Tradiční slavnosti piva se po pětadvaceti letech přestěhovaly z Tábora do Českých Budějovic. A prospělo jim to. Alespoň podle mého názoru, tedy názoru jejich prostého návštěvníka.

Kdo ví, jak by to na letošních slavnostech vypadalo, nebýt vysoké prestiže degustační soutěže. Mělo by tolik pivovarů zájem o to, aby se představily obecenstvu někde v Českých Budějovicích? Naštěstí Zlatá pivní pečeť táhne. Po kobercovém náletu nejrůznějších ocenění udělovaných tu i onde zůstává Pivní pečeť asi opravdu tím nejprestižnějším a nejplatnějším oceněním. Něco jako německá marka mezi jugoslávskými dináry začátku devadesátých let. Pravidla jsou tvrdá a účast pivovarů velká. Ta vysoká účast je vlastně nejlepším potvrzením významu soutěže.

Prostý návštěvník ale nesoutěží (pokud nepočítám ty nezničitelné soutěže v rychlosti konzumace), toho zajímá nabídka piva a kvalita zázemí. Nabídka piva byla letos atraktivní, zázemí pak výrazně lepší než bývalo v Palcátu. Palcát se prostě přežil a na takovou akci už nestačí, ostatně to tvrdím už řadu let.

Na letošních pivních slavnostech se nekouřilo. V Budějcích bylo pro každého místa dost, tušéři a frotéři si letos na své zrovna moc nepřišli. Dojít si na záchod byla záležitost dobrodružná asi tak jako dojít si na záchod. Hosté měli možnost vypláchnout si sklenice nejen v umyvadle na WC, ale i u několika stojánků na sále. Dobrým počinem bylo i zálohované tlustostěnné ochutnávkové sklo s ryskami 0,1 a 0,2 l. Hala byla velká, dál od pódia byla přijatelná hladina hluku. Shrnuto – měli jsme možnost sednout si bez přetlačovaní se s ostatními návštěvníky v nezakouřeném prostředí, dostalo se nám bohaté nabídky zajímavého piva, kulturně jsme si mohli omýt sklo a nemuseli jsme si po každých pár slovech cpát vyplivnuté hlasivky zpátky do krku. Možná jsme nenároční, ale nám to tak stačí.

Zaznamenal jsem stížnosti na akustiku. To bych vyřešil poměrně jednoduše, zrušením hudebních vystoupení. Jenže ti zkušenější tvrdí, že bez nabídky živé hudby by nepřišli lidi. Je to paradoxní – hudební akce si nevybírám podle piva, ale na pivním festivalu je snad hudba důležitější než pivo? Čili já jakožto pivař jsem na pivním festivalu jen něco jako přívěšek a měl bych být vděčný hlavně těm, co si tam přijdou poslechnout například Aleše Brichtu? Na jedné misce vah Duo Jamaha na pódiu, na druhé lepší nabídka díky předpokládané větší výtoči? Matuška za Hložka? Je to pak ale festival piva, nebo festival hudebních těles, která si pořadatelé mohli dovolit zaplatit?

Dlužno dodat, že jsem v Budějcích postřehl menší fronty u stánků a i někteří pivovarští potvrzovali slabší výtoče. Budějovické pivní obecenstvo je spíš vlažnější. Když se v Táboře vrcholívalo, v Budějcích už se lidi spíš trousili domů. Jak to vlastně bylo s návštěvností? Počkáme si na tiskovku. Já bych se přimlouval za to, aby se pořadatel případnou nižší návštěvností fakticky prvního ročníku nenechal odradit. Návrat do Tábora by byl krokem zpět.