Polička je desetitisícové městečko nedaleko Litomyšle. Mezi nejvýznamnější pamětihodnosti patří Měšťanský pivovar z roku 1517, přesněji řečeno ležák Záviš. S láskou jej čepují hostinští v pěti stovkách hospod od Hradce Králové až po Moravskou Třebovou. Libý stav je dílem kytaristy Karla Witze. Vystudoval v Praze ekonomii, pak se vrhl na dráhu rockového muzikanta. Hrával ve slovenských skupinách Collegium Musicum a Modus, v roce 1993 však nastal v jeho životě zvrat.

V Poličce bylo 112 domů, které měly od 16.století právo vařit pivo. Pivovar vlastnili jejich majitelé, právováreční měšťané. Rod Witzů obýval dvě budovy, patřily mu tedy dvě stodvanáctiny podniku. Zatímco Poličanům stát pivovar vrátil, plzeňští právovárečníci bojují o totéž marně už patnáct let. Poličský pivovar byl malý, jeho vlastnictví přehledné, v majetku zrušeného okresního soudu se jako zázrakem dochovala bedna kompletních dokladů. Obrazně řečeno, Witz odložil trsátko a přvzal pivovar.

Zasedací kancelář zdobí staré reklamy a vzpomínkové předměty. Na zdi visí lepenkový reliéf z konce devatenáctého století, který zachycuje budovu pivovaru postavenou roku 1865. Valach táhne povoz se sudy, nad střechami letí balón s nákladem piva. Na stole leží pivní tácky, pamětní medaile a pohlednice s propagačními slogany. "Pivoservis rychlejší než Rychlé šípy!" Nebo "Pivovar Polička zlehka čeří stojaté vody."

Witz přináší zažloutlou fotografii, na které je zachycen sbor důstojných pánů. Správní rada pivovaru z roku 1930. Jedním z mužů na obrázku je vzdálený příbuzný Rudolf Witz. Hostitel o něm ukazuje záznam v brožuře s názvem Lid bible v Poličce. "Továrna likérů a obchod s lihem dr. R. Witz, bytem v č.p. 179, majitel i č.p. 180," píše se v ní. Čísla označují právovárečné domy rodiny Witzovy. V roce 1941 se osud Rudolfa Witze naplnil: gestapo, Terezín, smrt.

Witz šetří, Váša vaří. "Když jsem do pivovaru přišel poprvé, nic nefungovalo," vypráví Witz, nyní předseda představenstva. "Zastaralé zařízení, podřadné suroviny, pivo nestálo za nic. Komunisti určili pivovar k likvidaci, pivo se mělo vařit jen v nedalekých Svitavách." V roce 1993 se v sousedním městě vyrábělo 220 000 hektolitrů ročně, v Poličce 42 000 hektolitrů. Pětisetletá tradice vaření poličského piva zanikala.

Noví vlastníci investovali do zařízení, dbali o kvalitu. Poličské pivo konkurovalo svitavskému čím dál více, až se situace otočila. V roce 2002 pivovar ve Svitavách zanikl a pivo z Poličky ovládlo regionální trh. Šťastný vývoj pomáhal nastartovat dlouholetý zaměstnanec pivovaru Jiří Váša, znamenitý sládek a poličský patriot. Witz měl na starosti prodej piva a reklamu, Váša vaření. Witz začal nakupovat nejlepší suroviny, kvalitní slad a český chmel, poloranný červeňák. Pivovar nechal uklidit, vyčistit a vybílit. První velký stroj, který koupil byla myčka za pět miliónů.

Váša se pustil do modernizace sklepů. Dubové sudy nahradily tanky z nerezové oceli. V chodbách pod pivovarem, kde je stálá teplota 2 st. C, jich je dnes osmadvacet, jeden za tři sta tisíc korun. V říjnu 1994 zavedl poličský pivovar přímo v podniku nonstop prodej. Kdo zatouží třeba o půlnoci koupit láhev piva, může ji mít. Předseda představenstva Witz zve hosty občas "ke korytu", sto let starému měděnému korýtku, do nějž teče z nablýskaných kohoutů teplý, sladký nápoj. je to sladina, ječmenný slad. Sládek jej stáčí do kotle, kde se k němu přidává chmel, jímž pivo hořkne. Za jedenáct let soukromého provozu zdvojnásobili právovárečníci roční výstav poličského piva na dnešních pětaosmdesát tisíc hektolitrů. (Týden)