Má pivní pouť

Dnes, když jsem téměř na vrcholu své pivní kariéry, se musím zamyslet nad jejími prvopočátky. Usedám ke stolu a vzpomínám.

Prvním překvapujícím zjištěním je skutečnost, že moje dětství nebylo pravděpodobně nijak pivně nadprůměrné ba ani výrazné. Snad jedinými světlými momenty mých pivních začátků byly večery, kdy mne táta občas posílal s půllitrem do pivnice „U tří hroznů“ pro pivo. Zážitek to byl srovnatelný snad jen s dobrodružstvím Rychlých šípů, když stoje před pohostinstvím IV. cenové skupiny jsem překonával strach z neznámého prostředí. Ovšem zdolání této překážky bylo odměněno. Já – malý blonďatý klouček, který ještě nebyl přes výčepní pult takřka vidět, jsem přistoupil k pípě a s půllitrem v ruce nahlásil svoji první objednávku – jedno pivo. V ruce jsem hrdě třímal 2,- Kčs ( Jihlavská 10° - 1,70 Kčs) a čekal, až bude pivo natočeno.

SPT, Dětenice 2006 (Martin uprostřed)

Vždy se našel nějaký bodrý pivař, který mi zkrátil čekání limonádou či tatrankou. Po obsloužení jsem s plným půllitrem vyrazil přes ulici k výkladní skříni hračkářství. A zde to všechno začalo. Očima jsem sice hltal hračky ve výloze, ale jazyk ochutnával krásnou načechranou bílou pěnu. Chuťové pohárky nebyly zpočátku příliš nadšeny, ale důležité bylo, že základní kámen byl položen.

Po příchodu puberty to ovšem vypuklo naplno. Začali jsme rozlišovat hospody na dva druhy – kde nám pivo dají a kde ne. Samozřejmě – jednalo se o běžné pubertální popíjení a opíjení. Piva jsem tehdy rozlišoval na Plzeň, Budvar a Jihlavu (co byste chtěli od šestnáctiletého kluka), později jsem svoje obzory lehce rozšířil malou sbírkou pivních etiket o další řádku pivních značek. Následovala vojenská služba, která přinesla nové poznatky – počínaje Jarošovskou 11° v Uherském Hradišti a konče Domažlickou 10° v Klatovech. Dodnes vzpomínám na scénu, když jsem v hospůdce „U zlaté husy“ požadoval po výčepním natočení sta piv do konve od mléka a bylo mi bez větších průtahů vyhověno.

SPT, Sezemice

Po vojně následovalo dlouhé monotónní pivní období, kdy jsem byl věrný jihlavskému Ježkovi (a jsem dodnes). Tato éra se vyznačovala občasnou docházkou do hospod za účelem zahnání žízně či popovídání si s přáteli. Zkrátka standardní život konzumenta, který byl občas zpestřen ochutnávkou neznámého piva někde na výletě či dovolené.

Ale pak nastal zlom. Někdy před deseti lety jsem se seznámil s kluky ze Svazu pivních turistů. Přijetí do klubu bylo velkolepé, pokud si dobře pamatuji, dostal jsem darem i náhradní játra a vůbec nevadilo, že byla vepřová. A teprve zde se začal naplňovat můj pivní osud. Musím přiznat, že schůzky SPT jsem bral zpočátku jako záminku odskočit si na pivo, ale toto hobby začalo celkem brzy nabírat zajímavý směr. Zorganizovali jsme několik pivních konferencí, absolvoval jsem nemálo pivních expedic a můj pohled na pivní svět se začal rychle měnit.

SPT, U rytíře Lochoty Plzeň

Stále v něm zůstávala trocha recese a pábitelství (a doufám, že vždycky tam nějaké to procentíčko bude), ale po stovkách ochutnaných druhů piv, po desítkách návštěv pivovarů, pivovárků a dalších pivních akcí jsem začal pivo vychutnávat všemi smysly. Vychutnávám barvu piva, jeho vůni a chuť. Miluji pivo ve všech jeho podobách. Zbožňuji kvasnicové pivo z domácích pivovárků, miluji speciály z velkých pivovarů a toužím po první kapce obyčejné desítky v horkém letním dni.

Ano, pivo má mnoho podob a všechny jsou krásné. Fascinuje mne vůně mladiny, kdy se pivo začíná teprve rodit, úžasná je fáze kvašení, kdy se sklepem šíří „kytičková“ vůně kvasícího piva a miluji moment, kdy mohu ochutnat první doušek mladého kvasnicového piva. Dosáhnul jsem pivní nirvány.

SPT, Oslavany

Musím poděkovat starým Sumerům za vynalezení piva, musím poděkovat sládkům a všem „pivovarským“ za to, že pivo vyrábějí a s láskou se o něj starají a chci poděkovat kolegům ze Svazu pivních turistů, že jsem na své pivní cestě dospěl až sem.

Dej bůh štěstí!

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře