Koutské pivo se stává stále slavnějším a znají ho po celém světě.

Na pivě uvařeném v Koutě na Šumavě si pochutnávají hosté v pětatřiceti restauracích, hlavně v Plzni, Praze, ale také na Chebsku. Jednou z nich je luxusních restaurace Tančící dům v centu Prahy, kam chodí cizinci a mezi nimi i Američané. A právě ty velice zajímalo, kde se taková lahůdka vaří, a proto do Koutského pivovaru letos zavítala americká televize.

„Jeden z pivovarských odborníků naše pivo ochutnal a na to konto pozval oblíbeného amerického moderátora a s ním čtyři kameramany. Natáčení trvalo celý den a vznikl asi hodinový pořad o našem pivovaru a výrobě piva. Právě v Americe bylo naše pivo na jedné soutěži vyhlášeno Nejlepším pivem v Čechách,“ řekl majitel Koutského pivovaru Jan Skala s tím, že Američany nadchla i samotná stavba pivovaru.

„Američtí turisté říkají, že vaříme nejlepší ležák v Čechách, a protože české ležáky jsou hodnoceny jako nejlepší na světě, můžeme tedy říci, že koutské pivo je jedničkou ve světě. Věřím, že tomu tak je i proto, že vyrábíme podle dvě stě let starých receptur,“ říká s úsměvem Skala.

Koutský ležák je zlatě hodnocen i v jiných zemích. Zlatou medaili získal již dvakrát ve Francii a obrovský úspěch měl i na pivních slavnostech v Benátkách. Koutské pivo s chutí pijí i ve Švédsku, Finsku a Švýcarsku. Proto se čtyři zaměstnanci, kteří v koutském pivovaru pracují, mají co ohánět.

„Stále zvyšujeme výrobu. Mohu říci, že ročně o sto procent. Když jsme začínali, uvařili jsme za rok dva a půl tisíce hektolitrů piva. Dnes uvaříme dvanáct tisíc hektolitrů piva ročně. Protože se nám daří, mohli jsme se pustit do opravy střech a postupně chceme opravit celý pivovar,“ dodává Skala.

Zdroj: Domažlický deník.cz | Autorka a foto: Helena Bauerová

Sedm týmů se přihlásilo do devátého ročníku Chodské florbalové ligy. Ta má za sebou úvodní dvoukolo, které v neděli 12. září hostila již tradičně domažlická sportovní hala.

V nových dresech se představili florbalisté FC Pivovar Kout a ty jim přinesli štěstí v podobě zisku pěti bodů, když na nájezdy zdolali tlumačovské Pitbuly. Poté si poradili i s týmem Men in Black.

Zdroj: Domažlický deník.cz | Foto: Karel Fait | Kráceno

Staré hodiny, které zdobí budovu pivovaru v Koutě na Šumavě, byly spoustu let nefunkční. Majitel pivovaru Jan Skala se s tím nechtěl spokojit a dlouho hledal, kdo by staré hodiny opravil a znovu uvedl do chodu.

Štěstí se na něj usmálo zcela nečekaně. Dnes už jsou hodiny opravené a dokonce odbijí každou čtvrt a celou hodinu. „Do pivovaru přijel na zkušenou sládek z Ruska. Ten hodiny vyčistil, nahradil chybějící součástky a opravil je,“ říká koutský sládek.

Protože se musí hodiny každý den natahovat, převzal o ně starost sládek z koutského pivovaru Tomáš Nádraský.

Zdroj: Domažlický deník.cz

Tam, kde býval varný kotel, zůstala jen obrovská díra v zemi. „Vše, co se dalo prodat do kovošrotu, bylo pryč,“ popisuje majitel pivovaru v Koutě na Šumavě Jan Skala stav, v němž pivovar před sedmi lety koupil. Díra po bývalém kotli je tu stále – pro vaření piva se využívá jiná část rozsáhlého komplexu budov. „Opravujeme po částech. Jednou bych chtěl pivovar uvést do původního stavu,“ sní Skala.

Do jeho kanceláře občas ze sousední varny nahlédne sládek Bohuslav Hlavsa. Ten se vrátil k vaření piva po osmi letech – dříve býval třicet let sládkem v nedalekém domažlickém pivovaru, který však Plzeňské pivovary v polovině 90. let zavřely. „Potkali jsme se náhodou, když po zavření pivovaru v Domažlicích pracoval ve stavebninách jako skladník a prodával materiál,“ popisuje setkání Skala.

* Pivo se v Koutě přestalo vařit v 70. letech. Věřil vám někdo, že se opět začne?

Nevěřil tomu nikdo. Ani místní starosta a zastupitelé. O to víc nám dneska drží palce. Když přijede kamion se sladem, tak nám ho celé zastupitelstvo pomáhá skládat.

* Od koupě pivovaru po první uvařenou várku uplynuly čtyři roky. Co vše jste tu udělali?

Bylo třeba to tu vyklidit. Odvezli jsme 156 nákladních aut sutě a odpadu. Pak jsme museli udělat novou střechu na sladovně – ta byla propadlá podobně jako sklepy. Následovaly drobnější opravy.

* Kolik vás to stálo? Uvádí se částka 25 milionů.

Nevím, kdo na to přišel. O ceně jsem se nikdy nebavil, dělalo by to velkou závist mezi lidmi.

* Je těžké nechat v padesáti letech dosavadního podnikání a pustit se do něčeho nového?

Bylo to ráz na ráz. Byla příležitost, tak jsem to koupil. Vždycky se tu dělalo dobré pivo, rozhodl jsem se, že na tu tradici navážu.

* Sháněl jste se i po bývalých zaměstnancích, aby vám případně s něčím poradili?

Setkal jsem se s paní, která tu dříve dělávala mistrovou. Chtěl jsem od ní zjistit, jak fungovalo nějaké zařízení ve sladovně, ale už je jí hodně přes osmdesát, tak si to nepamatovala.

* Bylo vůbec něco z původní technologie využitelné?

Naprosto nic. Všechno jsme museli do areálu přivézt a postavit znovu. S původním pivovarem to má společnou budovu a vodu. Ta je hodně důležitá, protože koutské pivo bývalo právě díky ní vyhlášené. A když máte dobrou vodu, dobré suroviny a dobrého sládka, tak by z toho mělo vyjít dobré pivo.

* A jak najít dobrého sládka?

S Bohuslavem Hlavsou jsme se potkali, když jsem ještě na vaření piva nikoho neměl. Našel jsem ho náhodou, ve stavebninách. Když jsem mu nabídl, že by mohl jít vařit pivo ke mně, nerozmýšlel se ani chvíli. Říká, že cihlu či vápno nelze ochutnat a že za léta u řemesla v něm zůstalo zakořeněné, že by měl člověk svůj výrobek ohodnotit.

* Domažlický pivovar přece jen vařil víc než koutský. Takže je to asi trochu jiná práce.

(Do hovoru vstupuje sládek Bohuslav Hlavsa): Rozdíl je v množství. Tady vařím dvacet hektolitrů na várku, v Domažlicích to bylo tři sta. Základ je však pořád stejný. Jiné by bylo srovnání s velkými pivovary, kde vše řídí počítače. To by se mi nelíbilo. Jak si na to člověk nemůže sáhnout, je to špatně.

* Slyšel jsem, že vaříte podle původní receptury, sto let staré.

Pokračuje Jan Skala: Pozor, dvě stě let!

* Kde jste k ní přišli?

Objevili jsme ji náhodou. Obnovovali jsme kotelnu, z níž zbyly jen obezděné propadlé stropy a dva staré kotle. Když jsme je vybourávali, objevili jsme varní knihu, do níž se zapisovaly podrobnosti o jednotlivých várkách.

* Je v tak staré receptuře něco jiného než v těch dnešních?

Postupy jsou stejné, liší se pouze poměr jednotlivých surovin.

* Vaše pivo se prodává nejen v blízkých vesnicích, ale i v Praze a jejím okolí. Zatím ho však nestáčíte do lahví. Proč?

Lahvovací linka je nákladná záležitost. Ale už máme jednu vyhlédnutou. Lahve jsou totiž důležité pro vývoz – máme zájemce ze Švédska, USA či Švýcarska.

* V Česku ke koupi nebudou?

Určitě ano. Ale nechci jít do supermarketů. Rád bych pivo rozvážel po vesnicích. Dělal bych pivo a limonádu a vozil je až na práh.

* Limonády? Vždyť trh si rozdělilo trio největších firem, které doplňují superlevné nápoje pod značkami supermarketů.

A to je právě ono! Není limonáda jako limonáda. Já si limonádu v supermarketu nekoupím. Raději bych si koupil dražší, v níž bude opravdové ovoce. Dříve se dělávaly limonády i v Koutě, mám originální recepty na výrobu. A lahvovací linka umí i limonády – je k ní připojeno zařízení, které smíchá sirup s vodou a může se plnit.

* Co dnešním limonádám chybí? Právě to ovoce?

Nejde o to, co jim chybí, ale o to, čeho je tam hodně: umělá sladidla, stabilizátory, éčka. To nechci dělat. Chtěl bych vyrábět přírodní, dobrou biolimonádu.

* A tu pak točit vedle piva ve vlastní restauraci. Nebo v pivovaru nebude hospoda?

Bude, ale musíme si na ni vydělat. Plánuji ji v bývalé sladovně, ale nejdřív tak za pět let.

* Vaříte pivo, které získává ocenění na soutěžích, stále zvyšujete výrobu. Jste spokojený?

Úplně spokojený budu, až bude pivovar cítit novotou, dole bude restaurace, budou sem jezdit zájezdy na pivo i s prohlídkou, protože je tady spousta věcí, které se dají ukazovat jako rarita. Třeba na štokách máme krov, který jinde v republice nenajdete.

***

Zachránil jsem pivovar

Vizitka Jan Skala (57) chodíval do pivovaru v Koutě na Šumavě brigádničit. Na začátku 70. let se výroba piva zastavila a pivovar chátral. Skala, který vlastní několik restaurací v západních Čechách, ho koupil v roce 2002, začal opravovat a po čtyřech letech uvařil první pivo. Kromě něj pracují v pivovaru i jeho dva synové a sládek Bohuslav Hlavsa.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Tomáš Lysoněk

V Koutském pivovaru plánují zvýšit dvojnásobně roční produkci piva.

„Chtěli bychom ročně vařit deset tisíc litrů, ale současná kapacita pivovaru nám to nedovoluje. Od Pacovských strojíren jsme dostali nabídku na nové technologické zařízení, ve kterém by se dalo uvařit sto tisíc hektolitrů piva ročně. V tom případě bychom mohli uspokojit všechny zájemce o naše pivo,“ uvádí sládek Koutského pivovaru Bohuslav Hlavsa.

Nové zařízení by umožnila pivovaru mnohem více prezentovat Koutské pivo v zahraničí.

„Je pravda, že na Domažlicku se prodává naše pivo nejméně. Velký odběr má Praha a Plzeň, kam vozíme třicet sudů za týden. Zájem o Koutské pivo mají i v Drážďanech, kam budeme vyvážet sto sudů piva týdně,“ pokračuje Hlavsa.

Někteří pivaři z okolí jsou však nespokojení a stěžují si, že je koutské pivo často kalné a hlavně drahé.

„Pivo mám rád a mohu říct, že ´koutské´ bylo a je skutečně výborné. Bohužel je dost drahé,“ říká Emil Vopálka ze Kdyně.

„U nás vaříme pivo z nejdražšího a zároveň nejlepšího chmelu, a to žateckého poloranného červeňáku. Je to pivo syrové a není pasterizované, proto se rychleji kazí. Co se týká zakalení, je důležité, jak naši odběratelé pivo skladují. Když pivo točí 14 dní a mají ho uskladněné pod pultem v blízkosti chladiče, který vydává teplo, tak se snadno zakalí. To se stává u každého piva. Záruka na Koutské pivo je jeden měsíc při osmi stupních Celsia. Jestli to hospodští dodrží, už my bohužel ovlivnit nemůžeme,“ vysvětluje sládek.

Novým trendem odběratelů je pivo nefiltrované.

„Pivo se buď filtruje, a pak je naprosto čiré nebo zůstává nefiltrované, a tím také mírně zakalené. A právě o toto pivo začíná být velký zájem hlavně v Praze a v Plzni,“ dodává Hlavsa.

Zdroj: Domažlický deník.cz | Autor a foto: Helena Bauerová

V minulých dnech po vypáčení visacích zámků na 2 plechových vratech dílny vnikl neznámý pachatel do objektu pivovaru v obci Kout na Šumavě. Následně vnikl do vnitřních prostor dílny, odkud odcizil dvě nabíječeky na autobaterie, úhlovou brusku a jednu plynovou lahev s náplní CO2. Pachatel odtud dále odcizil osobní vozidlo zn. NISSAN Sunny, černé barvy, se kterým z uvedeného objektu odjel. Poškozeným tak způsobil škodu 16 200 korun. Vozidlo, po kterém bylo vyhlášeno pátrání, bylo o dva dny později nalezeno v Rýzmberské ulici ve Kdyni. Kriminalističtí technici v něm zajistili maximální množství upotřebitelných stop. Po ohledání bylo vozidlo vráceno majiteli. Po pachateli krádeže policie pátrá.

Zdroj: Region Plzeň.cz

Začínal ve vyrabovaném areálu, ze kterého zbyly jen holé zdi. Po šesti letech má Jan Skala smělé plány: chce vařit 30 tisíc hektolitrů piva ročně a nabízet ho nejen v západočeských hospodách, ale také v Praze či Německu.

Do koutského pivovaru na Domažlicku vrátil výrobu piva přesně před rokem.

„Dal jsem do toho veškeré svoje úspory, zabralo to pět roků práce,“ vzpomíná Skala.

Pivovar znal dobře od mládí, kdy v něm přes léto brigádničil. „Naposled se tam vařilo pivo v roce 1971. Když se mi pak naskytla příležitost v konkurzu areál odkoupit, šel jsem do toho.“

Za loňský rok uvařil malý pivovar pět a půl tisíce hektolitrů piva. Koutská desítka či ležák se v současnosti čepují ve třicítce hospod v západních Čechách a získávají další. „Na začátku dubna otevíráme pivnici v Plzni, kde se bude točit jenom naše pivo,“ těší se Skala.

Zatím stáčí pivo pouze do sudů, na lahvovací linku si pivovar teprve musí vydělat. „Určitě se pak ale nehodláme podbízet obchodním řetězcům,“ tvrdí Skala.

Během let chce zvýšit výrobu až na 30 tisíc hektolitrů. „Zatím nevím, kdy se nám to podaří, klacků pod nohama máme spoustu,“ stýská si Skala.

Nejvíc jej trápí praktiky velkých pivovarů, které si na dlouhá léta zavážou hospodské a ti pak nemají jinou možnost než točit jejich pivo. „Naštěstí mám spoustu známých, kteří se pro moje pivo rozhodli,“ říká Skala. Jeho snem je nabízet koutské pivo také v Praze, do budoucna se nebrání ani vývozu do Německa. V celém pivovaru pracují čtyři lidé: Skala, jeho dva synové a sládek. „Já jsem taková holka pro všechno, synové mají na starosti hlavně výrobu,“ vysvětluje chod pivovaru Skala. Vedle pivovaru má v nájmu také restaurace v Domažlicích a Chodově. (MF Dnes)

Válka mezi pivovary se strhla na západě Čech. Boj o hospody a štamgasty vzplál poté, co na trh se zlatavým mokem na Tachovsku, Domažlicku a Klatovsku vstoupil pivovar z Koutu na Šumavě.

Převahu v hospodách tohoto regionu dříve měly značky pivovarů Chodovar a Plzeňský Prazdroj. A právě pivovarnický gigant z Plzně teď rozjel jednu z bitev. Na Koutský pivovar podal trestní oznámení, že používá jeho sudy. "Máme důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin v souvislosti s neoprávněným nakládáním s naším majetkem. Věc vyšetřuje policie," uvedl mluvčí Plzeňského Prazdroje Vladimír Jurina.

"Sudy nejsou jejich, ale moje. Během několika let jsem jich nakoupil ve velkoskladu a u hospodských asi 200. Řádně jsem za ně zaplatil," reagoval majitel Koutského pivovaru Jan Skala. Sudy ale mají na sobě vyražené logo Plzeňského Prazdroje.

"Pivo jsem do těchto sudů stáčel, když jsem pivovar před časem rozjížděl. Abych ale nezavdával příčinu útokům Plzeňského Prazdroje, tak jsem před časem koupil 500 nových čených sudů," řekl Skala.

Prazdroj a Chodovar na něj údajně útočí proto, že ztrácejí trh. "Nelíbí se jim, že moje pivo se v hospodách uchytilo," dodal Skala. Domažlická policie potvrdila, že spor o sudy skutečně vyšetřuje. "Prověřujeme skutečnosti uvedené v trestním oznámení," uvedla policejní mluvčí Vladislava Čejková. (Blesk)

Už více než týden plní džbány, pet lahve a půlitry pivařů z koutské Korbelky pivo z místního pivovaru. "Koutské zatím u místních vítězí nad Gambrinusem," tvrdí majitel hospůdky Jan Vrzal.

Na koutskou desítku podle hostinského přešlo po vyvalení prvních sudů z kdysi proslulého hraběcího pivovaru odhadem až devadesát procent hostů. "Jak si povede v budoucnu, si odhadnout netroufám. Teď je to žhavá novinka, ale možná se to za čas srovná," uvažuje majitel Korbelky. Jen co se rozkřiklo, jaké pivo se zde čepuje, začali ji navštěvovat i lidé, kteří Koutem třeba jen projížděli.

V sobotu o pouti, kolem desáté večer, si o tři koruny dražší Gambrinus nenechal natočit žádný z hostů. "Na pivo moc nechodím, ale dneska mi to nedalo. Koutské pamatuji ještě z dob, kdy zdejší pivovar zavírali. Vím, že bylo díky kvalitní vodě vynikající," svěřil se Stanislav Jarábek. Při výběru zlatavého moku prý dává před cenou přednost chuti. A tu, jak se nám svěřil, má koutské výtečnou.

Znechucen z monopolu velkého pivovaru byl už nějaký čas Jaromír Steinberger z Postřekova. "Domů jsem si začal kupovat Bernarda. A tady se těším na koutské," řekl další z návštěvníků Korbelky. "V postřekovské Špillarce už jej také točí a i u tamních pivařů vítězí," dodává.

Hospůdek, kde už čepují koutskou desítku, na Domažlicku rychle přibývá. "Pokud si pivo udrží stejnou kvalitu, jakou má nyní, bude to dobré. A navíc se brzy dočkáme i černého piva z Kouta," svěřuje se majitel Korbelky. Stejně jako řada jeho kolegů bude i Vrzal muset nyní přemýšlet nad smlouvou, kterou kvůli vybavení svého podniku s plzeňským pivovarem uzavřel. "To, že čepuji koutské, se Plzeňákům nelíbí. Myslím, že nastal čas zamyslet se nad novým zněním smlouvy," domnívá se. (Domažlický deník)

S politováním musím oznámit, že pivo bude asi o měsíc později. Optimismus byl v otázce rychlosti dokončovacích prací poněkud přehnaný. Ale jako dobrou zprávu mohu prozradit, že ještě před letní sezónou by měla být otevřena PIVOVARSKÁ HOSPODA, a to v Domažlicích! Pokud se týká názvu, mělo by být používáno důsledně historické označení, tedy Koutský ležák (atd.), Chodský GRANÁT, ... Dej Bůh štěstí! (Petr Pavlas - Modrý abbé)