Sedmého prosince jsem zde napsal krátkou úvahu nad nesmyslnou cenou Bakaláře v Bille.

Dvacátého sedmého ledna jsem napsal pokračování zde.

A dnes píši závěrečnou kapitolu. Proč závěrečnou?

Minulý druhý díl jsem zakončil tímto sdělením: „Ale nějak se mi nechce na sobě samém tu zkoušku podstoupit. Snad už jen z principu, že ze sebe nechci dělat vola jednomu "nejmenovanému" obchodnímu řetězci. Nebo, že bych se přeci jen obětoval...?“

No a správně tušíte, toho vola jsem ze sebe udělal.

Začalo to nenápadně, že jen prosonduji, kolik z těch původních deseti kusů se už prodalo. A ejhle, zůstaly tam poslední dva kousky. Doteď nevím, který závit v mém mozku mi naťukal, abych si jednu ze dvou lahví vzal a zaplatil za ni nedůstojnou cenu 50 Kč. Jsem vlastník Billa karty a nemusím si toto pivo kupovat za aktuální cenu 129,90, ale za členskou cenu 49,90 Kč. A nevím, proč jsem při placení zůstal chvíli u pokladny stát s napřaženou rukou, když jsem v ní měl předtím padesátikorunu. Nějak mi v tu chvíli nedošlo, že mi deset haléřů asi již nikdo nevrátí. Když se na celou záležitost dívám nyní s odstupem několika hodin a ochutnaného Bakaláře, tak jsem určitě musel mít po celou mou přítomnost v daném obchodě zatmění mozku.

Nu což. Stalo se a já si domů přivezl unikát. Bakaláře s užitím "zeleného", tedy čerstvého chmele. V druhém dílu tohoto seriálu jsem vyslovil domněnku, že pivo už je déle na regále a nemusí být v dobré kondici.

Na kartonu nešetřili informacemi. Přečetl jsem si z jakých ječmenů a z jakých sladoven byl slad, odkud (ba i číslo tratě jak u vína bylo zveřejněné) a jaký byl chmel, jaký typ kvasnic použili. Dokonce mi sdělili informace o čísle a velikosti várky, o době hlavního kvašení i ležení, o odpovědném sládkovi. Prostě senzace, takovéto údaje se jen občas dozvídám na některých craft beerech, ale u českého průmyslového ležáku bych je nečekal. Sice by bylo vhodné uvést i EPM, IBU, …, ale budiž.

Tak a mám před sebou vychlazený ležák. Co od něj za tu cenu můžu dostat? Co mám za ty necelé tři měsíce, které si tento kousek odseděl v horním patře poličky pod zářivkami očekávat? Trvanlivost garantují až do konce července, tedy 9 měsíců od stočení. Nikde jsem nezaznamenal záznam o pasteraci (což je povinný údaj pokud byla provedena), ve složení není uveden antioxidant. Co tedy můžu očekávat?

V pěkně napsaném textu se dozvídám, že mám ucítit bohaté chmelové aroma s kořeněnými závany čerstvého chmele, že se po napití projeví výrazná bohatá hořkost.

Jsem napnutý, zda je tam vše jak píší, nebo zda se mé obavy vyjádřené minule o pivu se stařinkou, o pivu s oxidací, projeví.

Otevřu, naliji si do sváteční sklenice (přeci jen jde o unikát, jak píší), přivoním, napiju se a … a vylévám do dřezu.

Jsem vůl, jsem vůl, jsem vůl. Dostal jsem to, co jsem očekával. Silně zoxidované pivo s mírným letinkovým závanem. Přeložím do jiné češtiny. Žádná chmelová vůně, ani chuť se nekonala. To co dominovalo tomuto pivu, byl sladký zeleninový vývar spolu s jemnou vůní, která vyvolává pocit návštěvy pavilónu opic a ne přivonění si k pivu. Vůně i chuť se v tomto případě shodovala.

Nevím, jaké toto pivo bylo v době po stočení, tedy v době své nejlepší kondice. Věřím, že mohlo být výborné. Ale to co z něj udělal několikaměsíční pobyt v teple a za dlouhodobého působení světla, bylo velmi smutné.

Plyne z toho ponaučení? Snad ano, ale jak se znám, nevím, zda se nenechám pro pocit ulovení mamuta (rozuměj nového kousku piva) poučit.

Tak se jen pokusím o krátké zvolání směrem k pivovarským: „Mějte prosím na paměti, co vaše pivo vydrží a nepřistupujte na nesmyslné požadavky obchodníků o ceně a o době trvanlivosti.“

Děkuju, tož tak …