Trh táhne dolů trojice největších pivovarů, kterým klesá export. Řada regionálních pivovarů ale paradoxně zvýšila svou produkci.

Pro české pivovary to letos bude krušný rok. Letošek skončí pro celý pivní trh podle odhadu Českého svazu pivovarů a sladoven léta nevídaným meziročním propadem kolem osmi až devíti procent. Čísla ovlivní především pokles produkce největších pivovarnických gigantů. Řada menších přitom paradoxně roste.

Za celkovým poklesem stojí krize spotřeby. Jak domácí, tak ale především výrazným úbytkem zahraničních turistů, kteří si v Česku dopřávají hlavně globálně známé značky velkých českých producentů. To paradoxně pomáhá menším pivovarům, které se ve svých regionech snaží odlišit od masové produkce stále větší nabídkou specialit pro místní pijáky. Že se jim to leckde daří, dokládají meziroční nárůsty pivovarů, jako je třeba Rohozec, Lobkowicz, Janáček, rakovnický Bakalář nebo i mimo regiony rozšířených značek jako Svijan či Bernard.

Humpolecký Bernard dokonce letos zaznamená historický rekord, poprvé v historii překoná hranici uvařených 200 tisíc hektolitrů. "Za letošek budeme mít nárůst o osm procent. Menší pivovary se snaží dělat chuťově zajímavější piva a u lidí to stále víc zabírá než unifikovaná europiva velkých pivovarů," tvrdí spolumajitel Bernarda Stanislav Bernard.

"Naše šance je v regionu a nabídce nejkvalitnějších piv, vařených striktně podle původních receptur, a sice z drahých, ale zaručeně nejkvalitnějších surovin," přidává se Petr Dařílek z benešovského pivovaru Ferdinand. Ten letos produkcí 25 tisíc hektolitrů převýší loňský rok.

"Lidé jsou asi otráveni velkoprodukcí a hledají za své peníze přidanou hodnotu," přidává se ředitel náchodského Primátora Josef Hlavatý. Celková produkce Primátora letos podle něj mírně klesne, ale především vlivem propadu exportu. V tuzemsku za posledních pět měsíců vzrostl prodej až dvojnásobně.

Velkou ranou do produkce pivovarů je právě i zmíněný upadající export. Přitom vývoz v minulých letech poměrně štědře kompenzoval klesající domácí spotřebu. Nevídaně omezilo dovoz piva z Česka zejména Rusko, kde naše značky patří k těm nejdražším a tedy k tomu prvnímu na řadě v úsporných krocích ruských konzumentů. „Export českých pivovarů letos klesne minimálně o 12 procent," tvrdí výkonný šéf Českého svazu pivovarů Jan Veselý.

Konec statistik

Velké pivovary přestaly svá – letos nelichotivá – čísla od druhého pololetí poskytovat do statistiky svazu, což byla léta zavedená praxe. A na otázky týkající se vývoje v tomto roce nedávají konkrétní odpověď. Přitom právě produkce společností Plzeňský Prazdroj, Pivovary Staropramen či Heineken ovlivňuje celkový trh nejvíc. Zajišťují zhruba tři čtvrtiny české roční produkce, která se loni pohybovala mírně pod hranicí 20 milionů hektolitrů.

Ale například podle červnových čísel – tedy jedné z posledních dodaných statistik – klesla produkce Prazdroje meziročně na 88 procent loňského června nebo pražského Staropramenu na 78 procent.

"Průběžná čísla bohužel komentovat nemůžeme. Až v lednu souhrnně za celý rok," říká mluvčí Prazdroje Jiří Mareček. Už dlouho se mluví mezi pivovarníky o propadu prodejů desítky Gambrinus, která ale stále zůstává bezkonkurenčně nejprodávanějším výčepním pivem u nás.

Mareček odmítá ale v souvislosti s Prazdrojem jakékoliv narážky na "europiva" a pochybnosti o kvalitě. "Máme ještě přísnější kritéria na kvalitu surovin i postupů, než jaká stačí pro udělení označení České pivo. A o něčem svědčí i to, že se minipivovary na Plzeňsku chlubí kvalitou používaných surovin, které nakupují právě od nás," říká Mareček.

Zdroj: Ekonomika iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

Unikátní objekt buštěhradského areálu už zase chtějí bourat, zachránit ho, není snadné.

Pivovar v Buštěhradu se zřejmě stane objetí doby. Přestože se jedná o unikátní historickou stavbu, na níž se výrazně podílel barokní stavitel Anselm Lurag, zmizí nenávratně v propadlišti dějin.

Budova pivovaru je opět v ohrožení. Aktivisté z občanského sdružení Buštěhrad sobě bojují za záchranu památky již druhým rokem, i tak bude asi s největší pravděpodobností zbourána.

Pivovar přestavěný naposledy v 19. století je soukromým majetkem společnosti Level Holding. Ta ho v devadesátých letech získala v privatizaci a nyní má s objektem svůj záměr. Jedním z nich je zbourání pivovaru a na jeho místě výstavba bytového domu s podzemními garážemi. Firma se před časem snažila areálu zbavit, ale za cenu 24 milionů je téměř neprodejný.

Podle vyjádření členky sdružení Buštěhrad sobě architektky Daniely Javorčekové není velká vůle ze strany vlastníka, aby se objekt stal památkově chráněným kvůli tomu, že jakýkoli následný zásah bude složitější a práce dražší. I tak se již před časem podařilo dát části areálu pod památkovou ochranu.

Za zachování zbývajících objektů se postavil i Národní památkový ústav. Dle odborníků představuje pivovar v rámci organismu města mimořádnou hodnotu. Odstraněním jeho budov by bylo závažně poškozeno historické jádro Buštěhradu. Do problematiky se loni osobně vložil i bývalý ministr kultury Václav Jehlička, stejně jako se následně uskutečnila schůzka přímo v Buštěhradu s představiteli firmy Level a významnými osobnostmi české architektury. Tyto snahy nebyly příliš platné a stavební řízení o odstranění pivovaru už bylo nyní zahájeno.

„Snažíme se záchranu stavby udělat maximum. Odešleme otevřený dopis současnému ministru kultury Václavu Riedlbauchovi, kde apelujeme na to, aby ministerstvo obnovilo řízení o zapsání pivovaru do seznamu kulturních památek,“ řekla Daniela Javorčeková.

Přestože by jistý vliv mohlo mít také město Buštěhrad, jež je účastníkem řízení. Na dotaz, zda se bude radnice za zastavení demolice nějak angažovat, bylo Kladenskému deníku odpovězeno následovně: „Zastupitelstvo vzalo na vědomí informaci, že objekt bude zbourán a nepřijalo k tomu žádné usnesení.

Architekt Lukáš Kohl připravuje body, které musíme při demolici dodržet, aby akce v minimální míře zatížila občany a životní prostředí,“ sdělil starosta Buštěhradu Václav Nový. Jeho slova doplnil architekt.

„Máme nadále zájem o zachování historického objektu, obec ho ale nevlastní a v rámci řízení můžeme činit pouze omezené kroky. O demolici nerozhodujeme,“ podotknul Kohl.

Podle vyjádření firmy Level by byly přestavba objektu a jeho zachování finančně nákladné. Jak před časem uvedl její architekt Pavel Šustík, nelíbí se mu, že všechna řešení, která firma přednesla, byla špatná.

„Teorie je jedna věc, ale jsem zvědavý, když se celý pivovar stane kulturní památkou a my ho na základě přísných požadavků draze přebudujeme třeba na bytový dům, kdo si předražené byty nakonec koupí,“ řekl Šustík s tím, že Buštěhradští pomocnou ruku pro řešení nikdy nenabídli, poněvadž by je jakákoli participace na rekonstrukci objektu stála velké peníze. Zbourat pivovar je tak zřejmě nejschůdnější řešení pro obě strany.

Zdroj: Kladenský deník.cz | Autorka a foto: Kateřina Husárová

Pivovary v Karibiku nebo Argentině zvou na ochutnávku piva mladého sběratele z Ústí.

Tomáš Holeček má ve své sbírce pivních etiket přes dvanáct tisíc kusů z celého světa. Pět tisíc exemplářů získal od českých pivovarů.

Jak dlouho etikety sbíráte?

Zhruba sedm let, ale vlastně jsem je začal sbírat už jako osmiletý. Měl jsem příbuzné ve středních Čechách v Sedlčanech. Ti mi dodávali etikety z pivovaru Lobkowitz z Vysokého Chlumce.

Neodrazuje vás, že stejných sběratelů je dnes hodně?

Neodrazuje a to z jednoho důvodu. Sběratelství pivních etiket je jako sbírání známek. Na každé etiketě se najde nějaký detail, který jiný sběratel ve sbírce nemá. I když je nás sběratelů hodně, vzájemně si tak sbírky doplňujeme.

Platí, že některé série etiket, kde udělali tiskaři chybu, jsou ty nejcennější?

Platí a několikrát se už stalo, že pivovary udělaly chybné výtisky. Buď se špatným názvem, nebo změnily letopočet. Sice chyby opravily, ale etikety se pak už do oběhu nedostaly, nebo jen v malém počtu.

Jaké nálepky jsou pro vás nejcennější?

Určitě o tom rozhoduje zeměpisná poloha pivovaru, ze kterého nálepka pochází. Například z malých karibských států by člověk ani nevěřil, že bez problémů etikety zašlou. U výročních piv, která dělají pivovary třeba k jejich výročí založení, je na nálepkách raritou letopočet, který se už nebude opakovat.

Je složité sehnat etikety z první republiky?

Mezi sběrateli už je to dnes problém, protože každý si je chrání. Například velkobřezenský pivovar, když ještě nepatřil pod Ústí, vydal exportní nálepku do USA s vyobrazením Victora Cibicha. Její cena na trhu se pohybuje kolem patnácti set korun a výš.

Na kolik korun vás sběratelství vyjde?

Záleží na vedení pivovaru, pokud udělá výjimku a pošle mi etikety zdrama. Ale u malých pivovarů si většinou stanoví cenu, za kterou ji koupím. e.

Oslovujete tedy pivovary nějakým dopisem?

Přesně tak. Zašlu dopis s ofrankovanou obálkou a nadepsanou adresou, že žádám o nějaké pivní etikety. Náklady za poštovné mě stojí zhruba do dvaceti korun.

Z jakých dalších zdrojů čerpáte informace o etiketách?

Internet, knihy nebo osobní návštěvy v pivovarech. S nimi jsem letos začal. Člověk se tak setká se zajímavými lidmi a dozví se, jak vznikla jejich práce.

Sběratelé na burzách etikety mezi sebou směňují nebo spíš prodávají?

Myslím si, že jsou dva druhy sběratelů. Ti, kteří sbírky mezi sebou vyměňují kus za kus, nebo ti, kteří si je někde v cizině nakoupí a dál prodávají. Pro ně už to není koníček, ale obchod, na kterém vydělávají.

Jaké jsou vaše nejvzdálenější kousky?

Už půl roku si dopisuji s člověkem z Argentiny, který je nejen sběratelem, ale i majitelem a správcem minipivovaru. Několikrát mě zval k nim na ochutnávku piva. Pozvání dostávám také z jiných zemí, například Chile nebo posledně z Brazílie. Dalšími exotickými státy to je Keňa v Africe, odkud mám čtyři etikety. Nejvíc mě překvapilo, když jsem dostal etikety z malého ostrovního státu Grenada v Karibiku nebo z Nizozemských Antil.

Kterých kusů si ceníte?

Nejstarší mám ve sbírce česko-německé etikety, které jsou podstatně menší než běžné nálepky a mají tvar obdélníku. Pravděpodobně byly na menších lahvích. Ale ani objem na nich není vytištěný, takže to už dnes nezjistím. Pochází z klášterního pivovaru v Oseku v severních Čechách, který už zanikl.

Co dál se sbírkou plánujete?

O zápis do knihy rekordů zatím neusiluji. Znám z okolí starší sběratele, kteří mají sbírky pomalu ve stovkách tisíců kusů. Chtěl bych se ale podívat do klášterních pivovarů. V celé Evropě jich je osm a pivo vyrábí podle receptu, který si mniši předávali po generace. Návštěvníka pozvou na ochutnávku, ale už neprozradí, v jakém poměru ingredience do piva míchají. To je jejich klášterní tajemství.

Zdroj: Sedmička.cz | Autor: Vladimír Medek | Foto: Vladimír Škarda

Holbu Šerák Speciál v hanušovickém pivovaru vaří pouze při slavnostních příležitostech jako jsou Vánoce nebo pivovarské slavnosti. Speciál vyniká svými jedinečnými chuťovými vlastnostmi, sytou barvou a hustou smetanovou pěnou. Výjimečná je také jeho symbolická stupňovitost 13,51 podle výšky jesenického kopce Šerák.

Nejedná se o sériovou výrobu, takže množství produkce je u tohoto piva vždy omezené. Letos půjde na trh 1350 hl a letos poprvé bude Šerák Speciál k dispozici nejen v sudech, ale také v lahvích ve speciálním vánočním multipacku s osmi půllitry. V restauracích a obchodech se objeví na konci tohoto týdne. Je to vánoční dárek všem milovníkům dobrého piva, proto si s ním v Holbě pěkně vyhrají.

Ve srovnání s běžným pivem vyžaduje Šerák Speciál vyšší podíl sladu i aromatického chmele. Pro jeho výrobu se používá speciální barevný a karamelový slad, aby pivo získalo mírně karamelovou chuť i vůni. „Množství i druh sladu je důležité přesně stanovit a zajistit tak chuťová specifika polotmavého piva,“ říká sládek Luděk Reichl. Zvláštní je také receptura chmelení. I když má Šerák Speciál vyšší hořkost, musí zůstat jemná a lahodná. Toho se dá docílit nejen správným výběrem chmelových odrůd a vynikající kvalitou chmele, ale především způsobem chmelení a to je tajemství každého sládka. Šerák Speciál má také mimořádně dlouhou dobu výroby, jen v ležáckých sklepích, kde dozrává a dokváší, stráví 2 měsíce a tak získává svoji plnou chlebnatou chuť a výborný říz. Zásadou je, že Holba vaří speciál, stejně jako ostatní druhy piva, na předem danou stupňovitost tzn. že hotové pivo neředí vodou, chemicky nedobarvuje ani nedosycuje oxidem uhličitým. Podle sládka jde o pivo, které se nepije na zahnání žízně, ale jeho pití přináší výjimečný zážitek, který ocení nejen pivní fajnšmekři. „Ideální je vypít jedno až dvě a vychutnat si jeho výjimečnost v každém doušku,“ radí Reichl.

Každoročně je o Šerák Speciál velký zájem, takže pivovarníci předpokládají, že v nabídce letošní speciál vydrží do začátku nového roku.

O celoroční produkci speciálu v Holbě zatím neuvažují, i nadále by měl zůstat pouze sezónním zpestřením nabídky.

Zdroj: Tisková zpráva Holby Hanušovice

Na letošní advent připravil Plzeňský Prazdroj pestrou směsici aktivit a předvánočních zážitků. V Pivovarském muzeu to již tradičně bude setkání s vánočními lidovými zvyky a výrobky ve dnech 12.–13. 12. Nově ožije nádvoří pivovaru poslední adventní sobotu 19. 12., kdy se bude konat Vánoční olympiáda a v podvečerních hodinách vánoční koncert Plzeňského komorního sboru Ko.Mar. Na obě události bude možné se svézt z náměstí zdarma koňským povozem. Od 29. 11 až do 19. 12. také probíhá soutěž o pivo na celý rok. Hlavní výhru získá ten, kdo nejpřesněji tipne, kolik žárovek zdobí velký vánoční strom na nádvoří pivovaru. Na autory dalších 30 nejlepších odhadů také čeká zajímavá výhra!

Vánoční tradice v Pivovarském muzeu 12.–13. prosince

O třetím adventním víkendu vždy od 10 do 17 hodin si mohou návštěvníci Pivovarského muzea vyzkoušet různé vánoční zvyky, odnést si vlastnoruční výrobky z předvánoční dílny a ochutnat vánoční speciality. „Chceme pokračovat v dosavadní tradici předvánočních aktivit v Pivovarském muzeu a také zahájit tradici vánočního programu v pivovaru. V předvánoční dílně budou k vidění i k vyzkoušení staročeské tradice a zvyky, jako je zdobení perníčků, odlévání olova, výroba svíček z včelího vosku či výroba ozdob ze dřeva a papíru. Ukázku své práce předvedou i pivovarští bednáři,“ říká Tomáš Raboch z Plzeňského Prazdroje.

Kdo projde celou dílnou a vyzkouší si všechny aktivity, může se těšit na dárek od Plzeňského Prazdroje. V 11 a 15 hodin bude probíhat ochutnávka vánočních specialit. K zakoupení bude i další občerstvení a vánoční nápoje. Symbolické vstupné je 25 Kč, děti do 140 cm mají vstup volný. Z náměstí do muzea můžete zdarma dojet koňským povozem.

Vánoční olympiáda na nádvoří pivovaru 19. prosince

Kdo se chce odreagovat od předvánočního shonu, může strávit poslední adventní sobotu v pivovaru, kde od 10 do 16 hodin najde řadu veselých vánočních soutěží (např. překážkový běh s vánočním stromkem) Pro nejzdatnější jsou připraveny pivovarské odměny. I v tento den bude možnost svézt se zdarma koňským povozem, který bude jezdit z náměstí do pivovaru. Program vyvrcholí v 16:00 vánočním koncertem Plzeňského komorního sboru Ko.Mar a v 16:30 vyhlášením vítězů soutěže o pivo na celý rok.

Soutěž o pivo Pilsner Urquell na celý rok!

Každý starší 18 let, kdo přijde na prohlídku pivovaru Plzeňského Prazdroje, Pivovarského muzea nebo Plzeňského historického podzemí, případně navštíví restaurace Na Spilce či Na Parkánu (s minimální konzumací 300 Kč) nebo nakoupí v dárkových prodejnách Plzeňského Prazdroje (minimálně za 300Kč), se může až do 13 hodin 19. prosince zúčastnit soutěže a tipnout, kolik žárovek zdobí velký vánoční strom na nádvoří pivovaru. Hlavní cenu zásobu piva Pilsner Urquell na celý rok vyhraje soutěžící, který se nejvíce přiblíží správnému počtu. Na dalších 30 nejbližších tipů také čekají skvělé ceny.

Podrobný program aktivit a úplná pravidla soutěže jsou umístěny na www.prazdroj.cz

Filantropie v Pivovarském muzeu

V Pivovarském muzeu proběhne 11. prosince charitativní koncert pro Nadaci pro transplantaci kostní dřeně.

16. prosince zde bude vyhlášen vítěz soutěž Senior roku, kterou pořádá Městský obvod Plzeň 3. A 17. prosince nabízí Pivovarské muzeum bezplatný vánoční program pro seniory.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

I když sezona na hradech dávno skončila, na švihovském hradě bylo včera po obědě plno. Otevírala se zde totiž v pořadí již čtvrtá zimní výstava, zaměřená tentokrát na pivo a pivovarnictví.

„Celá tato výstava představuje historii pivovarnictví v regionu. Chtěli jsme připomenout několik desítek pivovarů působících na Klatovsku a jižním Plzeňsku, které fungovaly v poslední čtvrtině 19. století a v první polovině dvacátého století. Připravila se tedy expozice připomínající vše, co souvisí s pivem, hospodou, pivovarnictvím vůbec, a to od pěstování chmele a jeho česání až po vaření piva, sladovnické činnosti a dále. Pokračujeme stáčením piva do lahví i sudů, hospodami a jeho konzumací,“ říká tvůrce výstavy Jan Jirák z Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech.

Na švihovském hradě je co obdivovat

„Oslovili jsme různé sběratele, kteří nám zapůjčili samé raritky. Návštěvníci uvidí vzácné kousky, jako jsou například ruční stáčečka piva vyrobená Schiffauerovou strojírnou v Klatovech, půllitry a poháry, lahve z ne tolik běžných sbírek. Každý kousek na výstavě je zajímavý, hezký a hlavně, není příliš známý a okoukaný. Příznivci piva a pivovarnictví si tu určitě přijdou na své. Jsou zde také panely s dobovými fotografiemi, stručnou historií pivovarů, reklamní cedule, dobový tisk, inzeráty a podobné věci."

Pivovarnická výstava je již čtvrtou společnou akcí správy vodního hradu ve Švihově s archivářem Janem Jirákem.

„Věříme že to není spolupráce poslední. Už nyní se plánuje další akce,“ prozradil kastelán hradu Lukáš Bojčuk.

„V příštím roce oslaví výročí místní spolek včelařů. Proto, když vše půjde, jak má, bychom chtěli část výstavy věnovat právě včelařství a druhou část perníkářství, které má hodně co do činění s medem. Ale nápadů by bylo určitě více, protože existuje celá řada vynálezů, které člověku zpříjemňují život, a spousta pochutin, které člověk odpradávna konzumuje,“ dodal Jirák.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Klatovský deník.cz | Autor: Ludvík Pouza

Topvaru, slávnemu pivu z Topoľčian, zvoní v jeho rodnom meste umieračik. Majiteľ Topvaru, nadnárodný pivovarnícky kolos SABMiller, sužovaný prudkým poklesom predaja piva, sa rozhodol, že presťahuje topoľčiansky pivovar na druhý koniec Slovenska do Veľkého Šariša.

Topoľčanci sa z Jóbovej zvesti stále nevedia spamätať. Žiadna z fabrík v meste im neprirástla k srdcu tak ako pivovar. Denne chodia na hlavnom námestí okolo bilbordu, ktorý pripomína 45. narodeniny pivovaru. Trojica mužov popíjajúcich Topvar na ňom volá k okoloidúcim: Držíme spolu. Chudáci. Netušia, ako provokujú.

Šatan a Višňovský ako záchrancovia

V holičstve na železničnej stanici je pusto. Hučí len televízor. Keď sa jediný zákazník usadí do kresla a opýta sa, čo je nové v meste, Pavol Opath ožije. Má čerstvú novinku. Na vlastné uši počul, ako ľudia pred kostolom hovorili, že hokejista Miro Šatan sa vráti z Ameriky a spolu s Ľubom Višňovským odkúpia Topvar a zachránia ho pre mesto.

"Neverím tomu, že by mali toľko peňazí," okomentuje zaručenú správu holič veselo šťukajúc nožničkami a usúdi, že zázraky sa nedejú. "Keby manažéri, ktorí sa chystali do dôchodku, neboli pivovar predali, mohlo byť všetko inak."

Ani mesto, ako spolumajiteľ Topvaru, sa podľa Opatha nevyznamenalo. "Malo si akcie podržať," skladá obraz okolo pivovaru holič.

V holičovom kresle sa vystrieda celé mesto. Chodia sem aj pivovarníci. "Topvar mi už nechutí a ten, ktorý navaria v Šariši, piť nebudem," zaprisaháva sa holič. Má na to argumenty.

"Minule mi chlap, čo ho varí, povedal, že noví majitelia si myslia, že aj z ničoho sa dá urobiť pivo. Nemusel to ani pripomínať. Nás, ktorí pijeme Topvar štyridsať rokov, neoklamú. Hneď sme zbadali, že naše pivo zmenili," vysvetľuje holič.

Mexiko robí mienku

Kúsok od topoľčianskej železničnej stanice je vyhlásená piváreň Mexiko. Pivo v nej čapuje Ján Malík. Čo povie o pive, to sa v Topoľčanoch ráta. Sem sa vybral Talian Paolo Lanzarotti, v poradí druhý generálny riaditeľ Topvaru vymenovaný londýnskym vedením SABMilleru. Lanzarotti vystriedal kolegu zo Šariša, ktorému v Topoľčanoch navidomoči padala výroba piva.

"Natočil som Paolovi rezané pivo do starého topvarského pohára". "Origoš," vraví mi Talian.

"Pravdaže, origoš, až na to, že dobrých pár mesiacov predtým štamgasti pivo odmietali, schladil som ho," spomína na talianskeho generálneho riaditeľa majster v rezaní piva Ján Malík.

V ruke drží plaketu s nápisom Rezané je späť. "Lanzarotti mal guráž, čo stihol, dal do poriadku, ale už je preč," vysvetľuje Malík. Rezané sa opäť dá piť, lenže Talian už nie je v Topvare. A čo bude po presune Topvaru do Šariša, z toho má Malík strach. Už teraz sa mu niektorí pivári vyhrážajú, že Topvar navarený v Šariši piť nebudú.

Pred výčapným pultom sedí jeden z Malíkových stálych hostí Robert Kamenský. "Bola u mňa na návšteve švagriná z Nemecka. Vždy si brala zo sebou Topvar. Naposledy ho ochutnala, odstrčila pohár a povedala: stačilo. Stačí vám?"

Jedna akcia po sedemsto korún

Topvar sa nemal predať. Zničili ho veľké peniaze. Tak si to myslí Kamenský aj ostatní Topoľčanci.

"Manažéri zarábali dobre, veľmi dobre, ale nemali dosť, a tak ho predali," mieni Kamenský. Pivovar ako jeden z mála potravinárskych podnikov sprivatizovali zamestnanci v roku 1994. Doslova si ho vytrucovali, keď demonštratívne pochodovali pred Fondom národného majetku.

Malík ironicky utrúsi, že dva autobusy radových pivovarníkov tam vlastne poslali manažéri, aby zaštítení ľuďmi vybojovali pivovar pre seba.

Jeden z organizátorov ľudových nájazdov na Bratislavu Jozef Nemec, sprvu vodca nezávislých odborov a potom šéf marketingového oddelenia, však nesúhlasí.

"Boli to spontánne demonštrácie vyjadrujúce náš nárok aj vôľu vlastniť pivovar. Mávali sme zástavami pred fondom, skandujúc, že Topvar je náš a Topoľčian, až nám ho v konkurencii troch či štyroch ďalších privatizačných projektov napokon priklepli. Vyvzdorovali sme si ho bez toho, aby nás niekto vynukoval k cestám do Bratislavy," tvrdí Nemec, duša topoľčianskeho piva.

Manažéri, zamestnanci a mesto dostali Topvar od štátu za tristosedemdesiat miliónov korún pod podmienkou, že pivovar zásadne zmodernizujú. Vyplatiť ho mali do desiatich rokov s ročnou splátkou 55 miliónov korún.

Bolo vydaných 1 451 akcií – štyrom manažérom pripadlo 51 percent, zamestnancom 34 a mestu 15 percent.

"My radoví topvaráci sme dostali po jednej akcii a sťaby šibnutím čarovného prútika sa z nás stali spolumajitelia. Mnohí z nás sa však aj bez papiera cítili skrz–naskrz topvarákmi a zďaleka si neuvedomovali, čo akcia vlastne znamená," spomína po rokoch Magda Gregušová.

Gregušová pracovala v roku 1994 ako vedúca železničnej vlečky a neskôr táto energická žena viedla zahraničný obchod s pivom. Dodnes má pred očami troch vlečkárov, ktorí jej vrátili akcie. Vôbec nechápali, prečo si majú kúpiť nejaký "cenný" papier.

"Akcie sa vydali každá po sedemsto korún. Nenechala som si ich, ale odniesla na predstavenstvo. Na to, aby som sa cítila skutočnou topvaráčkou, mi stačila jedna akcia," hovorí Magda Gregušová. Úprimne sa priznáva sa, že ju ani vo sne nenapadlo získať viac akcií. Neskôr sa predali každá po 897 402 korún. Zhodnotili sa viac ako tisícnásobne. Gregušová akcie nenakupovala. K šťastiu jej stačil dobrý pocit, že výroba piva rástla, s ňou platy a Topvar nosil medaily a ocenenia z domácich aj zahraničných výstav.

"Išlo nám to, boli sme tím, výborný tím," presvedčene hovorí Gregušová. Na tvári smutnej z očakávaného zániku pivovaru sa jej na chvíľu usadí úsmev.

Akcie pivovarníkov zjednotili, ale paradoxne okamžite spoločensky rozvrstvili, či si to niekto pripúšťal, alebo nie. Vyjadrovali nielen mieru spoluvlastníctva a spolupatričnosti, mieru schopností zveľaďovať a podnikať s firmou, ale aj rôznosť cieľov.

"Na začiatku bol pivovar naozaj ako jedno telo, jedna duša," poznamená Magda Gregušová. Ale ako čas plynul, veci sa menili.

"Pred pätnástimi rokmi všetkých ovládla eufória z toho, že chodíme do vlastného pivovaru," spomína Marta Vančová, ktorá denne zbierala a vyhodnocovala informácie o predaji piva. Pracovalo sa s nevídaným nadšením od manažérov počnúc končiac šoférmi, kuchárkami či posledným vrátnikom.

"Darilo sa nám. Bolo to šťastné obdobie nielen môjho života, ale všetkých topvarákov," vraví Gregušová.

Polapený sibírsky medveď

Hviezda Topvaru stúpala. V priebehu desiatich rokov sa fabriku podarilo technologicky zmodernizovať – vybudovala sa nová varňa, supermoderná fľaškovacia linka s etiketovačkou, pribudli zmiešavacie tanky, čistiareň odpadových vôd. Štát sa v privatizérovi nesklamal. Topvaráci zainvestovali do svojho pivovaru bezmála 900 miliónov korún.

V čase najväčšej slávy sa Topvar čapoval v štyroch tisíckach slovenských krčiem a reštaurácií. Hoci pochádzal iba z tretieho najväčšieho slovenského pivovaru, stal sa pivom suverénom. Takým, že pivovarníci si trúfl i vyhlásiť Topoľčany za hlavné mesto piva. Uverila im celá krajina a nevídané komplimenty strúhalo Topvaru zahraničie.

"Je to fenomenálne pivo, má jemne chmelenú a ,sladk’ príchuť. Je voňavo–korenisté a silné ako sibírsky medveď. Chuť je čarovne zaokrúhlená a príjemne horká. Pivo má všetko, čo môže ponúknuť jačmenný mok. Nič sa mu nedá vyčítať. Doslova nič... Chutí nad všetky pivá. V ústach mizne tak rýchlo ako vlkolak v rannej hmle."

Toto vyznamenanie nemeckého profesionálneho degustátora sa objavilo po teste 2 024 vzoriek piva z 87 štátov na internetovej stránke www. biertest.de 7. januára 2004.

Topvar bol v tej chvíli na vrchole slávy, ale už ním začínali zmietať vnútorné rozpory.

SABMiller prelomil bank aj zvyky

"Čím viac sa firma upevňovala, tým viac ponúk sa objavovalo na vstup zahraničného investora. Belgičania, Holanďania, Juhoafričania, Rakúšania, tí všetci zhruba od roku 2000 chceli vstúpiť či rovno kúpiť Topvar. Bol som kategoricky proti," hovorí bývalý šéf marketingu Jozef Nemec.

Tento malý neposedný výrečný muž bol utopickým kapitalistom, ktorý úprimne veril, že drobní akcionári dokážu udržať pivovar. Nemec v očiach verejnosti zosobňoval nenapodobiteľný topoľčiansky ľudový marketing.

Zosmiešňovaný veľkými nadnárodnými korporáciami, ale zázračne fungujúci.

Blondínky či rusovlásky s krásnym poprsím držiace pohár Topvaru s hodvábnou penou piva sa prihovárali z plagátov smädným chlapom s dobre zapamätateľným posolstvom – to najlepšie na Slovensku.

Nemec dokonca zložil hymnu Topvaru, ktorú si pospevovali šoféri, predĺžená ruka marketingu, keď skladali sudy s pivom v krčmách. Absolútne nepriestrelný v Topoľčanoch a neprehliadnuteľný na území od Tatier k Dunaju, taký bol Topvar. So svojimi trinástimi percentami sa stal jazýčkom na slovenských pivovarníckych váhach a dráždil dva nadnárodné pivovarnícke kolosy. Kto ho získa, bude pánom situácie.

SABMiller, ktorý sa chcel dotiahnuť na Heineken Slovensko, nezaváhal a vystupňoval ponuku. Medzitým vláda v roku 2003 zvýšila spotrebné dane a výroba piva začala pozvoľna klesať. Manažéri usúdili, že by stálo za to získať investora. Burič Nemec brojaci proti jeho vstupu bol prehlasovaný a vypadol z predstavenstva.

A medzitým sa v Topvare začali diať dovtedy nevídané veci. Manažéri, ktorí už predtým potichu skupovali akcie, zvýšili svoje úsilie. Kým na začiatku stála sedemstokorunová akcia päťtisíc korún, postupne jej cena vystúpila na desať–, dvadsať–, až päťdesiattisíc. Dôverčivci predávali, aby neskôr zúfali. Oprávnene – prišli takmer o milión korún.

V marci 2006 sa obchod uzavrel. Prišli noví majitelia, štvorica starých manažérov sa porúčala so stámiliónovými balíčkami na zaslúžený odpočinok a v Topvare sa začali časy v znamení SABMiller.

Logo Topvaru s vycifrovaným písmom a dvojkrížom uprostred vystriedalo striedme s jednoduchým veľkým T. A krásne ženy na bilbordoch a kalendároch nahradili chlapi. Namiesto ľahkej erotiky prísny puritanizmus.

Starým topvarákom, ktorí poctivo chodili do kostola, zmrzol úsmev na tvári. Už to neboli oni, už im velili z Londýna alebo zo Šariša. Všetko sa menilo. Topvar zrušil zahraničný obchod, dohodnuté kontrakty aj výstavy. Magda Gregušová odrazu nemala čo robiť. Zrútil sa jej svet. Topoľčiansky pivovar sa stal jedným z mnohých v rade 120 pivovarov skupiny SABMiller.

Topvar pravidelne obsadzoval výstavu Grüne Woche v Berlíne. Londýn však nemal záujem o pokračovanie tejto výstavy. Nebolo to v súlade s firemnou koncepciou. Jozef Nemec si však nevedel predstaviť, že Topvar v Berlíne nebude. V januári 2007 sa do Berlína vybral po štrnásty a posledný raz. Na pozvanie výstaviska.

"Zobrali sme si dovolenku spolu s Mariánom Melušom, Martou Vančovou a muzikantom Deziderom Gulišom. Nakúpili za vlastné peniaze voveľkosklade 30 sudov piva a predávali Topvar. Kolegovia z Plzenského Prazdroja, členovia skupiny SABMiller, neveriacky krútili hlavami, čo tam robíme. Reprezentujeme Topvar a Slovensko, povedal som im," opisuje poslednú vzrušujúcu epizódu zo 44–ročného pôsobenia v Topvare Nemec. Tu začal, tu skončil ako desiatky iných topvarákov.

Bolo to posledné Nemcovo vzopätie. Tmavá Marína sa stala najlepším pivom výstavy Grüne Woche. Než Nemec prišiel domov, vo fabrike to už vedeli.

"Dostal som aj s Martou padáka, ale odišli sme s pocitom, že sme urobili, to čo sme pre Topvar urobiť mali. Tá fabrika bola stále v našich srdciach, aj keď už mala nového majiteľa. V Berlíne Topvar od vzniku Slovenskej republiky nikdy nechýbal, Nemci nás čakali a my sme vedeli, že im i sebe urobíme radosť," uzatvára Nemec.

A čo tak mestský pivovar

So zimou sa nasťahovala do pivovaru nálada pod psa. Vedenie spoločnosti už zamestnancom oznámilo, že 28. februára skončí výrobu piva aj sladu. Ľudia dostanú 6– až 9–mesačné odstupné a Topvar sa začne variť v Šariši.

Robotníkom na zastávke autobusu po skončení zmeny nie je do reči. "Neviem, kde sa zamestnám. Na východe sú hladové doliny, teraz urobia jednu aj z Topoľčian," neodpustí si poznámku muž, ktorý prezradí, to, na čo nechcela odpovedať hovorkyňa.

"Končíme, lebo týždňová výroba spadla z desať až štrnásťtisíc hektolitrov na dva až dva a pol tisíca. Je to o ničom," skleslým hlasom vraví muž, ktorému chýba do penzie možno desať rokov.

Aký bude šarišský Topvar? Chlapík iba mykne plecom a povie, že Šarišania nechceli dať variť do Topvaru Šariš.

"Vraj by sme ho pokazili. A teraz chcú oni variť Topvar."

A možno bude všetko inak. Primátor Topoľčian Peter Baláž predsa len potvrdil, že fáma postaviť si vlastný pivovar, nie je úplne nepravdivá. "Nahovárajú ma na to, aby sme si spravili vlastný pivovar. A možno sa do toho pustíme aj s nejakými osobnosťami."

Prví záujemcovia sa hlásia. Jaroslav Marek, majiteľ najväčšej trenčianskej pivárne Slamený hostinec, už telefonoval do Topoľčian, že je ochotný prispieť na výstavbu mestského pivovaru.

"Stačí, aby mesto dalo pozemok a prídem ako prvý vlastnoručne kopať základy a vložím aj nejaké peniaze do nového topoľčianskeho pivovaru. Určite nebudem jediný, navaríme si v ňom také pivo, na aké sme boli zvyknutí," nebojí sa výzvy Marek. Pivo v Topoľčanoch neumrie. Z pivovaru zostanú sklady.

Prudkým poklesom predaja piva na Slovensku odôvodňuje spoločnosť SABMiller zrušenie výroby piva v topoľčianskom pivovare. "Od začiatku bolo našim cieľom rozvíjať tento výrobný závod. Investovali sme doň aj do značky Topvar významné prostriedky. Žiaľ, realita na slovenskom trhu s pivom pôvodné zámery zmenila,” uviedla pre Pravdu Drahomíra Mandíková hovorkyňa Pivovarov Topvar.

Areál pivovaru sa premení na obchodno-distribučné centrum. Ďalšie využitie technológií sa ešte len analyzuje. Podľa informácií Pravdy sa časť presunie do Šariša a iné údajne až do Rumunska.

Pivovary Topvar potvrdili, že budú aj na rok podporovať šport v meste - hokej a futbal. Primátor Peter Baláž však upresnil, že stolní tenisti, vodní pólisti a hádzanári podporu už nedostanú.

Osudové momenty Topvaru

1. máj 1964 slávnostné otvorenie pivovaru. V celom meste sa zadarmo čapuje Topvar.

Jeseň 1994 štátny podnik Topvar privatizuje zamestnanecká akciová spoločnosť

Rok 2002 Topvar dosahuje svoje maximum, keď sa vyrobí 697–tisíc hektolitrov piva a 80–tisíc hektolitrov Topvarkofy

Marec 2006 predaj Topvaru skupine SABMiller

Január 2007 vznik skupiny pivovary Topvar zloženej z Topvaru Topoľčany a Šariš Veľký Šariš

November 2009 Pivovary Topvar oznamujú, že vo februári 2010 rušia výrobu v topoľčianskom Topvare a presúvajú ju do Šariša„Stačí, aby mesto dalo pozemok a prídem ako prvý vlastnoručne kopať základy a vložím aj nejaké peniaze do nového topoľčianskeho pivovaru.“ Jaroslav Marek, majiteľ najväčšej trenčianskej pivárne Slamený hostinec

Zdroj: Spravy Pravda.sk | Autor a foto: Jozef Sedlák

Štramberk má o zase o jednu atraktivitu více. Tou poslední se staly Lašské pivní kúpele, které zahájí dnes slavnostně svůj provoz. Hosté zde mohou pivo nejen pít, ale také se v něm doslova ráchat.

Vůně chmele, dřeva a aromatických solí. To je jen první z dojmů, které dýchnou na návštěvníka Lašských pivních kúpelí v budově Jaroňkovy pekárny na štramberském náměstí. Majiteli, Pavlu Šmírovi, se tak podařilo obnovit ve městě lázeňskou tradici.

Lašské pivní kúpele jsou začleněny do ubytovacího a relaxačního komplexu a společně s hotelem Štramberk a solnými jeskyněmi navazují na místní lázeňskou tradici. „Považoval jsem za jednu z důležitých věcí, obnovit tady lázeňství, které tady v devatenáctém století bylo a skončilo počátkem dvacátých let. Bohužel, středisko, ve kterém bývali dříve, není momentálně opravované, je v soukromých rukou. Nicméně, předběhli jsme dobu a vytvořili pivní lázně tady, protože nemohou být nikde jinde, než u pivovaru. Štramberský pivovar se velmi dobře uchytil, abychom jej ještě více pozvedli a zvýšili jeho prestiž, zprovoznili jsme tyto lázně,“ sdělil Šmíra, kterému patří agentura Relax v podhůří Beskyd, jež spravuje síť penzionů, kaváren, galerií a muzeí ve Štramberku.

A na jakém principu kúpele fungují? Návštěvníka uvítá hned na začátku jeho cesty recepční, která jej poučí o tom, jak se v lázních chovat, jaké jsou možnosti relaxace a jaký program jej čeká. Poté se tento člověk odebéře do šaten, kde uschová věci a vezme si na sebe župan. Do dřevěné vany je mu napuštěna směs vody, piva a solí, které mají uvolňující a harmonizující účinek. Po dvaceti minutách, kdy si host dopřává také Trubače, místního kvasnicového piva, si jde zabalen odpočinout do jakési vyhlídkové terasy s květinami a pohodlnými lehátky. „Podle mě, je to jeden z nejkrásnějších výhledů na okolí Štramberku,“ dodal Šmíra. Co bude pak, záleží už jen na návštěvníkovi, může si dopřát masáže či pokračovat v relaxaci v solné jeskyni jen pár kroků od pivních kúpelí. Už v pátek si pivní lázeň dopřál místostarosta Štramberku Pavel Podolský, jenž si v masivní kádi doslova lebedil. „Je to velice příjemné, má to takový uvolňující účinek, je tu klid, ticho, hudba tady hraje…“ pochvaloval si.

Ideální teplota lázně se pohybuje okolo 37 až 40 °C, pivo, podávané ke koupeli je samozřejmě správně vychlazené. „Koupel obsahuje minerální látky, které má pivo při svém zrání a soli z Mrtvého moře. Nechali jsme si pro pivní koupele vytvořit speciální silici z chmele pro aromaterapii. Ta umocňuje všechny zmíněné prvky,“ dodala provozní kúpelí Petra Pištěková.

Své brány otevřou koupele dnes 5. prosince při Dni otevřených dveří Lašských pivních kúpelí v rámci pátého Štramberského Mikuláše, a to od 10 do 17 hodin. Patronem lázní se stal Josef Laufer.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Novojičínský deník.cz | Autorka: Věra Růčková

V sobotu proběhl historicky první Den s Pivem Na Hradišti. Svého rázu se jednalo určitě o jedinečnou akci, zřejmě ne poslední.

Pivní burza sice měla sporadickou účast, avšak i během burzy se uskutečnily výměny a obchody v řádu několika set korun. Příště je zřejmě potřeba více včas vše ohlásit a rozeslat. Nicméně i v tomto směru myslím, že jsme byli spokojeni s účastí.

Degustace belgických speciálů

Zúčastnilo se 9 degustátorů, ochutnávalo se 10 speciálů: Postel, Belzebuth, Trapist Achel, Filibuster, Brussels Framboos, Satan Gold, Delirium Tremens, Mongozo Coconut, Mongozo Banana, Duchesse de Bourgone.

Shodli jsme se na tom, že svět belgických piv je pro čechy a Česko velikou neprobádanou zemí v mnoha případech zajímavou, avšak některé druhy (jako všude na světě) nestojí za řeč. Ovšem těch dobrých piv je zřejmě více. Nemluvě o pivech ovocných, které u nás v podstatě neznáme vůbec. Samozřejmě mezi degustovanými pivy vyhrál trapistický Achel na plné čáře, druhý se umístil Postel a jako třetí byl Filibuster. Z piv ochucených vyhrála "paní" - Duchesse de Bourgone.

Degustace "českých" europiv

Akce, kterou jsme udělali tak trochu naschvál. Chtěli jsme ukázat, co se vlastně prodává v našich oblíbených nadnárodních obchodních řetězcích typu Tesco, Kaufland, a dalších.

Ochutnávali jsme: Heineken (made in Hungary), Primus (Plzeňský Prazdroj), Kozel 12° světlý (SABMiller), Zlatý bažant 12° (pivovar Krušovice), Mušketýr - Krušovice 12° světlá (prodejce Krušovice, výrobce neuveden), Staropramen 12°, Zlatopramen 11°, Ambrosius světlá 12° (neuveden ani výrobce ani země původu, prodejce Kaufland), Ambos (Rumunsko), Březňák.

Výsledek jsme mnozí očekávali, ale stejně jsme nevěřili, že to bude až takové. Stručně: odlišovali se akorát Zlatopramen, Ambrosius, Ambos, Kozel. Všechna ostatní piva jsou skutečnými europivy a jsou skutečně stejná!!! Jediný Zlatopramen 11° byl oceněn nálepkou "Pitelný", Kozel nás překvapil svojí nepitelností a Ambrosius je skutečným hnusem. Ambos snad ani nelze hodnotit - rumuni jsou totiž dál a vyrábějí pivo bez chmele!!! A taky hnus. No ale: PET 2litry a ta cena: 29 Kč!!! No nekupte to.

Závěrem je nutno říci, že někteří po této degustaci potupně vrhli. Ani se není čemu divit. Ti ostatní to rozdýchávali ještě v neděli večer. Zkrátka nemáme čím se s europivy chlubit. Jsme velice rádi, že jsme se dali cestou malých pivovárků a zahraničních piv a s klidnou myslí můžeme říct, že "U nás si na pivu pochutnáte!"

Zdroj a foto: Na Hradišti Webnode.cz

Americký novinář hledal v Praze "čtvrté pípy". Výčepy, kde kromě masové pivní produkce, čepují také speciály a regionální "domácí" piva. O svých osmi zastávkách na pražském pivním okruhu napsal do New York Times.

"V České republice je asi 125 pivovarů. Před pár lety jsem jich jenom v Praze napočítal 23, letos na podzim jsem to číslo musel vynásobit dvěma," píše Evan Rail ve svém článku o pivní "tour" Prahou.

Tajemství čtvrté pípy

"Přesto, že Praha se stala hvězdou pivní turistiky, návštěvníci mohou nakonec zažít zklamání. Hodně barů ve městě má exkluzivní smlouvy s velkými pivovary. Ale nedávno začaly naštěstí i tyto hospody točit i pivo z menších pivovarů. Na takzvané čtvrté pípě," píše novinář. Čtvrtá pípa má být termín pro "nezávislý" kohoutek, kterým se čepuje něco jiného než nejrozšířenější značky. A to i v případě, že jde o pípu sedmou či čtrnáctou.

Tudy teklo, než jsme to vypili...

A tak se Evan Rail vypravil hledat "čtvrté pípy" po celé Praze. A pátral také po původu tohoto termínu. "Slyšel jsem o tom hodně historek, ale žádná nebyla moc věrohodná, až na jednu, která zněla uvěřitelně - asi proto, že to bylo velmi prosté," líčí Rail. Narazil na hospodu První Pivní Tramvaj a jejího majitele Jirku Stehlíčka.

"Začalo to u nás. Původně jsme měli tři pípy, kterýma jsme čepovali to samé, a jednu - čtvrtou - pro jakékoliv jiné pivo, které jsme dostali, a tak to vzniklo," vykládá Railovi Stehlíček.

Klasika. Evan Rail se zastavil také v Obžerství. "Tady prý dostanu taková česká piva, jaká mi jinde v Praze natočí jen stěží," píše. "Našel jsem zde dlouhé lavice, hrubě otesané dřevěné stoly, pár videoher, co už vyšly z módy, a moji odměnu: Oslavany, echtovní 'domácí' pivo ze zámeckého pivovaru na Moravě." V Obžerství každý týden nabídku na "čtvrté pípě" obměňují, standardní nabídku tvoří mok z největšího pražského pivovaru.

Pivní pražský okruh zavedl amerického novináře také do Klášterní pivnice v Holešovicích, pak na Žižkov do Merendy. Tam si ze čtvrté pípy dal Raráška, zázvorové pivo z Pivovarského dvora Zvíkov. Stavil se v Tlusté Koale na Novém Městě, v Pivovarského Klubu v Karlíně, U Prince Miroslava na Smíchově a ve Zlých časech v Nuslích.

Zdroj: Týden.cz | Autorka: Lenka Nejezchlebová

Tři z deseti nejlepších českých piv, jak je před nedávnem ohodnotily populární britské noviny The Times, se vaří ve východních Čechách. A patří mezi ně dokonce i jedno zdejší, medlešické!

Na pátém místě se umístil pardubický Pernštejn, na šestém novopacké pivo a na sedmém pivo z Medlešic, malého pivovaru u Chrudimě.

Zajímavé je, že až na plzeňský Prazdroj v prestižní desítce chybí velký pivovar.

Nu, proti gustu žádný dišputát. Jak je vidět, značky, nad kterými mnozí místní ohrnují nos, sbírají v cizině vavříny.

Zdroj: Chrudimský deník.cz

Heineken Experience, múzeum piva a jedna z najpopulárnejších turistických atrakcií Amsterdamu, získalo od Themed Entertainment Association cenu Thea Award za vynikajúci úspech v oblasti Brand Experience (zážitok spotrebiteľov so značkou). Táto nezisková asociácia zastupuje najlepších svetových tvorcov, staviteľov, dizajnérov a producentov.

Heineken Experience sa nachádza v objekte bývalého pivovaru Heineken (národnej pamiatke zapísanej aj v zozname trasy európskeho priemyselného dedičstva) v holandskom Amsterdame. Heineken v ňom prestal variť pivo v roku 1988. Miesto prešlo komplexnou rekonštrukciou a zmenilo sa na Heineken Experience, návštevnícke a konferenčné centrum, ktoré bolo po prvýkrát otvorené v roku 2001. Po rozsiahlej prestavbe a rozšírení otvorilo múzeum piva svoje brány opäť v decembri 2008 s novými atrakciami, ako je minipivovar, ochutnávací bar a multimediálne zážitky. Nové múzeum Heineken Experience sprístupňuje hodnoty značky Heineken zábavným a súčasným spôsobom. Každý rok navštívi Heineken Experience viac ako 350 000 turistov a fanúšikov Heinekenu.

Cena Thea Award je najvyšším uznaním v tejto oblasti. Atrakcia Heineken Experience ju získala vďaka kvalitným zážitkom, ktoré návštevníkom ponúka. Jednou z najzaujímavejších častí je atrakcia „Brew U“, teda simulácia procesu varenia a fľaškovania piva, v ktorej môžu návštevníci na vlastnej koži zažiť, aké je to byť fľašou piva. Heineken Experience získal významné svetové ocenenie Thea Award, pretože je viac oslavou sveta zákazníka ako samotného produktu a využíva jazyk, ktorému spotrebitelia rozumejú.

Zdroj: Infoline.sk | Autor: Heineken/See

Jedinečnou specialitu mají nyní na čepu v Zámeckém minipivovaru v Ostravě-Zábřehu. Uvařili zde bezlepkové jedenáctistupňové pivo, které má zdravotní účinky. Ocení ho nejen mnoho lidí s celiakií.

Je po něm obrovská poptávka ze všech koutů republiky. Nikde jinde u nás ho totiž nevaří. V možnostech zámeckého minipivovaru v Ostravě-Zábřehu ale bohužel není reálné vyhovět všem. Svou novinku – jedenáctistupňový bezlepkový Pikard – čepuje v prvé řadě svým návštěvníkům.

„Jsme malý pivovar, tak toto pivo vaříme jen pro naši restauraci. Uvažujeme však o tom, že bychom další várku přivezli na sraz celiaků, který by se měl konat v květnu v Praze,“ sdělil Deníku manažer minipivovaru Radovan Koudelka.

Vrozená vada

Počet lidí s rozšířeným civilizačním handicapem zvaným celiakie se u nás odhaduje na čtyřicet až padesát tisíc. Jde o vrozenou alergii na obilnou bílkovinu – lepek. Podobné pivo, které mohou tito lidé pít, vaří už jen dva pivovary, a to jeden v severní Anglii a druhý v Bavorsku.

„Bezlepkové pivo, které se k nám vozí, je drahé a špatně dostupné. Je dobře, že se u nás něco takového dělá, i když je to zatím bohužel jen lokální záležitost,“ vyjádřila se Jitka Dlabalová ze Společnosti pro bezlepkovou dietu. „Jestli toto pivo přivezou na náš sraz, tak bude mít určitě úspěch,“ dodala.

Tradiční surovinu – slad – u výroby tohoto piva tentokrát nahradila kukuřice a s ohledem na mimořádně náročný proces vaření a scezování i kukuřičný sirup. V zámeckém minipivovaru v první várce uvařili osm set litrů bezlepkového moku.

Velká výzva

„Bezlepkové pivo bylo pro mne velká výzva. Vyzkoušet málo probádané je vždy velice lákavé, platí to i v našem řemesle. Jsme první u nás, kdo vaří pivo s nulovým obsahem glutenu,“ poznamenal vrchní sládek Tomáš Hub.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Martin Pleva

K výrobě oblíbeného nápoje stačí hrnec, teploměr, větší cedník, „petky“ a lednička

Vaření piva ve velkém vyžaduje nákladná zařízení, v malém si však pivo může každý uvařit doma. Pro vlastní potřebu si podle zákona může každý občan ČR uvařit ročně dvě stě litrů piva, plánované vaření je ovšem nutné nahlásit celní správě. Při větším objemu už se musí zaplatit spotřební daň.

Potřebné vybavení má většina lidí v kuchyni. „Stačí hrnec, teploměr a větší cedník. V hrnci se pivo uvaří i zkvasí, po zkvašení se stočí do sudu, ve kterém se nechá v ledničce zrát. Sud ovšem není nutný, zrát může třeba i v pet lahvích, pouze se pak musí po otevření vypít, ze sudu lze domácí pivo normálně čepovat,“ vyjmenoval potřebné „nádobí“ Petr Pavlas z klatovského pivního studia Modrý abbé, který vaření domácího piva několikrát vyzkoušel a který pravidelně podobným způsobem vaří domácí nealkoholické pivo.

Technologický postup vaření piva lze nalézt v odborné literatuře nebo na internetu, sehnat lze i potřebné suroviny – slad, chmel nebo chmelový extrakt a kvasnice. „Suroviny lze koupit například v pražské prodejně internetového serveru Svět piva, existují zásilkové obchody, někdy je lze i „vyškemrat“ v pivovaru,“ vysvětlil Pavlas.

Komu by nestačilo pivo uvařené v hrnci, může si pořídit domácí pivovar. Zařízení malého pivovaru lze koupit buď hotové, v tom případě se cena pohybuje zhruba od milionu korun výše, nebo si pivovar postavit. „Koncepci pivovaru jsem si podle literatury navrhl sám a s pomocí dvou místních firem, které mi něco svařily nebo pomohly s potrubím, jsem ho i postavil. Stavba trvala asi dva roky, pokud bych spočítal investice, bylo by to zhruba tři sta tisíc korun, plus mínus sto tisíc. Takže v podstatě pivovar lze pořídit místo nového auta,“ popsal stavbu pivovaru Jan Benada, který vaří pivo v Mačicích na Sušicku.

Mačický pivovar uvaří v jedné várce dvě stě litrů, Jan Benada své pivo nedodává do restaurací, vaří spíše pro pivní „fajnšmekry“, Mačické pivo lze také občas ochutnat na různých pivních slavnostech nebo soutěžích. „Pivo posíláme třeba na různé pivní festivaly, když nás někdo osloví, jsme schopni dodat třeba dva sudy. Někam do restaurace ani pivo dodávat pravidelně nechci, nedělám to na výdělek, pro mne je to koníček,“ vysvětlil Benada.

Zdroj: Klatovský deník.cz | Autor a foto: David Kojan

Českobudějovická restaurace slaví dva roky od znovuotevření

Od znovuotevření v roce 2007 se v jedné z nejznámějších restaurací v České republice Masných krámech vypilo 2930 hektolitrů čepovaného piva. „Většinu objemu čepovaného piva tvoří kroužkovaný ležák Budweiser Budvar, který čepujeme jako jediní na světě přímo z pivních tanků. Jeho podíl na celkové výtoči byl 87 procent, tedy 2550 hektolitrů,“ řekl Euro.cz vedoucí oddělení gastro Budějovického Budvaru Tomáš Olejník.

Zbytek čepovaného piva tvořilo výčepní pivo, tmavý ležák a čepované nealkoholické pivo. „Naši číšníci roznesli během 24 měsíců 538 300 velkých a 79 501 malých piv,“ upřesnil Olejník.

Masné krámy lákají nejen nabídkou piva, ale i dobrou kuchyní. Celkově se za dva roky provozu v Masných krámech snědlo 204 164 hlavních jídel a 59 802 porcí polévek.

„K nejúspěšnějším pokrmům patřil hovězí pivovarský guláš se špekovým knedlíkem, toho gurmáni snědli 16 595 porcí, k chuti přišla i vepřová grilovaná žebra, ta si objednalo 9728 návštěvníků, tradiční vepřové pečeně s knedlíkem a se zelím se prodalo 9576 porcí a svíčkové na smetaně o zhruba tisíc porcí méně,“ dodal Olejník.

Zdroj: Euro.cz | Autorka: Jana Křížová

Zaměstnanci pivovaru Radegast se mohou těšit na speciální dárek, který získají od svého zaměstnavatele. Plzeňský Prazdroj, jehož součástí je i Radegast, totiž uvařil speciální vánoční várku piva Pilsner Urquell určenou pouze pro ně. Každý zaměstnanec pivovaru obdrží 6 multipacků. Oproti předchozím rokům jde o novinku, navíc nad rámec kolektivní smlouvy.

Zaměstnanecké pivo je jeden z nejoblíbenějších benefitů a současná kolektivní smlouva v Plzeňském Prazdroji zvýšila oproti předchozímu období poukázku na jeho nákup o 300 Kč. Celkově tak dostali zaměstnanci letos pivo v hodnotě 2.500 Kč. K letošním vánocům ale společnost odmění zaměstnance dalším pivem nad rámec kolektivní smlouvy.

„Speciální pivní dárek je výrazem díků zaměstnancům za odvednou práci pro nejvýznamnější pivovarskou společnost v České republice. Tuto novinku podpořilo vedení firmy i odborové organizace,“ říká Ivo Kaňák, manažer pivovaru Radegast.

O svátcích bude v pivovaru klid, musíme ale pečovat o slad

„Vánoční svátky budou pro zaměstnance pivovaru obdobím klidu a odpočinku. Vaření piva během nejoblíbenějších svátků v roce přerušíme. Základní osbluha zajistí nejnutnější činnosti, jako je například energetický provoz. Jeho činnost je nezbytná, aby se vaření piva mohlo po svátcích bez problémů rozběhnout. Žádná změna se o Vánocích nedotkne sladovny, která jede celoročně na plný výkon. Její chod zajistí tříčlenné směny. Drtivá většina zaměstnanců pivovaru tak bude mít o svátcích volno,“ říká Ivo Kaňák, manažer pivovaru Radegast.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Až do konce prosince mohou zájemci podávat nabídky na pronájem Pivovaru Vyškov, Jihomoravské pivovary na něj vypsaly výběrové řízení.

Nabízený Pivovar Vyškov zahrnuje celý výrobní areál Jihomoravských pivovarů ve Vyškově "jako soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání," stojí v podmínkách výběrového řízení s tím, že k podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty.

Pivovar Vyškov je součástí akciové společnosti Jihomoravské pivovary, kterou v roce 1994 založilo ministerstvo zemědělství. Vaří devět základních druhů piva plus limonády. Produkcí patří mezi malé pivovary. Zhruba třetinu produkce vyváží, především do Ruska, Maďarka či Německa.

Stát pronájem pivovaru avizoval už letos v létě. Pivovaru se dlouhodobě nedaří, několik let po sobě klesá jeho produkce. Zatímco v roce 2000 pivovar navařil 78 000 hektolitrů piva, o sedm let později to bylo už jen 39 000. V roce 2008 pak 33 400 hektolitrů.

Zdroj: Regiony24.cz | Autor: Mediafax

Lidé na Vysočině budou od Nového roku platit více za pivo. Pivovary v regionu, stejně jako například největší producent piva v České republice, plzeňský Prazdroj, totiž budou zdražovat.

Důvod je u všech stejný. Zvýšení daně z přidané hodnoty a spotřební daně, které jsou plánovány v úsporném balíčku ministra financí Eduarda Janoty.

Své ceníky na příští rok už upravili výrobci v Jihlavě, Havlíčkově Brodě a Chotěboři. Jak Ježek, tak i Rebel a Pivo Chotěboř by měly od prvního ledna stát v průměru o pět procent víc než v současné chvíli.

V praxi to znamená, že za půl litru jihlavského piva zaplatí zákazníci zhruba o padesát pět haléřů více než nyní. U havlíčkobrodské značky to může být až šedesát pět haléřů, u sudového piva dokonce koruna.

„Myslím si, že nejde o rapidní zdražení,“ sdělil svůj názor ředitel Měšťanského pivovaru Rebel v Havlíčkově Brodě Jiří Hušek.

V Jihlavě pivo zdražovali naposledy téměř před dvěma lety – v únoru roku 2008.

„I po zdražení v lednu příštího roku budeme patřit k nejlevnějším pivovarům v České republice a určitě na Vysočině,“ poznamenal obchodní ředitel jihlavského pivovaru Miloš Vostrý.

Další producenti zlatavého moku v regionu se také chystají na úpravu cen. O kolik víc jejich zákazníci zaplatí, však ještě přesně nevědí.

„Cenu teprve tvoříme. Samozřejmě budeme dorovnávat rozdíl, který vzniká nejen zvýšením DPH o jednu korunu, ale i nárůstem spotřební daně. Přesnou sumu zatím neřeknu, věc není uzavřená,“ informoval stručně správce postřižinského pivovaru Dalešice Ladislav Urban.

Podobná situace vládne i v humpoleckém Bernardu. „Budeme zdražovat od poloviny ledna. Půjde o krok z nutnosti. Cenu nastavíme tak, že pivovar z toho nebude mít ani korunu,“ pronesl Zdeněk Mikulášek z marketingového oddělení.

Zcela jasno, o kolik zvednou ceny, nemají ještě ani v pelhřimovském Poutníku.

Zdroj: Třebíčský deník.cz | Autor: František Jirků

Sociální síť Facebook pohltila nejen jednotlivce, ale objevuje se také stále více společností, které se tímto způsobem snaží přiblížit zákazníkům. Svůj profil má také pivovar PRIMÁTOR. Návštěvníci neboli fanoušci mohou komentovat události, hodnotit zboží, vkládat fotografie i videa. Nechybí ani prostor pro diskusi.

„V tuto chvíli pouze mapujeme, jaké jsou další možnosti využití facebooku“ řekla Lucie Marunová z marketingového oddělení Pivovaru PRIMÁTOR. Na profilové stránce Pivovar PRIMÁTOR lze najít základní informace o společnosti, informace o úspěších a dalších plánech pivovaru, ale také fotky z akcí i komixové postavičky známé z reklamních kampaní pivovaru.

Zdroj: Primátor.cz

Pivovar Jihlava uspěl v konkurenci tří desítek dalších firem a odnesl si absolutní vítězství v soutěži Firma Vysočiny. O výsledku rozhodla v internetovém hlasování široká veřejnost, zejména zákazníci přihlášených firem. Své hlasy do soutěže poslalo více než 3600 lidí.

„Velice si vítězství v soutěži vážíme a i nadále se budeme snažit o to, aby naše pivo získávalo stále více příznivců nejen v Jihlavě a okolí, ale v celém kraji,“ prohlásil ředitel pivovaru Jaromír Kalina.

Druhý ročník soutěže pořádaly Jihlavské listy ve spolupráci s Krajskou hospodářskou komorou Vysočiny. Její předseda Rostislav Dvořák považuje soutěž za velice prospěšnou a doufá, že se z ní stane v kraji tradice. „Každá srovnávací analýza, v níž si můžeme porovnat výsledky své práce s výsledky práce někoho jiného a navíc ještě přefiltrovaná přes názor zákazníků, je pro každého podnikatele dobrá,“ řekl. S tím souhlasí také náměstek hejtmana Libor Joukl. „Je několik možností, jak posunout vývoj a ekonomiku firmy. A jednou z nich jsou i podobné soutěže,“ uvedl Joukl.

Vyhlášení vítězů proběhlo v hotelu Gustav Mahler v Jihlavě. Slavnostním večerem, jehož součástí byla módní přehlídka modelů z dílny Dany Dobřichovské a Vývoje Třešť, provázela Adéla Gondíková.

Zdroj: Pivovar Jihlava.cz

V rámci projektu Holba Jeseníkům vysadili minulý týden zaměstnanci pivovaru 2401. stromek v lokalitě Sedýlko u Vřesové Studánky. Iniciativa pivovaru, kterou podnik realizuje ve spolupráci s Lesy ČR, LS Loučná nad Desnou vznikla před 5 lety a jejím posláním je především omlazování lesních porostů v těžko přístupných oblastech a zachování ekologie horské krajiny Jeseníků.

„Podnikáme v kraji s výjimečným přírodním dědictvím a snažíme se proto přispět k jeho zachování. Naši zaměstnanci už vysadili celkem 2401 stromků, z toho posledních 401 minulý týden,“ říká Vladimír Zíka z pivovaru, který se může pochlubit již několika významnými počiny pro ochranu přírody. Jedním znich je například projekt pivovarských rybníků.

Původně ekologický projekt Holba Jeseníkům letos dokonce přerostl ve výzkumný a zapojila se do něho také Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Jeseníky mají vysoký úhyn mladých sazenic a výzkum by měl pomoci ke zlepšení.

V rámci projektu dojde k etapové výsadbě sazenic smrku bez kořenového obalu. Díky tomu mladé stromky ihned přicházejí do kontaktu sokolní půdou a jejím složením, takže výzkumná šetření lze provádět v krátkém čase po výsadbě. Sledování potrvá tři roky a během něho bude docházet kpravidelným odběrům půdy, spojených s testováním složení a vlhkosti půdy, přítomnosti živin a dalších faktorů, které mohou ovlivnit ujímavost mladých stromků. Výsledky výzkumu by měly vést k odhalení příčin vysokého úhynu sazenic a finálně pak podpořit úspěšné zalesňování horských oblastí Jeseníků.

Omlazování lesních porostů je důležité nejen pro zachování koloritu krajiny, ale také udržení její přírodní rovnováhy. Projekt Holba Jeseníkům je dlouhodobý a pivovar v něm bude pokračovat i v následujících letech.

Zdroj: Holba.cz

Něžný Barbar je poctivý, klasickou technologií vyrobený, polotmavý speciál,který je zárukou mimořádného prožitku z napití a každý den promění ve sváteční okamžik. Přídavkem speciálního sladu získává příjemný karamelový nádech a sytou jantarovou barvu. Tradiční technologie a prvotřídní suroviny dávají pivu plnou chuť a vznešenou sametovou hořkost. Díky pečlivě kontrolovanému kvašení v otevřených kádích a dlouhé době dokvášení v ležáckých tancích je pivo velice dobře pitelné a chuťově vyvážené. Počáteční nasládlá chlebnatá chuť postupně přechází k jemné hořkosti u kořene jazyka a vybízí k dalšímu napití.

Na zdraví a Dej bůh Štěstí našemu Postřižinskému pivečku...

Zdroj: Postřižiny.cz

Před deseti lety zahájil Prazdroj udělování certifikátů kvality

Vyhlášená brněnská restaurace U Bláhovky tento týden získala od zástupců Plzeňského Prazdroje ocenění za dlouholetou spolupráci v péči o nejvyšší kvalitu čepovaného piva. Před deseti lety spustil Plzeňský Prazdroj komplexní program péče o kvalitu piva v restauracích čepujících jeho značky po celé České republice a právě Bláhovka patří k prvním hospodám, které se zapojily od samého začátku. Proto se také na rozjezd oslavy vyčepovalo 100 piv zdarma.

„Pivo je nejlepší v momentě, kdy opouští brány pivovaru. Aby neztrácelo na kvalitě během přepravy, skladování a čepování, vyžaduje velkou péči. A právě tady na Bláhovce hýčkají naše pivo více než deset let. Tehdy jsme jim jako prvním udělili certifikát, který dnes dostane ještě dodatečnou podobu – přibude červená pečeť. Je to odměna Bláhovce za tu nejlepší starost o milovníky piva a potvrzení, že kvalita čepovaného je tu vynikající,“ říká starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka.

Hostinský může ovlivnit kvalitu piva v osmi oblastech. Patří mezi ně odpovídající teplota skladovaného piva, správné tlačné médium, dobře nastavený tlak ve výčepním zařízení, čisté a chladné sklenice, ideální teplota piva, správné čepování, pravidelné čištění pivního potrubí a správné servírování. Pokud hostinský splní všechny tyto náležitosti, dostane se hostům na stůl pivo ve špičkové kvalitě. A majiteli Bláhovky, panu Lumírovi Kopečkovi, se v této činnosti daří.

„Odjakživa jsem milovníkem piva Pilsner Urquell a postupně se mi podařilo splnit můj sen dostat i do Brna atmosféru legendárních pivnic čepujících kvalitní plzeňské pivo. Dlouholetá péče o pivo a naše skvělé hosty bezpochyby stojí za popularitou restaurace a přispěla i k jejímu umístění v průvodci Pilsner Urquell Pub Guide, kde nás loni sami hosté svým hodnocením postavili na příčky nejvyšší. Bez důrazu na dokonalý přístup našich výčepních k čepování a číšníků k obsluze hostů by to ale určitě nešlo,“ říká Lumír Kopeček, majitel hostince U Bláhovky.

Lumír Kopeček převzal z rukou staršího obchodního sládka Plzeňského Prazdroje Václava Berky pamětní kovovou pečeť a osvědčující glejt. Zároveň se na vnitřním i vnějším certifikátu kvality Bláhovky objevila červená pečeť Prazdroje. Potom se na rozjezd oslavy vyčepovalo 100 piv zdarma a samozřejmě došlo i na vyhlášená pečená vepřová kolena a proslulé karbanátky.

„Před deseti lety dostalo prvních 14 hospod na Brněnsku plaketu, podle které se mohli pivaři orientovat. Pouze šest z nich vydrželo dodržovat přísná pravidla pro certifikaci po celých deset let, a Bláhovka je jednou z nich. Právě tento týden jsme ocenili tuto systematickou péči a pravidelnou sanitaci pivního potrubí a vše, co dělá skutečně dobrou hospodu,“ doplňuje Zdeněk Rais z technického servisu Plzeňského Prazdroje.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Slovenský pivný trh tápa. Napriek tomu, že na pultoch predajní zostávajú tradičné značky, ich pôvod nemá s históriou nič spoločné. Pivné giganty - Heineken a Topvar - skúpili regionálne značky pod jednu strechu a varia pivo z jedného centra.

Pozícia malých hráčov je výrazne obmedzená. „Na rozdiel od susedných krajín, kde zažívajú malé pivovary zlaté časy, na Slovensku postupne vymierajú," hovorí o situácii na trhu Branislav Cvik, predseda Predstavenstva Banskobystrického pivovaru.

Domáci „štangasti" nešetria

Košický Cassovar, michalovský Starý prameň či bratislavský Stein. Regionálne značky, ktoré v lepšom prípade stratili svoj domov, v tom horšom zanikli úplne. Kým na začiatku 90. rokov pôsobila na Slovensku dvadsiatka pivovarov, od budúceho roka ich bude len päť.

Napriek dramatickým zmenám, na Slovensku prežívajú aj malé značky. „Malé pivovary majú šancu prežiť, musia sa však orientovať na špeciality, ktoré nie je možné vyrábať vo veľkých pivovaroch," vysvetľuje Roman Šusták, výkonný riaditeľ Slovenského združenia výrobcov piva a sladu. Kým Heineken a Topvar hovoria o poklesoch predaja, Banskobystrický pivovar hlási stabilizovanú pozíciu. Podľa Cvika, pivovaru pomohli snahy odlíšiť sa od veľkých hráčov na domácom trhu, aj keď bystrické pivo exportuje do Kanady či Fínska. Svoje pozície si udržiava aj vyhniansky Steiger.

Popradský Pilsberg z Poľska

Svoj tradičný domov stratil aj podtatranský Pilsberg. „Súčasná situácia na slovenskom trhu aj kvalitatívne podmienky výroby ukázali, že výhodnejšie je variť pivo v Poľsku," zhodnotil situáciu Peter Sabol, poverený vedením popradského Pilsbergu. Podľa jeho slov sú úvahy o návrate výroby pod Tatry skôr v rovine špekulatívnych úvah. K podobnému kroku pristúpil pred dvoma rokmi aj Stein, ktorý presunul výrobu sudového piva na Moravu.

Šusták nepredpokladá, že by v najbližšej budúcnosti malo na trhu dôjsť k výraznejším posunom. „Počet malých pivovarov je momentálne stabilizovaný," hovorí.

Osobitnou kategóriou slovenského trhu sú reštauračné minipivovary. „Na Slovensku je ich pomerne málo. Ponúkajú nepasterizované alebo kvasinkové pivá, ktoré majú na trhu svoje opodstatnenie," vysvetľuje Šusták. Väčšina z nich existuje v spojení s reštauračným zariadením. „Varíme svetlé a tmavé kvasinkové 11,5-percentné pivo, ktoré je čerstvé, napasterizované a nefiltrované, preto si uchováva všetky vitamíny B," hovorí o osobitosti reštauračného piva Beáta Murková, majiteľka košického pivovaru Golem.

Medzi vínom a pivom

Od roku 1997 varí osobité pivo aj rožňavský pivovar Kaltenecker. „Malé pivovary by nemali konkurovať veľkým. Od veľkých pivovarov sa chceme odlíšiť, nechceme s nimi súťažiť," vysvetľuje hlavnú filozofiu varenia piva Ladislav Kovács, riaditeľ pivovaru Kaltenecker. Do dnešného dňa ponúkol na trh 17 rôznych druhov piva či pivných špeciálov. „V rámci malého pivovarníctva sa dá veľmi veľa experimentovať, pripravovať zaujímavé chute," hovorí Kovács. Svetlo sveta tak uzrel pivný špeciál obohatený vínnym extraktom.

Kým veľké pivovary sú nútené ponúkať overené chute, ich miniverzie majú možnosť osloviť aj špecifické regionálne chute. „Priestor na experimenty tu stále je. Skúšali sme napríklad vyrábať zelené pivo, pre poľovníkov," hovorí o nezvyčajných pokusoch Ľubomír Švarc, zakladateľ pivovaru Dobrovar. Podľa jeho slov však zákazníci dávajú prednosť osvedčeným kvasinkovým pivám.

Pivovary na Slovensku

Heineken Hurbanovo

SABMiller Veľký Šariš

Steiger Vyhne

Popper Bytča

Banskobystrický pivovar

- prehľad zahŕňa malé a veľké pivovary, ktoré varia pivo na Slovensku

Zdroj: HN Online.sk | Autor: Tomáš Vašuta

Startup AcrossAir se přehoupl do zisku i díky reklamě pro pivovar Stella Artois. Ta využívá právě augmentovanou realitu a ukazuje jednu z cest, jak se dá nový fenomén využít.

Možnostem augmentované reality, která využívá spojení skutečného obrazu světa s digitální vrstvou, se v našich článcích věnujeme pravidelně. Od nesmělých začátků ve formě jednoduchých hříček, přes první experimenty s marketingovým využití u firem jako IKEA nebo Burger King, až po propracované aplikace jakou je třeba Bionic Eye. Úspěšný startup AcrossAir, který se zabývá tvorbou takových aplikací pro iPhone, nyní poprvé oznámil ziskové hospodaření právě díky reklamnímu využití.

Pivní kompas

Vděčí za to především své nové aplikaci pro výrobce piva Stella Artois. Ta, když kamerou svého telefonu snímáte okolí, doplňuje do přímo obrazu grafické informace o nejbližších místech, kde je toto pivo k dostání. A jak dokazuje přiložené video, chytrá a působivě zpracovaná aplikace toho umí vážně dost, ať už jde o navigaci nebo přivolání taxislužby. K dispozici je zdarma a v databázi má mít asi 80 tisíc barů po celých Spojených státech, přičemž data pocházejí přímo z databáze pivovaru.

AcrossAir vydělává právě díky přímému spojení s reklamními partnery jako je Stella Artois. Dosud nejúspěšnější aplikací z jeho dílny je nicméně Nearest Tube, která uživatelům pomáhá najít nejbližsí stanici metra (což třeba v případě spletitě sítě New Yorku jistě přijde vhod víc, než se může z pohledu Pražana zdát). Celé odvětví je však teprve na svém počátku a jedinou společností, která dosud vykázala ziskové čtvrtletí, je firma Layar. Tuto nadějnou oblast, byť někdy kritizovanou jako výsledky nepodložený hype, rozhodně budeme i nadále pečlivě sledovat.

Zdroj: TyInternety.cz