Kdo by si nevybavil známou scénu z oblíbeného filmu Postřižiny. Konzervativní sládek Jiří Schmitzer chodí po pivovaru a ochutnává z naběraček pěnivý mok. Je takový obrázek dnes už pasé? "Postřižiny byly vytvořené pro zábavu a relaxaci. Pivovarnické řemeslo bylo v tomto filmu idealizováno. Byla to vlastně těžká nádeničina," zamyslí se ředitel Platanu a pokračuje: "Ale zrovna tuhle scénu, kdy sládek se svými podřízenými degustuje pivo, byste viděli i v dnešních pivovarech. To se skutečně děje." Degustací se totiž hodnotí věci, které není možné změřit. "To znamená chuť, barva, říz, pěnivost, cizí zápachy a příchutě v pivu," vypočítává Jaroslav Kováříček. Na tom prostě nezmění nic ani počítač, ani technika. Jen degustační komise.

Další postřižinový výjev, kdy Schmitzer na svém prskoletu objíždí hospody a kontroluje, zda je pivo správně servírováno a je správně o něj pečováno, už ovšem reálný není. "Tak to už je utopie," povzdechne si ředitel. "Vztah s odběrateli je dnes ryze obchodní. Bohužel, věta jednoho velkého státníka, že vše vyřeší neviditelná ruka trhu, vůbec neplatí. Pozice odběratele je daleko pevnější než pozice dodavatele. Nemůžeme si dovolit přikazovat nebo vyhrožovat našim odběratelům. To je pro dodavatele jistá smrt," popisuje situaci na současném trhu Kováříček.

Zlidovělý je i výrok z další české komedie Vesničko má středisková. Nejlepší pivo je ze sedmého schodu. Co na to ředitel Platanu? "To je do jisté míry pravda," potvrzuje slova Rudolfa Hrušínského. "Pivo totiž nesnáší tepelné šoky. Autor tohoto výroku chtěl tudíž říci, že pivo je ideální, má-li stálou, přiměřeně nízkou teplotu," vysvětluje ředitel. A ještě jedno varování pro hospodyňky: Přinesete-li pivo z obchodu, v žádném případě ho nedávejte zchladit do ledničky pod mrazák. "Pivo do ledničky vlastně nepatří vůbec. Není-li však jiná šance, mělo by se dávat alespoň úplně dolů do šuplíčků, tam, kam běžně ukládáme zeleninu," zní rada odborníka. (Listy Písecka)