Reklama na PI Reklama na PI Rastal

Za dobrým pivem do garáže? Proč ne

Slavnosti piva, pivní slavnosti, dny otevřených dveří ...


verze pro tisk

Za dobrým pivem do garáže? Proč ne

Za dobrým pivem do garáže? Proč ne

Že obyčejná garáž nemusí býti jen úschovnou aut či věcí s auty souvisejících, tak o tom jsem se přesvědčil právě 18. dubna t.r. Tou dobou se totiž v Ostravě - Martinově konaly v garáži zvané „Rock & Roll Garage “ pivní slavnosti. A nutno říci, že ne ledajaké. Na třináct „mini“ v jedné hospodě, i když v průběhu několika dní, prostě jen tak nenarazíte...

Qásek a Slezan – dvě piva, která jsem dosud neochutnal a která mě vlastně do Ostravy dostala. Ne že by zbytek nabídky nezněl taky lákavě, ale až na pár jsou to piva pro mě velmi dostupná a nemusím tak na ně jezdit přes půl republiky.

Dle plánu se mělo jednat o akci třídenní (17.-19. 4.) a původně jsem si i usmyslel, že bych dorazil už v pátek a z pátku na sobotu někde přespal. Z toho však nakonec díky nečekanému minisrazu spolužáků z „gymplu“ – jak jinak než u točeného Šeráka a kupodivu velmi dobrého – nakonec sešlo a já tak na výlet vyjel až v sobotu ráno.

Rock and rollová garáž
Rock and rollová garáž

Protože to v Ostravě moc neznám a jediné, co jsem si z pozvánky na tuto akci pamatoval, bylo to, že se koná na konečné tramvaje č. 4, vystoupil jsem omylem až na „hlavním“ a jel tak potom zbytečně zpátky ku Svinovu a teprve pak do Martinova. Půl hodiny cesty navíc nepotěší nikoho, ale naštěstí nebylo kam spěchat, tak to nakonec ani tolik nebolelo.

Jsem tu dobře
Jsem tu dobře

Je 9:10 a jsem na místě. Kousek od zastávky reklamní cedule na danou garáž, žel šipka ani jak je to daleko nikde. Ptám se tedy jedné paní a ta mě posílá do cca sto metrů vzdálené budovy, kterou by kvůli její velikosti přehlédnul skutečně málokdo... :-)

Na dvorku zvané terasa klec a v ní prasátko střední velikosti. Kolem poskakuje asi šest lidí a diví se, cože tady dělám už v devět, když slavnosti začínají teprve v jedenáct. Když však chlapům vysvětlím, že jsem to nevěděl, neb na plakátu zvoucím na tuto akci nic o 11:00 psáno nebylo, jeden z nich na mě: „Máš foťák?“ „Jo,“ odpovídám. „Tak budeš aspoň fotit a pak nám ty fotky pošleš...“

Pašík už to má spočítaný
Pašík už to má spočítaný

Zabíjačka začíná. Chasa posilněná tradičním předzabíjačkovým panákem „slivky“ (řezník samozřejmě nic nepil) se jímá svých rolí – jeden uvazuje čuníkovi lano na nohu a zbytek se jej snaží dostat ven z klece. Že bude prase takhle řvát, to jsem vážně nečekal. A to jsme těch prasátek doma taky něco odchovali. Ale každý se holt před smrtí chová jinak. Někdo je s tím smířen, jiný zase vyvádí. Jako u lidí.

Jedna rána z pistole a pašík to má za sebou. Jak tak koukám, tak pro mnohé z řezníkových pomocníků je to první zabíjačka v životě, neb nevědí, jak se k praseti postavit a jak jej zpacifikovat. Ale není se čemu divit. Ač Martinov vypadá na to, že tady takříkajíc chcípl pes, městský duch se přeci jen nezapře.

Za chvíli už budou zabijačkové pochoutky
Za chvíli už budou zabijačkové pochoutky

Detaily zabíjačky nicméně přeskočím, neb že se musí čuník vykrvit, zbavit štětin, pověsit, vykuchat či lépe řečeno vykolit a následně rozporcovat, je jasné snad každému. Zastavím se tedy pouze u toho, co mě zaujalo, a sice u dodatečného opalování štětin plamenem. S tím jsem se totiž dosud nesetkal. U nás na dědině to řezníci dělávali vždy ručně a nějaké vymoženůstky tohoto typu nikdy nikomu nepřišly na mysl. Ale možná to bylo jen tím, že většina zabíjaček se konávala na místech, kde bylo zvýšené nebezpečí požáru. Nebo to bylo z úplně jiného důvodu. Těžko říci.

Výčep na terase
Výčep na terase

Je půl desáté, prasátko na kousky a jeho první části už v kotli. Brzy budou k mání ovar s ovarovkou a časem i jitrnice, jelita a bouřka. To se mě však netýká, neb kromě masa a vařeného srdce z vepřového nejím vůbec nic, a tak se jdu věnovat tomu, kvůli čemu jsem do Martinova přijel, tedy pivu. Mám-li být přesný, touto dobou jsem měl vlastně už abstinenční půlhodinku, neb venku na terase byly k mání pouze čtyři druhy a ty já už měl dávno v sobě. V třetinkové podobě, to se rozumí.

Začínal jsem velmi luxusní světlou 13kou Slezanem, která znamenala mé vůbec první seznámení se s touto značkou, a musím říci, že tak velký pocit blaženosti, který ve mně toto pivo na první ochutnání zanechalo, jsem dlouho nezažil. Takže gratuluji, pane Binare, světlé vážně umíte.

Druhým ochutnávaným byl světlý Lipník. Pivo chuťově jakoby po starých kvasnicích, takže nic moc. Když jsem ho pil loni u Pavlíka v Obžerství a předpředloni v lipnickém GEMu, bylo to prostě jiný „kafe“. Ale vím, že ne každá várka se povede, tak snad budu spokojen někdy příště.

Výčep z Oslavan
Výčep z Oslavan

Následovala „Černá kráska“ z Oslavan a říkám: mňam! I tady jsem byl totiž velmi spokojen. Takže nejen tmavé Koutské, Herold či Dáča, ale i tmavé z Oslavan je tím, co mě dokáže mezi tmavými u nás zaujmout.

Posledním z piv tou dobou nabízených na terase (kromě Lipníka se jednalo o nevytočené zbytky z pátku, po jejich dotočení měl byl naražen i olomoucký Moritz) byla tmavá 14ka Slezan. Po velké spokojenosti s jeho „světlou verzí“ jsem očekával totéž i v tomto případě, žel nekonalo se. Pivo extrémně karamelové, zápach po lihu či spíše po slivovici. Chvílemi jsem si dokonce myslel, že by se mohlo jednat o to jejich švestkové pivo, ale od této myšlenky jsem nakonec upustil. Několik švestkových – i když z jiných pivovarů – už jsem okoštoval a tohle mělo se švestkami vážně pramálo společného.

Ještě je zavřeno
Ještě je zavřeno

Půl hodiny do oficiálního otevření garáže a já se dávám do řeči s jedním človíčkem, z něhož posléze dostávám, že přijel až z Plzně. Že prý viděl upoutávku na tuto akci v televizi a hodně ho to zlákalo. A když už sem měl cestu, tak vyjel už v úterý, aby po cestě omrknul co nejvíce moravských „mini“. Prý tyhle výlety dělá často, neboť toho jejich G už má plné zuby a když prý si chce na pivu pochutnat, musí ven z Plzně...

Garáž je konečně otevřena a já bez placení vcházím dovnitř. Ne že bych nebyl ochoten zaplatit, ale tou dobou se prostě vstupné nevybíralo. Žádná hudba, žádné atrakce, prostě jen takové pivní slavnosti domácího typu, nebylo se tedy čemu divit. Říkám si „konečně akce, kde člověk neplatí za něco, po čem netouží“ a usedám k prvnímu z barů.

Už mi točí velkého Garážmistra
Už mi točí velkého Garážmistra

V nabídce zdejší mutace Qáska zvaná Garážmistr, dále pak PU, Radek, Birell a Kofola. A i když si myslím, že Kofola je v mnoha ohledech lepší než lecjaké pivo (i když třeba ne tolik zdraví prospěšná), poručil jsem si bez váhání Garážmistra a výjimečně v půllitrovém provedení. Pár prvních doušků a můžu konstatovat jediné: to pivo nemá chybu a hned dávám pro jistotu ještě jedno malé, abych se v mém úsudku ujistil. A nemýlil jsem se. Pivo opět špičkové.

Jirka Štverka, sládek z Biovaru
Jirka Štverka, sládek z Biovaru

Jak si tak sedím u baru, kolem mne několikrát proběhne človíček, kterého znám z nedávné společné exkurze v Nošovicích a jímž není nikdo jiný než samotný Jirka Štverka z Qásku. Zdáli ho zdravím, žel on si na mě očividně nepamatuje. Osmělím se tedy a jdu blíž, abych se mu připomenul a současně mu pochválil jeho skvělého Garážmistra. Využívám příležitosti a ptám se ho, co on tady. Celou dobu jsem si totiž myslel, že tuhle akci pořádá pouze Marcel Lesník řečený Woodman, ale z Jirkových slov jsem pochopil, že mu s organizací tak trochu pomáhá. To už však Jirka zase někam odbíhá a já se odebírám na další degustační štaci.

Stánek se suvenýry
Stánek se suvenýry

Beru to ještě přes stánek se suvenýry, kde kupuji pár sklenic Slezanů a Qásků do sbírky, k tomu beru nějaké reklamní letáky pro sebe a pro kamarády z rakovnického klubu a v neposlední řadě vyplňuji pivní kvíz, v němž mě zaujala především otázka „Co nejvíce škodí průmyslově vyráběným pivům (Gambrinus atd.)?“ s následujícími možnými odpověďmi: a) ředění vícestupňového roztoku metodou HGB, b) zkrácená doba ležení, c) pasterizace a prodlužování trvanlivosti. Která že z odpovědí je asi ta nejsprávnější? Tipněte si. :-)

Výčep v garáži
Výčep v garáži

Druhý bar má stále ještě zbytky ze včerejška, tj. Zvíkov v trojím provedení, což mě samozřejmě nijak neláká (v Praze, kde se přes týden pohybuji, je poslední dobou velmi „přezvíkováno“ a toto pivo pro mě tudíž ztrácí punc zajímavosti), a tak pokračuji v cestě k třetímu baru.

Tam 12ka Qásek a k tomu i jeho desetistupňové provedení v podobě dubnové novinky zvané Hejkal. Za pípou číšník Tomáš, který prý jinak normálně dělá v Hobitovi, jenž je dnes kvůli této akci zavřený, a také sličná a určitě i velmi chytrá (zrovna se učila optiku na zkoušku z fyziky, tak jsme se dali do řeči a já zjistil, že už o tom – na rozdíl od ní – nevím skoro nic :-() studentka olomoucké univerzity Jana, z níž se navíc posléze vyklubala přímo Štverkova švagrová...

Číšník Tomáš a Štverkova švagrová Jana
Číšník Tomáš a Štverkova švagrová Jana

První malá 12ka ve mně a musím říci, že obavy, které jsem sdílel na základě mnoha zdejších reakcí na adresu tohoto piva, se nenaplnily. Kvalit jedenáctky Garážmistra „dvanda“ sice nedosahovala, ale pitelná byla taky.

Ochutnání Hejkala bylo také samozřejmostí. V jeho případě jsem měl, bohužel, výhrady a sám pan starý s nimi souhlasil. Že prý kvalit Koutského, které zrovna narazili na druhém baru namísto Zvíkova, jeho pivo zdaleka ještě nedosahuje a že prý pan Hlavsa je jeho velkým vzorem. Co k tomu dodat? Snad jen to, že sládek, který není spokojen se svým pivem a snaží se ho vylepšit až téměř k dokonalosti, je u mě sládkem, který si zaslouží velké uznání. Ne každý by toho byl schopen, takže Jirko, smekám a o to víc si tebe i tvé práce vážím.

Zmrtvýchvstalý Excelent
Zmrtvýchvstalý Excelent

Následoval návrat ke 12ce, natočení vzorku do PETky pro taťku, kterému jsem tím chtěl večer zpříjemnit jeho čistě „šerákovský“ život, košt posledního vzorku – tentokrát polotmavé rýmařovské 13ky na druhém baru (i v tomto případě velká spokojenost) – omrknutí Motobaru, kde měli „jenom“ světlou 12ku a pšenici Pegase, které tak nějak nemusím, rozloučení se s Jirkou „Qáskem“, který byl docela překvapen, že odcházím už o půl páté a že jsem si ani nepočkal na jeho nové tácky, které mi slíbil dovézt, a samozřejmě cesta na vlak a pak ku Zábřehu proložená ještě kratičkou a samozřejmě neplánovanou :-) zastávkou v přerovském minipivovárku...

V garáži
V garáži

závěrečné slovo patří tentokrát pořadatelům. Chtěl bych jim tímto poděkovat za velmi povedenou akci i za to, že v dopoledních a odpoledních hodinách nikomu nevnucovali hudbu, po níž spousta z návštěvníků (včetně mě) netouží, a popřát jim hodně úspěchů i v dalších ročnících. Bude-li nabídka piv podobná jako teď v dubnu, rád se do Ostravy zase podívám. Takže na případnou viděnou a společné pokecání si.



[Marek Kamlar] [Zobrazeno 6152x] [3. květen 2009]
[Pivní slavnosti] [comments: 1] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]


Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:
E-mail:

Komentáře

Zdenka Dlouhá

čtvrtek, 17. prosinec 2009
23:01

Ráda bych rovněž napsala slova chvály na" rock and rollovou Garáž", ale bohužel jsem neměla možnost pohostinost této instituce posoudit, právě naopak! Přes měsíc jsme měly 12.12.rezervaci pro 10 hudbychtivých ženských s domluvenou konzumaci(částka na to určená byla dosti značná) a den před daným termínem, telefonát servírky,že akci nám ruší, bez udání důvodu, byl pro nás velkým rozčarováním. Byla bych ráda, kdyby majitel- garážmistr Marcel Lesník-Woodman,nám vyjasnil proč k takové situaci došlo. My jako jeho fanynky(věk 22-60)jsme velmi zklamány a takové povýšené chování nám připomíná manýry "pražských celebrit". Budu čekát odpověď a pokud se nedočkáme, přesto Vám přejeme další životní a umělecké úspěchy. Dlouhá a její KOČKY - kolegyně.


napsal(a): Zdenka Dlouhá (ZdenkaDlouha(a)seznam.cz) [Odpovědět]


Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň