Proběhlo, jak znalci jistě vědí, v sobotu 21. května v Černokosteleckém pivováru. Akce, nejen dobrého piva, ukázek řemesla bednářského, ale hlavně setkávání pivovarských i dobré pivo milujících lidiček z různých koutů naší vlasti. A vzájemném povídání a vyměňování si zážitků - o tom to bylo. Bohužel, ne tak letos. Pořadatelé dali na „hlas lidu – hlas boží“ a již krátce po poledni už nebylo v areálu slyšet vlastního slova. Ano, i zde převládl nešvar pivních festivalů – neartikulovaný řev béčkových, či kdovíjakých kapel, přehlušoval ten genius loci, který v Kostelci vždy vládl. Kapely, když si je lid žádá, proč ne? Ale zde bylo dobrým zvykem, že v hodinách brzce odpoledních se předváděly dětské soubory, dudáci (pokud si to dobře pamatuju) apod. Zkrátka – klid a pohoda. Milovníci něčeho ostřejšího přišli na své až v podvečer. Inu, kostelečtí jsou živi nejen turisty, tak chápu jejich rozhodnutí, ale už to není o tom povídání s kamarády, ale co nejrychleji ochutnat sortiment a prchnout s povídáním na klidnější místo.

Ale vraťme se k pivu, pro které tam přijíždíme. Jako všude jinde, i zde se daly popít moky vynikající, průměrné i ty, hodné zkanalizování. Mezi kategorii první patřily, kromě piv z domácího pivovárku Šnajdr, výroční Únětice 10,7°, 11° Summer ale z pivovaru Hasič v Bruntále, 11° sv.ležák Rohan z Rohova, či belgický double z Lobče.. Na opačné straně stupnice bezkonkurenční místo zaujal Horehleď 12° sv.ležák z pivovaru Hrádek Slavičín, jakož i Pazdrát 12° sv.ležák z pivovaru Chříč. Ochutnali jsme, ve dvou, celkem 12 piv, mimo vyjmenované vcelku nic jiného nepřekvapilo, ať už kladně, či záporně, prostě standard. Vzhledem k omezenému počtu píp piva postupně rotovala, takže ne vždy byla na čepu všechna na seznamu uvedená. Pivo, které bylo s napětím očekáváno, byl první pokus lobečských o witbier. Nakonec jsme se ho přece jenom dočkali, na rozdíl od samotného sládka, který byl odvelen v rámci rodinných povinností. A vůbec nebylo špatné, dobrý letní mok k zahnání žízně.

Třešničkou na dortu byla výstava obrazů známého malíře Pavla Jákla. Svým mistrným štětcem ztvárnil některé pivovary v jejich historické podobě a na návštěvnících bylo hádat, o který pivovar jde. Netuším, jestli někdo poznal všechny, já osobně si myslím, že jsem poznala tři zobrazené. Třeba nám to Pavlík někdy odtajní.