V pivovaru Antoš ve Slaném, který si mezi pivaři ve své kraťounké novodobé historii stačil vybudovat velice slušné renomé, vyslyšeli volání některých pivařů po lehčím letním pivu.

V letáku „10° od Antoše už vystrkuje růžky!“ pivovarští uvádějí, že dne 14. 7. od 14:00 hodin bude možné nejen ochutnat slánskou desítku, ale i zúčastnit se soutěže o její název o celý sud tohoto piva, které je dle pivovarských „po čertech dobré“!

Jde tuto výzvu vůbec nevyslyšet?

Zvětšit obrázek

Holdování požitku kouření tabáku na veřejnosti, v hospodách, či všude tam kde se nacházejí i nekuřáci je problematické. Dým, pro kuřáka tak lahodný, jednoznačně nepříjemně, nevhodně a zdraví škodlivě atakuje v prostoru přítomné další spoluobčany ať už tím, že jsou nuceni jej vdechovat nebo tím, že nevhodně „aromatizuje“ jejich ošacení, vlasy i pokožku, vytváří obtížně průhlednou clonu či může i obtěžovat zápachem. Protože co jednomu voní, druhému může nevonět. Vzduch potřebujeme všichni, bez něj jsme za pár minut u Manitoua, který dle tradice dal lidem mj. i tabák. Řešení složité situace, jak s kouřením ve veřejných prostorách naložit tak, aby byli spokojeni všichni, tak aby všichni byli ohleduplní ke všem, se zatím moc nedaří. Co je to za řešení, použijeme-li zákazy či segregaci, avšak na jiné se zatím nepřišlo…

Složitou situaci tuto rozhodly se Zlý Časy řešit metodou pokusu a tím možná i omylu. Ve věci kouření přikročují Zlý Časy k následujícímu prázdninovému pokusu:

Po dobu července a srpna prohlašují Zlý Časy své vnitřní prostory za nekuřácké s tím, že kouřiti bude lze na otevřené letní zahrádce. Zlý Časy na tomto místě prohlašují, že nejde o akci proti kouřícím spoluobčanům, nýbrž o pokus. Prosíme tímto naše návštěvníky, aby nám poskytli zpětnou vazbu a to formou dobrovolného anonymního vyplnění dotazníku ohledně tohoto stavu. Protože nám však nejde o názory uživatelů internetu, nýbrž skutečných návštěvníků užívajících prostory hospůdky Zlý Časy, bude forma dotazníku nevirtuální a tedy nikoliv zde. Prosíme tímto každého ochotného návštěvníka naší hospůdky, aby přímo v hospůdce anonymně vyplnil tištěný dotazník ohledně nemožnosti kouřit ve vnitřních prostorách. Každý názor bude pečlivě zvážen a vaše názory určí, zda Zlý Časy, resp. jejich vnitřní prostory, zůstanou nekuřácké i po prázdninách.

Na tomto místě nám dovolte omluvit se kouřícím spoluobčanům za jistý úbytek komfortu z jejich hlediska a poděkovat za pochopení a ohleduplnost. I vaše názory v dotaznících nás přirozeně zajímají, čili prosíme i vás o jejich anonymní vyplnění. Žádný strach, jak správně řekl inspektor Clouseau: „…áno, áno, stará dobrá anonimita!...“

Sám pisatel tohoto příspěvku se považuje za tzv. kouřícího nekuřáka, tedy někoho, jehož průměrná se pohybuje někde mezi 1 až 3 cigaretami za týden. Před lety holdoval občasnému koketování s cigaretami Gitanes (než Frantíci Seitu prodali Španělům) ať už těm Internationales s uhlíkovým filtrem nebo i těm kratším, tlustším a bez filtru a zároveň zasněně naslouchá vzpomínání starších na kubánské cigarety Ligeros, jichž bylo lze zakoupiti, dokud jsme byli kámoši s Fidelem. Vypouštěti modravý dým, tiše, soustředěně, nespěchavě, patří k požitku klidného odpoledne na zahrádce u dobrého piva u některých přímo příčinně. Proto bude v dotazníku i místo na návrhy, jak byste zapeklitou situaci ohledně kouření v hospodě vyřešili vy ke spokojenosti kuřáků i nekuřáků.

Ještě dovolte upřesnění. Abychom předešli případným manipulacím výsledky v tom smyslu, že zástupce ať už kouřících či nekouřících přijde mnohokrát, dá malé pivo a vyplní hlasovací lístek, přistupujeme k následující úpravě. Hlasovat bude lze opakovaně při každé návštěvě. Hlasovací lístek bude mít však formu rubové strany účtenky a váha hlasu bude korespondovat s váhou procentuální útraty za sledované období. Tato úprava má jediný důvod: lépe reflektovat názory na kouření či nekouření vztažmo k ekonomické realitě Zlejch Časů. Děkujeme za pochopení.

Děkujeme za spolupráci a s provoláním: Za dobrý požitek z piva pro všechny! Vaše Zlý Časy

Čistě pro zajímavost. Dotazník bude obsahovat tyto jednoduše se tvářící otázky:

1. Křestní jméno

2. Rok narození

3. Město či čtvrť, ve které bydlíte

4. Vyhovuje Vám současný stav, kdy se uvnitř nesmí kouřit?

5. Proč?

6. Jak byste problém kuřáci versus nekuřáci řešili Vy?

7. Zde napište vaše připomínky, další návrhy, nápady

Zvětšit obrázek

Jdouce v pondělí na oblíbenou kvótu U Klokočníka vystoupil jsem z tramvaje číslo 18 ve stanici Na Veselí. Tam přímo před obličejem bývala hospoda. Mívali tam Ferdinanda, pak Staropramen a pak to zavřeli.

To již není pravdou a v současnosti tam je hospoda tvářící se bezejmenně a jež je řádně ologována jako hospoda pivovaru Březňák Velké Březno. Maje radost, že značka ještě existuje a touže připomenout si chuť pivka dříve mnou hojně konzumovaného při dovolených na Českolipsku, vnikl jsem neprodleně do hospody a stihl jsem tak první otvírací den. Hospoda však není bezejmenná, zove se Na Veselí, avšak neon je zatím ve výrobě.

Na čepu 10, 12, 14 a volím jako testovací vzorek desítku maje na zřeteli i vedro panující venku. Velmi mile mne překvapila otázka pana výčepního oděného v pivovarském tričku, zda chci půllitr s uchem či bez. Vybírám samozřejmě s uchem a oplácím otázkou, zda je tento Březňák ještě skutečně z Března a to i ta desítka. Jsem ujištěn, že ano.

Desítka mi přišla horší než ta z před lety, ale vypil jsem ji v pohodě a rád a snad i registroval cosi z typické chuti někdejšího březenského piva a lze mi prohlásit, že mi chutnala. Pan výčepní tvrdí, že tato hospoda je již druhou akvizicí velkobřezenských, neb prvá hospoda jest naproti Nádraží Smíchov. Hospoda je vybavena i historickými či pseudohistorickými reklamními materiály jako jsou plechové cedule aj. Líbí se mi i pípa, kde loga čepovaných piv jsou pod jakousi čočkou, která umožňuje viděti logo z různých úhlů. Mám pocit celkem útulného prostoru sice skromně, leč vkusně vybaveného, je to místo, kde méně je skutečně více.

Desítka stojí pouhých 17 korun a tak již nemohu tvrdit, že nejlevnější dobrá desítka je ta o tři sta metrů dále U Klokočníka, kde stojí 19.

Po odpoledni stráveném U Klokočníka přemlouvám spolupijany k opakovanému testu březenské desítky. Když se tážeme, zda můžema pivka zkonzumovat na zahrádce pod kaštany, je nám to dovoleno, jen jsme požádáni o laskavé vrácení půllitrů, neboť již tento první den provozu jich panu výčepnímu pár chybí... Druhý test v konfrontaci s doznívající chutí desetistupňového kvasnicového Huberta dopadá tak, že registruji vyšší sladovatost a i mírnou jakoby štiplavost, která je produktem nevím čeho, doufám že ne CKT, HGB a podobných zkratek. Rozhodně je jiná než Hubertus avšak pitelná a já fandím pivodiverzitě.

Suma sumárum jsem velmi rád, že v Praze mohu sledovat piva z Velkého Března. Snad si již i majitelé uvědomili, že je lepší mít v portfoliu více piv od více pivovarů a že unifikace chuti a tzv. optimalizace výroby není ten správný krok. Jak jinak si vysvětlit investici do logované hospody se všemi náležitostmi včetně tácků a logovaných půllitrů a to i do lokality, kde jiní neuspěli. Mě rozhodně otevření tohoto podniku potěšilo.

Hospůdka je to malinká ale vkusně a nijak přeplácaně zařízená, malá zahrádka pod třemi kaštany je příjemná. Uvítal bych, pokud byste někdo ochutnal Březňáka, pokud byste napsali jak vám chutnal a jak vám chutnal a zda tomuto pivovaru fandíte. Otevřeno 11-22 a v sobotu a v neděli 13-22.

Zvětšit obrázek

Motto:

A ty, červený sudí, kdybys ty nahlas pověděl, cos všechno již spáchal v myšlenkách, každý by křičel: „Pryč s tímto kalem a jedovatým červem!“ Friedrich Nietzsche, Tak pravil Zarathustra, stať O bledém zločinci

Křtění BuQičáka se neobyčejně vydařilo. Dlouho jsem se tak nenasmál! BuQičák je skutečně bezchybná letní pšenice s neuvěřitelně zářící barvou a bezkonkurenční, neotřele novou, originální a mazlivou chutí. Ti z křtících, kteří neohroženě přišli v růžovém si to opravdu užili a dle mnohých byli k sežrání! Krom těch dvou mladých slečen, kterým Bejček vemlouvavým měkce heboučkým hlasem vnutil BuQičáky jen co vstoupily do Tramwaye, ty byly opravdu jak solný sloup (Holky, vždyť to byla jen psina! :)) Jasně se opět vyjevilo, že Petr Buriánek umí uvařit vééélikou dobrotu a všechna čest, jak se s tím popasoval. Někteří se stále diví, že dosud nepodniká kroky k patentování BuQičího receptu. Vůbec se mi moc líbilo jak zase jednou Ukázaná platila ☺. To pivko vymysleli v Tramwayi, kam s Hanzem ze Zlejch a s klukama z PPE přejeli z žižkovské Pivní rozmanitosti, kde ochutnávali pivka z Rožňavského pivovaru Kaltenecker….

Na to, co přesně předcházelo tomu, že kdosi navrhl: “Tak si ještě uvařte Bukvičáka!“ se sice již prameny rozcházejí, nicméně co je úžasné je to, že z legrace a hecu vzniklo takto výboré pivko navíc dotažené do konce, včetně etikety, 4 % alkoholu a označení Queerbeer!!!

Omlouvám s qílivje Bejčkovi za prachsprostý slovní tunel, ale sqělejc to napsat nešlo, tak na mě, Jirko, nevytahuj příště qér, jo?

Další fotogalerii naleznete zde...

Na vědomost se ctěnému pijanstvu dává, že Zlý Časy reflektují vlnu zájmu části P.T. pivní veřejnosti o poznání dosud nepoznaného. Byť jest dosud většinou vznášeno spousta argumentů k zachování pivní konzervativity a nevnášení do českého pivního světa jiných zkušeností než místních, Zlý Časy u vědomí smutného faktu mizení pivní diverzity v luzích a hájích otčiny a smutného zprůměrovávání dříve rozmanitých chutí a účinků nejoblíbenějšího českého nápoje přikračují k následujícímu zhmotnění své vize představovat pivní veřejnosti bez ustání, co zajímavého jest ve světě pivním:

Zlý Časy příštím pondělkem, 21.3. 2011, počínají tradicionovati novou zvyklost a to pravidelně nepravidelné degustační pondělky. Podoba vize jest taková, že přes částečně akceptovatelné námitky proti malým objemům degustovaných vzorků bude lze ve Zlejch Časech v předem avizovaných pondělcích možno za paušální poplatek v počtu nejvýše třiceti lidí oddegustovati vzorky z pivkupectví vždy jediného pivního typu a to v množství cca 0,15 l. Očekávejme tedy mimo jiné stoutové pondělky, pšeničné pondělky, ležácké pondělky, pondělky přes portery, nakuřované pondělky a další pondělky. Dovolujeme si na tomto místě skromně připomenouti, že množství druhů piv v našem Pivkupectví jest v současnosti cirka 600.

Tradici tuto zahájíme velkoryse vlajkovou akcí a to pivy točenými a pro neomezený počet návštěvníků. Narazíme v pondělí 21. 3. 2011 čtyři protekční sudy piva IPA IS DEAD z pivovaru Brew Dog, které jsou speciálně chmeleny nikoliv různými chmely, nýbrž každé toliko jediným chmelem, by degustující mohli míti představu o vlivu na chuť Indian Pale Ale toho konkrétního chmele. Půjde o následující odrůdy: Citra, Bramling Cross, Sorachi Ace a Nelson Sauvin. Piva tyto uvede v toto datum přesně někdy po 19–té hodině pan Mike, jenž vzhledem k svému původu pivům těmto dosti rozumí a který s sebou i přivede švarnou dívenku ovládající oba nutné jazyky, abychom Mikemu všichni porozuměli zcela přesně, co bude nám chtít sdělit.

Prosíme zejména v tomto smyslu motivované milovníky piva o laskavou návštěvu, neboť tito nejlépe ocení, že někdo druhý vzal jho organizace a tím i riziko na sebe aniž by měl pochybné ambice býti dokonalým. Tím nebráníme se předem kritice, pouze si troufáme konstatovati, že akce tato určena je především těm, kterým jde o věc samu, než těm, jenž hnidy rádi píchají…

Závěrem jedno nutně nudné faktum: rezervace budoucích kapacitou omezených pondělků prosíme na telefonním čísle 723339995

Děkují Vám Vaše Zlý Časy

Zvětšit obrázek

Odpusťte, prosím, že zase vyrušuji. Jsem z těch, kteří jsou oprávněně označováni za „kdejaké pisálky, co píší o pivu“. Na svou obhajobu mi dovolte připomenout mé časté přiznávání, že pivu z hlediska výrobního, marketingového atd. a pohříchu i senzorického příliš nerozumím. Motivy mého psaní však nejsou pouze ryze exhibiční, vždyť nemám co ukazovat. Začal jsem psát hlavně protože jsem pivu a dění kolem něj přestal rozumět v podstatě zcela a na některé jevy dodnes marně hledám adekvátní odpovědi. To vše z hlediska prostého konzumenta, prostého smutného konzumenta.

Že užívám si s Hubertem doby mírové mi také vyšlo nikoliv rozborem relevantních dat, alebrž pouze vylučovací metodou. Ve všech pro mne potenciálně konfliktogenních oblastech se ku mne Hubertus chová více než ohleduplně, slušně a někdy i mile překvapí. Jako tuhle tím polotmavým…

Kácovská kvasnicová desítka byla pro mě před pár lety v době, kdy všechna mnou do té doby oblíbená piva houfně vymírala ve smyslu původní chuti či mizela v nenávratnu zcela včetně značky, zjevením z jiného světa v depresivní a smutné době. Možná že jen díky ní zůstal jsem tehdy pivařem, neb má spotřeba piva rapidně klesala. Pivní dění jsem vůbec nesledoval a zpočátku jsem si myslel, že mají v jisté středočeské obci přilehlé ku staré karlovarské silnici jen nějaké výrobní potíže, které vyřeší a bude to jako dřív. Dárek pana Ringhoffera však v té době stále produkoval takové pivo, že často jsem žasnul, kolik radosti si lze koupit za pár korun…

Pak se stalo však něco, co má prostá duše obyčejného pivaře nebyla schopna pojmout: Kozel „se“ prodal! Ano, „sám“ se prodal! Na dni Kozla jsem se tehdy ptal staršího průvodce: „Proč?“ „Zeptejte se akcionářů proč akcie prodali!“ snažil se říci klidně, ale já zřetelně slyšel v jeho hlase hluboké zklamání a snad i něco jako žal…

Copak že se někomu něco prodá! Není mi snad jako pivaři vlastně jedno, čí je to pivovar? Z hrůzou jsem postupně během let pociťoval, že mi to pravděpodobně být jedno nemá… Protože ačkoliv značka Kozel zůstala a ačkoliv nemám jediný „hmatatelný“ důkaz, že to pivo je chuťově i účinky horší, mé holistické bytosti přestal vyhovovat a trvalo mi celkem dlouho, než jsem si to s hořkostí připustil. Bývalo totiž cosi krásného v možnosti spolehnout se na to, že kde jest poutač s na zadních nohách vztyčeným rohatcem, lze za pár korun osvěžit se manou. Bylo mi nutno smiŕovat se se zánikem jedné z mála „existenčních jistot“.

Některá další dříve oblíbená piva jsem čas od času ochutnal se zvědavostí, zda je to stále tak špatné. Nebylo. Bylo to ještě horší…

Také se mi stalo, že jsem navštívil na Jičínsku kamaráda a z Prahy dovezená basa jím oblíbeného piva docházela a tedy nechal sousedem dovézt další basu tuším z Jičína. Náhle jsem měl na stole nedopitou lahev z Prahy a už mi přinesl otevřenou další. Nevěřil jsem vlastním ústům! Vždyť právě v médiích psali, že vědci potvrdili, že toto pivo chutná stejně už nějakých stopadesát let! Není tedy možné, aby z těchto dvou současných lahví chutnaly různě! Jejej! Jsem nemocný! Nebo pro tuto dobu nepoužitelný! Určitě jen některou z lahví jen špatně skladovali!

A tak jsem moc rád, že žiji v míru alespoň s takovými jako je Hubertus, díky Huberte! Chutnáš mi stále stejně dobře, ačkoliv po tvé dvanáctce, dám-li tři kusy, chce se mi pospávat, zato desítka mě naopak vždy „nakopne“ jako kvalitní káva! Ležíš v krásné krajině a sám o sobě jsi krásný. Také jsi nikdy nekoupil jiný pivovar jen abys jej zavřel a defacto nepřátelsky převzal jeho značku a to navzdory tomu, že tvoji kolegové dokázali takto „vyvraždit“ od konkurence celé kraje! Samozřejmě že je cosi primitivního v personifikaci „přirozeného ekonomického chování“ a nemít kvůli tomu rád některé ekonomické subjekty není správné, vždyť pivo se dnes už nevaří pro chuť a radost pijanstva, leč vyrábí a produkuje pro výnosy a tedy pryč s pivní romantikou, to nechceme! Ale já jsem rád, Huberte, že tě mohu mít rád právě protože ty se takto nechováš, že ještě vaříš dobré pivo mě a dalším ku radosti a rozkoši! Zvláštní, že ti to v této době ještě jde, jsi vůbec trochu divný, vždyť ty to pivo máš podstatně levněji než jiní a o peníze jde především, vždyť čím chceš dnes měřit úspěch! Upřímně ti i trochu závidím, protože tvůj vlastník tě má asi dost rád, když tě ani nezpeněží prodejem většímu, ani tě „neždímá“ akcentem na ekonomické ukazatele! Místo CKT ti koupili novou varnu, viď?! Trochu škoda té jizvy na tvém průčelí, které ti vybourali, aby bylo varny kudy vyměnit. Ale to se snad časem zahojí a ty dostaneš novou fasádu! Je záviděníhodné, že se na tebe ještě nevykašlali, když tak často navštěvují tě vody Sázavy, protože pochybuji, že pivem vyděláš alespoň na nápravu těchto povodňových škod. Vaříš nám dobré pivo a hýčkáš nás, ačkoliv my jako konzumenti chováme se jako malé děti a raději masově nakupujeme drahá masová piva či druhdy již i pivní náhražkové nápoje. Jak dlouho to ještě vydržíš? Nebo věříš tomu, že klokotné pivní dění vůkol, kterému já vůbec nerozumím, již láme se k lepšímu? Že ekonomický přístup způsobí to, že masy začnou raději pít pramenitou vodu než předražené prýpivo ignorujíc marketingové tlaky a své zdecimované podvědomí? A nakonec se masy pokorně vrátí k tobě a tobě podobným? Pivovary dnes prý prostě budou dál vařit pivo, které my budeme ochotni pít a jim to bude zajišťovat růst růstu. Věříš tomu, že neochota moje a pár dalších podivínů hrát tuto „rozumnou“ hru umožní přežití, existenci a v budoucnu rozvoj takovým jako ty? Něco mi v tom pořád „hapruje“, kámo… Ale v tom nejedeš ty, v tom jedeme my, viďte, masy!

Tak mi jen, prosím, řekni, aby mír dokonalý zůstal i nadále mezi námi : Včera jsem měl v Kostelci Kácovský černý či tmavý (?) speciál, ale přímo u tebe Na šalandě mi včera řekli, že tento speciál je sice navařen, ale že leží a bude tak jako každoročně až na Vánoce. Subjektivně bych řekl, že co měli v Kostelci je tvůj výtvor, neb chuťový duch Kácova byl v pivu, domnívám se laicky, přítomen. Že by protekční burčák? Děkuji ti a prosím zůstaň s námi, nevděčnými masami! Pa, já zas přijdu! Protože „Dobré pivo nenahradíš!“

Zvětšit obrázek