krásně napsáno s čekáním na veselý konec.
Škoda Rosťo, že tě poslední dobou k psaní donutily až tyto smutné okolnosti. Tvůj styl, do piva a událostí kolem něj, až zamilovaného spisovatele, by si už zasloužil i celou publikaci a nejen občasné články.
Dastych
neděle, 22. březen 2015
11:56
Rosťa: Dle mých informací se má zmíněný podnik reinkarnovat kdesi v Záběhlicích. Lepší než drátem do oka, ale jedinečné atmosféry začouzených záclon, válečku na zdi a papundeklového ostění už asi těžko dosáhne. Nuž, zamáčkněme slzu...
napsal(a): Dastych (dastych(a)tiscali.cz) [Odpovědět]