Před pár týdny začal nový školní rok a já se tak díky tomu opět dostanu průměrně dvakrát za měsíc do Prahy. Kromě plnění školních povinností mám tak možnost ochutnávat různá piva. Minulý týden jsem neměl moc hodin a navíc k tomu tří hodinovou pouze mezi předměty. Vyrazil jsem tedy do Jihoměstského pivovaru na oběd.

Ještě než jsem dostal obří porci dobrých Spätzlí s uzeným masem a kysaným zelím, ochutnal jsem místní Oktoberfestbier 14° Märzen. Moc nechápu tento zvláštní název, ale zřejmě je to kvůli lidem, kteří nevědí, co znamená styl Märzen a název Oktoberfest prostě více láká normální hosty. Místní pivo totiž s pivy vařenými dnes pro Oktoberfest nemá mnoho společného. Bohudík. Kromě Hacker-Pschoru se vaří pouze silnější verze mnichovského světlého ležáku. Zde se totiž jedná o (téměř) klasický Märzen. Pivo má jantarovou až světlounce hnědou barvu. Ve vůni je lehce cítit alkohol, v chuti pak dotyk topinkově-karamelkové sladovosti. Bohužel ve vůni i chuti je přítomna i velmi slabá ovocnost. Tu si můžou dovolit pouze silné ležáky, ale v ležácích konvenční stupňovitosti prostě nemá co dělat. Ke Spätzlím si dávám Kräuterbier 13° bylinné pivo - světlý zlehka zakalený ležák s mírnými medicimálními tóny po bylinkách a s vyšší hořkostí. V chuti je pak cítit i jemná sladovost. Nejsem příznivcem ochucených ležáků, ovšem v tomto případě přidané bylinky pouze přispívaly k celkovému vyznění piva a nepřekrývaly ostatní chutě, jak to bývá obvyklé u podobných piv. Tzn. dopil jsem ho. Posledním pivem byl Weissbier polotmavý, zařadil bych ho sice mezi Dunkelweizeny spíše než do stylu Ur-Weiss, ale šlo o zdařilé pšeničné pivo. Velmi řízné s ovocnou vůní, v chuti se již začala více ozývat i karamelkovost, jen závěr byl trochu zvláštní - pudingově vanilkový. Přes drobné výtky musím přiznat, že se do Jihoměstského pivovar rád brzy vrátím.

Poté co jsem absolvoval druhou část výuky toho dne, vyrazil jsem do Zlých Časů. Ten den nebyla zrovna oslnivá nabídka, takže jsem ochutnal pár nezajímavých piv (Javořický ležák, d’Este) a Trashy Blond z BrewDogu. Laciná blondýnka hezky voněla, ale v chuti až příliš dominovala chmelová hořkost. Holt slabší pivo (10,4°) s mnoho IBU (35).

A protože jsem měl ještě pár hodin do odjezdu, vyrazil jsem do nově otevřené ochutnávkové hospody Prague Beer Museum Pub. Trochu zavádějící název, nemyslíte? Ale třeba je to záměr. Jako první si objednávám nakuřovaný Speciál z Kladna (32 korun za 0,3l). Po letní návštěvě pivovaru nečekám žádný zázrak, ale tohle je pro mě příjemné překvapení. Lehce uzené polotmavé pivo s převládající sladovostí. Poté si poroučím filtrovaného Poutníka (24 korun za 0,3l, za podobný peníz dostanete v ZČ půllitr), u kterého chci vyzkoušet, v jaké kvalitě ho tu servírují. Nebylo to na 100%, ale s ohledem na množství píp byl vcelku pitelný. Byl ovšem stejně jako pivo z Kladna podchlazený. Pokud to nebyl záměr, měl by to někdo ohlídat a pokud to záměr byl, tak je to jasný, v podchlazeném pivu se lépe skryjí případné nedostatky. Jako třetí pivo si objednávám Matušku Weizen (35 korun za 0,3l). Bylo to jedno ze tří, nebo čtyř piv z minipivovaru z celé nabídky. V provozu bylo 29 píp z pivy, na třicáté byla nějaká limonáda, drtivou část nabídky tak tvořila piva z průmyslových pivovarů. Už ve vůni je poznat, že pivo není v dobré kondici a chuť to jen potvrzuje (např. nízký říz). Špatné pivo z Broum jsem měl do té doby jen jednou a to U prince Miroslava zkyslou tmavou 14°. Domnívám se, že v obou případech byla chyba na straně hospody a ne pivovaru. Na závěr si dávám ještě jednou Rauchbier z Kladna a odcházím na autobus. Celkově ochutnávání nedopadlo úplně špatně, ale to co jsem viděl okolo bylo hrůzostrašné. Podmíráky na každém druhém pivu, ale ne milimetr dva, to se stane, ale půl centimetru až centimetr a to i na malých pivech, na kterých to více vynikne, bylo to nejmenší. Když jsem přišel, stál na výčepu tmavý Rebel již téměř bez pěny. Byl jsem zvědavý, co se s ním stane a chvíli dokonce přemýšlel, že si ho sám objednám, abych to zjistil. Nemusel jsem, vedle mě sedící cizinci si ho, poté co stál minimálně tři čtvrtě hodiny na výčepu, objednali. Pivo bylo rozlito do dvou čistých sklenic a dočepováno čerstvým (seděl jsem za barem asi půl metru od pípy z dotyčným pivem). Obdobně bylo naloženo z Bernardem. Nejdřív číšník načepoval jednoho s tím, že přebytečnou pěnu „odhazoval“ do jiné sklenice. Z ní pak přelil pivo do jiné a dočepoval. Nestačil jsem valit oči, ale nic jsem neříkal, byl jsem zvědavý na další alchymistické kousky pánů za výčepem. A dočkal jsem se. Někdo si objednal velkou a malou Poličku. Velká vypadala na první pohled slušně, ale do třetinky již plivl konec sudu. „Výčepní“ znalecky prohlédl sklínku, počkal až pěna dojde o něco výš a odeslal pivo na plac. Vymytí trubek samozřejmě nepřipadalo v úvahu. Nevěřil jsem svým očím a nevěděl jestli se smát, nebo plakat. Když k tomu připočtu nesmyslný popis některých piv (viz http://www.crestcom.cz/tiskove_stredisko/files/download/147/Pivni%20specialy.pdf) a poněkud nadsazené ceny, je to fakt bída. Navíc by mě zajímalo, kterej umělec sepisoval ten seznam piv. Mimochodem jsem k tomu již jednou vyjadřoval podrobněji (viz http://pivni.info/news/6928-the-prague-beer-museum-prazske-muzeum-piva-unikatni-projekt-v-zemi-pivu-zaslibene.html).

Každopádně to vypadá, že se pivo z menších pivovarů a minipivovarů dostalo z undergroundu. Jedním z indikátorů může být, když se najde vykuk, který se snaží svézt na módní vlně, vydělat peníze, aniž by o dané věci věděl něco více, nebo měl jiný zájem, než na tom vytřískat za každou cenu peněz co nejvíc. Příkladem mohou být hudební manažeři vykrádající undergroundové hudební styly, které následně uzpůsobují masovému posluchači. Jednoho takového v Praze už máme a teď k němu zřejmě přibyl další. Spolumajitel Se Padilla v Praze provozuje i jinak orientované podniky, bary či kluby více méně zaměřené na nové hudební styly a cool alkoholické koktejly. V něčem jsou ale PBMP podobné, přitažlivé ve photoshopu upravené holky na plakátech, nebo jako maskotky, předražené pití a „trendy“ prostředí. Ostatní podniky neznám a nechci je proto soudit, ale u PBMP je to podle mě o přitažlivém obalu, ale zkaženém obsahu. Jinak já nemám nic proti vydělávání peněz, to abych nebyl špatně pochopen. Ovšem nemělo by to být za každou cenu a bez odpovídající kvality. Jenže atraktivní lokalita v centru Prahy (ulice Dlouhá) a množství cizinců, kteří se zde pohybují, umožní - bohužel - podniku přežít. A co z toho bude mít české pivovarnictví? Při nejlepším nic, při nejhorším se zhorší jeho obraz ve světě. Protože když provozuje pivní bar člověk, který pivu nerozumí, kam to tak může vést?

Chtěl bych ještě říct, že i když mám např. v případě Zlých Časů své námitky ke kvalitě a (někdy) cenám piv a občas také k obsluze. Musím říct, že Hanz je sice obchodník (a proč by taky nebyl), ale pivu rozumí. Navíc když jsem si tam dával minulé úterý třetinku Ignis et Flamma (Belgian IPA) za stovku, tak byla výborná a nelitoval jsem vynaložených peněz. Je prostě rozdíl do jaké ochutnávkové hospody člověk chodí.

Tuto sobotu jsem byl jako mnoho z vás v Černicích u Plzně. Tolik minipivovarů na jednom místě najdete jinde jen stěží. O výjimečnosti zdejší akce svědčí i článek, který vyšel hned druhý den po akci. Každopádně já jsem nechtěl psát nějaký další, to by bylo nošení dříví do lesa. Ale přeci jen bych se chtěl nad něčím zamyslet, na což bude stačit rozsah bloku.

Letos bylo teoreticky možné ochutnat přes sto různých piv, ovšem prakticky je to tak jedna šestina. Jak člověk postupuje v ochutnávání, stává se hodnocení vzorků čím dál obtížnější a obtížnější. Chutě a vůně se míchají, alkohol v krvi stoupá. Navíc podmínky ve kterých je pivo čepováno není zrovna ideální. Tyto nevýhody kompenzuje vysoký počet piv z různých koutů republiky (plus nějaké ty zahraniční kousky) a přítomnost majitelů a sládků v místě konání. Osobně jsem letos ochutnal devatenáct piv. Počítám v to i loknutí si od kamarádů (4x), navíc dobrých 6 piv jsem vylil. Vychází to na cca sedm půllitrů za necelých sedm hodin. Jako první jsem si dal Californii (APA) od pana Matušky, u které se mi „pouze“ potvrdil vysoký standard jeho piv. Mezi lepší kousky dále patřilo Staročeské bílé z Velkého Rybníku (pšeničné) a Anton z Chyše (světlý ležák). Výrazně chmelený a v určitém ohledu i poměrně zajímavý byl Novozélandský ležák (infuzně vařený ležák s novozélandským chmelem) a Letní puškvorcový speciál z Velkého Rybníka a Výroční extra chmelený ležák od Antéňáka. Zatímco světlý ležák z nového královéhradeckého pivovaru byl mdlý a nevýrazný, ovšem bez chuťových vad. To piva z Loučné nad Desnou (světlý ležák, tmavý speciál a pšeničné) byla všechna špatná. V pšenici byly nepříjemné artificiální tóny, tmavé bylo až na připálenou chuť téměř prázdné. Jako druhé pivo po Californii jsem si vybral Mačický světlý ležák. Loni jsem se spálil, když jsem si dal jejich Kouřák (rauchbier) a puškvorcový ležák. Letos však světlý ležák překonal loni vysoko nasazenou laťku. Pivo bylo zkyslé (takový spodně kvašený „lambik“) a tím pádem zcela nepitelné. Tmavý speciál Galapetr byl o něco lepší, poměrně slušný, ale také už lehce nakyslý. Zůstává ale otázkou, zda je pan sládek takový neumětel, že ani nepozná, že prodává zkažené pivo, nebo to ví a vůbec mu to nevadí. Každopádně hrozných piv bylo na festivalu vícero (např. polotmavý speciál Radní z domácího pivovaru a už zmíněný Bravůr), ale Mačický světlý ležák bylo suverénně to nejhorší, co si mohl člověk objednat.

Ovšem co mě zarazilo ještě víc, než že je někdo schopen prodávat takový hnus, bylo první místo v anketě návštěvníků právě pro světlý ležák z Mačic. Pevně doufám, že pan sládek měl na akci mnoho známých, kteří mu zajistili první místo, protože se mi nechce věřit, že by se mezi návštěvníky našlo tolik blbů, kteří by se opravdu domnívali, že Mačice jsou nejlepší. Vždyť to pivo bylo evidentně zkažené!?! Příliš se mi ani nechce věřit, že by šlo o jediný sud a ve zbylých, že bylo božské pivo. A to i díky předchozím zkušenostem a to nejen mých.

Kde jste, vy všichni, kdo si kromě obligátního ležáku dokážete vychutnat i nějaké ty ejly, či stouty, byli minulou sobotu? U prince Miroslava proběhl Festival desítek, kterého se zúčastnilo cca 30 až 40 lidí. Na festiválku sice nebyla dodržena dříve stanovená hranice minimálního obsahu alkoholu, tzn. 10%, ale přesto stál za návštěvu. Původně nastavenou hranici překonali pouze Hel & Verdoemenis (RIS) a Lood & Oud IJzer (Double IPA/RIS) z pivovaru De Molen, dále Seven Niepoort Barrel (RIS), Little Korkny Ale 2007 ve verzi Bourbon Barrel a Niepoort Barrel (Barleywine) z Nørrebro Bryghus (možná ještě nějaký silák z Belgie překonal hranici deseti procent, ale belgická piva tam byla jako doplněk, protože většina už byla k vidění loni na přehlídce belgických piv).

Ani jedno Barleywine mě příliš nenadchlo, zvlášť když 0,375l stálo čtyři stovky, ještě že se člověk podělil o pivo a tedy i o placení z dalšíma dvěma kamarády. Kodaňský Imperial Stout byl slušný, ovšem Hel & Verdoemenis byl úchvatný (nádherná praženost se mísila se silným chmelením). Skvělý kousek, který jsem si koupil i na ochutnávku domů. Do batůžky jsem ještě přidal řezaný Lood & Oud IJzer, Lusten & Lasten (Tripel) a Amarillo (Double IPA), které bylo zvláštní díky borovicové vůní, kterou v chuti vystřídali citrónově medové tóny. A jelikož se i tak jednalo často o piva s obsahem alkoholu kolem 8% až 9%, musel jsem si koupit na doma i všechny Doppelbocky.

Na místě byla dále možnost ochutnat Kocourosaura z Varnsdorfu, Russian Imperial Stout z Pivovarského domu, zvíkovskou Královskou zlatou labuť a na jednoho vylosovaného šťastlivce čekala lahvička podskalského Smrtihlava. Musím říct, že jediné vyložené zklamání byla tmavá šestadvacítka ze Zvíkova. Vykazovala nedostatky ostatních českých silných piv, sladová až sladká složka se mísila s alkoholovými až lihovými tóny. Také to bylo jediné pivo, které jsem svorně všichni tři ochutnávači nedopili. Zatímco Smrtihlav, to bylo úplně jiné kafe. Nikdo z nás sice nebyl vylosován, ale ochotný výherce od vedlejšího stolu se s námi podělil (za to mu patří ještě jednou velké dík). Nádherná komplexní vůně, ne zcela vyrovnané v chuti, ovšem přesto skvělé pivo (pak že to u nás nejde).

Ale jak už bylo řečeno, tyto pochoutky si užívalo jen několik málo lidí. V čem tedy byla chyba? Nenajde se u nás dostatek lidí, kteří ocení pivní skvosty ze zahraničí a nevadí jim, dát za láhev piva i nějakou tu stovku (Doppelbocky stáli po šedesáti a většina belgických piv byla také pod sto korunu)? Nebo to bylo špatnou propagací, lépe řečeno nedostatečnou?

Přeci jenom oficiální pozvánka byla vyvěšena 10 dní před akcí, seznam piv a to ještě ne úplný pouhé dva dny. K tomu nefungující rezervační systém, který dříve fungoval spolehlivě. A nebo vám přišla nabídka příliš chudá. Mě osobně v tomto bodě festiválek spíše vyhovoval, člověk nebyl zahlcen příliš velkou nabídkou, na místě ochutnal několik z nabízených piv (při jejich síle to stejně nemohlo být moc) a část si odvezl domů, aniž by musel tahat na zádech 50 kilo a myslet na to, co všechno tam ještě musel nechat.

Nezbývá mi tedy nic jiného, než znovu položit otázku z úvodu: Kde jste všichni milovníci dobrého piva byli?

Od nového roku má brněnský minipivovar Pegas nového sládka Karla Vavrečku, ten přišel z nedalekého minipivovaru Harrach ve Velkém Meziříčí. Naposledy jsem pil jím uvařený Harrach 12° světlý ležák a Harrach 14° polotmavý vánoční speciál a obě piva byla vynikající. Byl jsem tedy zvědavý, jak se mu povede na novém pracovišti a jestli bude schopen povznést úroveň Pegase tak, aby se kvalitou piva alespoň přiblížil tomu z Velkého Meziříčí. První den jsem ochutnal světlý ležák, který se podle mého příliš neliší od toho, co zde vařili dříve (tzn. hrubá, jakoby citrusová hořkost, téměř bez sladovosti, převládala u mne tedy spíše nespokojenost). Druhý den mě napadalo skočit do Pegase znovu, ochutnat místní pšeničné pivo a srovnat ho s nejen mnou kritizovaným pšeničným z pivovaru v Žebětíně. Tamní „Weizen“ je zřejmě spodně kvašený, podíl pšeničného sladu sice neznám, ale tipuji, že ho tam příliš není. Pivo tak spíše připomíná lehčí verzi světlého ležáku s nižším akcentem v hořkosti.

V Pegasu avizují, že jejich pšeničné je svrchně kvašené (dříve tomu tak nebylo, ale slyšel jsem od zasvěceného člověka, že snad opravdu používají kvasnice svrchního kvašení), o podílu pšeničného sladu leták sice mlčí, ale přesto jsem si sliboval lepší pivní zážitek, než jaký poskytují U Richarda. Při objednávce jsem tentokrát nezapomněl říct, že prosím bez plátku citrónu (bohužel ho dávají automaticky v obou minipivovarech). Pivo mi bylo naservírováno ve správné sklenici, ale to již dnes beru za standard. Ovšem to, co jsem našel ve sklenici, standard rozhodně nebyl. Už ve vůni chyběly pro Weizenbier typické součásti (tóny banánu, hřebíčku, pšeničného sladu). Co se týče chuti, bylo to ještě horší, převládala trpčí hořkost, která zakryla (pokud tam vůbec někdy byly) ostatní složky chuti, doznívání opět spíše hořké. Tedy opět by mě zajímal poměr použitého sladu pšeničného a ječného s tím, že nechci nikomu sahat do svědomí, ale moc se mi nechce věřit tomu, že je pivo svrchně kvašeno. Senzorickými vlastnostmi velmi připomíná pšeničné ze Žebětína, a to včetně poměru ke světlému ležáku. Tedy ať někomu chutná, či nechutná, určitě se nejedná o bavorský typ Weizenbieru. Možná by se obě piva dala zařadit do kategorie American Wheat Ale, kde je přípustná chmelovost ve vůni i v chuti, za to ovocné tóny jsou zde nepatřičné (bohužel jsem nic z této kategorie neměl a usuzuji tak pouze z popisu podle BJCP a BeerAdvocate).

Po této trochu nepříjemné zkušenosti (přeci jenom jsem čekal spíše německý Weizen) jsem ještě vyzkoušel Pegas Gold 16° (polotmavý speciál) a opět jsem nebyl spokojen – pivo bylo chuťově velmi prázdné a celkově fádní. Chápu, nemusela se zrovna povést várka, protože dřív jsem toto pivo párkrát ochutnal a nebylo vůbec špatné. Ovšem když srovnám světlý ležák a polotmavý speciál, které pan Vavrečka vařil ve Velkém Meziříčí, a ty, které teď vaří v Pegasovi, říkám si, že problém asi nebude v sládkovi, ale v surovinách, které má k dispozici. A to mě vede k zamyšlení, jaké má asi k dispozici suroviny pro pšeničné pivo (tím opět myslím množství pšeničného sladu a typ kvasnic).

Každopádně pokud si chcete dát dobré pšeničné pivo v Brně, moc na výběr nemáte. Můžete zkusit klub Netopýr, ale tam je k dostání pšeničné jen velmi sporadicky, naposledy to byl Weizen z Varnsdorfu (to bylo trochu jiné kafe než Žebětín a Pegas). Také zde byl cca před dvěma lety na čepu weissbier ze Zášové, vynikající, zajímavě chutnající, dalo by se říci až extraordinární pivo, ovšem nenašlo si mnoho příznivců právě pro svou dost specifickou chuť. Má rada tedy zní: pokud si chcete dát v Brně pšeničné pivo, kupte si lahvový Primátor Weizen a časem snad bude k mání i pšeničný Herold.

Minulý týden ve středu jsme byli s přítelkyní v brněnském Národním divadle na opeře Liška Bystrouška od Leoše Janáčka. Opera se vlastně jmenovala Příhody lišky Bystroušky, ale to teď není podstatné. Když o tom píšu na pivni.info, bude to mít zřejmě nějakou spojitost s pivem, že? Bohužel nevím, jestli byl Janáček alkoholik, nebo jaké pivo preferoval. Možná to bylo starobrněnské pivo nebo taky Hukvaldy:o). Každopádně mě na opeře, kromě skvělé hudby a infantilních textů, zaujala jedna věc. Ve chvíli, kdy se Bystrouška hádá se svým strýcem Jezevcem, padne na jeho hlavu i tato nadávka: „Gambáč hnusné“. Nejsem si jist, zda jde o diverzní akci pivovaru Starobrno, nebo jestli se Janáček při psaní svého díla na chvíli vžil do Nostradama, každopádně mi tato replika připadá velmi úsměvná.