Ač pravidelným čtenářem, nikdy jsem nepsal. A asi bych to ani teď neudělal, kdybych nechtěl ostatní čtenáře varovat. Musím ovšem přiznat, že je to kolektivní dílo mé a mých kamarádů. Dostala se mi nyní do ruky nejnovější pivní ročenka a tímto chci varovat čtenáře, aby nepodlehli tak jako já a nenechali se napálit ke koupi tohoto doslova paskvilu. Už jenom formát vzbuzuje nedůvěru, je to velká plachta, neskladná, nikoli brožurka do tašky, o 68 stranách. Proč takový? Ale to by se snad i dalo odpustit, kdyby obsah byl čtivý.

Ovšem to, co vylezlo tentokrát z dílny pana šéfredaktora, je hlubokým zklamáním. První polovina ročenky se nese v duchu reklam, PR článků na nejrůznější podniky spojené s pivem (Žatecké chmelařství, Selgen atd.), přežvýkaných tiskových zpráv, které jsme si mohli přečíst nejen na tady, ale i v početném denním tisku. Téměř všechno od jednoho autora. Zbytek tvoří nesourodá směsice, opět vesměs nečtivých článků.

Pan Holoubek se opět chlubí svým kolovýletem po krajích českých, ale koho zajímá, že musel stihnout 120 km penzum za den. Méně by bylo více v tomto případě. To, že do sebe někde hodili pivo (pitelné, nepitelné) a honem museli pospíchat dál, aby všechno stihli, asi kromě něho nikoho nezajímá. Kde jsou v této ročence čtivé články o minipivovarech? Všeradice? Ale ty snad byly daleko lépe a čtivěji popsány v některé z ročenek minulých. Kde jsou články od pana Rosti, paní Jany, které se tak krásně četly. A to by se našli i jiní autoři, na které si momentálně nevzpomínám, kteří mají co říci. Těch pár článků, které se opravdu dají číst s potěšením, zejména ty o historii, ale i pár dalších (Pivovarský klub, domovarníci, něco málo mini, včetně létajících) rozhodně reputaci toho vskutku mizerného počinu nevyváží. Takže, pokud příště, tak rozhodně ne takto!

Tomáš Janků