Ke každému článku o degustacích se rozjede široká diskuze a tak jsem se rozhodl napsat článek o mých zkušenostech. Než jsme začali dělat pravidelné ochutnávky na čtvrté pípě, prováděli jsme z nasbíraných vzorků piv občasné degustace. Podobné dělám náhodně pořád, když se sejde víc zajímavého piva.

Bodování:

Začli jsme klasicky, jako ve škole pětibodovým hodnocením - 5BH: 1 (výborné), 2 (chvalitebné), 3 (dobré), 4 (dostačující), 5 (nedostačující-nepitelné)

Protože většina zajímavějších piv se motala kolem dvojky 1-,2,2- a nebo europiv kolem 3,3-,4 stupnici jsme zdvojili na devítibodové hodnocení 9BH: 1 (výborné), 3(chvalitebné), 5(dobré), 7 (dostačující), 9(nedostačující-nepitelné)

Chápu i desetibodové hodnocení 10BH: 1(božské), 2(výborné), 4(chvalitebné), 6(dobré), 8(dostačující), 10(nedostačující-nepitelné)

Božské a výborné pivo je takové, kdy mě ani nenapadne chuť piva si kazit něčím k jídlu. Chvalitebné pivo je pro mě takové, které dokážu pít každý večer a občas mám chuť na něco k zakousnutí.

Dobré pivo je pro mě takové, například když na dovolené ho musím pít již třetí den se poohlížím po jiném způsobu zahánění večerní žízně.

Dostačující pivo je pro mě takové, kterým můžu zapít jídlo, zahnat akutní žízeň po vyjížďce na kole, nebo jiném sportu, ale další pivo téhle značky si už ten den nedám.

Nedostačujicí je podle mě takové pivo, které obrací žaludek.

Počet vzorků na jednu ochutnávku

Všechny ochutnávky probíhaly vždy v prostředí, kde bylo k dispozici i minimálně jedna další značka piva ve větším množství na celovečerní posezení. Většina ochutnávajících po čtyřech maximálně šesti vzorcích byla odhodlána ochutnávky skončit a zůstat jen u jednoho druhu po zbytek večera. Sám osobně již nejsem schopen plně rozlišit všechny rozdíly po vypití zhruba šesti vzorků, nebo zhruba tří půllitrů piva.

Takzvaná pitelnost piva - neboli propitelnost se do piva

Několikrát se nám stalo, že jsme se rozhodli koupit sud podle námi dobře ceněného lahvového piva, a po vypití dvou půllitrů jsme ho neviděli již tak dobře známkované. Podotýkám - jsem zvyklý na nefiltrovaná, kvasnicová, nepasterizovaná a tak by mě sudové (někdy se liší od lahvových tím že nejsou pasterizovaná) mělo chutnat vždy více.

Důvodem je právě ta zmiňovaná pitelnost piva. V tomhle zastávám podobný názor jako Malakin, pitelnost nelze odhadnout z jednoho deci. Ale když si dám pozor a budu pít pomalu, tak ze dvou až tří deci jsem schopen již odhadnout, jak by mě to pivo chutnalo po celý večer.

Slepá nebo moderovaná degustace

Tady bych to rozlišil na typy ochutnávaných piv. Jestliže budeme ochutnávat normální český ležák (nebo výčepní či speciály) tak jednoznačně slepá.

Když budeme ochutnávat různé typy během večera, je asi lepší vždy říct jak by takový typ piva měl chutnat - popsat dopředu IPA, weizen apod.

Kdybych tedy chtěl dělat ochutnávku 12 -18 českých ležáků, byla by to bohužel akce na čtyři večery - tři základní kola po 4 maximálně šesti značkách a pak finále po tři krát dvou značkách, které postoupily ze základních kol. Takovéhle schéma by zahrnovalo i zkoušku propitelnosti do značky. Degustace by byla slepá pro každého vzorek cca 3 decilitry

Má to ale háček, větší množství vzorků, ale největším problémem je zajistit účast stejných degustujicích po čtyři večery.

Ke sčítání hlasů -vždy vyškrtnout nejvyší a nejnižší hodnocení. Gaussova křivka, neboli Gaussovo rozložení platí všude a tedy i v názorech na pivo. V dnešní době se sice extrémním názorům v mediích dává nepatřičný prostor, ale v průměrném hodnocení nemá co dělat, protože neúměrně zkresluje výsledek.

Zajídání a zapíjení vzorků- k zajídání nevýrazné pečivo (nadrobná kolečka neuplně čerstvý rohlík), nevýrazný sýr (cihla 30%, mozarella) k zapíjení obvyklé pivo dané restaurace, nebo vodu.

Já osobně když ochutnávám a to i jen tak pro sebe bez cíleného hodnocení, nejdřív si dám jedno obvyklé pivo na zahnání akutní žízně (aby neovlivňovala hodnocení) a zaplnění chuťových pohárků a pak ochutnávám třetinku a nebo lahváče s někým na půl, maximálně čtyři, pět, šest vzorků. Pro mě je sice samozřejmostí nekuřácké prostředí, ale chápu, že když se v místní hospodě dohodnou štamgasti, že udělají ochutnávky a vždy tam je kouřmo tak asi nebudou schánět desinfekční a derazitační firmu, nevymalují atd., aby mohli dělat degustaci. Prostě udělají to v takovém prostředí na které jsou zvyklí, aby je přílišná sterilita prostředí nerozhodila v jejich hodnocení.

K několika degustacím, které se v nedávné době probírali na Pivním.infu

Oceňuju přípravu - sehnání stejného skla v množství počtu vzorků x degustujicích, přípravu piv v zákulisí. Pro degustující je důležité vysvětlit si předem způsob hodnocení a pak se do toho pustit. Jediná moje připomínka je k článkům, nikdy nebyl vysvětlen bodový způsob hodnocení čtenářům a zavdalo to hodně důvodů k diskuzím.

Pro každého kdo kritizuje

Zkus uspořádat degustaci pro deset lidí a deset vzorků a uvidíš jaká je náročnost a problém sjednotit ty lidi v chování při degustaci, nárocích na vzorky piva, prostředí.

Upřímně - pro každého z nás by byl problém sehnat najednou deset lidí, kteří mají stejnou lásku k pivu, stejnou chuť ochutnávat vzorky a ještě je hodnotit a to celé vlastně potichu, protože zábava se u slepé degustace rozjede až po skončení. Protože, většina lidí i těch co s námi chodí na pivo jde za tím poklidem restaurace, útěkem před stresem z nedospělosti, ze školního stresu, z pracovního stresu, z rodinného stresu. Pivo je jenom prostředek terapie stresu. Pro domácí pijany je vzpomínkou na léčbu stresu z mládí a malou vnitřní rebelií proti domácímu prostředí, z kterého nemají každodenního úniku. Málokdo fenoménu piva propadne tak jako většina z nás.

Tak jen víc a víc degustací a zajímavých výsledků z nich. Hroch