Pivovarský dům po 25 letech mění majitele. Pivo se tu ale bude vařit dál

Pivovarský dům v Praze slaví narozeniny. Pivo vaří už dvacet let

V Pivovarském domě vaří višňové, banánové i kopřivové

V Praze unikl z malého pivovaru oxid uhličitý, dva lidé převezeni do nemocnice

Vyhlášený podnik se zbláznil do turistů. Znamenité pivo doprovází kuchyně, které dělá pražskému pohostinství mizernou reklamu.

Pivovarského domu si stačil všimnout každý Pražan, když desítka či dvaadvacítka stojí na křižovatce Ječné a Štepánské/Lípové ulice. Na šedé funkcionalistické budově přitahuje pozornost již léta vyhlášená restaurace v přízemí. Legendy o tom, jak Pivovarský dům kouzlí s pivní technologií, příběhy o májovém pivu, pšeničních pivech, pivním sektu či speciálech ovocných jsou nakažlivé. Za velikými okny lze už z ulice vidět vycíděné měděné kádě pivovarské. Jaká je však komplexní úroveň pohostinství v Pivovarském domě? Tenhle zážitek si nemůžeme nechat pro sebe.

U vchodu nás zarazila fronta, která štěbetala všemožnými jazyky. Ač to vypadalo, že se jen tak neuvelebíme, místní uvaděč nás rychle usadil ke stolu, kde již hodovali dva ruští návštěvníci. Kvitujeme, že podnik je nekuřácký, místo cigaret jsme zato ihned zaregistrovali příjemnou vůni sladu, která spolu s libým šuměním vařícího se piva pronikala do lokálu z pivovaru ve vedlejší místnosti. Díky velkému oknu a důmyslně namontovanému zrcadlu může člověk sledovat každý pohyb pivovarských rukou.

Na stole přistály půllitry s místním světlým a tmavým ležákem. Podnik samozřejmě nabízí i pivo řezané. Nejprve tedy pochvala: Nefiltrované a nepasterizované pivo plné chuti stojí za návštěvu, především vyniká tmavý ležák. Oproti jiným černým pivům postrádá obvyklý sladký nádech, naopak nabízí výrazně kořeněnou a karamelovou chuť. Druhá dvě piva nám ovšem přišla vhodnější k jídlu, a tak jsme začali pokoušet štěstí.

Takřka palcová písmena na jídelním ubrousku na stole sdělují, že u řady jídel bylo při přípravě použito pivo. Jako pokusný předkrm nám proto posloužily klobásy na černém pivu a dvě naprosté hospodské klasiky, nakládaný hermelín a utopenec. Co se utopence týče, podezíráme kuchaře, že jej do láku vhodil tak půl hodiny před naším příchodem. Suchá uzenina, kterou se navzdory evidentně urychlené přípravě nikdo neobtěžoval překrojit, překrytá hromadou cibule, vážně přesvědčivá nebyla. Hermelín místní recept naopak velí přeříznout a naplnit chutnou, byť těžko identifikovatelnou hmotou. Velice příjemná servírka nám sdělila, že se jedná o granulovaný česnek. Tak či tak, hermelínu nebylo mnoho co vytknout, jen cena, rovných pětaosmdesát korun, se jeví přemrštěná.

Klobásy na černém pivu však nezklamaly, snad jen omáčky bylo na sotva polovinu jedné uzenky. Zato jsme měli k dispozici dostatek obrovských krajíců opravdu dobrého chleba.

Jak první rundu piv vystřídala druhá, vyměnili se i naši spolustolovníci. Stále v dobré náladě jsme přivítali dva postarší japonské turisty a doporučili jim místní pivo. Mimochodem, když si dávali druhou várku, už i paní dala přednost tmavému ležáku. Právě za něj ostatně pivovar dostal několik ocenění. Podniku se evidentně daří, byl skutečně až po poslední místo zaplněn.

Jídelní lístek v kategorii hlavních chodů působí poněkud přebujele. Přes čtyřicet pokrmů je příliš na to, aby mohly být všechny připraveny a expedovány s maximální péčí. Podezření se naplnilo. Naše hlavní chody, tedy pivovarský guláš, králík na česneku se špenátem a vepřové na pivu a tymiánu, nesly společný nadpis ‚česká klasika‘. Kompozice na talířích, které nám posléze přistály na stole, by však zřejmě lépe zvládla průměrná kuchařka ve školní jídelně.

Králík se topil v louži rozmraženého špenátu a guláš bychom na první pohled nerozeznali od toho, který člověku naservírují v každé "třetí cenové", byť maso bylo zjevně kvalitnější. Žádná velká invence. Třetí pokrm, hrdě se řadící do kategorie ‚pivních‘ jídel (na jídelním lístku označených půllitříkem), spočíval ve dvou plátcích indiferentního masa a řídké hnědé omáčce, proklamovaným pivem a tymiánem netknuté. Vše doplnila velkorysá porce špeclí takřka přes půl talíře, nedobrých, mazlavých a evidentně prefabrikovaných.

Korunu zklamání nasadily knedlíky, podle všeho z chladicího boxu nejbližšího supermarketu. Bramborové i houskové byly na hranici poživatelnosti. Uvážíme-li, že cena všech jídel se pohybuje mezi sto padesáti a dvěma sty korunami, šlo o tristní představení. Talíře kupodivu nezdobila tradiční česká obloha, možná na ni však v kuchyni zapomněli. Obligátní rajče, okurku, papriku, cibuli a petrželku totiž kuchař přiložil k předcházející klobáse. Možná nás to mělo varovat.

Na prazvláštní dezert, palačinky s pivní marmeládou, jsme nakonec prostě nenašli odvahu. Raději jsme ochutnali zelené kopřivové pivo vonící po bylinách jako Becherovka (japonští spolustolovníci byli jeho zelenou barvou tak fascinováni, že si museli půllitr vyfotografovat) a limetkové, které nás odrovnalo svou sladkostí. Ve finále pak inzerovaný pivní rum a čtyřicetiprocentní pivovici. Ač jsme se v duchu předcházejících zážitků báli, že snad věrni ‚české klasice‘ smíchají v Pivovarském domě pivo s rumem, naštěstí jsme se mýlili. Opravdu to rum byl, ve výsledku lehce převyšující tuzemák. Pivovice chutí příjemně překvapila, i když stopy po pivu jsme hledali marně.

Útrata činila něco přes tisíc korun, což je s přihlédnutím k odfláknuté kuchyni příliš. Podnik zřejmě rezignoval na domácí klientelu a zaměřil se především na čtenáře ruskojazyčných turistických průvodců. O tom by svědčila i plynulá ruština obsluhy a stejný jazyk doléhající od mnohých stolů. Kéž by se Pivovarský dům reprezentoval skutečně pouze jako ráj piva, byť prodej mizerného českého jídla za vysoké ceny cizincům je určitě ziskovější. Stará vesta: oni již nikdy nepřijdou a fronta přede dveřmi stejně hned tak nezmizí. Chtělo by se dodat, ‚česká klasika‘.

Vzkaz hostům: Kvůli znamenitým pivům a málo vídaným speciálům si nelze nechat ujít. Milá obsluha a nekuřácké prostředí podpoří příjemný prožitek.

Vzkaz podniku: Proboha, proč ta prefabrikovaná jídla?

Výběr piv:

Světlý a tmavý „Štěpán“ - 40,- Kč (0,5 l),'

speciály jako pšeničné, višňové, kávové či kopřivové pivo - 40,- Kč (0,3 l)

Výběr jídel:

Utopenec - 55,- Kč

Matjesy - 55,- Kč

Nakládaný hermelín - 85,- Kč

Studený roastbeef - 125,- Kč

Roláda z daňka, bramboráčky, červené zelí - 185,- Kč

Vepřová pečeně, zelí, knedlíky - 145,- Kč

Svíčková Stroganov - 235,- Kč

Palačinky s pivní marmeládou - 45,- Kč

Zdroj: Česká pozice.cz

Dnes již přestává být vzácností najít na nápojovém lístku restaurace více než pouhé jedno nebo dvě piva, ale nabídce restaurací Pivovarský dům a Pivovarský klub se hned tak něco nevyrovná.

Restaurace a minipivovar Pivovarský dům v Ječné ulici v Praze 2 je v provozu již více než dvanáct let. Najdete zde dobrou českou kuchyni a na čepu vždy minimálně 8 druhů na místě vařených, nefiltrovaných a nepasterizovaných piv, od světlé a tmavé "klasiky" plzeňského typu přes svrchně kvašené pšeničné až po piva nejroztodivnějších chutí a typů, za kterými byste jinak museli cestovat světa kraj.

Tato restaurace je již natolik známá a populární, že není nutné ji sáhodlouze představovat. Ostatně – málokde jinde dnes můžete spatřit ve dveřích restaurace frontu hostů trpělivě čekajících na příští volný stůl, krize–nekrize, jako právě tady.

V karlínské Křižíkově ulici, přesně naproti Hudebnímu divadlu Karlín, můžete nalézt mladšího brášku Pivovarského domu, který se ve svých necelých pěti letech má čile k světu. Je jím Pivovarský klub, který v nabídce množství druhů piva v naší zemi nemá dosud konkurenci.

U zrodu tohoto skutečně unikátního podniku byl zdánlivě jednoduchý nápad "otočit" obvyklý poměr počtu nabízených piv a pokrmů. A tak si zde můžete lámat hlavu, čím spláchnete vybranou lahůdku z tradiční české kuchyně nebo některé z přírodních grilovaných mas, mezi kterými najdete i steak z klokana nebo pštrosa.

Výčep se šesti pípami nabízí neustále se měnící sestavu piv, jejichž celkový součet od zahájení provozu již přesáhl 350 druhů. Stálá nabídka lahvových piv čítá minimálně 220 položek.

Najdete v ní především neuvěřitelně bohatou sestavu z produkce českých pivovarů, ale také vybrané lahůdky z mnoha dalších zemí, od Německa a Belgie až po země obvykle nepovažované za tradičně pivní, jako je třeba Turecko, Kuba nebo Čína.

A pivo se zde podává nejen v poháru, ale i na talíři. Takové zvěřinové ragú na porteru, palačinky s pivní marmeládou či pivní dort opravdu hned tak někde jinde nedostanete...

Za dobu své existence se stal Pivovarský klub nejen neodmyslitelným místem na gastronomické mapě Prahy, ale také dějištěm degustací, klubových setkání a dalších akcí. Pro příklad můžeme jmenovat třeba párování sýrů s výběrem pivních speciálů, časté prezentace malých a méně známých pivovarů nebo třeba večer věnovaný pivní videoreklamě.

A komu je to všechno málo, může si zde pod dohledem odborníka uvařit svoji vlastní várku piva libovolného typu, od českého ležáku přes svrchně kvašené pivo pšeničné až třeba po irský stout.

Vy, kdo jste milovníci dobrého piva, byste si tento podnik neměli nechat ujít. Budete vítáni kterýkoli den, od času oběda až téměř do půlnoci. Ale pokud chcete přijít večer, udělejte si raději rezervaci.

Zdroj: Sdělení iDNes.cz | Komerční sdělení

Pokud patříte k milovníkům piva, nacházíte se v centru Prahy a máte pár hodin času, neváhejte a navštivte Pivovarský dům. Už z názvu je patrné, že nejde o jen tak nějakou restauraci. Součástí podniku je totiž minipivovar, takže vám tu rozhodně nenatočí profláknutý Gambrinus.

Jakmile vezmete za kliku dveří, pochopíte, proč je doporučováno si telefonicky rezervovat místo. Jedná se totiž o velmi oblíbený podnik, především u cizinců. A není divu. V Pivovarském domě vás čeká luxusní a přesto neokázalý interiér, milá obsluha a především originální nápojový lístek.

Nejobyčejnější pivo, které zde točí, je Štěpán, světlý či tmavý ležák plzeňského typu. Pokud ale jdete experimentovat, máte na výběr z originálnějších kousků. Co takhle banánové, kávové nebo višňové pivo? Případně brčálově zelené pivo kopřivové? Jestli máte chuť na něco pikantnějšího, můžete si objednat chilli pivo. A kdyby vám při pohledu do nápojového lístku došla odvaha, můžete poprosit alespoň o ochutnávku 0,1 l jakéhokoliv druhu za 18 korun, případně si dát za 130 korun Komplet 8 vzorků.

Tímto však výčet nabízených chmelových nápojů rozhodně nekončí. V nabídce najdete i pivní míchané nápoje, například Bloody Pepíka za 32 korun, 50% nebo 40% Pivovici za 22 / 20 korun či Pivní likér za stejnou cenu.

Kromě těchto specialit je zde samozřejmě standardní výběr běžných alkoholických i nealkoholických nápojů.

Co se týče jídel, vaří tu především ta klasická česká, která se, jak známo, k pivu výborně hodí. Ani v této oblasti ale nehraje chmel vedlejší roli, a tak si můžete pochutnat na Palačinkách s pivní marmeládou za 45 korun nebo na Žampionech smažených v pivním těstíčku za 105 korun. Přes poledne si navíc můžete objednat Polední menu za velmi přátelské ceny – do 100 korun.

Pivovarský dům je rozhodně ojedinělý podnik, který mohu doporučit každému pivaři, který rád objevuje nové chutě.

Zdroj: Topzine.cz

V posledních týdnech jsme vás s kolegou Václavem Sochorem provázeli pražskými minipivovary, kde jsme hledali neobvyklé speciály. Naše toulky přesvědčily snad alespoň nás o tom, že Praha je zaslíbená i těm pivům, která se nehonosí velkými neonovými reklamami.

Putování končíme v Pivovarském klubu v Křižíkově ulici (hned naproti Karlínskému divadlu). Nejde vlastně o minipivovar, i když i zde varna je. Zvlášť zapálení pivní fandové si zde mohou objednat vlastní třicetilitrovou várku, kterou jim z kvalitních surovin podle jejich přání uvaří profesionální sládek.

Piva všech barev

Hned při vstupu nás vítá moderní kultivované prostředí. Místnosti vévodí naleštěný čep, který denně nabízí šest speciálů. Stěny jsou lemovány policemi a ledničkami, ve kterých je v lahvích repertoár dalších dvou stovek piv. Ochutnat lze vedle specialit z našich pivovarů také zahraniční značky prakticky z celého světa.

Ochutnávka záleží i na síle peněženky - točená piva jsou v jednotné ceně 33 Kč za půllitr, láhvová až za 153 Kč za třetinku. V den mé návštěvy na čepu byly tyto speciály: tmavý ležák Eggenberg, nefiltrovaný Vsetínský Valášek 14°, tmavý Kaltenecker 13°, Harrach 14°, třináctistupňový Rambousek a tradiční nefiltrovaný Štěpán z Pivovarského domu. Mladý výčepní dokáže s výběrem poradit, sdělí informace jak o pivech, tak i o pivovarech. Na začátek jsem zvolil Štěpána, abych se mohl soustředit na další výběr.

Pub i sklepní restaurace

Obě prostory, jak horní část pubového stylu, tak i dolní klenutá restaurace, ve které nechybí ani čep se stejným repertoárem, jaký je o několik metrů výše, nabízejí dostatečně bohaté menu. O to se stará šéfkuchař Lukáš Fiala. I v poledne je nabídka teplých jídel hodně široká. Nechybí samozřejmě česká klasika, ale zaujmou i speciality jako uzená kachní prsa, nebo Mixed grill ,,Porter", což jsou tři druhy mas připravených na tmavém pivě. Navečer jsou v nabídce i speciality z grilu, jen trochu pozor při výběru - ceny jsou uvedeny za 1 gram, který stojí 1 korunu, takže je nutné trochu zapojit při objednávce kalkulačku v hlavě. Objednal jsme si na ochutnávku koleno bez kosti jako předkrm a k tomu českokrumlovský Eggenberg. Libové maso ani nepotřebovalo tak silnou pivní podporu. Za hlavní jídlo jsem zvolil jelení guláš - velká porce za 185 Kč. Kvalitní surovina a správně zvolené koření dodalo ten správný stupeň zvěřinové chuti. K tomu jsem zvolil čtrnáctistupňový Harrach, pale anglického typu. Nápoj silný, příjemně nahořklý. Na závěr jsem neodolal a ještě jsem vypil jednu třetinku piva od pana Rambouska s medovinovou vůní i příchutí.

Klub s programem a se členy

Když pan Aleš Dočkal klub před třemi lety zakládal, stanovil si jasný cíl: naučit hosty konzumovat pivo s grácií, dát mu v české gastronomii postavení, jaké si zaslouží, a členům umožnit získat takové znalosti, aby se orientovali v domácí i zahraniční nabídce. Proto vytvořil klubový program, do nějž se zapojily již dvě stovky členů. Každý měsíc probíhají klubová setkání, na která jsou zváni profesionálové z pivovarnického oboru i z gastronomie. Dle profilu společnosti, která se zde schází, se zdá, že záměr se daří plnit.

E15 hodnotí české restauranty a hospody

* Menu * * * *

* Obsluha * * * *

* Prostředí * * * *

* Sociální zařízení * * * *

* Ceny vyšší standard

* Celkový výsledek * * * *

Zdroj: E15.cz | Autor: Jiří Kolečko

Minulé měsíce jsme s Václavem Sochorem hodnotili nejdříve hostince v okolí metropole a poté dvě desítky luxusních pražských restaurací. K Praze však nedílně patří i tradice pivnic. V následujících dvou měsících bychom se proto rádi věnovali jedné specialitě, která udává trendy v pivní kultuře posledních let. Provedeme vás po pražských minipivovarech, které tvoří vesměs atrakci, kam stojí zato zajít s přáteli, kolegy i hosty.

První zastávkou při hledání pivních speciálů vařených v domě je Pivovarský dům v Ječné ulici. Byl otevřen právě před deseti lety a za tu dobu se stal určitým měřítkem pro podobné lokály nejen v Praze. Zkušenému praktikovi i teoretikovi Aleši Dočkalovi se podařilo, že se pod jeho vedením stala restaurace průkopníkem nového přístupu k českému tradičnímu nápoji, když se snaží vzdorovat masivním kampaním velkých výrobců, kteří představují pivo jako nápoj fotbalových fandů a chlapáků, kteří si neberou servítky.

Vkusně a jednoduše

Již samotné prostředí Pivovarského domu působí vyváženě, nenavozuje asociace na staré výčepy. Vkusná, ale jednoduchá výzdoba a dominance v podobě minipivovaru a velkého baru s rozlehlou výčepní stolicí. V zadní části restaurace je pak klasické restaurační uspořádání.

I když jsem navštívil restauraci již po době obědů, všechny stoly byly obsazené, a dokonce se tvořila fronta zákazníků, kteří čekali, až se uvolní místo. To je signál, že již existuje nová klientela milovníků piva, která vyžaduje jiný standard, než se obvykle nabízí. Pro profit podniku je to určitě příjemné zjištění, ale pro obsluhu značný nápor, který však zvládá s grácií a úsměvem.

Hlavní tahák

Je jím samozřejmě pivo. Pivovarský dům nabízí minimálně osm druhů piva. Kromě ,,Štěpána", světlého a tmavého klasického českého ležáku, z pípy tečou originální speciály, jako je například pivo pšeničné, kávové, višňové, kopřivové, banánové, a jako pivo měsíce se v září čepovalo borůvkové. Celou aktuální nabídku je možné přechutnat v kaskádě decových skleniček. Na začátek jsem zvolil pivovici - destilát, který dodává pivovar Černá Hora v síle 40 procent a 50 procent.

Pohled na vkusný jídelní lístek, který má každý host k dispozici před sebou na stole, má sympatickou skladbu české klasiky i lehčích jídel. Zeleninové medailonky, brokolici s máslem, vegetariánský talíř či zeleninové rizoto s parmazánem návštěvník v restauraci, která nese v názvu pivo, asi nečeká.

Já jsem se soustředil na jídla, při jejichž přípravě nachází uplatnění právě pivo. Žampiony smažené v lehce navinulém pivním těstíčku byly výtečné a ocenil jsem, že na jídle nezbyly nepříjemné stopy po smažení. K zapití jsem si vybral třetinku pšeničného piva.

Klasika i překvapení

Pro hlavní chod jsem zvolil zvěřinové ragú na porteru s kroketami. I když jídelní lístek nabízí standard nebo lux, kdy u luxu je dvojnásobná porce masa, v tomto případě byla standardní porce o váze 150 gramů více než dostatečná. Váhal jsem při výběru piva, nejdříve jsem ochutnal višňové, které však v dané kombinaci bylo hodně aromatické, nakonec se ukázalo borůvkové jako to pravé. Jen symbolicky jsem ochutnal palačinky s pivní marmeládou a k tomu si vybral koktejl Šárčiny vnady, což je pšeničné pivo posilněné medovinou.

Dají se ochutnat i další zvláštnůstky, například i pivní sekt Šamp, ale to je na odpolední dobu pro jedince už moc. Ve vzácných volnějších chvílích je možné i vyslechnout odborný výklad přímo u varny, pro vážné zájemce je výhodnější se dohodnout předem. Celkový dojem z návštěvy Pivovarského domu je: ,,české pivo jinak".

E15 hodnotí české restauranty a hospody

Menu * * * * 1/2

Obsluha * * * * 1/2

Prostředí * * * 1/2

Sociální zařízení * * *

Ceny: vyšší standard

Celkový výsledek * * * *

Zdroj: E15.cz | Autor: Jiří Kolečko

Pivní kuriozity. Správné chlazení. Jak často čistit trubky... Hostem našeho ON-LINE rozhovoru byl pivní expert.

Na vaše otázky odpovídal v neděli večer majitel Pivovarského domu a klubu Aleš Dočkal.

Říká, že "pivní pupek" nevzniká díky pivu, ale jídlem, které k pivu sníte. "Pupek dělá jídlo. Zkuste se měsíc živit pivem (bez jídla) bez jakéhokoliv omezení, určitě Vám pupek nenaroste - pokud už ho nemáte", píše doslova.

Prozradil také, jaká by měla být správná teplota: "Ideální je 7°, méně by to opravdu být nemělo - pivo se pak ochuzuje o spoustu chutí a vůní."

V Česku seženete na 480 druhů piv. Náš host ví, že se dá načepovat i pivo, které má grády. Třiatřicetistupňové pivo se jmenuje X-BEER. S pivem se dají provádět i další alotrie. Takový pivní sekt zatím věhlasu šampaňského nedosáhl. Co není, může být!

Už od rozpadu Československa jsme v pití piva rekordmany. Se spotřebou zhruba 160 litrů na osobu za rok s náskokem vedeme před druhými Iry se 130 litry a třetími Němci se spotřebou 115 litrů.

Karel, Příbram:

Které pivo vám nejvíc chutná a proč?

Dobrý večer všem. Této otázky jsem se obával, ale čekal jsem ji. Opravdu mám nejradši našeho světlého Štěpána z Pivovarského domu, ale to zní jako reklama. Z Českých piv je jenom jedno, kterému se pokud možno vyhýbám. Jinak mám obecně raději ležáky (11-12) než výčepní piva (9-10), občas rád ochutnám nějakou polotmavou 13 - těch je naštěstí hodně, z cizích nějakého belgičana nebo pravý ale.

Pavlína, Cheb

Je pravda, že mě po pivu mohou narůst větší prsa?:-)

Budete-li pít pivo, budete mít nejspíš hlad. budete-li hodně jíst, nejšpíš přiberete. Když přiberete, nejspíš i v žádané partii. Jinak ale souvislost mezi pitím piva a bujným poprsím neexistuje, to patří do říše pivních pověr.

Helmut:

Chutná vám Radler, tj. pivo se Spritem?

Za horkých letních dnů, obzvláště při putování na kole nebo v práci občas piju "kyselého radlera", t. j. se sodovkou. Limonády ale nepiji, tudíž si je nedávám ani do piva. Pivním mixům všeho druhu ale fandím a nad milovníky radlera neohrnuji nos.

Česťa z Prahy:

Kolik piv jste vypil ze den?

Za bujarého mládí jsem občas vypil i víc piv na jeden zátah, ale to mne už dávno přešlo, nepiji pivo na počet.

masterbeer:

Chci se zeptat na jaké místě v pití piva je USA.

Přesné pořadí nevím, nejspíš to bude někde na internetu. Ale pije se tam piva hodně, bohužel drtivá většina piva "výrobně levného", ačkoliv se v USA dá najít obrovské množství opravdu úžasných piv.

bruchy:

Dobrej den, kolik jste vypil druhů piv? A které je nejlepší?

Záznamy si nevedu, ale určitě jsem už ochutnal již stovky druhů, koneckonců jich v jedné z našich restaurací, v Pivovarském klubu, máme minimálně 200. Které je nejlepší - viz předchozí odpověď.

Tom Kropil

Tloustne se po pivě nebo ne?

Po pivě ne. Po jídle, které k pivu sníte.

alfonsblecha

Nejlepší pivo bývá když teče! Ale jinak asi čepované tj. jasné ... !

Nerozumím přesně otázce. Ale u nás samozřejmě platí, že čepované je nad láhvové. V jiných zemích to ale může být jinak. V USA "znalci" upřednostńují lahvové před točeným

Ladislav B.

Dobrý den, dá se chmel nahradit i jinou surovinou?

To se zkoušelo odpradávna, včetně netopýřích křídel. Píseň "Pijme pivo s bobkem" také nevznikla jen tak. Ale chmel je chmel, to se koneckonců uzákonilo již v r. 1516 (Reinheitsgebot).

Kocour:

Dobrý den, chtěl bych se vás zeptat, jestli už jste zkusil Varnsdorfského Kocoura, kterého vaří nejmladší sládková v České republice.

Nejen pil, ale dokonce jsme ho točili v Pivovarském klubu v Karlíně. Ta mladá dáma má opravdu slibnou budoucnost...

Zdroj: TN.cz

Neuvěřitelné! České pivo u nás pomáhá vařit Japonec. Shoji Yoshikawa (60) přijel do Česka jako turista, místo prohlídky pražských památek ale dva měsíce objížděl pivovary po celé zemi. Do našeho piva se totiž zamiloval.

Když bývalý manažer nemocnice v Kjótu Yoshikawa loni poprvé ochutnal české pivo, rozhodl se, že úplně změní svůj život. „Přišel k nám do Pivovarského domu a zajímal se o pivo. Dal jsem mu průvodce po pivovarech a on je celé dva měsíce poctivě objížděl,“ popsal Václav Potěšil z Pivovarského domu v Ječné ulici. Letos v lednu se nadšený Japonec vrátil a začal se svůj oblíbený nápoj učit vařit...

Zdroj: Aha

Unikátní nabídka - Mikropivovar v Pivovarském klubu

Jednotlivcům a malým skupinkám do počtu 5 osob nabízíme ojedinělou možnost uvařit si na našem zařízení své vlastní pivo.

Můžete se rozhodnout pro pivo těchto základních typů:

Světlý ležák 11° – 12°

Tmavý ležák 11° – 13°

Granát – polotmavý ležák 11° – 13°

Pšeničné pivo světlé 11° – 13°

Pšeničné pivo tmavé 11° – 13°

Stout (pivo anglického a irského typu) 11° – 15°

Bitter ale (typické anglické pivo) 12° – 14°

Výsledný objem várky: 30 l piva. Základní parametry - hořkost, barvu a stupeň prokvašení - je možné upravit podle Vašich představ.

Tato služba zahrnuje:

Potřebné suroviny, použití zařízení a spotřebu energie nutné pro uvaření a následné technologické procesy výroby piva

Odbornou asistenci při vaření piva (1 den)

Následnou péči o výrobek v průběhu kvašení a dozrávání (několik týdnů)

Možnost využití prostoru restaurace pro konzumaci hotového piva ve skupině přátel do počtu 30 osob v dohodnutém termínu.

Konzumaci jídla a nápojů v průběhu vaření

Degustaci různých typů piva s odborným výkladem

Zajímavosti z historie a současnosti oboru

Pamětní certifikát

Zaváděcí cena:

1. osoba 9000 Kč, každá další osoba (max. 4) + 1500 Kč

Bližší informace na tel. č.: 222315777, 296216666.

Zdroj: Pivovarský klub

Není v Praze zrovna běžný úkaz, aby si pivnice byla zároveň pivovarem. Proto Praha - Pivovarský dům v Ječné ulici neměl šanci uniknout našemu hodnocení.

S lákavou vidinou půllitru lahodného nefiltrovaného "domácího" piva jsme bystře rázovali vstříc pražské raritě. A pivo nás nezklamalo...

Pivovarský dům naleznete v Ječné ulici necelých deset minut pěšky z Karlova náměstí.

Pro ty, kteří přijedou tramvají, je cílovou stanicí Štěpánská. S parkováním je to v této oblasti poněkud složitější, proto doporučujeme auto raději nechat doma.

Pokud vystojíte frontu tvořenou turisty před vchodem, dostanete se do místnosti s výčepem obložené tmavým dřevem.

Protože tato místnost je určena nekuřákům, ti z vás , kteří si k pivu rádi zapálí, budou muset přejít do zadní místnosti za chodbou s toaletami.

Místnost je poněkud méně útulná, nicméně ve stále plném Pivovarském domě budete rádi, že můžete usednout alespoň tam.

Interiér celé restaurace je vyzdoben starožitnými i novějšími pivovarskými proprietami a na první pohled výzdoba působí vkusně a domácky. Na druhý pohled bohužel zjistíte, že tu něco chybí.

A než se usadíte u svého stolu, zjistíte, že je to atmosféra a že jste se ocitli v podniku, kde se protáčejí turnusy turistů, kteří návštěvu Pivovarského domu měli patrně v programu zájezdu od svojí cestovní kanceláře.

Dlužno podotknout, že když jsme navštívili Pivovarský dům, byli jsme jedinými Čechy v celé pivnici, která zněla jen a jen bujarou ruštinou.

Jaká je nabídka?

Nabídka nápojů je orientována navýsost pivařsky.

Objevují se zde nápoje jako banánové, višňové či kávové pivo v ceně 35,- Kč za třetinku.

Pokud oslavujete, můžete si dát pivní sekt (0,5l za 60kč), a jestli jste na tvrdší, mohla by vás uspokojit třeba 50% pivovice (55,- Kč).

Z klasických piv je však v nabídce jen světlé a tmavé pivo vlastní výroby.

Nefiltrovaný a nepasterizovaný Světlý ležák za 35,-Kč byl opravdu lahodný a myslím, že představuje příjemnou změnu i pro zapřísáhlé "plzničkáře" .

Pivo si můžete objednat také do jakéhosi skleněného válce zvaného "žirafa", kam se vejde osm piv, která si můžete vlastnoručně čepovat přímo na stole.

Již poněkud méně nás zaujalo višňové pivo, které jsme zařadili do kategorie "pseudopiv" dobrých k ochutnání maximálně tak jednou za život.

K pivu jsme si z poměrně pestré nabídky malých jídel vybrali pivní sýr (45,- Kč) a klobásu na pivu (55,- Kč).

Pivní sýr byl sice dobrý, ale téměř mikroskopické množství přiložené hořčice, cibule a papriky mi vyloudilo na tváři nevěřícný úsměv.

Klobása v pivní omáčce více než cokoliv jiného připomínala lečo z konzervy a v žádném případě ji nedoporučujeme.

V plné restauraci jsme byli obslouženi relativně rychle a slečna, která roznášela pivo, byla komunikativní a chovala se mile.

Snad jenom na placení jsme museli čekat poněkud déle, než bychom očekávali. Celkový dojem z obsluhy byl však kladný.

Turistická atrakce nebo pivnice

Pivovarský dům zdaleka nedostál našim očekáváním a více než o podnik, kam byste si zašli na pivo s přáteli, se jedná o jednu z pražských turistických atrakcí.

Zdejší pivo ale rozhodně stojí za ochutnání, a pokud jste zvídavější typy, může pro vás být zajímavá také prohlídka pivovaru, kterou Pivovarský dům svým hostům nabízí. (Gurmán)