Nejprve radostná fakta: Praha má restauraci, kde je na čepu výhradně a jedině Tambor v plném portfoliu. Zároveň má Tambor v Praze výhradně svoji restauraci! Tato jmenuje se Ambrózie (http://www.ambrozie.cz/)(facebook je AmbrozieDisko), nachází se v Praze 10 (tam bydlím i já ), v Moskevské ulici 1, přesněji roh ulic Moskevská, Ruská a Francouzská. Od soboty 31.7.2010 je zde na čepu Tambor 10 za 24 korun, Tambor 11 za 26 korun a Tamborové 12 a 13 za 28 korun. Jde o ceny zaváděcí a očekávám v budoucnu jejich mírný růst, opakuji: mírný!

Má pondělní návštěva a hovor s dlouholetým nájemcem panem Františkem Krejdlem nedopadl zcela podle mých představ, protože jsem chtěl působit dojmem seriózního pisálka, ale nakonec jsem tam před ním „udělal“ čtyři pivka. Nedalo se tomu prostě odolat. Lehkost a chmelová jízda byť „pouhé“ desítky mne vybízela k dalšímu napití příliš hlasitě.

Restaurace má jedinou drobnou chybku: má v neděli zavřeno. Když jsem tam dorazil, poněkud mne zarazil vnější dojem. Působilo to jako nějaká opravdu malinká hospůdka, jenže když jsem sestoupil po schodech dolů, pochopil jsem, že sklepní prostory, poctivě přetvořené na restaurační prostor, jsou velikostí akorát!

Nyní ke specifikům restaurace: jde o tzv. music restaurant, což samozřejmě předurčuje pojetí hosta. Nicméně hudební produkce provozována jest od středy do soboty a to až večer, tedy pondělí a úterý je klid po celý den. Pro mne je ideální doba návštěvy mezi 15-tou a 19-tou hodinou, kdy jsou tyto jindy vytížené prostory výrazně intimnější. Co hudby týče se, jde o tzv. oldies disco cílené na generaci dnešních třicátníků a čtyčicátníků (produkce začíná od 21 hodin), ve čtvrtek je živá hudba ( zde produkce začíná dřív a to v 19:30), ve středu je karaoke, ale opakuji, až večer po 21 hodině.

V restauraci je povoleno kouřiti, ale pozor! Dva výkonné ventilátory neustále vhání do restaurace čerstvý vzduch a jiné dva vzduch „po(u)žitý“ zase výkonně nepřetržitě odvádějí. Že nájemce restaurace do podniku investoval více než je obvyklé je ostatně patrné na každém kroku včetně toalet.

Jídelní lístek je velmi obstojný, z cirka sedmdesáti jídel si vybere většina populace.

Nyní mi, prosím, dovolte trochu té amatérské subjektivity. Jasně že chodím Ke klokočníkovi na Kácovské (http://pivni.info/restaurace/53-fenomen-klokocnik.html), ale chodil bych i rád mj. na vynikající Chotěboř, měla-li by v Praze svou hospodu. Proto jsem nadšen, že nyní mám možnost kdykoliv krom neděle zajít někam, kde mám jistotu, že mi bude načepován Tambor! Protože tento vynikající Pils dosud neměl svou stabilní pražskou zdrojovku! Mou radostí je už to, že pivovary typu Dvora Králové či Chotěboře vůbec existují, ale co je to platné, je-li jejich pivo dostupné jen občas v restauracích typu Zlejch Časů (ale zaplaťhanz za to), že.

Ptám se pana Krejdla jak to vlastně přijde, že provozovatel restaurace zvolí pivovar, jenž neustále nemasíruje podvědomí konzumentů reklamou ve všemožných mediích a nenabízí tzv. pobídky na „zvelebení podniku“. Dovídám se v kostce zhruba toto: v červnu t.r. končí smlouva s chemičkou a únava mj. z kvality a zvyšování cen ( desítka v nákupu za 13,40) je natolik veliká, že je se poohlíženo po jiném dodavateli. A jelikož pan Krejdl v nedávné minulosti působil pár let v Itálii, zná odtamtud pana Martina Vrbu, současného sládka ve Dvoře, jenž donedávna sládkoval v Udine, Italia... Aha, takže kámoši! Nejen to, pan Krejdl neváhal a Dvůr navštívil, prohlédl si pivovar, ochutnal produkci a nakonec tedy spojil své ekonomické působení v pohostinství s Tamborem!

Jako člověka znalého Itálie ptám se pana Krejdla i na kávu. O rozšířených značkách typu Segafredo či Illy se nijak nevyjadřuje a vyjmenovává mi některé ze svých oblíbenců: Danesi, Caffe del Sole, Kimbo nebo Costadoro z Turína... No, ale kde to koupit, že...

Na Ambrózii je sympatické i to, že každou stupňovitost Tambora vám načepují do jiného druhu půllitru, moje desítky byly v sympatickém bucláčku! A propos: desítky! Jak psal mj. Hroch (http://pivni.info/glosy/540-konec-desitky-u-hrocha-aneb-zmizi-desitky-z-vycepu.html) i já jsem volal po tom, aby pivovárky vařily i desítky, neboť současné trendy, kdy desítka se buď nevaří a nebo se na ni ředí zbytky z vařeb jiných stupňovitostí, mi nejsou sympatické. Děkuji tedy panu Kiriakovskému, majiteli Tambora, že nezapomněl na milovníky lehčích piv a desítku, skutečně lahodnou, zařadil do portfolia svého pivovaru!

Bude-li navařen Klazar, můžete jej v Ambrózii očekávat také. V nejlepším přestat, abych nebyl plísněn za popis půvabů Ambrózích servírek jako za irelevantní thema. Tedy nazdár v Ambrózii!