Pivovar v Poličce uvařil více než 102.000 hektolitrů piva

Pivovar v Poličce čeká letos zvýšení výstavu o 19 procent

Soudní spor o „díru“ v hradbách prozatím vyhrálo město Polička nad měšťanským pivovarem.

Takzvaná Witzova brána je tedy součástí hradeb. „Hradby jsou ucelený prvek,“ domnívá se místostarostka Marie Tomanová. Okresní soud ve Svitavách jí dal za pravdu. „Rozsudek soudce sice již vyhlásil, ale jeho písemné vyhotovení s odůvodněním ještě nemáme,“ informovala Marie Tomanová. Vedení Poličky je s výsledkem soudu spokojené. Karel Witz však potvrdil, že v případě, že rozsudek bude znít takto, odvolá se k vyššímu soudu. Vedení města se pokoušelo s předsedou představenstva pivovaru Karlem Witzem mnohokrát mimosoudně dohodnout. „Soudit se s občany nepovažujeme za ideální,“ řekla místostarostka. Dodala však, že když dohoda není možná, je třeba věci nějak vyřešit. „Spor považuji za ubohý,“ prohlásil starosta Jaroslav Martinů na posledním zasedání zastupitelstva. Dořešit spor je také třeba kvůli dotacím na opravu hradeb.

Zdroj: Svitavský deník.cz | Autorka: Sylva Horáková

Zaměstanci pivovaru reagují na článek Romana Novotného z Pardubic.

Před několika týdny byl ve Svitavském deníku v rubrice Z redakční pošty zveřejněn dopis Romana Novotného z Pardubic.

Domnívám se, že by se slušelo, abychom se jakožto zaměstnanci poličského pivovaru k tomuto vyjádřili. Pan Novotný na základě návštěvy jedné místní restaurace, kde si nechal natočit pivo do přinesených PET lahví a kde nebyl spokojený s jejich plněním, obsluhou a návštěvníkem, usoudil, že již nikdy nebude pít poličské pivo.

Co jej k tomuto přesvědčení přimělo, ba co více, co jej přimělo k tomu, aby místo stížnosti adresovanou na pivovar, napsal rovnou do redakce regionálních novin? Dle pana Novotného si pivovar, který dovolí, aby s jeho pivem „kdokoliv“ špatně nakládal, nezaslouží nic jiného než veřejnou potupu a doživotní ignoraci jeho výrobků.

Nechtěl bych se vracet k nepodstatným detailům, ale nedá mi, abych se nezastavil nad jednou vsuvkou zcela mimo téma. Nechápu, proč se několikrát opřel o invalidu, ba jej dokonce ve svém článku zesměšňoval.

Pan Novotný nám podsouvá názor, že nejlepší přinesené pivo je to, které vám výčepní natočí přímo do láhve. Není tomu tak. Nejlepší je si v restauraci nechat natočit pivo do skla a tam je konzumovat. Pokud je chci vypít doma, pak není nad správně vychlazeného lahváče z chladničky. Odborníci a znalci ví, že pokud se do láhve (jedno zda skleněná, nebo PET) má přemístit pivo, pak je nutné v láhvi vytvořit protitlak a zabránit tím pěnění piva a tím i zamezit snížení řízu. To nelze v restauraci, ale jen na uzpůsobeném zařízení. Takové je například i u nás v pivovaru na plnění do pětilitrových párty soudků.

Pokud tedy požadoval pivo natočené, mohl si dojít do pivovaru pro deset kousků. Pokud chtěl doma pít poličské pivo v dobré kondici, měl si koupit v kterémkoli místním obchodě lahvové pivo. To je i doporučení nejen pro pana Novotného, ale i pro ostatní. Nežádejte natočení piva v hospodě do PET. Chuti piva tím nijak neprospějete. Pivo bude mít menší říz, zoxiduje a může i zvětrat. Chcete-li mít doma točené, pak v non-stop prodeji na našem pivovaru si můžete do donesených, nebo u nás koupených soudků nechat natočit na soutěžích a u zákazníků mnohokrát oceněnou 11% Otakárka. Non-stop prodej zajišťujeme 24 hodin denně 365 dnů v roce a v přestupný rok dokonce 366 dnů.

Dvě malé doušky závěrem. Ve zmiňované restauraci jsem vždy dostal chutné pivo natočené do skla a točila mi je sympatická paní.

Pokud bychom každý z nás měli z jednoho negativního zážitku v pohostinství ignorovat značku tam čepovanou, pak zaniknou všechny pivovary a z nás se z donucení stanou abstinenti.

S přáním hezkých zážitků za kolektiv zaměstnanců poličského pivovaru sepsal Roman Holoubek

Zdroj: Svitavský deník.cz | Autor: Roman Holoubek

Keď spomeniete pred staršími slovenskými hudobnými legendami meno KAREL WITZ, mali by sa rozpomenúť: áno, to je ten gitarista. Hoci sa učil hrať na husle, jeho vášňou sa stala gitara. Osud ho zavial z Prahy do Košíc, kde sa postupne dostal k spoluúčinkovaniu s Jankom Lehotským, Mariánom Vargom či Petrom Nagyom. Je to už dávno, čo sa jeho hudobná éra u nás skončila. Svoj život zasvätil niečomu celkom inému, hoci si dodnes po večeroch rád zahrá. Podarilo sa mu vrátiť do života malý pivovar rodiny Witzovcov v českej Poličke.

Kedy ste sa rozhodli presťahovať z Prahy do Košíc?

To bolo vďaka mojej manželke, ktorá s rodičmi bývala v Košiciach. Zoznámil som sa s ňou na jahodovej brigáde v Anglicku. Študoval som v Prahe, ona v Bratislave. Prvá skončila štúdium ona. Po jej promócii sme sa v roku 1969 v Košiciach zosobášili. Hneď potom prišla za mnou do Prahy. Tu sa nám narodili dve dcérky. V roku 1972 som doštudoval aj ja. Žili sme v jednom byte s mojimi rodičmi. A potom sme sa - pre byt - presťahovali do Košíc.

Bolo to dobré rozhodnutie?

Určite áno. Bolo lepšie, že sme tieto časy prežili samostatne. A na Slovensku sú veľmi pekné miesta. V Košiciach sa nám ešte narodil syn. A moja manželka sa potom uplatnila v slobodnom povolaní.

Ako ste sa dostali k muzike?

Asi to mám tak trochu v génoch. Môj otec kedysi v Poličke hrával v kapele na violončelo - mali sláčikové kvarteto. Hrali aj skladby od Bohuslava Martinů, ktorý sa tu narodil a aj tu je pochovaný. Vlastnil niekoľko jeho ručne písaných partov a všetky rukopisy potom venoval miestnemu múzeu. Mňa dali rodičia na husle, ale počas pubertálnych rokov ma zlákala gitara. Teta mi na ňu vtedy požičala osemsto korún.

Rodičia mali výhrady?

Mali. Chceli mať zo mňa asi niečo iné než hudobníka. Často mi opakovali - Karle, ty vlasy, a ten hluk! Mal som kučery, ktoré keď sa natiahli, boli naozaj dosť dlhé. Počas vysokej školy sme mali kapelu, volala sa Ages B.C. - Roky pred Kristom a v roku 1967 sme vyhrali prvý Beatsalon v Prahe.

Čo z vás chceli mať rodičia?

Predstavovali si, a ja spočiatku s nimi, že budem študovať. Akurát otec - profesor práv na Univerzite Karlovej v Prahe, mi kedysi hovoril: „Hocičo, ale právo nie, vieš, ja by som odtiaľ musel odísť." Takto to bral, bol poctivý človek. Vybral som si štúdium ekonómie.

V Košiciach ste sa dostali medzi hudobníkov, ktorí sa postupne stali legendami domácej scény. Ako si na to spomínate?

Spočiatku to nevyzeralo ružovo, vyhliadky neboli bohvieaké, lebo brat emigroval do Nemecka, a také niečo vždy priťažilo. Pracoval som najprv ako štatistický referent na košickom mestskom národnom výbore. Po roku a pol sa naskytla možnosť fungovať v slobodnom povolaní v divadle Thália. Tak som to využil a povedal som si - budem robiť hudbu.

Prvá kapela, v ktorej som na Slovensku pôsobil, bola Profily. Fungovali sme ako slobodní umelci v divadle a vo voľnom čase sme cvičili pre potešenie. Začal tam za nami chodiť aj košický hudobník Marián Bednár. Pôsobil v známych slovenských kapelách. Prišiel si vypočuť naše aj prevzaté veci, ktoré sme hrali. A potom sa opýtal: ‚Nechceli by ste to skúsiť s Jankom Lehotským z Bratislavy?' Dodám vám nahrávky. Povedali sme si, skúsime všetko, nie? Dostali sme magnetofónovú pásku, naučili sme sa to hrať, prišiel Janko Lehotský a zostal s nami zo dva-tri týždne.

A zrazu sa z nás stal Modus a presunuli sme sa do Bratislavy. Pol roka na to prišiel Miro Žbirka. A predtým i Marika Gombitová. Tá s nami pôsobila ako speváčka od roku 1974 v kapele Profily. Prišla k nám vtedy ako študentka strednej školy v Košiciach. Nakoniec, je rodáčkou zo Stropkova.

Všetko sa dalo len tak z brucha dohodnúť?

Zdalo sa nám to perspektívne, tak sme začali spolu hrať. Samozrejme, to že práve my, bola vlastne otázka šťastnej náhody.

Ako dnes vnímate svoju éru hudobníka?

Predovšetkým som nemusel každé ráno cvikať v sklade, napríklad v železiarňach (smiech). Nemal som však žiadnu platenú dovolenku ani ROH zájazdy, ale nemal som ani dôvod byť nespokojný, bol som mladý, zdravý.

Muzikanti často vedú búrlivý život. Vy ste taký neboli?

Istý čas sme cestovali dosť - s Modusom, aj s Mariánom Vargom a s Collegiom Musicom, ale bral som to ako normálny život. Sústavne som cvičil, alebo som si hral na gitare, lebo ma to bavilo. Dokonca som aj skladal.

Pre koho?

Pre Mariku Gombitovú. Texty napísal Peter Nagy, vtedy ešte sám nespieval. Nahralo sa to v košickom rozhlase, ale nikdy sa to nepúšťalo.

Prečo?

Asi fungovali bratislavské sily, ktoré boli proti tomu, aby sa hudba z Košíc dostala ďalej. Pritom si dodnes myslím, že to boli dobré veci.

S kým sa vám zo slovenských hudobníkov najlepšie spolupracovalo?

Asi práve s Marikou. Autorstvo ma veľmi napĺňalo. Napísal som niečo aj pre Věru Špinarovú. Robil som vlastnú hudbu, ale akosi som ju nevedel posunúť ďalej. Nakoniec som to nechal tak, chodil som len skúšať s košickými kapelami. Jednoducho, nebol som populárny typ. Od roku 1980 som voľne spolupracoval s Petrom Nagyom. Vtedy vznikali spoločné skladby a nakoniec sme založili kapelu Indigo. S Petrom Nagyom som skončil v roku 1983.

Ste ešte s našimi hudobníkmi v kontakte?

Občas, asi tak raz do roka, si zavolám s Jankom Lehotským. Minulý rok mi zavolal Dušan Hájek, bubeník z Collegia Musica. Inak som sa slovenským hudobníkom zrejme vzdialil. Myslím, že nechápu, prečo som z Košíc, a najmä z Bratislavy, odišiel, hoci ani oni už nepôsobia tak intenzívne na hudobnej scéne. Dnes udržujem kontakty so Slovenskom skôr cez manželku a jej rodinu.

Ani s Marikou ste neboli v kontakte?

Nie. A trochu sa za to hanbím. Ona mi vtedy naspievala dve pesničky a očakával som, že spolu založíme kapelu. Ja, Marika a Lehotský. Nebol by to býval Modus, ale iná kapela. Potom mala autonehodu a odvtedy som nikdy nemal odvahu jej zavolať.

Hrávate aj dnes?

Keď sa dá, zahrám si niekedy večer nejakú hodinku, na rozptýlenie. Akurát už bývam rýchlejšie unavený. V práci ma stále niečo alebo niekto „prekvapuje". Bez môjho podpisu a vedomia sa v pivovare nič neudeje.

Z Košíc ste s rodinou odišli po roku 1989. Prečo ste neostali?

Bol som v podstate nulová existencia. Ku koncu som už ani veľmi nehral, skôr som pomáhal manželke s inštaláciou jej výtvarných diel. Po revolúcii som v Košiciach v roku 1990 vyhral dva konkurzy a do konca roku 1990 som robil vedúceho odboru kultúry mesta Košíc. Potom sa už začali prebúdzať zlé nálady okolo rozdelenia republiky. Tak som si to, najskôr sám, zamieril do Poličky na Morave. Potom, v roku 1992, prišla za mnou i rodina. V Prahe, kde som vyrastal a po celý čas si tam držal trvalé bydlisko, som si v roku 1992 založil živnosť a intenzívne som sa začal zaoberať reštitúciami.

Bolo to samozrejmé?

Skôr by som povedal, že sa to ukázalo ako rozhodujúce. V Prahe som celé detstvo strávil v dome na Moravskej ulici, ktorý rodine zobrali Nemci a neskôr bol otec donútený ho „darovať štátu". Inak by stratil miesto a my deti možnosť študovať. V Poličke bol zase v súvislosti s dvoma meštianskymi domami rodiny Witzovcov súd. V roku 1951 - po predchádzajúcej arizácii a namiesto ocenenia, že otec a jeho sestra prežili koncentračný tábor - dal súd prednosť takzvanému päťročnému plánu a družstevníctvu pred kapitalistickým hospodárením. V Prahe nám zostal na používanie jeden byt v našom bývalom dome.

Kedy ste sa to všetko dozvedeli?

O niektorých veciach v Poličke som sa dozvedel prvý raz až po revolúcii. Zároveň som sa dozvedel viac aj o Továrni likérov v Poličke, ktorú naša rodina po celé generácie vlastnila. A o Poličskom pivovare. Vedel som, že v Poličke sa práve vtedy - písal sa rok 1991 - odohrávali veľmi vážne veci. Musel som sa v tej situácii spoľahnúť iba na vlastné sily. Viete, poviem vám, že som zamatovej revolúcii v prvej chvíli vôbec neveril.

Ani spätne ste neuverili?

Mal som z rodiny dosť skúseností, aby som ten prevrat nebral idealisticky. Navyše, s predsudkami som sa neprestal stretávať ďalej. Keď som v roku 2000 prišiel vo Svitavách na pozemkový fond, opýtal som sa - tak čo budeme robiť s reštitúciami, ktoré ležia od roku 1991 u vás v skrini? Viete, čo mi úradníčka povedala? Že „prišlo nariadenie z Európskej únie, že sa s vami Židmi budeme zaoberať". Je možné, že tá židovská otázka je nekonečná? Dobre, prežil som to bez problémov a som rád, že sa mi následne darilo.

Ako prijali miestni ľudia v Poličke, keď ste sa začali uchádzať o nehnuteľnosti?

Od začiatku som sa stretával s predsudkami, tak to už býva. Ľudia si hovorili - je to Žid, nič nám tu nenechá. Počul som to sám pred pätnástimi rokmi. Prvý z Witzovcov sa prisťahoval do Poličky v roku 1850. Tiež sa stretol s odporom miestnych obyvateľov. Vyšetrovali ho a napísali o tej veci „krátky zápis". Pritom sa chcel len prisťahovať na základe dekrétu, ktorý mu to umožňoval. Je to zvláštne, ako sa história opakuje. Teraz žijeme s manželkou na rohu námestia v dome, v ktorom naši predkovia mali Továreň.

Poznali ste Poličku aj predtým?

Iba sme cez ňu v detstve s rodičmi prechádzali. Len jediný raz mi otec povedal - tu sme kedysi bývali, toto boli naše domy. O Továrni likérov, v ktorej sa do roku 1969 robili už len sódovky, sa v rodine vedelo.

Vedeli ste niečo o pivovarníctve?

V pivovarníctve sa postupne orientujem, odkedy som sa nasťahoval do Poličky. To je už osemnásť rokov. Neskôr som sa dozvedel o tom, že v roku 1517 bolo stotrinástim domom vnútri hradieb kráľovského mesta Polička udelené takzvané právo várečné. Do roku 1771 sa v týchto domoch varilo pivo. A následne si postavili títo „právovárečníci" vnútri hradieb prvý spoločný Meštiansky pivovar v Poličke. Zostala z neho však iba ruina sladovne. Roku 1865 bol v Poličke postavený mimo hradieb tretí Meštiansky právovárečný pivovar. Ten bol po roku 1948 protiprávne znárodnený a od roku 1994 sa potomkovia právovárečných rodín vrátane mňa do pivovaru vrátili.

V akom stave ste ho prevzali?

Prevzali sme ho od štátneho podniku Pivovary Hradec Králové, ktorému podliehalo osemnásť pivovarských prevádzok. Bolo to celé nezmyselné, hospodárenie aj prevádzka boli úpadkové. Hrozilo nám okamžité zatvorenie. A tak sme skúsili vlastnú víziu. Okrem iných opatrení sme napríklad do pol roka zaviedli nonstop predaj piva. To bol dobrý signál pre ľudí v najbližšom okolí a tento spôsob nám umožnil okrem zvýšenia predaja aj ihneď inkasovať. Napriek počiatočnej nedôvere sme nezanikli. Ani počas troch mesiacov, ani pätnástich rokov. V tom období sa nám veľmi zišla filozofia, ktorú sme mali v muzike: že musíme byť otvorení ku každému a nemôžeme preháňať ceny. Predávali sme normálne pivo za normálne ceny pre normálnych ľudí.

A aké bolo vaše pivo?

Spočiatku sme nerobili bohvieaké pivo. Veď prvý polrok sme varili zo starých zásob a riešili kopu iných vecí. Musel som odvolať vedúceho prevádzky, lebo mu chýbalo tisíc hektolitrov piva. Prvé tri roky boli dosť zúfalé. Veľa akcionárov začalo predávať akcie a ja sám som robil tri roky bez honoráru. Našťastie, súčasne som zreštituoval aj dva spomínané „právovárečné" meštianske domy v centre Poličky. Prízemia domov som prenajal a zaviedol som v jednom z nich aj predaj piva. Domy sa už živili samy.

Máte v biznise ľudí, ktorým môžete dôverovať?

Spolupracovníkov v pivovare mám dobrých. Musím sa však pripraviť na čas, keď pôjdem do dôchodku a pripraviť si nástupcu. Neviem, či to bude niekto z mojej rodiny. Veľa času v poslednom čase trávim s mladými ľuďmi pri ich bakalárskych a záverečných prácach na vysokých školách z odboru pivovarského.

Stále platí, ako sa o vás napísalo, že ste produkciu zdvojnásobili?

V zásade áno. Keď som v Poličke začínal, pivovar vyrábal 42-tisíc hektolitrov piva ročne, v rokoch 2003 až 2006 to bol dvojnásobok. Tento rok je to zhruba 70-tisíc hektolitrov. Každý odberateľ dobre vie, čo u nás dostane kúpiť. Musíme sa správať rovnako, či si niekto príde po tridsať veľkých sudov, alebo po dva malé, či jednu prepravku s dvadsiatimi fľaškami piva.

V Česku sa od januára plánuje zvýšenie spotrebnej dane na pivo o tretinu. Prišiel dokonca návrh premenovať pivo na sladové víno, aby sa pivovarníci dani vyhli. Ako sa vás to dotýka?

Dotýka sa nás to len do tej miery, že si to povšimli niektoré médiá, ktoré potrebujú prežiť. Celá vec sa zatiaľ v parlamente len prerokúva, spolu so spotrebnou daňou sa má zvýšiť aj DPH, takže to zvýšenie potom bude pravdepodobne dvojité. Do konca roka už neostáva veľa času a v zbierke zákonov zatiaľ nič nevyšlo.

Takže sa neobávate?

Na to sa treba pozerať rozumne. Sme malý, nezávislý pivovar. Patríme do prostrednej kategórie malých pivovarov, ktoré majú tridsaťpercentnú úľavu na spotrebnej dani. V prípade jej zvýšenia by sme na budúci rok prišli asi o tri milióny českých korún. Nepovažujem to však za likvidačný postup. Ak to štátne hospodárstvo potrebuje, obmedzíme sa v našich plánoch.

Ako vnímate krízu?

Najviac sa v nej ocitli podniky, ktoré exportujú. Pivovary majú znížený dopyt a tým aj problémy. Do reštaurácií a krčiem dnes chodí menej ľudí a navyše sú stále problémy s alkoholom za volantom. Málokto sa dnes už zaoberá tým, že tradícia výroby piva je stará vyše štyritisíc rokov. Na druhej strane, snažíme sa vyrábať stále lepšie pivo. Od júna máme aj povolenie Štátnej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcie variť „České pivo".

Čo znamená variť stále lepšie pivo?

Viete niečo o konope? Vo veľkom obrazovom atlase rastlín sa píše, že do čeľade konopovitých rastlín patrí okrem konope aj chmeľ. A prvou dôležitou zásadou pri výrobe piva je poriadne chmeliť, aby sa z látok obsiahnutých v chmeli dostalo čo najviac do piva! Plnohodnotné české pivo, to nie je žiaden zrýchlený tovar.

Je pivo dobrá komodita?

Nepozerám sa na to z pohľadu príjmu. V tom nevidím nič, čo by ma špeciálne motivovalo. Skôr mi ide o súťaž v konkurencii ostatných pivovarov. Potrebný príjem však máme zaistený.

Čo pre vás vlastne znamená rodinný majetok?

Svojím spôsobom je to starosť. Reštitúcie sa v Poličke ukázali ako väčší dlhodobý problém. Musel som sa takmer o všetko súdiť. Niektoré pozemkové kauzy trvali vyše desať rokov.

Nemali ste niekedy chuť to vzdať?

Záleží na vás, čo si z toho všetkého odnesiete. Bolo veľmi dobré, že som sa mohol o rodinný majetok vôbec prihlásiť. Veľa som si o veciach prečítal - v korešpondencii, v archívoch, rozprával som sa s ľuďmi, ktorí mojich rodičov a predkov poznali. V rokoch 1991 a 1992 som mal možnosť nahliadnuť aj do archívov v Poličke.

Vtedy sa po prvý raz v histórii otvorili pre verejnosť. Tam som našiel zaznačené všetko, na čo som bol aj nebol zvedavý. Aj to, kto našu rodinu arizoval. Aj to, že v Terezíne umlátili môjho starého otca, že ho úplne zmrzačili. Aj to, že môj otec tam robil v krematóriu a spolu so sestrou koncentrák úplne náhodne prežili. A že nik ďalší z rodiny koncentračný tábor neprežil. Samozrejme, že otca to strašne poznačilo a k tejto téme sa nikdy nevracal.

Ste dnes šťastný človek?

Som rád, že podnik funguje a moja rodina je v poriadku, ale stále sú veci, o ktorých mi je ťažko rozprávať.

Karel Witz (1947)

Narodil sa v Prahe, kde vyštudoval Vysokú školu ekonomickú. V roku 1973 sa s manželkou, Veronikou Kováčovou-Witzovou, akademickou sochárkou, absolventkou VŠVU v Bratislave, odsťahoval do Košíc. Tu začal pracovať ako referent, oveľa viac ho však zaujímala jeho vášeň - gitara. Postupne si zahral v slovenských kapelách Profily, Modus (LP Modus 1 1976 - 1977), Collegium Musicum (LP Continuo, 1978), Indigo.

Spolupracoval s Mirom Žbirkom (LP 1980, 1982, 1983 - 20 naj...), Petrom Nagyom, Mariánom Vargom či s Marikou Gombitovou. V roku 1993 spolu s ostatnými takzvanými právovárečníkmi zreštituoval malý Měšťanský pivovar v moravskom mestečku Polička. Ten sa mu postupne podarilo zrekonštruovať a dnes sa v ňom varí ročne zhruba 70-tisíc hektolitrov Českého piva. Má dve dcéry, jedného syna a sedem vnúčat. S manželkou žije v Poličke.

Zdroj: Kultura Sme.sk | Autorka: Eva Andrejčáková | Foto: Peter Žákovič a Peter Procházka

V prostorách Měšťanského pivovaru v Poličce přivítali ve středu zastupitelé města a předseda představenstva pivovaru Karel Witz prezidenta republiky Václava Klause s chotí.

Místní pivo nesmělo k pečenému hovězímu masu chybět. „Naléval si ze stejného tupláku jako prezidenti Václav Havel a Roman Herzog,“ potvrdil Karel Witz. Jestliže Václav Klaus v budoucnu využije doživotní vstupenky na jazzový festival, nebude se muset rozmýšlet nad výběrem kravaty. Od zastupitelů totiž jednu dostal. Hedvábnou a ručně malovanou od malířky Dity Dostálové. Stejně jako na šátek pro první dámu vyobrazila akademička poličskou radnici. V knihovně na Hradě přibylo i letošní vydání Otvírání studánek.

Měšťanský pivovar v Poličce, a.s. pořádá jako každoročně poslední sobotu v měsíci červnu DEN OTEVŘENÝCH SKLEPŮ. Tentokrát se již jedná o 16-tý ročník a koná se dne 27.6.2009.

Den otevřených sklepů je pořádán pivovarem jako poděkování odběratelům a příznivcům Poličského piva. Proto není stanovené pevné vstupné, ale pouze dobrovolné, jehož celý výtěžek je tradičně věnován Ústavu sociální péče v Bystrém u Poličky.

Jelikož se jedná o den otevřených sklepů, bude možnost navštívit nejzajímavější místa, kde vznikají oblíbené značky Otakar, Záviš i Hradební. Exkurze vás provede varnou z roku 1930 a ležáckým sklepem. Na čepu budou poličská nepasterovaná piva ve filtrované a některé druhy i v nefiltrované podobě.

Mimo již osvědčené pivní soutěže a kapely máme pro vás nachystán i koncert populární skupiny Laura a její tygři.

Přijďte i vy ochutnat poctivá a fortelná piva vyráběná z tradičních surovin klasickou technologií.

Zdroj: Tisková zpráva Pivovaru Polička

V roce 1850 se přistěhovala do Poličky rodina Witzova. Patřil jim místní pivovar. V roce 1941 byl tehdejší majitel, Rudolf Witz ubit v koncentračním táboře. Jeho vnuk, Karel Witz vyrůstal v Praze a Poličku znal jen z prázdninových výletů, ale po restituci se tu usadil natrvalo. V domě, který jeho rodině nacisté sebrali a komunisté nevrátili... Restituenti převzali pivovar ve zchátralém stavu. Podle socialistických plánovačů měl být totiž zrušen. Příchod soukromých majitelů všechno změnil. V Poličce se pivo vaří dál.

Video naleznete také zde...

Zdroj: Česká televize.cz

Karel Witz (62), spolumajitel a ředitel Měšťanského pivovaru v Poličce

Ačkoliv pivovar v Poličce býval dříve ve vlastnictví jeho předků, k řemeslu se dostal značnou oklikou. Po absolvování vysoké školy ekonomické se odstěhoval do Košic, kde pracoval jako referent. Mnohem více ho však zajímala jeho vášeň - kytara.

Postupně hrál v kapelách Modus, kde se setkal třeba s Miro Žbirkou, spolupracoval s Marianem Vargou, působil po boku Petra Nagye. Po listopadu 1989 však nastal zásadní obrat. Po několikaletém úsilí získal v Poličce pivovar, který však byl v tragickém stavu. Postupně se mu dařilo jej rekonstruovat, zachovával co možná nejvíce z tradičních výrobních postupů. Nyní poličský pivovar uvaří kolem 80 tisíc hektolitrů piva ročně a je 22. největší v Česku.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

Měšťanský pivovar v Poličce, a.s., v roce 2006 vystavil 82.631 hl piva. Pivovar neexportuje své pivo. Už více než rok produkuje pouze nepasterované lahvové pivo. v roce 2006 vystavili 22 290 hl lahvového piva. Sudové pivo produkuje od roku 1994 pasterované. Ale zhruba od roku 1999 i nepasterované nefiltrované sudové pivo. Nepasterované nefiltrované sudové pivo se podílelo v roce 2006 1,16% na celkovém výstavu sudového piva, který činil celkem 60 341 hl.

Soudek piva s objemem 5 litrů se dá na počkání naplnit v obchodě Měšťanského pivovaru v Poličce, a.s., který je hned za vrátnicí pivovaru. Jelikož od 1.10.1994 až do současnosti provozují NON STOP prodej a výdej poličského piva sudového i lahvového, otevřeno 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Tento prodej je v pravomoci vrátného - expedienta a cca od roku 2000 je jeho pracovních povinností i plnění 5l soudků.

V roce 2006 se v Měšťanském pivovaru pustili do cca ročního zkušebního provozu vlastní pivovarské čistírny odpadních vod. Poté je ČOV podrobena přísným zkouškám a je zařazena do trvalého provozu. Tato ČOV je postavena na holandské technologii od firmy Biothane, kterou si poličský pivovar koupil přímo od Holanďanů. Projekt je tuzemský a na základě tohoto projektu si pivovar nechal dodavatelsky zřídit dvoučinnou ČOV, založenou na anaerobním a aerobním principu. Anaerobie je náročná na materiál - nerez AISI 316, na zpracování a na jímání bioplynu z odpadních vod, který se vytváří rozkladem anaerobních podmořských bakterií. Anaerobie zpracuje 80% znečištění a zbývajících 20% připadá na aerobní čištění, které známe z každé jiné například komunální čistírny.

Ovšem s tím, že na komunální čistírně se čistí maximálně 90-95% odpadních vod a zbylé znečištění odplouvá značně zředěné s odtokem komunální čistírny.

V roce 2006 také dokončili opravu ležáckého sklepa č. 5, při které vyměnili podlahy, kanalizaci, obložení stěn apod. Letos se plánují v tomto sklepu měnit ocelové ležácké tanky za nové nerezové. Změny budou v letech 2007-2009 probíhat i v ležáckém sklepě č. 4, což bude o složitější, neboť zahrnují rovněž obnovu nadsklepí se spilkou. (Ing. Karel WITZ, předseda představenstva Měšťanského pivovaru v Poličce)

Jedenáct můžů a dvě statečné ženy našli odvahu přihlásit se do soutěže o vypití půllitru piva brčkem. Stalo se tak na dnu otevřených sklepů v Měšťanském pivovaru. Průměrný čas "vysátí" pěnivého moku ze sklenice se pohyboval kolem dvaceti vteřin. Nejlepší borec zvládl vypít pivní desítku za necelých dvanáct vteřin. (Hradecké noviny)

Výletníci, kteří dorazí do Poličky, si k občerstvení můžou vybrat řadu místních podniků. Ve většině z nich se také setkají s místním pivem.

Poličský pivovar patří k těm menším, ale místní na něj nedají dopustit.

Pivovar v Poličce má za sebou téměř pětisetletou tradici. Azatímco některé velké pivovary se po roce 1989 staly majetkem nadnárodních společností, poličský podnik se naopak po mnoha letech vrátil do rukou potomků původních rodin, které v roce 1517 získaly právo vařit pivo.

Právo várečné získalo na základě rozhodnutí zemského sněmu celkem sto třináct měšťanských domů uvnitř hradeb věnného města Poličky. Roku 1771 se ve městě začalo dělat pivo průmyslovým způsobem. Ovšem kvalita uvařeného piva zůstávala velmi rozdílná.

Roku 1865 se poprvé v poličském pivovaru uvařilo pivo takzvaného plzeňského typu. „To znamená pomocí spodního kvašení a chlazené ledem,“ vysvětluje Karel Witz. Ještě stále se však dnešnímu pivu nepodobalo, nebylo totiž filtrované.

I přes další rozvoj zůstal podnik jen malým pivovarem s výstavem pod deset tisíc hektolitrů. V roce 1930 se pivo začalo vařit v nové varně, která funguje dodnes.

V roce 1938 byl pivovar znárodněn komunisty a roku 1950 bylo rodinám odňato právo várečné. Pivovar však zůstal nadále v provozu. V roce 1985 ale hrozilo, že podnik zanikne. Provoz potřeboval další investice, ale stát se rozhodl podporovat raději pivovar v nedalekých Svitavách. „Po roce 1990 se pivovar vrátil do rukou potomků právovárečníků a stát zřejmě ani nepočítal s tím, že provoz uspěje,“ říká jeho ředitel Karel Witz. Z původních sto třinácti vlastnických rodin jich dnes už zůstala jen polovina, akcionářem pivovaru je i město Polička. (MF Dnes)

Měšťanský pivovar v Poličce na Svitavsku v loňském roce zvýšil tržby přibližně na 88 milionů korun. Bylo to asi o dva miliony korun více než v roce 2004.

„Mezi spotřebiteli byl vyšší zájem o dražší ležáky, jejichž prodej stoupl asi o dvě procenta,“ řekl předseda představenstva poličského pivovaru Karel Witz.

Výstav pivovaru zůstal přibližně na stejných 85 000 hektolitrech. Čistý zisk činil zhruba 13 milionů korun po předchozí mírně ztrátě.

Pivovar podle předsedy letos nehodlá zdražovat ceny pěnivého moku. Ceny nezvyšoval ani v loňském roce, zdražil pouze o deset procent dopravu. Řada zákazníků si však pro pivo jezdí sama. (MF Dnes)

S ředitelem poličského pivovaru Karlem Witzem o pivu, vínu i chystané silnici R35. Karel Witz se už dvanáct let stará o rozvoj pivovaru v Poličce. Bývalý muzikant, který v sedmdesátých letech hrál například s Mariánem Vargou, totiž patří do jednoho z právovárečných rodů. Jejich potomci v roce 1993 dostali pivovar zpátky v restituci. Tehdy firmě mnoho lidí nedávalo skoro žádné šance na přežití.

„Soud tehdy rozhodoval o oprávněnosti restitučního nároku. Pivovar jsme získali zpět, ale hodně lidí tvrdilo, že brzy skončíme. Ovšem my jsme se rozhodli, že se o pivovar budeme starat sami a zkusíme uspět. Dopředu jsme si také uvědomili, že z našeho podnikání asi na dlouhá léta velké výdělky nekoukají. Věděli jsme, že deset nebo dvacet let není žádná velká doba. Výdělky zkrátka necháváme až našim dětem,“ říká Witz.

* Poličský pivovar před druhou světovou válkou vlastnily právovárečné rodiny. Byly to skutečně rody, které byly po staletí spojené s Poličkou?

Soud v roce 1993 rozhodoval o vrácení majetku těm rodinám, které pivovar vlastnily k datu znárodnění v roce 1950. Tehdy skutečně pivovar vlastnili potomci rodů, které jsou pevně svázané s Poličkou. Ovšem nedá se říct, že by úplně všichni žili v Poličce několik staletí. Dnes jsme akciovou společností a je jasné, že se vlastnické podíly poněkud změnily. Někdo z původních vlastníků nechtěl čekat, až budeme ziskoví. Důvodem bylo třeba i stáří. A tak se postupem času struktura vlastníků proměnila.

* Jste typicky regionálním pivovarem. Změnila se nějak v poslední době situace v Pardubickém kraji, nebo tu stále vládne plzeňský pivovar?

Odstup značek Gambrinus a Prazdroj je značný. Myslím, že se už několik let na takzvané pivní mapě regionu nic nemění. Pokud náhodou někde zaznamenají tato piva pokles, tak to plzeňský pivovar nemusí ani příliš zajímat. Doženou to jinde. Na druhou stranu všechny malé pivovary, včetně našeho, se snaží okamžitě obsadit jakékoli příležitosti. Takže je to neustálý souboj a všechny ztráty se snažíme ihned nahrazovat. Čísla za září jsou navíc pro všechny pivovary hodně příznivá, takže se dá říct, že si každý přišel na své.

* Chystáte nějaké novinky? Speciální vánoční várku nebo něco podobného?

Nechystáme, protože momentálně máme hodně práce s dokončením čistírny. Také upravujeme dva sklepy, takže máme dost práce na dva příští roky. Samotné pivo a jeho prodej je jen část toho, čemu se musíme věnovat. Je třeba se starat o spoustu dalších věcí, aby pivovar fungoval. Z těchto důvodů jsme také nyní zcela rezignovali na export. Prakticky nevyvážíme a ani se nesnažíme nijak extrémně uspět mimo hranice kraje. Pro nás je teď nejdůležitější rozšíření výroby. Pak teprve budeme chtít expandovat i jinam. A pak zase přijdou další úpravy pivovaru. Zkrátka je to takový kolotoč.

* Některé výzkumy říkají, že lidé v Čechách mají stále více v oblibě víno. Myslíte, že víno může být v budoucnu pro pivo konkurentem?

To si rozhodně nemyslím. Odpovím příkladem. Situace na pivním trhu je už léta ustálená a nezaznamenala výrazný pokles. Mluvil jsem o tom, že září dopadlo pro pivovary příznivě, kdy firmy přidaly do kroku. Při srovnání produkce za stejné období dosáhly čísla 104,5%. Jenže ze všech dalších údajů vyplývá, že české pivovary obvykle okolo 5% své produkce směřují na export. Prostor pro zvyšování prodeje je tedy pouze ve vývozu. Lidé u nás pili a pijí hodně piva a nástup vína to neovlivní. Pro nás je spíš daleko zajímavější to, že se ročně obmění jedna třetina odběratelů. Přitom nevíme proč. Možná lidé chtějí ochutnávat stále nová piva, a tak se musí měnit i nabídka. Musíme se proto hlavně snažit hledat nové odběratele.

* V současné době se rozhoduje o tom, kudy v regionu povede silnice R 35. Sledujete vývoj okolo jednání a myslíte, že by vám nová silnice pomohla například při rozvozu piva?

Tato věc jde úplně mimo mě. Vždyť než taková silnice doopravdy vznikne, tak uplyne třeba dalších deset let. Proč bychom se o to nyní měli zajímat? Kdo ví, co bude za deset let? Navíc, soukromí přepravci, kteří rozvážejí naše pivo, používají nyní hlavně stará auta. A to je problém. Nová silnice starým autům nepomůže. (MF Dnes)

Rozpočet v minulém roce na reklamu a marketing: V roce 2004 jsme na reklamu a marketing neplánovali utratit ani korunu. Tento úkol se nám podařil, řekl Ing. Karel Witz, předseda představenstva Měšťanského pivovaru v Poličce.

1) Jaký účinek má členství v EU pro Váš pivovar?

Žádný

2) Jaké faktory omezující náš úspěch v EU?

Rozsah výroby

3) Myslíte, že malé pivovary mohou přežít bez daňové podpory?

Ne

4) Jaké cíle má Vaše firma?

a) Růst

b) Ocenění kvality

c) Podíl na trhu

d) Zisk

e) Vývoz

5) Jaké nátlaky má Vaše firma?

a) Trh (preference spotřebilů)

b) Distribuce

c) Suroviny

d) Vysoká cenová konkurence

e) Zaměstnanci

f) Kapitál

g) Obchodní překážky

6) Kanály pro distribuci točeného piva jsou?

Relativně otevřené

7) Kanály pro distribuci baleného piva jsou?

Relativně otevřené

8) Distribuce mimo hranice Vašeho regionu je?

Složitější než v našem regionu

9) Jaké jsou podle Vás hlavní faktory, určující spotřebu v pivovarnictví jako celku?

a) Kvalita a chuť výrobku

b) Cenová politika

c) Regionální preference

d) Reklama

e) Balení

10) Jaké faktory jsou podle Vás hlavními určujícími faktory ve spotřebě našeho piva?

a) Kvalita a chuť výrobku

b) Cenová politika

c) Regionální preference

d) Balení

e) Reklama

11) Myslíte, že konsolidace odvětví je ukončena?

Ne

12) Je současná úroveň pivovarů trvale udržitelná?

Ne

13) O kolik procent si myslíte, že se zvýší cena českého piva během následujících pěti let?

O 10-50%, spíše o 10%

14) Co motivuje Vaše zaměstnance?

a) Plat

b) Tradice firmy

c) Výsledky na mezinárodních soutěžích piva

15) Jaká je průměrná délka zaměstnání Vašich pracovníků?

Více než 5 let

16) Jaký je Váš názor na stížnosti, týkající se kvality podané Michaelem Jacksonem a CAMRA?

Odhlížeje od jiného typu piva než sleduje CAMRA, některé pivovary částečně nedodržují u levných piv předpisy pro České pivo, ale s tím musí počítat již předem a dříve bez upozornění CAMRA

17) Jaké je Vaše mínění o kampani Budvaru "Desatero dobrého pivovarnictví"?

České pivo nepotřebuje takovou podporu

18) Kvalita českých piv se během posledních 15 let?

Zlepšila

19) Co si myslíte o posledních technologických inovacích?

Zlepšily kvalitu - například německý mikrobiální filtr "Handtman" vyřadil z procesu stáčení lahvového piva průtokový pastér (12/2004)

20) Zahraniční vlastnictví českých pivovarů?

Nemá žádný účinek na pivovarský průmysl

(Ing. Karel Witz, předseda představenstva Měšťanského pivovaru v Poličce)

Polička je desetitisícové městečko nedaleko Litomyšle. Mezi nejvýznamnější pamětihodnosti patří Měšťanský pivovar z roku 1517, přesněji řečeno ležák Záviš. S láskou jej čepují hostinští v pěti stovkách hospod od Hradce Králové až po Moravskou Třebovou. Libý stav je dílem kytaristy Karla Witze. Vystudoval v Praze ekonomii, pak se vrhl na dráhu rockového muzikanta. Hrával ve slovenských skupinách Collegium Musicum a Modus, v roce 1993 však nastal v jeho životě zvrat.

V Poličce bylo 112 domů, které měly od 16.století právo vařit pivo. Pivovar vlastnili jejich majitelé, právováreční měšťané. Rod Witzů obýval dvě budovy, patřily mu tedy dvě stodvanáctiny podniku. Zatímco Poličanům stát pivovar vrátil, plzeňští právovárečníci bojují o totéž marně už patnáct let. Poličský pivovar byl malý, jeho vlastnictví přehledné, v majetku zrušeného okresního soudu se jako zázrakem dochovala bedna kompletních dokladů. Obrazně řečeno, Witz odložil trsátko a přvzal pivovar.

Zasedací kancelář zdobí staré reklamy a vzpomínkové předměty. Na zdi visí lepenkový reliéf z konce devatenáctého století, který zachycuje budovu pivovaru postavenou roku 1865. Valach táhne povoz se sudy, nad střechami letí balón s nákladem piva. Na stole leží pivní tácky, pamětní medaile a pohlednice s propagačními slogany. "Pivoservis rychlejší než Rychlé šípy!" Nebo "Pivovar Polička zlehka čeří stojaté vody."

Witz přináší zažloutlou fotografii, na které je zachycen sbor důstojných pánů. Správní rada pivovaru z roku 1930. Jedním z mužů na obrázku je vzdálený příbuzný Rudolf Witz. Hostitel o něm ukazuje záznam v brožuře s názvem Lid bible v Poličce. "Továrna likérů a obchod s lihem dr. R. Witz, bytem v č.p. 179, majitel i č.p. 180," píše se v ní. Čísla označují právovárečné domy rodiny Witzovy. V roce 1941 se osud Rudolfa Witze naplnil: gestapo, Terezín, smrt.

Witz šetří, Váša vaří. "Když jsem do pivovaru přišel poprvé, nic nefungovalo," vypráví Witz, nyní předseda představenstva. "Zastaralé zařízení, podřadné suroviny, pivo nestálo za nic. Komunisti určili pivovar k likvidaci, pivo se mělo vařit jen v nedalekých Svitavách." V roce 1993 se v sousedním městě vyrábělo 220 000 hektolitrů ročně, v Poličce 42 000 hektolitrů. Pětisetletá tradice vaření poličského piva zanikala.

Noví vlastníci investovali do zařízení, dbali o kvalitu. Poličské pivo konkurovalo svitavskému čím dál více, až se situace otočila. V roce 2002 pivovar ve Svitavách zanikl a pivo z Poličky ovládlo regionální trh. Šťastný vývoj pomáhal nastartovat dlouholetý zaměstnanec pivovaru Jiří Váša, znamenitý sládek a poličský patriot. Witz měl na starosti prodej piva a reklamu, Váša vaření. Witz začal nakupovat nejlepší suroviny, kvalitní slad a český chmel, poloranný červeňák. Pivovar nechal uklidit, vyčistit a vybílit. První velký stroj, který koupil byla myčka za pět miliónů.

Váša se pustil do modernizace sklepů. Dubové sudy nahradily tanky z nerezové oceli. V chodbách pod pivovarem, kde je stálá teplota 2 st. C, jich je dnes osmadvacet, jeden za tři sta tisíc korun. V říjnu 1994 zavedl poličský pivovar přímo v podniku nonstop prodej. Kdo zatouží třeba o půlnoci koupit láhev piva, může ji mít. Předseda představenstva Witz zve hosty občas "ke korytu", sto let starému měděnému korýtku, do nějž teče z nablýskaných kohoutů teplý, sladký nápoj. je to sladina, ječmenný slad. Sládek jej stáčí do kotle, kde se k němu přidává chmel, jímž pivo hořkne. Za jedenáct let soukromého provozu zdvojnásobili právovárečníci roční výstav poličského piva na dnešních pětaosmdesát tisíc hektolitrů. (Týden)

V posledních dvou letech si malé východočeské pivovary nemohou stěžovat na nedostatek zájmu o svá piva. "Jedeme v podstatě na doraz," říká předseda představenstva Pivovaru Polička Karel Witz. A určitě to není jenom tím, že pivovarům hrálo do karet příznivé letní počasí.

Opravdu tak souvisí pěkné počasí s množstvím vypitého piva?

Vztah mezi počasím a množstvím vypitého piva bez diskuze existuje. Letos byl prodej o 3 % lepší než vloni. Nejlepší výstav jsme měli v červenci a srpnu, málo se toho prodalo v červnu. Dohromady se to vlivem počasí zlomí zhruba o tři procenta nahoru nebo dolů.

Neplánujete do budoucna rozšiřování?

Určitě ne, zůstaneme malým pivovarem. Velký i malý pivovar mají podobné starosti, liší se to pouze nulami v objednávce. Když se ale narodíte jako malý, musíte malý i zůstat.

Jakým způsobem konkurujete velkým pivovarům?

Velké pivovary si mohou dovolit rozsáhlejší reklamní akce. My sázíme především na tradici a patriotismus. V každém případě nemůžeme nijak pospíchat s cenami. Navíc musíme spoustu věcí dělat zdarma. Dodneška například zdarma pucujeme trubky v hospodách. Za tohle si už velké a střední pivovary dávno účtují.

Jak vidíte budoucnost regionálních pivovarů?

Myslím, že bude dobrá, perspektivní. Nesmějí se ale dělat žádné chyby. Jak to budou dělat ti po nás, to nevím, ale jsem přesvědčen, že lidé na značku nedají dopustit. Jestli tady za deset let bude stát pivovar se stejně velkým výstavem, jaký máme teď, tak to bude dobře. (Mladá fronta DNES)

Češi jsou přeborníci v pití piva. Podle předsedy představenstva poličského pivovaru Karla Witze budou lidé v České republice pít hodně piva i nadále. "O tom, které si koupí, ale rozhoduje hlavně cena. Pivo budou u nás lidé vždy pokládat za levnou věc. Nevěřím, že by se z některých konzumentů stali lidé podobní vinařům, kteří jsou ochotni za kvalitu zaplatit hodně peněz," tvrdí Witz.

* Je rozdíl mezi chutí piva vyráběného v malém pivovaru a ve velkovýrobě?

Rozdíl je velký. Ale lidi skutečně hlavně zajímá, kolik zaplatí. Z tradičních důvodů pijí naše, ovšem dají si i Gambrinus. To je moderní pivo, které se ale dělá silné a ředí se vodou. Jediné dělení pivovarů je na ty v růstu a ty ostatní.

* Je těžké prosadit pivo do vzdálených měst nebo do Prahy?

Je i není. V Praze máme několik hospůdek, které naše pivo točí, v Karlových Varech například berou naše kvasnicové pivo. Jenže právě v Praze se lidé, kteří provozují restaurace, velmi rychle mění a jsou zaměřeni hlavně na výdělek. Takže máme několik hospod, které točí naše pivo, není jich moc, ale jsme rádi, že je máme.

* Jak se díváte na působení nadnárodních společností, které vlastní v České republice pivovary?

Bylo by vše v pořádku, kdyby jim tak nerostl výstav. Jenže na druhou stranu jsou dobří, když se jejich piva tolik prodá. Zaniklo u nás téměř třicet pivovarů, ale úbytek se netýkal těch velkých. Naopak, některé malé podniky jsou nyní už také koupené firmami ze zahraničí. Myslím ale, že nehrozí, že by tyto firmy zrušily výrobu typicky českého piva a začaly vařit cizí značky.

* Malé pivovary tedy v budoucnu přežijí?

Buď uvaří konkurence schopné pivo, nebo zaniknou. Ovšem pokud například pivo Opat má výstav sedm tisíc hektolitrů ročně, tak je to špatně pochopené pivo. I zaniklý pivovar ve Svitavách je dobrý příklad špatného hospodaření. Ale bylo by opravdu tristní, kdyby skončily všechny malé pivovary. (Mladá fronta DNES)

Hasiči ze Svitav a Poličky museli v noci z neděle na pondělí vyjet k požáru v Měšťanském pivovaru v Poličce. Oheň poničil strojovnu chlazení. Podle vedení pivovaru se však příznivci poličského piva nemusí obávat, že jejich oblíbeného nápoje bude nedostatek.

Pivovar prý dál pracuje na plný výkon. "Příčinou vzniku požáru byla pravděpodobně technická závada na motorovém spouštěči kompresoru. Vyjeli k němu profesionální hasiči ze Svitav a Poličky, kteří oheň během dvou hodin zlikvidovali," uvedla tisková mluvčí Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje Vendula Horáková.

Požár zničil elektroinstalaci a řídicí počítač. Poškozeny byly i kompresory a místnost strojovny. Škoda byla předběžně vyčíslena na půl milionu korun. I přes způsobené škody se v pivovaru pivo vaří dál. "Škody, které oheň způsobil, provoz pivovaru nijak nezkomplikují. Opravy proběhnou bez toho, že bychom museli omezit výrobu," řekl Karel Witz z Měšťanského Pivovaru v Poličce. (iDnes)

Malý pivovar v Poličce má mezi znalci piva velmi slušný zvuk. Není to ale tak dávno, co tento podnik byl jen neudržovaným a nijak zajímavým pivovarem. Až se v roce 1994 vrátili do firmy právovárečníci. Po deseti letech práce mají být na co hrdí. Za úspěchem pivovaru stojí bývalý muzikant Karel Witz. Zastaralý, neudržovaný podnik dostali potomci právovárečníků, mezi které patří, zpět do vlastnictví v roce 1994. Pod jeho vedením se povedlo téměř každý rok zvyšovat výstav piva a pivovar se stal časem známý i za hranicemi kraje. Witz se také stal víceprezidentem Českého svazu malých nezávislých pivovarů a snažil se pro ně vybojovat co nejvýhodnější podmínky. "Stát se v současné době k malým pivovarům už nechová macešsky. Naopak jednání parlamentu je velice slušné, nepřidal nám ani korunu na spotřební dani, malé pivovary mají možnost využít některých výjimek a nemusíme platit některé zálohy,“ popisuje Witz současnou pozici malých pivovarů.

Malé pivovary musí konkurovat kvalitou. Přesto není podle něj situace malých pivovarů ideální. „Nyní je v provozu čtyřicet čtyři pivovarů, zatímco před deseti lety jich bylo přes sedmdesát,“ tvrdí. Podle něj existuje i možnost, že další firmy ještě zaniknou. „Buď prostě malé pivovary uvaří konkurenceschopné pivo a přežijí, nebo skončí. Nevěřím však, že by hrozil úplný konec výroby v malých pivovarech,“ dodává. Poličský pivovar loni uvařil přes osmdesát tisíc hektolitrů piva a stává se jedním z poznávacích znamení města. „Jsme velmi rádi, že tu pivovar je. Ze zastaralého podniku se podařilo vybudovat firmu, jejíž výrobky jsou známé i v zahraničí. Také je to důležitý zaměstnavatel ve městě,“ říká starosta města Miroslav Popelka a zároveň potvrzuje, že velkou zásluhu na rozvoji pivovaru má předseda představenstva KarelWitz.

Tradice řemesla právovárečníků. Do pivovaru přišel Witz jako jeden z potomků původních právovárečníků. Pivo vařil v Poličce i jeho děda. „Tradice je v našem pivovaru zakotvena a vazba k právovárečníkům je na fungování pivovaru cítit,“ dodává starosta. „Vaření piva je prastaré řemeslo, které nám zbylo po předcích, a nezbývá nám, než ho poctivě udržovat. Za socialismu se rozhodlo, že se u nás už pivo vařit nebude. Stal se ale malý zázrak a po roce 1989 se pivovaru ujali potomci lidí, kteří tu dříve pracovali,“ popisuje Witz začátek novodobé historie pivovaru.

Chutné a čerstvé pivo je víc než reklama. Pod jeho vedením pivovar vsadil především na tradici. "Na velkou reklamu nemáme peníze. Jsme spíše úspěšní přes pověst rozšiřovanou mezi jednotlivými zákazníky. Také sázíme spíš na chutnější pivo bez dlouhé trvanlivosti. Pokud se totiž pivo prodává rychle a dobře, je to rychlý obchod. Když vaříte dobré pivo, tak si s nějakým marketingem či exportem nemusíte dělat zase tak velké starosti,“ míní Witz. Pivovaru se daří průběžně zvyšovat výstav a jeho pivo se točí nejen v okolí Poličky. ale také v Novém Městě na Moravě, Hradci Králové a Praze. "Když vaříte v celoměděné varně Novak & Jahn z roku 1930 s fortelem našich dědečků s trochou nadhledu a lásky, nemůžete uvařit špatné pivo," tvrdí Witz. Přitom před rokem 1989 by ho zřejmě ani nenapadlo, že se bude jednou starat o pivovar. „Živil jsem se jako muzikant. Hrál jsem hlavně ve slovenských kapelách jako Modus nebo Collegium musicum,“ dodává. S legendárním klávesistou Mariánem Vargou natočil například v roce 1978 desku Continuo. (iDnes)