Bon na Žižkově

Na Žižkovské pivobraní jsem mazal hlavně kvůli Bonu. Ještě jsem jej nepil. Neváhal jsem a vyrazil hned v pátek. Minul jem první velkostan afričanů a za ním s potěšením registroval svatostánek Krakonoše z Trutnova, který měl v nabídce i kvasnicové. Vedle byli platanoví hoši z Protivína a dále: skutečně, BON z Valašska. Byla u něj zdaleka největší fronta. Přičítal jsem to tomu, že fajnšmekří se slétli jako švábi na pivo, vždyť je to patrně poprvé, co BON přijel za pražany ...

Valaši dorazili do Prahy

Ale nebylo tomu tak, nešťastná šenkýřka čepovala z jakési vedlejší nouzové pípy, ta hlavní nefungovala a ta náhradní, ta pivo nečepovala, nýbrž pouze cmrndala ... Zaslechl jsem něco o tom, že teď pomůže jen elektrikář. Obrnil jsem se trpělivostí, já prostě BONa ochutnám, prý patří k těm lepším z nejlepších. Hoši z fronty přede mnou postupně odpadávali, inu, metropole oplývá spíše stresovanými, netrpělivými a občas pohříchu netolerantními konzumenty vychovanými fastfoody. Ano, chvilku to trvalo, ale dostal jsem na požádání i tácek a to zdarma a to pivo činilo své pověsti, jež jej předchází, skutečně čest. Byť nacmrndáno, bylo velmi dobré, takové pravě klasicky pivní, mírně svěže hořké.

Žatecký pivovar

Dal jsem ještě Žateckou jedenáctku, poněkud sladší, avšak samopicí pivo. Samotného mě překvapilo, jak rychle do mě nateklo. Je to prostě ten druh piva, jemuž se do Vás chce ...

Polotmavá Rohozecká jedenáctka byla dobrá, ale tak na jeden kus, přišla mi sladká poněkud příliš, dostal jsem po ní chuť na něco hořčejšího, ale počítám, že takové pivo bude velmi chutnat ženám, které proti pivu netrpí nesmyslnými předsudky.

Pohoda, klídek a Skaláček

Svou chuť na hořkost jsem řešil koupí Bakaláře, světlé dvanáctky. Minulý týden jsem projížděl obcí Pavlov, hned za Prahou na staré Karlovarské silnici a nevěřil jsem vlastním očím: až téměř na konci obce směrem na Vary, byl malý podnik s názvem Samovar a tento podnik na svých poutačích prezentoval, že je tam ke koupi kvasnicový Bakalář. Vlezl jsem tam. Byl to krámek příjemný a plný netradičního zboží, většina byla ze zemí bývalého CCCP. Limonády z Lotyšska a Běloruska, rybí konzervy z Estonska, ruský kvas, ruská piva, polévky a vůbec spousty potravinářského zboží z východu. Měl jsem z toho pocit, že je na čase s ekonomikou těchto států počítat, stejně tak si uvědomit, že nejen Campbell, Bonduelle či Novaco umí vyrábět kvalitní potraviny.

Rakovnický Bakalář

Bakaláří kvasničák stál pouhých 15 korun a byl prostě akorátní. Vyprávím Vám to proto, že nejvíce mě nakonec "rozstřelila" slovansky příjemně kyprá, milá dáma v letních šatech se silným ruským přízvukem. Mluvili jsme spolu o pivu. Není důležité, jakým jazykem či přízvukem kdo mluví, ale jak mluví. Čeština té dámy byla roztomilá. Vysvětlila mi, že Bakalář je záležitost ruského kapitálu, vlastní jej Rusové a většina produkce směřuje do Ruska. Kde se v Rusku objeví na pivních soutěžích, tam vítězí, vloni se tak stalo v Soči a v Moskvě. Tyto její informace jsem schválně ověřil na etiketách bakalářích lahváčů, a jo, chlubili se tam těmi medailemi.

Pivní Žižkov

"Víte," pravila mi dáma,"my v Rusku máme v pivovarech českou technologii, většinu pivovarů jsme si za socialismu nechali postavit Čechy a když je nyní rekonstruujeme, zavoláme si Čechy ... Vy v Čechách jste svou technologii vyměnili za Německou a dřívější skvělé Krušovice nyní chutnají jako voda ochucená lihem, no hrůza ..." Pak vyjádřila názor, a byla při tom smutná!, že dnes je v Rusku většina piv lepších než v Česku ... O Bakalářím kvasničáku pak řekla, že je v Čechách k mání na třech místech, na ruské ambasádě a v jedné ruské restauraci v Praze a pak u ní v Pavlově, kde je nesrovnatelně levnější. A že sládka si Ruští majitelé zlanařili z Plzně ... Načepovala mi do 5-ti litrové lahve od vody, přidala mi tácky a doprovodila mne až k vozu ... říkal jsem si, jaká je škoda, že posledních padesát let Rusové nevyváželi např. takové dámy místo těch velmocenských ambicí .....

Krakonoš a Platan

Když jsem tedy na Žižkově kupoval Bakaláří dvandu, ověřoval jsem si u chlapců výše uvedené informace. Vše potvrdili a byli poněkud zaskočeni kvalitou mých informací. Dvanda byla akorát, přemýšlel jsem o panslavismu a o tom, že Českým pivem by se možná mělo nazývat jen něco, co je vyrobeno v Česku, z českých surovin a v technologickém nádobíčku vyrobeném v Česku, alespoň něco vyrvat globalizaci ze spárů ...

Dal jsem si na závěr kvasnicovou dvanáctku z pivovaru Klášter, mou oblíbenou. Má zvláštní doznívání. Nevím, k čemu tu chuť přirovnat. Kdysi, jako teenager jsem s babičkou dělával šampus z květů Černého bezu. Když piju kvasnicový klášter, v tom doznívání je nádech chuti toho šáňa a těch let ...

Středočeské pivo Klášter

Na druhý den jsem měl sraz s Tomem, příjemným jihočechem, který mi nedal jinou šanci než jej mít rád. "Musíš ochutnat BONa a kvasnicový Klášter, Rohozec a Žatec, též Bakaláře ...!!!"

Byli jsem tam v sobotu již v jednu. A do pěti. Za celou tu dobu se ve stánku BONa nikdo neukázal. Asi ani elektrikář nespasil organizačně nezdařenou akci. BON prostě v sobotu nebyl, jedenáctka ze Žatce také ne a na jejich třináctistupňovou Baronku jsem v tom horku prostě rezignoval. Rezignovali jsme i na pivovarskou Baštu Vrchlabí, nelíbilo se mi, že napsali "kvasnicové 30,-", protože neuvedli co to je, jestli dvanda nebo co a byli ze všech nejdražší. Měli pěkné lahve, ale chtěli za jednu i 170,- Kč ..... To pivo znám a není špatné, ale na Žižkově jsem cítil od nich jakoby business víc než pivko ...

Medvěd až z Krkonoš

Jinak Rohozec jedenáct světlá pak řezané, kvasnicovej Klášter, pak opečená papriková klobása, řezanej Bakalář, kvasnicovej Krakonoš - zde bylo poněkud více kyselosti z kvasinek, pivo bylo patrně prokarbované dopravou, ale zvyklo se na to rychle a dobře a já, neb měl jsem Krakonoše v kvasnicové podobě poprvé, dal jsem si i druhé na cestu. Do toho Flaming Cocks dokazovali, že jsou ve vynikající rockové formě ....

I kultůra byla ...

Zůstala jen lítost, že Tom, přišedší na slavnosti až z Budějic, neochutnal BONa ...

Šli jsme z Vítkova pěšky na Florenc, nad hlavou monument, kde lehával balzamovaný Kléma, šli jsme parkem, kolem Muzea vojenské historie, T-34 na nás hrozil hlavní a dole, na Florenci, jsem si vzpomněl!!!!

Nabídka v PKK je impozantní

"Tome, tady kousek je pivní klub, kdy ti jede autobus?"

"Za hoďku!"

"Tak pojď!"

Pivovarský klub, plný lahví, měli i nejsilnější české X-Beer 33 a garantují na čepu 6 druhů z malých českých pivovarů. Tom zjihnul.

Výčep v PKK

"Hele, oni dneska mimo jiné čepují toho BONa!!!!!" a tak proběhl kvasnicový BON a Májový kvasnicový ležák z Dalešic. Tom běžel na autobus a já zakončil pivní den Závišem z Poličky ... Všechna tato piva bych mohl pít stále, už aby krom vodáren zavedli do baráků trubky i malé pivovary ...

Konečně BON

Konečně BON

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 9393x] [17. červen 2007]
[Pivní slavnosti] [comments: 2] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře