Zcela náhodou jsem cestou městem při míjení jednoho výčepu plzně zaregistroval reklamní materiál zvoucí na ochutnání aktuálního speciálu ze série Volba sládků společnosti Plzeňský Prazdroj. Oním speciálem bylo pivo stylu u tohoto výrobce dosud nevídaného, totiž ale amerického typu. To jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít.

Je zjevné, že Plzeňský Prazdroj se po letech, kdy něco podobného tak nějak nebylo potřeba, snaží zaujmout své zákazníky vylepšenými parametry běžných piv (například desítka Gambrinus se jim docela povedla). Na těch běžných pivech ostatně ještě donedávna nic k vylepšování nebylo, neboť se samozřejmě vyrábějí div ne už po staletí stejným způsobem, což můžou dokázat archivní záznamy laboratorních analýz, navíc odjakživa chutnala pořád stejně, a kdo tvrdí, že ne, ať vytáhne svojí chuťovou paměť a ukáže, jak jí má dlouhou…

Poměry na našem pivním trhu se ale dost změnily a kromě běžných piv už pro giganty začínají být zajímavé i exotičtější pivní styly. A tak se stalo, že se ve Velkých Popovicích pokusili vyrobit APA.

Byl jsem velmi zvědavý, jak bude chutnat APA z pivovaru, který se poslední dobou zaměřuje na produkci laciného mdlého piva, kde nežádoucí parametr vyjádřený IBU je třeba potírat snad ještě víc než diacetyl. No ale míval jsem kdysi Kozla rád, takže jsem mu rád zas dal šanci. Škoda, že to chutnalo jako – inu jako ejl z Velkých Popovic, je mi líto. Nevonělo to nijak, nechutnalo to nijak, trocha nijak zvlášť vybrané hořkosti přišla až v rámci doznění. Svrchně kvašené pivo to ničím nepřipomínalo, se zavázanýma očima bych to tipnul na nějaký polský pokus o ležák. Tohle snad nemůže chutí zaujmout ani pijáka Kozla.

Vítám každý pokus o zpestření, škoda, že se tento do mých chutí ani představ netrefil. Pro mě je to jen nová pivní podkategorie – takzvaný kozejl.